Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Kreativní cestou

Workshop Kreativní cestou

Místo konání: Pernerova 293/11, Praha
Telefon na organizátora: 607 817 221
Začátek: 19.5.2013 08:50
Přibližný konec: 19.5.2013 12:00

Potřebujete do života dostat více energie tvořit? Nebo jste přirozeně kreativní a rádi byste se v této kompetenci zdokonalili? Schopnost tvořit něco nového je jednou z nejpodstatnějších složek našeho života. Úzce se totiž váže k našemu smyslu života a osobnímu odkazu.

Na semináři Kreativní cestou se zaměříme na následující body osobního rozvoje:

Co pro mě osobně znamená kreativita a jakou roli hraje v mém životě.
Co mě motivuje tvořit a měnit svět k lepšímu? Co mi naopak brání.
Jakým způsobem může každý přicházet s originálními nápady.

Na workshopu spojíme sebepoznání, uměleckou tvorbu i teorii z oblasti kreativního myšlení. Přijďte se proto s námi vydat kreativní cestou.

Mgr. Adam Novák, lektor semináře, působil v několika společnostech v oblasti marketingové komunikace a vývoje informačních systémů. V roce 2010 završil své studium v oblasti sociální a masová komunikace, od roku 2008 působí jako lektor v oblasti kreativního a inovativního myšlení. Mezi jeho zájmy patří psaní poezie, výtvarné umění a fotografování.

Cena: při platbě předem: 400 Kč, 360 Kč členi CP, 300 Kč studenti a důchodci - (pokyny k platbě Vám budou dodány po přihlášení), 500 Kč při platbě na místě
Místo: Pernerova 293/11, Praha (k dispozici sociální zázemí, kuchyňka)
Čas: Seminář bude trvat 3 hodiny s pár krátkými přestávkami. Sraz v 8:50 před budovou, kdo to nestihne, nechť dá vědět na číslo organizátora 607 817 221 (budova se zavírá), seminář končí po 12. hodině.
S sebou: psací potřeby, volitelně přezůvky

Zdravé odevzdání

Odmítáte ženskou energii?

       Jako společnost odmítáme většinu ženské energie. A to paradoxně víc od té doby, co jsou ženy rovnoprávnější. Pokud se mnou nesouhlasíte, tak si sami a samy uvědomte, zda si dokážete představit jako pozitivní slova jako odevzdání, pasivita, (slepé) následování, vzdát se kontroly, nechat věci běžet, nechat se pohltit, pokořit se. *
       Pokud ano, považujete jejich pozitivní a negativní význam za vyrovnaný? Pokud ne, proč? Na konci článku pak najdete možnost, jak je pozitivně uvidět.
       Proč právě tato slova? To jsou slova typická pro ženskou energii. A protože ženská energie je stejně dobrá (a stejně špatná) jako mužská, musí v principu i tato slova být stejně dobrá jako jejich mužské opaky (jít si za svým, vedení, rozhodování, ovlivňování, expandovat, pohltit menšího, stát se větším). Pokud skutečně i emočně vnímáte pokoření a stát se větším za srovnatelně stejně dobré kvality, pak se omlouvám a pro Vás moje věta o odmítání ženské energie neplatí.
       Paradoxně mnohé ženy nejvíc odmítají ženskou energii. Stejně tak někdy muži nejvíc fascinovaní ženami nejvíc odmítají ženskou energii. Není to o pohlaví, ale o tom, jak daný člověk přistupuje k ženskému pólu skutečnosti, ovšem pozor. Mnoho žen jsou ve skutečnosti „chlapi s prsama“, tedy mužské ženy (aktivní, cílevědomé, …) nepředstavují ženský, ale mužský pól, byť obohacený pěknými ženskými tvary a těly.
       Aby to bylo složitější, hysterické, ukňučené, lenivé ženy sice představují ženský, ale nezdravý ženský pól. Problém naší společnosti je, že nemáme moc vzorů zdravé ženské energie.

Bojíte se odevzdání?

       Odevzdání se většina lidí bojí a to dokonce i ti, kteří po něm touží. Nevěříte? Představte si, že se mi na jediný den plně dáte. Budete dělat, cokoliv si zamanu. Abyste to měli jednodušší, garantuji Vám, že nikdo nepřijde o život a že nedojde k žádným trvalým následkům na zdraví.
       Přesto, že máte zajištěno, že se Vám vlastně nemůže nic stát, jsem si jistý, že se nebudete hlásit v dlouhých frontách. Dokonce i když to uděláme jako techniku na kurzu, tak dokud to neuvidíte v praxi, tak se tomu budete spíš vyhýbat. Proč? Protože někomu se odevzdat znamená téměř s jistotou si prožít bolest, které se bráníme.

Proč si mám prožívat bolest?

       Moc dobrá otázka. Většina lidí by nejraději bolest úplně vyškrtla ze svého života. Ale kdyby se to stalo, zemřeme velmi záhy. Protože bolest je naším největším učitelem. A drtivá většina problémů, které jako jedinci i jako společnost máme, je způsobena tím, že se od bolesti neučíme, místo toho ji potlačujeme a vytlačujeme ze svých životů.
       Pak se divíme, proč přišla nemoc nebo jiný závažný životní problém. On nemusel přijít, kdybychom se od bolesti poučili včas.
       Další důvod, proč jsme ZATÍM odsouzeni k bolesti je ten, že jakoukoliv bolest potlačíme, ona v nás zůstane, i když ji necítíme. Takže nestačí jen od tohoto okamžiku vše dělat správně. Ještě je třeba uzdravit to, co jsme kdy v minulosti dělali špatně. Jakékoliv staré trauma, které v nás zůstalo neuzdraveno, jakoby vysílalo signál, kterým říká všem kolem nás: Bouchni do mě, ať se konečně můžu uzdravit. Proto se nám v životě dějou pořád stejné věci (když se nevyvíjíme). Proto se pořád musíme víc a víc bránit.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Bránit se nepomáhá

       Neuvědomujeme si to, že život je vždy větší, než my. A dokud své tělo a svou duši úplně nezničíme, touha po vyléčení je vždy větší, než náš strach z bolesti. Tudíž ať se bojíme sebevíc, stejně to nakonec neuhlídáme a stane se nám to. Proto je lepší jít (rozumné) bolesti vstříc a odžít si ji v bezpečném prostředí, např. na kurzu nebo v terapii, než se jí vyhýbat a počkat pár (desítek) let, než přijde v takové intenzitě, že nám proti ní žádné léky ani sociální inženýrství nepomůže.
       To je ale velmi těžké. A proto dobrý populista ZATÍM vždy vítězí ve volbách nad tím, kdo hlásá návrat k přirozeným zásadám. Ten, kdo nabídne iluzi, že je možné se bolesti (třeba toho, že nejsou peníze na vše) vyhnout zatím vítězí nad tím, kdo říká, že si prostě musíme vybrat, do čeho je dáme.
       My máme dobrou zkušenost, jak touha vyhnout se válce (Mnichov) vedla k daleko větší válce. Až se zase příště budete chtít vyhnout bolesti, dobře zvažte, jestli neděláte svůj vlastní Mnichov.

Co je to zdravé odevzdání se?

       Zdravé odevzdání se znamená, že se plně dám do rukou toho druhého a dopadne to dobře.
       Nezdravé odevzdání se znamená, že se podřídím a nedopadne to dobře.
       Teď se můžete leknout nebo si říct, že autor článku je pěkný demagog. Takže prostě když to nedopadne dobře, tak tomu budeme říkat nezdravé odevzdání a tudíž všechny neúspěchy vlastně nejsou o tom, že se nemáme odevzdávat, ale shodíme to na to, že to ten člověk neuměl.
       Je zde daleko víc signálů a rozdílů mezi zdravým a nezdravým odevzdáním. Problém ale je v tom, že většina z nás neumí tyto jemné signály rozlišit a tudíž je sem ani nechci moc psát, protože se může stát, že si je vyložíte úplně špatně.
       Mám pro to moc hezký příklad. Ke kurzu Přijetí vlastní sexuality jsem napsal několik příkladů, kdy je tento kurz vhodný. A na jiném kurzu se jedna paní rozpovídala o tomto kurzu a o tom, že si všechny body přečetla a v žádném se neobjevila. A přitom pro mě je právě ona zářným příkladem toho, jak na ni sednou přesně skoro všechny tyto body. Byl jsem totálně zmatený, jak je možné, že někdo, kdo zcela zřetelně naplňuje bod a, b i c je schopen si tyto body přečíst a ukončit to s tím, že se ho ani jeden nedotýká. Až když se dostala do kontaktu se svým srdcem a s tím, co vlastně chce, si najednou uvědomila, že si vlastně jen sama sobě lhala.

Rozdíly mezi zdravým a nezdravým odevzdáním

       Zdravé odevzdání je beze strachu. Je to něco, co mi dává. Mám úžasnou možnost se odevzdat, přimknout se k něčemu (někomu) většímu, čemu (komu) důvěřuju. Naplňuje mě to. Osvobozuje a pozvedává mě.
       Nezdravé odevzdání je způsobeno strachem. Beru ho spíš jako ponížení, pokoření, než jako odevzdání. Bere mi to, zotročuje mě to, ponižuje mě to. Nemám svobodu, ale musím po pokořit, i když totálně nechci.
       Uzdravující odevzdání: Sice nemám svobodu, ale současně ji mám. Tlačí to na mě, ale ne proto, aby mě ponížilo, ale abych dostal/a možnost se odevzdat. Bojím se, ale cítím také cosi co mě má k tomu, abych šel/šla dál, i když se bojím. Může to být velmi nepříjemné, ale současně nějak dříve či později začnu cítit, že je to správné. Na začátku mi to bere, ale nakonec zjistím, že mi to hodně dalo. Mám šanci s tím bojovat a nepřijmout to. A současně je to dost silné na to, aby mě to provedlo až ke zdravému odevzdání.

Test

       Dnes v noci jsem měl sen. Byla to pohádka o totálním odevzdání. Přečtěte si ji a uvědomte si, co s Vámi dělá. Tato pohádka je současně léčivá a současně je to test, abyste věděl/a, jak moc se umíte odevzdat.
       Byla jednou jedna víla. Měla moc ráda lesní vzduch. Dýchala ho plnými doušky, moc ráda tančila. Jednoho dne se zamilovala do pána vod. Zamilovala se totálně a byla z toho svatba. Žena následuje muže, takže víla musí jít za pánem vod do jeho vodního království. Ale nemá žábry. Může dýchat jen tak, že pán vod jí dá vzduch svým polibkem. Musí ji políbit každých pět minut, jinak víla zahyne.
       Jak tahle pohádka skončí?
       Představte si, že jste ta víla. Pána vod milujete. Půjdete za ním? Nebo svou lásku pohřbíte? Nebo budete hledat bezpečný způsob, jak být vedle něho a ne s ním? Třeba hned vedle vodní hladiny?
       Pokud si umíte představit, že jste tato víla a že se musíte totálně vydat nejen na milost a nemilost, ale na život a na smrt tomu, koho milujete, dokážete ho následovat?
       A co když ho přestanete milovat? Nebo on vás? Ale vy už nemůžete jen tak odejít. Už jste paní vod. Dokážete ho následovat i s tím?

Vyhodnocení

       Jsem sám zvědav, zda vůbec někdo bude s radostí následovat, i když si plně situaci představil. Věřím tomu, že ti, kteří to nevezmou vážně nebo ti, co jim láska chybí skutečně moc, budou chtít následovat. Ale jakmile pochopíte, že jde o život, bude vůbec někdo cítit to zdravé odevzdání se?
       To které dá tomu všemu smysl a které způsobí, že víla bude v bezpečí, i když totálně vydaná na pospas tomu, zda ji pán vod bude chtít líbat každých 5 minut. A jak to udělat, aby chtěl a ne aby se to stalo nudnou povinností? (i o tom je mnoho manželství).
       Já mám jednu výhodu oproti Vám. Já to měl jako živý sen. Pro mě to v tom okamžiku byla realita. Nikoliv něco,co si mám představit, ale něco, co je pravda. A vzbudil jsem se skoro až s hrůzou.
       Tak moc jsme odříznuti od schopnosti zdravě se odevzdat, že i ten, kdo to učí, s tím má velký problém. Ale už si to aspoň umí představit a v některých ohledech to i zažívá. Ale ani on ještě ne úplně.
       Jsem za to moc rád, protože budu víc chápat ty, co se odevzdat bojí úplně zoufale. Možná žijí v podobné představě. Pro mě v bdělém stavu je vždy možné království pána vod opustit a vrátit se do lesa. Ale v tom živém snu to nešlo. A ti, co si to neumí představit ani v reálném životě, pro ty musí být skutečně nemožné se odevzdat. I proto potřebují nejdřív vybudovat své vlastní hranice, aby se mohli odevzdat jako ten, kdo je svobodný. Protože skutečné odevzdání je známkou svobody, ničeho jiného.

Představte si

       že existuje zdravé odevzdání. Ve kterém jsem v bezpečí, i když z mého současného pohledu to vypadá, že to není možné.
       Nebylo by krásné nemuset se o nic starat a ono by to samo fungovalo ještě líp, než si dokážu představit? To je zdravé odevzdání. Nemusím mít věci pod kontrolou, on se o to Vesmír postará, má větší hlavu. A najde řešení, které by mě nikdy nenapadlo.
       Pokud toužíš po tom se umět odevzdat i v tom, že budeš vědět, kdy se odevzdat a kdy bojovat a Vesmír tě podpoří i v tom a pokud chceš zažít to štěstí, které je s tím spojeno, čti si tuto pohádku každý den. Dokud se ta pohádka nezmění sama tak, že najednou nebude možný jiný, než šťastný konec.
       A můžeš přijít na mé kurzy. Všechny mužsko-ženské kurzy pomáhají ženám jít do zdravého odevzdání a mužům do zdravého vodního pána. Všechny mé konstelační kurzy pomáhají umět vzít život do vlastních rukou, abychom ho pak mohli přepustit tomu mocnějšímu a moudřejšímu nad námi a současně velmi dobře uměli uvidět, kdyby tohoto našeho rozpoložení chtěl zneužít někdo jiný.
       A pokud chceš, napiš mi, že chceš, abych vypsal kurz, na kterém se budeme učit se odevzdat. Použijeme na něm speciální techniku, kdy budeš někomu „patřit“ a on s Tebou bude moci dělat cokoliv. (samozřejmě v rámci bezpečných mezí a pod mým dozorem). Nevím, zda už nadešel čas tohoto kurzu, proto si o něj napiš nebo počkej, až ho vypíšu i bez toho.
       A pokud uvnitř v sobě toužíš, abyses mohl/a někomu totálně odevzdat, napiš mi to taky. Toto téma je zatím tabu a rád bych to změnil. Obzvlášť jestli totální odevzdání znáš, napiš mi o tom. Tato společnost potřebuje uvidět, že existuje svobodné šťastné „otroctví“, kdy šťastná otrokyně si svobodně vybrala tuto možnost, protože je pro ni ta nejpřitažlivější, protože díky tomu může zažívat něco, co nesvobodná „svobodná žena“ nikdy nemohla zažít. Budu moc rád, když mi napíšete ti, co to už žijete v té úžasné podobě i ti, co po tom třeba zatím jen toužíte nebo jste na cestě. Zajímá mě, jestli je tento neskutečný zážitek omezen jen na něčím predisponované ženy nebo zda je to přirozená touha každé ženy poté, co je dost v bezpečí a kdy uvidí, že mužská „svoboda“ jí nepřináší nic skutečného kromě toho, že se nemusí bát.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

------------------------------------------------
*A teď jiné, pozitivní vysvětlení těch slov nahoře:

pasivita = ono se to stane samo, i bez mého úsilí. Když zapojím do „práce“ to, co je větší, než já, i výsledek bude lepší, než kdybych se o něco pokoušel sám.

(slepé) následování = mohu se učit, mohu sbírat zkušenosti, nemusíš řídit, nemusím za to nést zodpovědnost. Mám dost důvěry, abych Ti věřila, že to zvládneš.

vzdát se kontroly = mám důvěru k tomu to nechat běžet samo od sebe, podle svých přirozených zákonů

nechat věci běžet = totéž

nechat se pohltit = touha ženy v sexu, nechat se totálně pohltit a obejmout ze všech stran (i z té vnitřní) svým mužem. Proto je také orgasmus malá smrt. Protože přestanu existovat jako osobnost a stanu se jen bytím.

pokořit se = uznat, že jsem menší. A menší může přijímat. Což většina lidí chce.

A samozřejmě že existuje i nezdravá pasivita, slepé následování, které vede do záhuby, nechání věcí běžet a bez kontroly s negativními důsledky, pohlcení, při kterém přijdu o život a pokoření, které mě poníží. Jen kromě těchto negativních vlastností lze na každé věci najít i to pozitivní.
Tento článek po Vás nechce, abyste viděli na ženské energii jen to dobré. Ale abyste uviděli i to dobré na tom, co zatím většina vidí jako špatné.

Chceš lepší sex?

Chtěl bys víc sexu?

       Dělám moc pěkný kurz, který se jmenuje Blízkost oživuje. Ale chodí na něj převážně ženy. Na to nejsem zvyklý, obvykle je u mě na kurzu aspoň třetina mužů. Přemýšlel jsem proč právě tento kurz. Pak mi to došlo.
       Slovo Blízkost je charakteristické pro ženskou energii. Navíc ho nepropagují ezoterici a co je ještě horší – celá naše společnost je založena na vzdálenosti. Když mám k někomu blízko, těžko pro mě bude zisk to nejdůležitější.
       Proč jsem tedy nazval svůj kurz tak blbě? Protože blízkost je důležitá a dokonce i pro muže. Jen když umím být blízko, jen tehdy mohu být skutečně ve vztahu. Jen tehdy mi může fungovat intuice. Jen tehdy mě mohou ženy cítit a být mnou přitahovány.
       Mužská energie slyší na slova jako síla, moc, intenzita, adrenalin, boj, vítězství, sex.
       Ženská energie má jiná slova, která ji charakterizují: jemnost, klid, uvolnění, milování, blízkost, souznění.

Překlad do mužštiny

       K čemu je dobré pro muže, aby uměl být blízko? Věšina mužů se blízkosti bojí, protože když jste tomu druhému blízko, cítíte ho. Vnímáte, jestli mu svým jednáním a bytím pomáháte nebo škodíte. Cítíte toho druhého v sobě. A většina mužů tohle úplně nechce. Protože nás s tím nikdo nenaučil zacházet.
       Je to o to podivnější, že muži jsou dnes zženštilejší, než kdykoliv předtím. A přece se stále blízkosti bojíme. Možná o to víc.
       Ale blízkost má přednosti, o kterých možná ani netušíte. Když umí být muž blízko, umí si ženu plně vzít. Je také pravda, že když neumí být mužem a je blízko, tak cítí všechnu nenávist, kterou na něj žena posílá. Takže samotná blízkost nestačí. Ale když je muž MUŽem a umí být blízko, málokterá žena mu odolá.
       Představ si, že můžeš být pro ženu tak moc přitažlivý, že Ti řekne: „Ošukej mě.“ A není to Tvoje partnerka. Je to žena, která jen pocítila, jak blízko umíš být a dosud mezi vámi nic nebylo. Jen blízkost.
       Představ si, že můžeš být tak blízko, že se ženám podlamují kolena z toho, abysis je vzal. A ty, které si to nechtějí připustit, pak bolí hlava. I tohle je možné. Ještě pořád nechceš umět být blízko?

Mohu Vám věřit?

       Rád se dostávám do situací, kdy mohu jen vyhrát. Když mi nebudeš věřit a nepřijdeš díky tomu na kurz, budu tam sám mezi mnoha ženami. Rád si to užiju.
       A když mi uvěříš (ty příklady jsou pravdivé, ale samozřejmě že Ti nedám jména a adresy :)), tak vydělám víc peněz a to si taky rád užiju.
       Vím, že to může znít neuvěřitelně. A co teprve kdybych Ti řekl, že už jen samotnou schopností být blízko a tím, že jsi dost v mužské energii, tak můžeš způsobit orgasmické stavy třeba i v několika ženách současně, aniž by ses jich dotkl jakkoliv intimně. Nebo že můžeš být úžasný milovník, aniž by ses o ženino blaho jakkoliv staral?
       I já sám jsem ještě stále znovu překvapován tím, co všechno je možné. A to jsem si jistý, že jsem ještě nedošel na konec cesty.

Napojení, intuice

       Blízkost také souvisí s napojením, intuicí a vedením. Představ si, že jedeš do cizího města, kde jsi ještě nikdy nebyl. Máš navigaci, takže dojedeš na správnou ulici, ale nevíš, který je to dům. A intuitivně zabočíš přesně k tomu správnému. Tohle se mi bohužel ještě nestalo. Protože jsem své intuici neuvěřil, k tomu domu, kam mě to táhlo, jsem nezabočil, dojel jsem o kus dál, zatelefonoval a pak s údivem zjistil, že s kilometrovou oklikou jedu přímo k tomu domu, který si mě předtím „zavolal“. Takhle veden jsem v životě čím dál častěji. Je to úžasná úleva, když se nemusím tolik starat, bát a místo toho se nechám jen vést. A i když mi můj „rozum“ ještě někdy nedovolí, aby to bylo úplně snadné a jednoduché, ta změna je razantní. A i tohle se můžeš naučit spolu s blízkostí.

Poznámka pro ženy

       Nemusíte se bát. Tohle beztak většina chlapů zatím ještě neumí. Takže i když přijdeš na kurz Blízkost oživuje, tak se skoro určitě zatím ještě nestane to, že bys někoho chtěla tak moc, jako v příkladech nahoře. Ale až se to nějaký muž naučí, nediv se, když se Ti někdo podívá do očí v tramvaji tak hluboko, že po něm začneš toužit.
       A pak bude jen na Tobě, jestli mu to řekneš nebo jestli se blízkost naučíš sama tak dobře, že Tvému muži nezbyde, než se to naučit taky. Protože není cílem, aby ženy byly samy a pak toužily. Jde o to, aby se uměly natolik oddat svému muži, aby jemu nezbylo, než být tak blízko, že to, co pak bude následovat, je slovy nesdělitelné.

Blízkost a sex (milování)

       Když člověk umí být blízko, může mít orgasmus i bez sexu. A co teprve pak při milování. To je ještě další rovina. Nejen že člověk, který umí být blízko, je přitažlivější a může se milovat častěji, s větší radostí, víc to přináší jemu i tomu druhému. Nakonec to, co běžní lidé zažívají jen při sexu, může zažívat jen tím, že je. A při milování pak jde do hlubin, kam většina lidí nikdy neměla přístup.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Zde se můžete přihlásit k účasti na kurzu.

Nasycení vnitřního dítěte

Nasycení vnitřního dítěte

       Už několik let dělám kurz Já mám peníze. Na tomto kurzu se učíme zákonitosti peněz. Tentokrát jsem na kurz zařadil několik nových cvičení. První vychází z toho, že množství peněz, které si přitahujeme do svého života úměrně souvisí s množstvím životní energie, kterou máme a kterou magnetizujeme své okolí. Peníze se chovají trochu jako ženy a tudíž jsou přitahovány mužskou energií. Ale co ženská energie? Jsou ženy odsouzeny k tomu být buď v ženské energii a mít peníze jen skrze svého muže nebo muset být v mužské energii?
       Naštěstí je tady širší koncept, než mužská a ženská energie, totiž sexuální, neboli životní energie.
       Dělali jsme konstelační cvičení, kdy se pracuje ve dvojici a jeden z dvojice je sám za sebe a druhý mu představuje jeho sexuální energii. Je to stejné cvičení, jako když tomu druhému budete představovat tátu nebo peníze. Sexuální energie se nechová nijak neadekvátně, nemusíte se bát (ani těšit), že by si někdo sundával části oděvu apod.
       Několik lidí se se svou sexuální energií objalo, většinou ale byly konstelace hodně asexuální.
       Pro mnoho lidí byla jejich sexuální energie mrtvá, pošlapaná. Často se místo sexuální energie ukázalo vnitřní dítě, které trpí, je samo nebo bez lásky. To je ten skutečný důvod, proč má tolik lidí problém se sexualitou, s penězi, či čímkoliv jiným: trpící vnitřní dítě, které bylo traumatizováno. Když jsme v dětství prožili něco, na co jsme neměli sílu, potlačili jsme to, aby to už nebolelo. Ale malé dítě zůstalo v tom problému a je tam celé roky a trpí a trpí. Trpí o to víc, že my jsme se od něj odstřihli a ono je navíc ke všemu i samo.

Já a mé peníze

       Další cvičení, které děláme vždy, ale tentokrát jsme ho dělali všichni dohromady, byly minikonstelace na téma Já a mé peníze. Při těchto konstelacích se prakticky vždy stane to, že něčí peníze nechtějí být u svého majitele (bojí se ho, neumí s nimi zacházet, nechce je, opovrhuje jimi atd.) a jdou k někomu, kdo je umí přitahovat.
       Tímto způsobem peníze jednoho člověka přišly ke mně a prosily, aby u mě směly zůstat. Pro práci konstelatéra je důležité, aby neměl předsudky a nesnažil se věci dělat, jak mají být, ale uměl unést realitu, jaká je a hlavně to uměl dát svému klientovi. Takže jsem to penězům dovolil. Jejich majitel byl i docela rád, protože si uvědomil, že je vlastně nechce. Penězům bylo u mě tak dobře, že za mnou přišla jiná žena (dál jí budu říkat Jana) a řekla mi, že mi zaplatí za to, aby mohla být u mě, že chce, aby jí bylo tak dobře, jak je těm penězům u mě dobře.
       Nejdřív přišla jako žena, ale postupně šla dolů a dolů, až se z ní stalo mé dítě. A ona si plnými doušky brala nejdřív mou láskyplnou mužskou pozornost a později otcovskou. Důležité je zažít, že když jsem dítě, otec je pro mě jen otec a nebere mě jako ženu, ale jako dceru.
       Tak jak jednotlivé dvojice končily konstelační cvičení, chumel lidí kolem mě se rozrůstal. Přišla další žena rovnou jako dítě (její pravé jméno je Vendy a na konci článku je její zpětná vazba). Pak další žena napůl jako žena, napůl jako dítě (dál jí budu říkat Míla). Protože tam v tom okamžiku ale ještě nebylo dost místa pro ni jako pro ženu, po nějaké době odešla. Necítila se u mě dobře jako napůl žena, napůl dítě. Uvědomoval jsem si to a začal k ní cítit lásku, nicméně ona nepřišla, i když se už místo pro ženu uvolnilo.
       Nedokázala se mnou být jako žena ani jako dítě ani jako něco mezi tím, tak musela odejít. Chtěl jsem ji zvednout z pozice dítěte do pozice ženy, ale neudělal jsem to, protože jsem si nebyl jistý a pokud by byla dítě, bylo by to pro ni traumatizující. Uškodil bych jí tím, že bych chtěl skrze ni naplnit své potřeby, byť byly jen konstelační.
       Mezitím jsem do další konstelace umístil mužskou energii (dále jen ME). Míla se přiblížila ke mně a pak šla k mužské energii. Představitel ME (dále jen Pavel) si ji posadil na klín, ona se ho pokusila přesvědčit, že je moc těžká a že ho zatěžuje. Pavel nepodpořil její blud, že má nadváhu, naopak si zřetelně užíval její přítomnosti a ona ho po několika pokusech přestala přesdvědčovat, že je na něj moc těžká. Nevím, zda pochopila, že se jedná o blud, rozhodně ale alespoň musela připustit, že existuje muž, pro kterého není těžká, natož nadváhová.

       V tom okamžiku už byly skoro všichni v této druhé konstelaci nebo v chumlu u mých nohou jako mé dcery a synové. Zajímavé bylo, že i když zde nebyla žena, všichni jsme byli spokojení. Děti ležely přes mé nohy a jedno přes druhé, chvíli to vypadalo jako klubko štěnat u svého táty.
       Pak ale přišla další žena jako dítě, chvíli si to zkusila, ale pak si uvědomila, že potřebuje spíš mámu. Že ode mě je to příjemné, ale ona potřebuje mámu. Jenže u mě nebyla žádná žena, jen dcery. Byla tam jedna, která by možná mohla vyrůst, ale takto jsem to nechtěl. Kdo byl mou dcerou, nemůže být mou ženou. Takže jsem jí (dále jí budu říkat Lenka) řekl, že se může zeptat Míly, zda by si ji nevzala jako dceru.

Když se muž po porodu vzdálí

       Míla souhlasila a vše bylo krásné. Až na to, že najednou se Pavel (už nebyl v mužské energii, kdyby byl, choval by se jinak) začal vzdalovat. Nejdříve jen emočně, pak i mírně fyzicky. Stále svou ženu držel, ale už nebyl s ní, už byl jen vedle ní. Zeptal jsem se jich, jak se cítí a komu to nejvíc vadilo, byla Míla. Ona ho potřebovala blízko, ale on „odcházel“. Pavel argumentoval, že je přece jasné, že když přijde dítě, že se žena stará víc o dítě a že se od muže vzdálí. Jenže když muž přestane být středem rodiny a nechá se vytlačit (nebo sám odejde), celá rodina strádá. Míla trpěla víc a víc, až se nakonec rozhodla, že chce jít ke mně. Jenže právě v tom okamžiku jsem neměl vůbec čas se ženě věnovat. Řešil jsem jinou situaci, děti byly stále kolem mě, ale už bez mé plné pozornosti. Dokonce jsem se musel od nich otočit o 90 stupňů, abych se mohl věnovat tomu, co se právě odehrávalo na kurzu. Nicméně jsem nechtěl Lídě vzít tu možnost, aby u mě mohla být jako žena. Proto jsem jí řekl, že je to možné, nicméně teď jí nebudu věnovat žádnou pozornost a nemůže být ani u mě z boku, jak má žena být. Jediné místo, které kolem mě bylo volné, bylo za mými zády. Samozřejmě mě nemohla zezadu podpírat, to by dostala jen další dítě. Ale nabídl jsem jí, že se můžeme opírat jeden o druhého zády. Nevím, jak dlouho budu v práci, může být se mnou, ale bez mé pozornosti. Ale může být v mé přítomnosti. Míla si vybrala jít ke mně i za těchto podmínek. Na jednu stranu byla sama (bez mé pozornosti), na druhou stranu se o mě mohla plně opírat a já před ní na rozdíl od Pavla neutíkal. Já tam s ní byl víc, i když jsem jí nevěnoval pozornost, než s ní předtím byl Pavel, i když se nemusel o nic jiného starat.
       To je ten důvod, proč přítomného muže cítíte, i když je tisíce kilometrů daleko. A nepřítomného skoro necítíte, i když se o něj opíráte.
       Míla nepřišla s takovým tím: „Věnuj se mi. A proč dáváš přednost práci přede mnou? To pro tebe nejsem důležitá? Nebuď workoholik, věnuj se mi. Děti Tě potřebují.“ Místo toho byla vděčná i za to „málo“, co dostávala. A já si díky tomu po chvíli uvědomil, že ruce mám volné a že ji mohu byť zezadu chytit za ruce. Bylo cítit, jak jí to udělalo radost. A to zase dělalo radost mě.
       Kdyby to po mě vyžadovala, bránil bych se. Když se otevřela tomu, jaký jsem a že má práce je důležitá součást mého života, mohl jsem zase já plně přijmout ji i s jejími potřebami a povinnostmi.

       Jedna z dcer měla s mou ženou problém. Nechtěla ležet na její noze, chtěla jen tu mou. Taková situace si říká o to, aby se rodina rozdělila na dvě kliky. Je hodně rodin, kde je táta a jeho holčička proti mámě a jejímu chlapečkovi. Já udělal něco jiného: Řekl jsem jí: Já jsem Tvůj táta a Ty patříš mezi jediné 3 ženy (měl jsem v tom okamžiku 3 dcery), které mě nemohou mít. Já jsem Tvůj táta, nikdy nebudu tvůj partner. Trochu se vztekala, ale nakonec to přijala. Abych si otestoval, jak je to doopravdy, přikázal jsem jí, aby si lehla na máminu nohu. To odmítla. To je důkazem toho, že se ve skutečnosti nic nezměnilo. Pořád soupeří s mou ženou (navíc pro ni je to nevlastní máma) a chce být mou ženou místo ní. Tato dcera, budeme jí říkat Lea, shodou okolností trpí tím, že v realitě byla jako malá zneužívána. To jsem ale tehdy ještě nevěděl, o to důležitější bylo na její hru na to, že je dospělá, nepřistoupit. Lea dostala za úkol se mámě uklonit a políbit jí nohu. To neudělala, ale pak se staly další věci, které jí pomohly pochopit, že ona je malá a máma je velká a nakonec jí u mámy bylo dobře.

Když je muž plně s ženou

       Děti se pak postupně rozutekly do světa, ale já s Mílou zůstal jako muž a žena až do konce kurzu. Míla dostala možnost volby: Mohla odejít nebo na mě vždy čekat „doma“ nebo chodit se mnou do mojí práce (v jednom okamžiku se konaly 3 různé „konstelace“ ve 3 různých místnostech a beze mě to nešlo). Neodešla, protože procítila něco, co si většina žen nedokáže představit: Ona cítila, že jsem plně s ní, i když jsem se jí vědomě vůbec nevěnoval. Kdyby toto kouzlo uměli všichni muži dávat a všechny ženy přijímat, svět by byl o mnoho krásnější.

       Na konci kurzu byla atmosféra obzvlášť krásná. Bylo cítit, jak moc jsme všichni dostali. Pár zpětných vazeb najdete na konci článku.

       Dělám kurz, kde muž a žen jsou spolu a dělají dětem ideální rodiče. Je to úžasný kurz, dá hodně, ale někdy ne dost. Pavel byl schopen být poměrně hodně v mužské energii, ale jakmile se narodilo dítě, už toho schopen nebyl. A já si díky tomuto kurzu uvědomil, že mám dar. Že mohu dávat ne jen jako lektor, ale i jako člověk. Protože jsou situace, kdy nikdo nedokáže být v mužské energii a já do ní vstoupím, aby změna mohla proběhnout. Stejně tak těžko někdo může být v nezranitelné ženské energii, když má uvnitř v sobě představu, že ženská energie je zranitelná. Těžko se může žena naučit, že potřebuje přítomnost a ne pozornost, když se muž cítí vínen za to, že vydělává peníze pro rodinu a není se svou ženou = když muž nectí sám sebe, jak může být ctěn ženou? A jak se může žena cítit milovaná, když ji nikdy nikdo doopravdy nemiloval?

kurz Nasycení vnitřního dítěte

       Proto jsem se rozhodl udělat úplně nový kurz Nasycení vnitřního dítěte.
       Tento kurz nepovedu, na tomto kurzu budu muž, který si vybere jednu nebo dvě ženy, kterým doufejme dám to, co dostala Míla. Nebo třeba víc nebo něco jiného.
       Ženy si vyberou, zda budou chtít být ženou nebo dítětem. Pokud ženou, vyberou si muže a pokud si on vybere ji, založí spolu rodinu a přijdou k nim děti, které budou cítit, že právě od nich potřebují dostat to, co potřebují. Možná bude jeden obrovský chumel u mě, možná bude více menších chumlů a možná si mě nikdo nevybere jako tátu a pak budu jen lektor. Jsem otevřen všem možnostem, ale počítám, že poslední nebude. Proto budu méně ten kurz řídit svým slovem, ale víc svou energií. Vždy jsem říkal, že skuteční mistři neučí, že za nimi přijdete, abyste byli v jejich přítomnosti a tím dostanete to, co potřebujete. Protože jsem zažil, že mohu hodně dát jen svou přítomností, otvírám tímto tento kurz, kde budete moci ode mě získat ne konstelaci, ne cvičení, ale „společný život“, byť jen maximálně dvoudenní.
       Mnoho z nás potřebuje něco zažít dobrým způsobema, abychom to pak mohli tak mít i v běžném životě. Ale jak to zažít, když v životě to nejde, dokud se to nenaučím? A nenaučím se to, dokud to nejde. Tento kurz by Vám měl přinést tu opravnou (korektivní) zkušenost, kterou potřebujete, abyste mohli žít lepší život. Tato cesta by mohla být ještě rychlejší, než cesta konstelací.

Co můžete i Vy dostat:

  • Už při závěrečném kolečku jsem mluvila o tom, že důležitější než léčení vztahu k penězům pro mě bylo naplněné dítě.Dnes jsem to ale procítila naplno.
    Řešily jsme v práci s kolegyní nějaký problém a já jsem jí najednou řekla, hele, uděláme to takhle a takhle. Úplně bez problémů souhlasila, přijala moje řešení. Až po chvíli mě došlo, co se vlastně stalo. Kolegyně je pracovně zkušenější, většinou radí ona mě. Uvědomila jsem si, jak se najednou cítím: Jistější, sebevědomější, silnější. Cítím v sobě tu zdravou mužskou energii, kterou jsem od tebe přijala. Uvědomuju si, jaký nekonečný dar je pro dítě, pokud tohle dostane od svého otce.
    Brečím, tečou mi slzy vděčnosti. S pokorou to přijímám.
    Děkuji, děkuji, děkuji.
    Tobě, za všechno, co jsi mi dal.
    Ale i sobě, za to, že jsem k tobě přišla.
    Vendy Šnejdarová
  • Chci Ti podekovat za jeste jednu stastnou a dulezitou udalost v mem zivote a to je: "muj syn mi dnes rano prinesl polstarek pod hlavu" podekovala jsem a jeho odpoved znela "je zac maminko"! On vzdy rikal není zac. Muj syn si zacal vazit sam sebe a své prace. Podarila se uzasna věc. Opravdu dekuji z celeho srdce. dekuji za vse
    L.
  • Bylo mi cti byt objimana Tebou a Bohem zaroven. Dekuji ze smim toto citit na vlastnim tele a dusi. Míla

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Zde najdete termín tohoto kurzu
Pokud tam termín nenajdete, napište mi a já ho vypíšu přednostně.

Zde se můžete přihlásit na kurz.

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

nbsp;

Když nevidím neslyším

Když nevidíme neslyšíme

       Děkuji všem za krásné reakce na mé články. Zde není vidět diskuse, na které jsem ale naopak označen takto: „Muž, který říká, že se žena má vzdát své síly a být slabá, je muž, který se ženy ve své síle bojí - protože je sám jako muž slabý“
       Proboha, kde jsem napsal, že se má žena vzdát své síly? Já jen říkám, že když chce být žena v ženské energii, musí být v ženské energii, tedy v mocné slabosti a ne v síle. Já dávám ženám volbu, aby směly zažít mocnou slabost a nemusely pořád být jen silné. A vždy zdůrazňuji, že jsme každý složen z muže i ženy, tedy ideální pro život je umět dobře obě kvality. Ale pro ženu je o něco důležitější umět být v ženské energii. Obzvlášť když mužské kvality už umí dost dobře.
       Slabost může být nemocná (bezmocná slabost) a zdravá (mocná slabost) a že síla také je mocná i bezmocná.
       Padlo tam daleko víc odsuzujících názorů na mě. A jako argument, že nemám pravdu a že žená má být silná, byl použit film Orgasmický porod, který právě já používám často jako argument pro to, že být v mocné slabosti je to, co ženě pomáhá, zatímco síla u porodu přináší bolest.
       Jsem zvyklý přemýšlet o opačných názorech (to není vlastnost mužské, ale ženské energie:)) a i když vidím, jak moc tyto ženy nevidí, co píšu, ale jejich vlastní představu o tom, co píšu, některé pochybnosti zůstaly.
       Pak jsem se rozhodl napsat tento článek a chtěl Vás poprosit o zpětnou vazbu.
       A tak jsem si znovu přečetl, co daná žena napsala – a došlo mi, že ona nepíše ve skutečnosti o ženské síle, ale o mocné ženské slabosti. Tedy vlastně potvrzuje moje slova. Píše doslova toto: „Viděl někdy ženu ve své síle u porodu? Buď bude slabá, závislá na pomoci porodníka a všech okolo, nebo ve své síle, jemné, otevítající se, odevzdávající se procesu? Stejně jako při milování.“
       Ta žena píše o ženské (jin) síle (jang), ale popisuje krásně jinové vlasností. A to je podle ní známka síly. Viděli jste někdy otvírající se sílu? Abych se otevřel, musím mít odvahu, ale sílu? Zkuste se někomu silou otevřít. Bude to ještě vnímat jako otevření? A bude to skutečné otevření? Není to ve skutečnosti protimluv? Samozřejmě mohu silně otevřít dveře, ale nemůžu se silně někomu otevřít. Buď se mu otvírám (vydávám) nebo jsem silný a spíše si ho otvírám.

Slova zavádějí. Musíme pochopit, co je za nimi.

       Zde je veliký problém se slovy. I já četl ženská síla a už nečetl, že pisatelka vlastně píše o mocné ženské slabosti, jen má spojenu slabost s něčím hodně negativním, tak tomu raději říká síla. Ale proč o tom tolik píšu? Protože když mluvím o síle (byť ji kořením jinovými přívlastky), vyzařuji mužskou energii. Že mám pravdu dokazuje i to, že v té diskusi nebyl nikdo, kdo by rozuměl nebo aspoň soucítil. Když jsem tedy podle nich slabý muž, očekával bych od ženských žen naladění, porozumění a nebo aspoň soucítění (což je něco úplně jiného, než soucit! Soucit udržuje problém tím, že bere sílu ke změně. Soucítění dává sílu ke změně tím, že rozumí, jak je to těžké a současně energeticky podporuje ke změně). Ženy v ženské energii vyzařují pochopení a lásku, která muži pomůže vyrůst a najít mužskou sílu. A když jsou v nezranitelné ženské energii, celý svět se spojí, aby jim dal to, co jim zatím nehotový muž neumí dát. Hlavně ale si taková žena nevybere partnera, který neodpovídá její úrovni.
       Já ale od nich dostal odmítnutí, nepochopení a odsouzení (typické atributy mužské energie). Nestěžuju si, jsem za to naopak rád, protože mi to umožnilo pochopit: podle ovoce poznáte je.
       Protože považuji slabost za důležitou součást svého rozvoje (jen ten, kdo umí být slabý, se může zamyslet nad tím, jestli ten druhý nemá pravdu), byl jsem za to rád. Ale pak mi to došlo. Nejen že ty ženy neví nic o ženské mocně-slabé energii. Ony navíc odsuzují něco, o čem nic neví. Nezlobím se na ně, chápu, že je to proto, že jejich trauma je příliš silné na to, aby si směly dovolit být slabé.

Takhle vznikají hádky

       Takhle vznikají hádky, ona napsala síla a dodala otvírající se, jemná a já slyšel jen síla a myslel, že říká skutečně síla. Já řekl slabost a myslel tím např. i otvírající se, jemná. Ale ona slyšela jen slabost. A můžeme se teď celé roky hádat o to, jestli síla nebo slabost. A přitom oba myslíme v podstatě totéž.

       Hádka znamená emoční problém. Levičák nikdy nemůže pravičákovi vysvělit, že se MUSÍME starat o slabé, protože on si z toho udělal politický program, protože tam má svůj osobní problém a ten se nevyřeší, i kdyby se stát postaral úplně o všechny. A pravičák nemůže levičákovi vysvětlit, že nadměrná míra pomáhání ubližuje a bere sílu vzít život do vlastních rukou, protože jestli si z toho udělal politický program, má tam také trauma. Kdyby neměl trauma, nemohl by jeho politický program být tak jednoznačný. Říkal by: Někdy ano, někdy ne. Ale byl by takový politik volitelný? A pokud ne, proč? Že by proto, že tak moc jsme všichni v traumatech, že chceme raději ne úplně pravdivou jednoznačnost, než pravdivou nejednoznačnost?

       Dva lidi s opačnou reakcí na stejné trauma se nikdy racioníálně nedomluví. Protože racio není přítomno. Emočno je příliš velké. Proto když se s někým hádáte, víc argumentů nepomůže. V manželství můžete toho druhého obejmout (když Vám to Vaše trauma dovolí), v politice to zatím bohužel takto nefunguje.

       Ještě o jednu věc se s Vámi chci podělit. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem s těmito ženami nebojoval. Naopak jsem vědomě šel do ženské energie, abych tím ukázal, že nejsem „esence agrese“, jak jedna z nich o mě napsala. Žádná z nich si toho ani nevšimla. A dokonce v jiné situaci by se mohlo stát, že by daná žena neřekla: „To je úžasné, že on se nechce hádat.“ Ale řekla by: „No jo, teď definitivně ukázal, že je slabý“.

Nevzdávejte se

       Proč to celé píšu? Až budete mít pocit, že celý svět je proti vám, nevzdávejte se. Kdybych se před 5 lety vzdal, protože všichni říkali, že nemám pravdu, nedostával bych teď tolik děkovných reakcí. Ale hlavně bych ztratil sám sebe.
       Dívejte se, poučte se. Ale to, že si někdo myslí, že je dál, než Vy, neznamená, že to tak je.
       Ten, kdo je skutečně dál, než Vy, Vám bude rozumět. Možná na Vás bude tvrdý (někdy to jinak nejde), ale bude Vám rozumět. Protože si tím prošel, chápe, jak je to těžké si to skutečně vyřešit. Když Vám druhý nerozumí, znamená to, že problém jen potlačil a aby ho mohl potlačovat dál, musí zůstat necitelný. Kdyby Vám začal rozumět, musel by si to pořešit. Utéct do pocitu, že to vím lépe, je snazší.

Jak poznáte ženskou energii

       Proto se dobře dívejte, když žena mluví o ženské energii, zda o ní mluví způsobem, který Vám otevírá srdce. Jestli ctí muže a hlavně jestli ctí i slabé muže. Protože v konstelacích se opakovaně ukazuje, že mužskou sílu můžete klidně zneucťovat. To je pro ni asi stejně důležité, jako když moucha se snaží zneuctít mléčnou dráhu. Silného muže můžete také klidně nectít, to není jeho problém, ale Váš. Ale jakmile nectíte slabého muže, mužská síla jde okamžitě po Vás. Je to jako v jedné knize, kde se píše, že cokoliv jste udělali tomu nejmenšímu, udělali jste mě.
       Samozřejmě když se zastávám slabých mužů, můžu být obviněn z toho, že jsem sám slabý. No a co? Upřímně, co mi je po tom? Radši budu slabý a skutečný, než silný a bezcitný. Na kurzech se opakovaně ukazuje, že až když muž uzná svou slabost, až tehdy může být skutečně silný. Ten, kdo musí být pořád jen silný, je často silný jen na povrchu. Proto milí muži, když Ti někdo předhazuje, že jsi slabý, znamená to, že Tě neumí naučit, jak být silný a ještě se za to po tobě vozí. Kdyby to uměl, prostě s Tebou začne dělat to, co je potřeba, abys byl silný a ten druhý/ta druhá měl/a to, co chce. A proč to neumí učit? Že by neuměl být silným MUŽEM – neuměla být mocně slabou ŽENOU – dost na to, aby unesl i to, že někteří muži jsou slabí?

       Díky téhle uzavřené skupině jsem uviděl problém i u mého oblíbeného Davida Deidy. Z jeho knih si to nepamatuji, doufám, že to tam není a je to problém jen jeho jednoho interpretátora. Tento muž hodně zdůrazňuje, že žena má muži „zatnout do slabin“, aby ho donutila, aby se stal dospělým mužem. Jinými slovy chce, aby žena byla mužská, aby ho tím donutila (také mužský princip), aby byl muž. Moc hezký nápad, ale nebude fungovat. Povede jen k tomu, že se oba zatvrdí a jak známo z příkladu oceli, co je tvrdé, není moc pevné. A rozhodně, co je tvrdé, nemůže být jemné. Navenek ten muž může vypadat jako dospělý. Ale uvnitř bude jeho vnitřní dítě plakat. Milí muži, bacha na hezká slova. Na muže, co pěstují mužské kvality a odmítají ty nedospělé. Něco jiného je ponižování a neúctu uzdravit, něco úplně jiného je odmítat. Protože cokoliv odmítáme, to pak musíme vidět kolem sebe (protože v sobě to pořád mám) a pak to musím o to víc odmítat a pakto zase o to víc vidím kolem sebe a pak ….

Co potřebujeme

       Od žen celý svět i my muži nepotřebujeme tvrdost, ale láskyplnost. Ne opičí lásku, kdy mám druhého „rád“ ať udělá cokoliv. Ale skutečnou lásku, která jasně stanoví hranice (mužská láska) a současně plně miluje (ženská láska). Ženy jsou už takhle dost daleko od lásky, když je budeme učit, že mají být tvrdé a bezcitné, další generace žen bude ještě tvrdší a bezcitnější a další generace mužů ještě slabší a bezcitnější.
       Chápu, že když žena nepoznala co je to nezranitelná ženská energie, těžko bude milovat něco, co jí dosud ubližovalo. A přece není jiná cesta.
       Stejně tak muž, který nepochopil, že pro ženu může být nádherný zážitek být menší, ležet mu u nohou a moci se v něm rozpustit, se bude bát své síly. A bude se bát být větší a ženu si podmanit. A přitom nic ženu nenaplní víc, než když si ji vezme ten správný muž tím správným způsobem.
       A aby to bylo složitější: Když žena jen hlavou bude chtít milovat něco jen proto, že to napsal Martin Daniel, nebude to fungovat. Bude to horší. Nestačí změnit vnější chování, je třeba změnit, z čeho vychází, musí se uzdravit strach a pak to jde samo.
       Stejně tak když hulvát zneužije, co jsem napsal a mé články použije jako výmluvu k tomu, aby mohl ubližovat, bude to škodit. Opět to není o tom vnějším, ale vnitřním. Mohu se snažit neubližovat a tím ubližovat. A mohu dělat to, co by jinak ubližovalo a když to mám vyřešené, ono tím „kupodivu“ budu pomáhat.

Jak může žena dostat co chce

       Většina žen neumí od muže dostat co chce, protože na tom lpí (tedy je její úkol si to vyřešit a dokud to nevyřeší, nemůže to dostat, i když to pro ni muž má připraveno), neumí si o to říct z pozice mocné slabosti (pak muž pro ženu udělá skoro cokoliv) a neumí skutečně milovat (to, že máte pocit, že milujete, nestačí, musíte být plně otevřené, milovat bez podmínek (současně můžete mít jasné hranice) a milovat hlavně to nejslabší v muži. Když milujete jeho sílu, nemilujete ho doopravdy. Musíte milovat i jeho slabost i jeho agresi i to, když Vám ubližuje a když to dokážete, nikdy Vám neublíží.
       Rozumím, že tohle je extrémně těžké. Obzvlášť když si myslíte, že to budete milovat, až on takový bude. Ne. On takový bude, až ho budete milovat i s tím, co zatím nesnášíte.
       A chápu, že pak si raději vyberete mužskou cestu – trochu ztvrdnout, být víc silná, než to nechat na tom, co je nad námi, spíš předělávat, než milovat. Na to máte plné právo. Jen se tím vzdalujete od skutečného řešení, pokud jste žena.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Zde jsou termíny mých kurzů.

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz