Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Ponižování a povyšování

Ponižování

       Na článek Bojím se ponížení jsem dostal reakci:
       Ahoj Martine. Já bych Ti přála s láskou ve svém srdci, zažít to, jaké to je doopravdy být ženou mezi muži, kteří mají potřebu ji ponižovat, přestože ona sama nemá potřebu se nad ně povyšovat. A pak bychom si o tom mohli spolu popovídat.... Ale chápu, že se Tvůj článek líbí mužům.
       Můj článek nebyl pro muže. Je pro lidi, kteří nechtějí být ponižováni.
       Je samozřejmě možné, že tenhle můj článek zneužijí ponižovatelé. Ale k tomu není určen.
       Článek je pro lidi, kteří již nechtějí být ponižováni a chtějí pro to udělat víc, než se jen zastat sami sebe. (A i muži jsou ponižováni a někdy i jen od žen).
       To je samozřejmě ta úplně první věc. Problém je, že když se bojím ponižování, obvykle se moc neumím zastat sám sebe.

Co dělat, když mě ponižují

       Nejdřív se podívejte, jestli je možné se zastat sama sebe. Když na mě míří puškou esesák, nebude asi nejlepší variantou se s ním začít hádat, když nemám zbraň a když mě nechce zastřelit.
       Když mě zrovna znásilňuje horda mužů, také není nejrozumnější jim říkat, že až mě pustí, ohlásím to na policii.
       V 99,99% případů ale tohle nehrozí. Vy se můžete postavit za sebe. Ale bojíte se. Proč? Protože Vás tak vychovali.
       Ale ten strach patří do minulosti. Teď je možné se ozvat.
       V nějakém procentu případů to pomůže a Vy na sebe můžete být hrdý/á, že jste to zvládl/a.

Když to nejde

       Když to ale nejde, protože buď jsem ve skutečném nebezpečí nebo to prostě nedokážu, máte několik možností:
       1. Uzdravit to v sobě.
       2. Trvat na tom, že za to můžou jen ti druzí.
       3. Chránit se.

Uzdravte si svůj strach

       Já doporučuji uzdravit si to. Dokonce i kdybyste měli pravdu a z 95% za to mohlo Vaše okolí, pořád i těch 5% můžete ovlivnit.
       Čím víc pochopíte, že je to ve Vás, tím víc si toho můžete uzdravit.
       Milá Evo, ten článek nebyl proti Tobě. Psal jsem tam, že ti lidé vůbec netuší, že se povyšují. A přesto to tak jejich okolí vnímá.
       Máš dvě možnosti. Buď budeš trvat na to, že máš pravdu a nic nemůžeš změnit na sobě a tudíž jsi závislá na tom, co budou dělat ti druzí.
       Nebo se podíváš do sebe, třeba přijdeš na konstelace a tam se na to podíváme. Možná máš skutečně pravdu a nijak se nepovyšuješ. Já nepotřebuju mít pravdu. Já chci, abys měla možnost zlepšit Tvůj život. A napsal jsem jednu věc, která obvykle je příčinou, kterou si to k sobě přitahujeme
       V každém případě po konstelaci Ti pravděpodobně bude lépe a budeš méně přitahovat ponižování od druhých. A to je podstatné. A jestli přitom i uvidíš, jak ses nevědomě povyšovala nebo ne, není důležité.
       Mluvím nikoliv o vědomém povyšování, ale o „energii“, která často z obětí ponižování vyzařuje. Některé oběti domácího násilí to i říkají, třeba „I kdybys mě zabil, nikdy se Ti nepodvolím“. Už i tohle ten pachatel vnímá jako povyšování. Není to fér, ale je to tak. Nepotřebuji mít pravdu, nabízím Ti možnost, jak se stát vůči ponižování imunní.

Když za to můžou jen ti druzí,

       je to výhodné, já za nic nemůžu. Ale taky nemůžu nic změnit.
       Někdy nechceme přijmout svůj díl zodpovědnosti, protože se bojíme viny. Nebyla to tvoje vina, když Tě ponižovali. Obzvlášť pokud se Ti dělo jako dítěti. Dítě nikdy nemůže za to, co se mu děje. To ti dospělí měli být dospělí.

Ochrana

       Ochrana je dobrá, ale dlouhodobě nefunguje. V ezoterice se říká: Chceš po celé zeměkouli rozpostřít koberec nebo si nazuješ boty? To druhé je snadnější a hlavně to první ani není možné.
       Vždycky budou lidi, kteří se budou uvnitř cítit tak mizerně (a nebudou o tom ani vědět a taky se mnou budou nesouhlasit), že si to budou vybíjet na druhých. Snažit se je změnit je práce na věky věků.
       Změnit Tebe může trvat desítky hodin, ale třeba taky jen jednu návštěvu.
       Rozhodnutí je na Tobě.

Nevím, zda bych to dokázal

       A chci Ti říct, že nemohu garantovat, že já bych to dokázal. Zažil jsem to být v nezranitelné ženské energii a stal se díky tomu zázrak. Ale nemohu garantovat, že bych to dokázal znovu a že by to zabralo.
       Ale: je to ten nejlepší návod, který Ti mohu dát, jak z ženské energie zastavit ponižování.
       Samozřejmě můžeš navštívit kurzy bojového umění a naučit se to drsně.
       Nebo se prostě začni zastávat sama sebe. To ti určitě neuškodí a i proto jsem rád, že jsi mi napsala svůj nesouhlas, protože jen skrze komunikaci můžeme najít, jak je to doopravdy. S láskou. Martin

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

O zdravé a nezdravé sexualitě

ISIS a sexualita a poučení pro nás

       Tento článek sice komentuje bojovníky IS, ale je hlavně pro každého z nás. Můžete zde najít inspiraci, úlevu, pochopení nebo prostě jen porozumění něčemu tak složitému a komplexnímu jako je sexualita. A samozřejmě sexualitě nemůžeme porozumět a je to zbytečné (lepší je užít si ji), ale můžeme rozumět určitým zákonitostem, které mohou zlepšit jak náš sex, tak naši energii i život. Protože náš vztah k sexu hodně vypovídá o našem vztahu k životu. (Z tohoto hlediska je IS úplně jedno, jak se žije hlavně že si ten život vezmu. Velký kontrast s tím klasickým Je lépe Být než Mít)
       Vminulém článku jsem napsal, že je třeba IS zničit, ale také je třeba se poučit. Protože když se nepoučíme, základní problém zůstane a přijde jindy, jinak a možná pro nás hůře.
       Vzhledem k tomu, že v Evropě jsou miliony muslimů, tak si ani není třeba dlouze domýšlet, jak by to hůře mohlo vypadat.
       Není to v žádném případě o tom, že máme muslimům ustupovat. Ale měli bychom se zamyslet nad tím, zda nemůže být i něco zdravého v něčem, co přitahuje desítky tisíc mladých lidí z Evropy (IS) a víc jak miliardu lidí (islám).

Co charakterizuje sexualitu bojovmíků ISIS?

       Asi většina z nich jsou normální kluci. Ale z z toho, co víme z novin, si můžeme udělat další obrázky. A ty chci komentovat. A v žádném případě se tam nemíním vydat, abych se dozvěděl víc. Můj život je cennější.
       Co nás nejvíc šokuje je: Sex s dětmi, násilí, otroctví, zabíjení, zmenšující se hodnota ženy s věkem, prodávání žen, sadismus, znásilňování.
       Pokud vás napadá něco dalšího, napište mi, udělám další článek.

Sex s dětmi

       Už bylo několik článků o tom, jak starý muslim měl sex s 8letou dívkou a ta při tom zemřela.
       Diagnóza je jasná: Pedofilie.
       Co to ale znamená doopravdy? Každý z nás byl pedofil. Když mi bylo dvanáct, nelíbily se mi 20leté a rozhodně ne 40leté ženy. Asi se mi už nelíbily 8leté dívky, ale 10leté ano.
       Co tím chci říct?
       Ano. Muslimové mají sexualitu zamrzlou v dětství. Podle mého názoru žádný rozumný dospělý normální muž nemůže chtít 8letou holčičku. (Neříkám, že všichni. Ale ti, co obcují s holčičkama bezpochyby a samo náboženství také, protože to dovoluje. Myslím, že to souvisí i s Mohamedovým životem.)
       Proč jsou zamrzlí v dětství? Protože neměli mámu. A pravděpodobně neměli ani tátu. Tím, že neměli mámu myslím, že neměli mateřskou energii. Máma sice byla fyzicky přítomna, ale aby přežila a nezhroutila se z toho, co se kolem ní děje (nebo co se jí stalo v 10 letech), tak se emočně odřízla.
       A když táta je schopen dělat takováto zvěrstva, také není emočně přítomen.
       Až zase budete přemýšlet o volné výchově, tak v té extrémní podobě dopadá takto.
       Až budete zase chtít muslimům ustupovat, uvědomte si, jak dopadnete, když ustupujete malým necitlivým dětem s nožem v ruce. Za rok budou mít pistoli. A za deset let tank.

A teď do vlastních řad

       Jaképak modelky určují, co považujeme za krásu? Nejsou náhodou velmi vychrtlé, s nepatrnými prsy? Za poslední da roky se to zlepšilo a snad to bude pokračovat, ale řekneme před 5 lety to vypadalo, že máme nakročeno k tomu, abychom za ideál krásy považovali 16letou holku, které je možná doopravdy jen 14.
       Druhá výtka vůči tomu, jak to máme my: I děti mají sexualitu. Už 3 leté děti si hrají s přirozením a je to tak přirozené. Dokud toto budeme odmítat, nepřijmeme vlastní sexulitu a budeme s ní mít v dospělosti potéže.
       To v žádném případě neznamená, že máme dovolit dospělým, aby malé děti zneužívali. Ale také bychom neměli malé děti učit, že vlastní tělo je špatné.
       Další výtka patří spíše asi Americe a možná je to jen z filmů: 14letá holka předstírá, že je jí 16, domluví si rande a na tom rande je 20letý muž zatčen za zneužívání dětí. Tady asi trochu přestřelujeme.

Násilí

       Naše společnost se snaží násilí vykořenit. IS má naopak násilí jako to nejdůležitější. Kdo má pravdu? Jako obvykle ani jeden.
       My jsme ti moudřejší, my bychom se měli poučit.
       Poučení č.1: Kdo si násilím bere, má být násilím zastaven.
       Poučení č.2: Odmítáme násilí příliš. Proto je ho pak tolik v televizi. Odřízli jsme se od svých kořenů a protože násilí k nám patří, hledá si k nám cestu jnými způsoby.
       Na konstelacích se to dělá tak, že se ukloníme násilí. Představíme si násilí jakoby to byla osoba a ukloníme se jí. Pokud to nechcete udělat, je to ok. Ale pokud se s násilím setáváte nebo se ho bojíte, silně doporučuji si uzdravit sůvj vztah s násilím, protože jinak Vás bude pronásledovat.

Zotročování

       Zotročování je zakázáno už víc,než 100 let. Přesto jsou skupiny, které si „hrají“ na otroky. Pokud je to se souhlasem obou stran, nelze proti tomu nic namítat, samozřejmě s tím, že je vždy odvolatelné a „otrokář“ zodpovídá za to,aby se „otrokovi“ nic nestalo.
       V té kontrolované, odvolatelné a odsouhlasené podobě to dokonce může být velmi terapeutické. Nic jiného Vám nedá skutečnou svobodu, než když pochopíte, že svoboda je nezávislá na venkovních podmínkách, ale je ve mně.
       Pokud Váš sexuální život stagnuje, může to být velmi zajímavé zpestření.
       A pokud po něčem takovém toužíte, ale nikdy jste si to nedovolil/a, jděte do toho. Jen si to předtím dobře vykomunikujte a hlavně si určete kouzelné slovíčko, při kterém přestanete.
       Když se něco děje, přestože je to zakázáno, znamená to, že to patří k naší podstatě. Můžeme to zakázat, můžeme za to trestat, ale tím odstraníme jen výhonky.
       Pokud to chceme vyřešit doopravdy, musíme najít, co nám to přináší. Pozice otrokáže přináší nepoznanou moc. Ta má dva aspekty.
       Když to mám ve svých rukou, nemusím se bát. Nemusíte o svém strachu ani vědět, ale když toužíte po moci, pravděpodobně v sobě nosíte strach, který je tak silný, že ho ani necítíte. (2. nejsilnější stadium strachu je: „Bojím se“. Nejsilnější stadium strachu je: „Já se ničeho nebojím“).
       Další věc ale je, že mít věci ve své moci patří k mužské energii.
       V tom prvním případě na toho druhého nemyslíte a na nějaké úrovni ani nemyslíte úplně na sebe. Rozhoduje strach.
       Ve druhém případě myslíte na sebe a když jste spokojený, myslíte i na druhého. Nebo rovnou myslíte na oba.
       Myslím, že by celé společnosti prospělo, kdyby někteří politikové směli mít sexuální otrokyně (samozřejmě s jejich souhlasem, jak jsem o tom psal výše) a nevybíjeli si to na nás.

Zabíjení

       To je jednoznačně něco, co by nemělo do lidské komunikace patřit. Ale bohužel jsou lidé, kteří vraždit budou. Dokážu si představit, že pro člověka, který touží zabíjet, je 5 měsíců života ve válce lepších, než 60 let života, jak ho má tady.
       Pokud máte nutkavou potřebu zabíjet, pomohlo by Vám pracovat na jatkách?

Zmenšující se hodnota ženy s věkem

       Na jedné úrovni to chápu. Asi každému se víc líbí 20 letá žena, než 70 letá.
       Ale když někoho milujeme, máme radši 70letou ženu, i když si uvědomujeme, že jsou některé jiné krásnější.
       Bohužel i naše společnost preferuje mládí a zapomíná na to, že stáří je k něčemu dobré.
       Indiáni mají rady starších. Na svém týdenním kurzu Stát se MUŽEM/ Být ženou jdu dál a do rady starších patří muži i ženy. Náš kmen si váží jejich přínosu a ctí je. Jak se předtím starali o své děti, tak teď se budou starat o celý kmen. Stáří je dovršením a vrcholem života, ne jen odkvétáním.

Prodávání žen

       Opět důkaz, že pro islám žena nemá žádnou hodnotu. Mohu prodat talíř, kozu nebo ženu. Žádný rozdíl.

Sadismus

       neboli záměrné působení utrpení. Opět důkaz necitlivosti. Kdyby dostali mateřskou energii, pravděpodobně by našli radost v něčem jiném. Možná se takto mstí své mámě za to, že tam pro ně nebyla.

Znásilňování

       je bohužel přirozené v prostředí, kde muži riskují životy a nemají přirozený přístup k ženám. Každá válka s tím byla spojená. Opět důkaz, že pro ně žena nemá hodnotu, že nejsou schopní procítit její bolest a utrpení.
       Důležité je vědět, že většina mužů má tyhle fantazie a dokonce i poměrně žen. Pokud takové fantazie máte, není to nic divného. Ale důležité je neuskutečnit je v té syrové podobě.
       Ale můžete o tom promluvit s partnerem. A pokud je ochoten, můžete to udělat v tak jemné podobě, aby to pro ni bylo ok. A samozřejmě kdykoliv to žena může ukončit kouzelným slovíčkem Stop nebo Simsalabim.

Klíčové rysy sexuality islámu

       1. Zamrzlá v dětství (proto pedofilie, necitlivost k utrpení druhých, ochota zabíjet)
       2. Násilná (proto pro některé lidi přitažlivá, protože násilí a sexualita k sobě patří)
       3. Nekontrolovaná (a proto se dá těžko předpokládat, že by si ji ti lidé uzdravovali tím, že jim dovolíme, aby v tom pokračovali).
       4. Totální neúcta k ženě a k ženské energii.
       5. Byl jsem hned po revoluci na jakémsi sexuálním filmu. Ale znechuceně jsem odešel. A když se pak kamarádi ptali, já jim říkal: To už nebyl film o sexu. Tam, kde končí sexualita, tam začínal tenhle film. Už byl jen o různých perverzích, už nebyl o sexu (i když i sex tam byl, ale jen jako doplněček). A obávám se, že v mnoha případech je to charakteristika sexuality bojovníků IS. Skutečná sexualita je o sdílení, blahu, užívání si.
       6. Poslední rys je mnohoženství. O tom někdy příště.

Necitlivost k ženám

       je pravým opakem toho, jak to jako společnost máme my. Mnoho mužů se nejvíc snaží o upokojení ženy a zapomínají na sebe. A přitom jedno z uspokojení ženy je právě uspokojit muže.
       Tamže zkuste to, vy muži, někdy udělat podle sebe. Myslete na své upokojení. A pak se ženy zeptejte, jak se cítila. Pravděpodobně to bude smíšené. Každý chce, aby to bylo pro něj. Ale současně, když to ten muž dělá jen pro sebe, ukazuje tím něco,co je pro ženu také velmi přitažlivé. Pohrajte si s tím. A opět jako u každé věci: Komunikujte.

Pokud Vás jako ženu přitahuje islám

       Četl jsem rozhovor s českou modelkou, která se stala muslimkou. A říká, že vůbec není pravda, že v rodině vládne muž. Ano, ženy v ženské energii a mrchy a ženy, po nichž je hodně touženo, ty to budou umět v jakékoliv společnosti. Tyhle ženy budou vládnout mužům kdekoliv.
       Ale pokud jste normální žena, nespoléhal bych na to. Raději bych si nejdřív uzdravil všechno, co Vás k islámu táhne, protože odejít pak není vůbec snadné.
       Pokud Vás láká ženská energie, v islámu ji nenajdete. Žádná žena není vzdálenější skutečné ženské energii, než zlomená žena. Paradoxně naše dračice k ní mají blíž. Nejsnadněji najde ženskou energii žena, která dokázala vše a zjistila, že stejně není šťastná.
       Pokud se chcete oddat nebo se stát otrokyní, rád Vás přijmu do péče, protože to můžete i tady. A odvolatelně a bezpečně.
       A jestli chcete nějakou sektu, je jich tady v čechách dost (To vám bohužel nenabídnu, protože učím pravý opak).
       Jestli chcete přijetí, na mých kurzech ho dostanete. A i mateřskou a otcovskou energii. A nemusíte za nic platit ničím jiným, než kurzovným.

Pokud Vás jako muže přitahuje islám

       Ano, rozumím. Často se mě lidé ptají, zda souhlasím s mnohoženstvím, jak ho má islám. A já říkám, že ne. Muslimové mají více žen, protože jim na nich nezáleží nebo protože se pak stanou otroky svých žen a nutnosti se o ně postarat.
       Pokud chcete víc žen, jde to i bez islámu a budete daleko svobodnější.
       Pokud Vás láká řád, hodnoty islámu, bacha na vystřízlivění. Jste připraven na vše, co s tím souvisí?
       A pokud tam chcete kvůli násilí, moc prosím, vydržte pár měsíců nebo let, budeme potřebovat lidi, kteří budou schopni silou islám zastavit. Na druhou stranu, pokud chcete zabít mě, jeďte raději do ciziny :).
       A předtím si položte otázku: Jsem skutečně tak velký psychopat a jsem skutečně ochoten vzdát se své svobody? Protože tam, kde vládne násilí a válka, tam větší psychopati likvidují ty menší. A svoboda tam není pro nikoho.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

K čemu Ti slouží sex?

K čemu Ti slouží sex?

       Zdálo by se, že sex je jen jeden. Ale ve skutečnosti má naše sexualita mnoho podob a jen některé z nich přinášejí užitek všem zúčastněným.

Sex k rozmnožení

       Problém nastává, když odmítáš jiné výhody a užitky své sexuality.
       Pokud necítíš plné uspokojení a radost ze sexu, je možné, že máš v sobě uvnitř program, který Ti zakazuje užít si sexu jen tak. Pokud chceš zažívat radost a naplnění nejen ze sexu, ale z celého života, zvaž, zda by nestálo za to přijmout pravdu, že nejdůležitějším účelem sexu je užít si ho. Když se to naučíš plně, budeš vědět, že i život není jen k tomu, abychom ho prožili (nebo přežili), ale hlavně abychom si ho užili.

Sex jako nástroj ovládání

       Odepíráš svému partnerovi sex, když něco (ne)udělá? Snažíš se zavázat si svého partnera sexem? Manipuluješ nebo ovládáš svého partnera sexem?
       Pak věz, že jsi v područí svého strachu. Nikdy se svému strachu nezavděčíš dost. Proděláš svůj život a nic Ti nezbyde. Jen promarněný život.
       Přestože zvenku budeš vypadat jako ten mocný, jen Ty víš, jak moc jinak se cítíš, když to jen trošičku není podle Tvého.
       Vím, že si neuvědomuješ, jak moc nerozhoduješ Ty, ale Tvůj strach. Ale skutečně to chceš takhle? A hlavně – uvědomuješ si, že láska Tvého partnera by Ti dala víc, než jeho strach z Tebe?

Sex jako vybití

       Možná se Ti stalo, že jsi toho druhého moc chtěl/a a on/a ne. Pokud ano, možná by se Ti hodilo, jak posunout svou sexuální energii nahoru, aby vyživila Tvé tělo a Tys neztratil/a svůj vztah jen proto, že už to nemůžeš vydržet.
       Zkus si také představit, že můžeš dýchat každým pórem svého těla. Je to velmi příjemné.
       A co (se) takhle jen (nechat) pohladit? Vnímat i další části Tvého těla a vzrušení přenést tam?

Líbí se Ti utrpení?

       Nebo když Tě partner pořádně plácne přes zadek? Není to nic úchylného.
       Znám ženy, které trpěly tím, že jejich partner nechtěl udělat to, co se jim líbilo jen proto, že věřil, že se to nedělá.
       Důležité je popovídat si a najít, jak mohu pro toho druhého udělat, co on potřebuje, aniž by to ničilo mě.

Dominance - submisivita

       V sexu někdy můžeme zažít to, co v běžném životě odmítáme. Tradují se historky o ředitelích, kteří vyhledávají dominy. Stejně jako o ředitelích, kteří mají doma semetriky. Pokud je na Vás dominance moc, dovolte si tu druhou polaritu. S člověkem, kterému věříte.
       A pokud jste žena, zkuste zažít submisivitu. Možná Vás naplní.

Vesmírný, celotělový a další orgasmy

       A když se rozhodneš uvolnit své bloky a hledat, možná zažiješ i další věci. Těším se na kurzu Přijetí sexuality, kde budeme uvolňovat, probouzet, stavět konstelace, dělat cvičení a možná půjdeme i víc do hloubky.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Bojím se ponížení

Ponížení

       V článku Sexuální otrokyně pro ISIS jsem mimo jiné napsal: Proto ženy touží po emancipaci, protože když budou mít stejná práva a budou se chovat stejně jako muži, stanou se mužům rovnocenné. Že při tom ztratí to nejcennější, co mají, tedy svou ženskost, je věc, která bohužel pořád většině žen plně nedošla.
       Dostal jsem tuhle reakci: Myslím, že každý muž, na kterého by se ženy dívaly z výšky, by si to taky nenechal líbit a klidně by ztratil svou mužnost, jen aby se cítil rovnocenný a neponížený..jenže vy muži máte prostě větší sílu...fyzicky..mnozí i mentální..
       Odpověď: Ano, je pravdou, že mnozí muži nedokážou unést, když je žena větší. Ale u mužů to funguje přesně naopak: Muž by ztratil svou mužnost, kdyby se tomu nevzepřel.
       Ale to platí jen pro muže, který to ještě nemá vyřešené.
       Chlapeček ví, že je menší, než maminka a nic s tím nedělá. To je v pořádku, když je chlapečkovi 5 nebo 10, ale když je mu 30 nebo 50, je to problém.
       Když se začne stávat mužem, nesnese, aby byla žena větší. V ideálním případě jak roste a roste, začne být větší, než žena a nepotřebuje k tomu žádnou agresi. Ale počítejte, že skoro každý muž si bude muset projít fází, kdy se to bude učit udělat fyzicky. Když se to stane na kurzu, mohu to řídit a nepřekročí to přijatelné meze pro obě strany.
       Ale když se nad muže žena povyšuje, má potřebu ji usměrnit. Když se to naučí, doroste ještě víc. A pak v pohodě zvládne, když je žena větší. A tím, že to unese, ji paradoxně přeroste, dokonce i když je ona fyzicky větší.
       Ale to podstatné je tohle: Nenecháš si to líbit, jen dokud se v sobě cítíš ponížená. A dokud nechápeš sílu mocné slabosti. Jakmile ji jednu zažiješ a když si uzdravíš pocit ponížení, zjistíš, že být menší je úžasné.
       Každý z nás je vůči někomu menší a vůči někomu větší.
       Být větší je úžasné. Zpočátku proto, že to máš ve své moci. Tím uklidníš svůj strach. Ale když předstíráš, že jsi větší, abys uklidnila svůj strach, nebude to fungovat.
       Pak je hezké to, že dominuješ.
       A pak přijde to nejkrásnější. Byl jsem na jedné přednášce na festivalu. A byl tam muž, starší, než já. Dělali jsme cvičení, kdy jsme se k sobě přibližovali. A najednou jsem začal vnímat, jak moc potřebuje tátu. A dal jsem mu ho. Na chvilku jsem ho obejmul jako táta syna. Pro něj to bylo krásné, ale pro mě taky. Protože když je z čeho dávat, je dávat stejně krásné jako dostávat a v něčem i krásnější.
       A to je ten skutečný smysl toho být větší: je krásné dominovat. Ale moci dávat je ještě lepší.

Být dole není potupa, ale způsob, jak vyrůst

       Když se člověk cítí ponížený, strašně moc se bojí být dole. A musí předstírat, že je větší, než je. A to stojí hodně energie.
       A když předstíráš, že jsi větší než jsi, nikdy doopravdy nevyrosteš. Abychom vyrostli, je třeba být tam, kde jsem.

       Když se člověk cítí ponížený, dělá vše pro to, aby byl výš, než je. Díky tomu na druhé působí povýšeně. A oni ho o to víc chtějí srazit dolů (protože oni neví, že on se uvnitř cítí poníženě, oni vidí jen jeho povýšenost, kterou si ale zase on neuvědomuje). Ale on se nedá. A tak vzniká nekonečný kolotoč.
       Druhá možnost je vědomě se nechat ponížit nebo ještě lépe se sám dobrovolně ponížit. Nejlépe v bezpečném prostředí, kde mi nic nehrozí. A dívat se, co se stane, když přestanu řešit, že to je přece špatně. A ono se najednou něco změní a je mi líp. A jakmile přijmu to místo, kde jsem, začnu růst. A pak už budu přirozeně větší a nemusím nic předstírat.
       Takže protože se už nebojím být dole, přijal bych to. Obzvlášť kdybych byl žena. Ale rozumím, že zatím je to možná pro Tebe příliš náročné. Máš čas.

Pomůže Ti, když pochopíš princip

       Jakmile pochopíš, že Tě ostatní ponižují ne proto, aby Ti ublížili, ale aby Tě dostali na Tvé pravé místo, můžeš jim to dovolit. Ale tentokrát bez pocitu, že jsi špatná. A ejhle, ono se skoro určitě nestane nic špatného. A na 80% oni přestanou. Když se tak stane, začneš růst a po nějakém čase se jen zasměješ tomu, že by tě někdo mohl dokázat ponížit. Mladý stromek ohneš snadno. Ale velkou borovici už ne. Tak je pevná a velká. Jakmile si uzdravíš svůj pocit ponížení, už tě stejným způsobem nikdo nemůže ponížit.
       Samozřejmě je možné, že jsi narazila na někoho skutečně zlého. U takového člověka není bezpečné se nechat srazit dolů. Tak je nejlepší úplně zmizet a najít si lepší kamarády/ lidi kolem sebe.
       Vždy je tyto věci lepší dělat na kurzu, obzvlášť, když se toho bojíš. Už jen proto, že někdy je třeba udělat něco jiného. Někdy třeba potřebuješ, aby se Tě někdo velký zastal a ochránil Tě před těmi, co Tě ponižují. Nebo je potřeba, abyses jim vzepřela sama. Takže pokud máš málo peněz, dostala jsi návod, který bude fungovat na 80% a skoro určitě Ti neublíží.
       Pokud si vážíš svého života, přijď na kurz a uděláme to důkladněji a rychleji a víc do hloubky.
       Když se přestaneš bát ponížení a toho být menší, najdeš snadněji, kdo jsi doopravdy. A v tom doopravdy Ti bude dobře. Mnohem líp, než kdekoliv nahoře. A neztratíš schopnost být větší. Jen k tomu získáš schopnost být menší a užít si to.

Pokračování je tady

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Sexuální otrokyně

Sexuální otrokyně pro ISIS

       Na Facebooku jsem dostal dotaz, co si myslím o tom, co dělá islámský stát ženám. Schválně dávám malá písmena, protože gramaticky jsou sice správně velká, ale cítím, že jim v tomto článku chci dát malá písmena, protože jim nechci ani tímto dávat legitimitu skutečného státu.
       Samozřejmě je to strašné. Myslím, že nikdo rozumný nemůže nic jiného než soucítit s lidmi, kteří jsou zabíjeni, mučeni a znásilňováni jen proto, že nevěří ve „správného“ boha. (Zde opět dávám schválně malá písmena, protože skutečný Bůh přece nemůže být tak ubohý, že by chtěl, aby se kvůli němu vraždilo. Jen (emočně) malé děti jsou tak malicherné, že jim na něčem záleží tak moc, že by kvůli tomu chtěly něco tak hrůzného).
       Pokud by skutečně Bůh chtěl, abych pro něj vraždil, takového Boha nebudu chtít. I za cenu, že zemřu (protože i smyšlený Bůh je mocnější, než já, když za ním stojí tisíce fanatiků) se ho zeptám, proč se cítí tak uboze, že chce, aby lidé trpěli jen proto, aby se on mohl cítit velký. (Samozřejmě je to přenos – takhle uboze se cítí jeho vyznavači a do něj si promítají své pocity. Řekni mi v jakého Boha věříš a já ti řeknu, kdo jsi).
       Věřím že i ti, co vraždí, by byli hluboce pohnuti, kdyby se totéž stalo jejich synům nebo dcerám. Ale možná jsou už tak otupělí, že by jimi nepohnulo ani tohle.

Kde je zakopaný pes?

       Problém je v tom, že samotné odsouzení nestačí. Je třeba udělat dvě naprosto protichůdné věci současně.
       Tady totiž nejde o nic jiného, než o genocidu. Tak jako svět musel porazit Hitlera a Japonsko, tak nyní musíme porazit Islámský stát. A musíme to udělat tak, aby nás normální muslimové vítali. Nechci v tomto článku jít do detailů, jak to udělat. Bohužel všechny možnosti, které máme, jsou špatné. My máme na výběr jen mezi hodně hodně hodně špatnými a hodně špatnými.
       Nejhorší by ale bylo dovolit, aby se islámský stát etabloval a získal např. jaderné zbraně.
       Musíme tedy tvrdě potestat zvěrstva proti lidskosti a současně musíme pochopit, proč se vůbec dějí.

Islám má kousek pravdy

       Nejlépe to ukážu na tom, proč jsem doopravdy ten dotaz dostal.
       Islám věří, že ženy jsou méněcenné. A méněcenné jsou navždy, je to dáno vnějšími pohlavními znaky a žena to nemůže nijak změnit.
       Naproti tomu naše společnost sice ctí ženy, ale věří, že ženská energie je méněcenná. Být silný je lepší, než být slabý. Být mocný je lepší, než být zranitelný. Starat se o děti a nechtít kariéru může jen slepice, která nemá žádné ambice. Snahou o emancipaci nutíme ženy, aby byly více jako muži. Na rozdíl od islámu je ale tolerována i žena v ženské energii, ale obecná tendence společnosti je dívat se ni svrchu. Proto ženy touží po emancipaci, protože když budou mít stejná práva a budou se chovat stejně jako muži, stanou se mužům rovnocenné. Že při tom ztratí to nejcennější, co mají, tedy svou ženskost, je věc, která bohužel pořád většině žen plně nedošla.
       Skutečná emancipace by naopak emancipovala ženskou energii a její základní vlastnosti – tedy slabost, jemnost, něhu, laskavost, lásku, zranitelnost, být malá, stát se součástí muže = tedy se v muži ztratit, nesamostatnost = schopnost být ve vztahu, nesvoboda = následovat muže a oddat se mu. Učila by ženy i muže, že existuje nezranitelná ženská energie, kterou mohu procítit jen když plně přijmu svou zranitelnost. Věděli bychom, že zranitelnost sice bolí, ale předstírání nezranitelnosti zkracuje život. Věděli bychom, že existuje mocná síla i slabá síla. A mocná slabost i bezmocná slabost. Prostě věděli bychom, že každá věc má dva póly, které jsou stejně důležité a hodnotné.
       My jako společnost ale pohrdáme slabostí, nesvobodou (i tou svobodně vybranou), nevíme, že existuje zdravá závislost a nezdravá nezávislost. (A samozřejmě i nezdravá závislost a a zdravá nezávislost).
       Nejhorší je, že pohrdáme ženskou energií a ani to nevíme. A tak se snažíme ženy emancipovat, ale tím jim bereme to nejcennější, co mají a děláme z nich chlapy s prsama a pak se divíme, proč vztahy nefungují.
       Pro Islám jsou ženy méněcenné, menší a méně důležité. Dokonce se k ženám mohu (obzvlášť když jsou nemuslimky) chovat, jak chci, mohu ji zabít, týrat a mučit a Alláh mě za to pošle do nebe. Bezpochyby jsou i jiné výklady islámu, ale Hitlera jsme také nenechali zotročit celý svět jen proto, že 90% Němců bylo umírněných a že byli i tolerantní Němci.
       V naší společnosti je ještě stále zakořeněn pocit, že ženy jsou méněcenné, slabší, ale poctivě se snažíme to změnit. Bohužel jsme si ale nevšimli, že to děláme s úctou k ženám v mužské energii, ale s neúctou k ženské energii a k ženám v ženské energii.
       Jinými slovy naše společnost má k islámu blíž, než bychom si chtěli připustit. Obrovský rozdíl je v tom, že my tolerujeme i ženy v ženské energii, byť ji považujeme za podřadnější, než je energie mužská. A hlavně: Každá žena se může stát totálně plnohodnotnou a rovnoprávnou, stačí k tomu jediné, aby zapomněla, že je žena a byla více chlapem. A aby to bylo ještě zamotanější, chceme, aby byla ženou v posteli, ale mimo postel si vážíme víc žen s mužskými vlastnostmi.
       V obou případech je neúcta k ženské energii. A v obou případech je pocit, že mužská energie je hodnotnější. Jen v naší společnosti to není tak do očí bijící. A hlavně každá žena má svobodu jít více do mužské energie a být pak více ctěna. (Samozřejmě jsou lidé, kteří si ženské energie váží. Ale stejně tak jsou muslimové, kteří si žen váží. Jen se obávám, že jich je o hodně méně).
       Já učím něco jiného: Mužská i ženská energie nejsou rovnoprávné a rovnocenné, natož stejné. Ale jsou stejně důležité. Dokonce z hlediska přírody je žena cennější, než muž. Přesto je úkolem ženy být menší a podřídit se svému muži. Ale ne proto, že to tak napsal Martin Daniel ani ne proto, že to tak chce její muž. Ale proto, že přirozeností ženy je být prostředníkem mezi mužem a dítětem. Proto musí být menší, než muž. Tedy nemusí, má svobodnou volbu, ale když bude stejně velká jako muž, nemůže se o něj opřít a nemůže dělat prostředníka.
       Islám správně rozpoznal podřízenost ženy. Ale když je ta podřízenost vynucená, výsledek bude horší, než kdyby žena byla rovnoprávná. Dítě potřebuje šťastnou mámu, ne mámu – rozhožku.
       Aby si muž ženu zkrotil a podřídil si ji, musí mít víc, než jen fyzickou sílu. Žena si ho musí vážit. Musí cítit, že i když chce to, co chce on, záleží mu i na ní.
       Indiáni posílali ženy a děti do jeskyní, když mělo dojít k válce. Protože ženy a děti jsou to nejcennější. Proto jim nedovolovali bojovat. Protože to nejcennější ochraňuji, aby tomu nikdo neublížil.
       Ale současně jim nezabraňovali, aby se naučili bojovat. Právě naopak. Žena má plné právo se umět ubránit a být v mužské energii. Jak by mohla být prostředníkem, kdyby mužskou energii neznala? Když chci překládat z jednoho jazyka do druhého, musím znát oba. Proto chytrý muž nikdy ženě nic nezakazuje proto, že je žena. A je proto i v pořádku, že každá žena je jiná. Nicméně když chce žena plně procítit svou ženskost, být šťastná a dát svým dětem co nejvíc mateřskou energii, bude to fungovat tím lépe, čím více bude v ženské energii.
       Navíc někdy prostě muž nebude doma a jejich děti potřebují i tak někoho, kdo je ubrání. Takže ženy mohou jít do mužské energie a dokonce jsou v ní vycvičeny, ale jsou co nejvíce chráněny před tím, aby mohly v boji zemřít.
       Taková žena není pipina. Umí se o sebe postarat. Ale po většinu času to nedělá, protože ona je na to příliš cenná. Po většinu času je v ženské energii a nám připadá, že je pipina, ale ona je v tom šťastná a hlavně – má svobodu to změnit.

Postavit se za sebe a své hodnoty a poučit se

       Musíme udělat současně dvě věci, které vypadají jako neslučitelné. Musíme se postavit za sebe a ochránit naše (ale i jezídské) ženy před krutostmi. A současně musíme pochopit, že není náhodné, že Islám je silné náboženství. V něčem má pravdu. Naučme se, v čem má pravdu a zahoďme to nefunkční, čemu věříme. Ale nenechme si sebrat, co je pro nás základní a co funguje.
       Jedna z nefunknčních věcí je naše tendence ustupovat násilí a víra, že humanismus je lék na vše. Je parádní, že jsme přestali být divochy a že platí zákony. A že naše zákony nejsou tak kruté jako šaría.
       Ale když budete jednat se zločincem jako civilizovaný člověk, on si Vás nebude vážit. On musí cítit, že jste připraven se s ním porvat a jít do své divokosti. A bude Váš brát vážně, jen když ho porazíte. Dokud budeme odmítat naše násilné sklony, naši divokost a naši agresi, budeme ji potkávat v těch, co budou násilní vůči nám.
       Jestli mi nevěříte, nechte se zavřít do klece s tygrem. Jak Vám pomůže humanismus? Musíme pochopit, že někteří lidé v sobě mají tu divokou stránku tak rozvinutou, že vše ostatní považují za slabost.
       Takže jeddnoduché řešení je: Milí imigranti. Můžete přijít. Ale žádné sociální dávky. A můžete se každý den modlit k Mekce, ale pak musíte také každý den se poklonit jednomu z nás a poděkovat mu za to, že zde smíte být a že smíte praktikovat Vaše náboženství, ale pozor podle našich zákonů.
       A pokud spácháte zločin, který je zločinem podle našeho právního řádu, budete potrestán, ale podle Vašich trestů. (Našim trestům by se vysmáli). Tedy pokud znásilníte ženu, ufikneme Vám ho. Pokud někoho zabijete, zabijeme Vás. A jakýkoliv sebemenší prohřešek, končíte tady a vracíte se domů. Ne proto, že naše zákony nebo víra jsou lepší, ale proto, že my jsme tady doma a my nemáme povinost Vás tady držet. Vy máte právo poprosit, abyste zde směli zůstat, když budete dodržovat naše zákony.
       Myslím že v tom okamžiku tady bude málo imigrantů a najednou bude hodně bojovníků proti islámskému státu.

Otrokyně – rohožka vs. šťastná otrokyně

       Žena se má muži oddat. V ideálním případě tak moc, až se stane jeho otrokyní. Ale otrokyní ze svého rozhodnutí. Může tam být rozumné množství násilí. Rozumné pro danou ženu. Jsou ženy, které nesnesou sebemenší náznak násilí a když si muž chce získat její důvěru, musí to zvládnout jen svou vnitřní silou.
       Na druhou stranu mnohé ženy rády minimálně v oblasti sexuality cítí mužovu sílu a některé potřebují cítit i vyloženě násilí od muže. A protože ženy často neví, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou, tak to někdy potřebují i ženy, které si vědomě myslí, že to vůbec nechtějí. Pro tento případ učím, že když se takto oba dohodnou, tak muž nemusí respektovat ženino ne, ale musí respektovat její skutečné ne. Oba se musí předem domluvit, jak je rozlišit, pro skutečné ne se obvykle používá slovo stop, já používám slovo simsalabim.
       To má výhodu v tom, že to žena má ve svých rukou a současně může zažít i ten pocit, že nemá. Ale když dojde ke svým skutečným hranicím, muž přestane. Díky tomu žena cítí mužovu sílu a cítí také to, že muž o ni dbá.
       Ve skutečnosti pokud má dojít ke skutečnému oddání, musí žena vědět, že má volbu. Bez volby to nefunguje. Ale zatímco islám bere ženě právo být svobodná, naše společnost bere ženě právo být oddaná. (Přinejmenším to hodně ztěžuje).
       Naproti tomu, to, co páchá IS, je něco totálně odlišného. Oni chtějí ženu ponížit, pokořit a zničit. To žádný rozumný muž nikdy neudělá, protože k čemu je mi zlomená žena? Jedině k tomu, aby mi pak bodla kudlu do srdce nebo aby svou nenávist vlila do našich dětí.
       Mým cílem je ženu pozvednout k tomu, aby se konečně stala menší a naplno si to užila. Samozřejmě si to užívám i já, ale nejde jen o mě.
       Džihádisté mají ženu jako chodící vagínu a ženu, na které se mohou pomstít za to, že tam pro ně máma doopravdy nebyla. Protože kdyby tam pro něj máma byla, nemohl by z něho vyrůst někdo tak bezcitný.
       Bohužel sex a násilí mají k sobě blízko. Kdyby tomu tak nebylo, nekoupilo by si tolik lidí knihu 50 odstínů šedi.
       Ale je obrovský rozdíl, když to muž dělá s láskou a úctou k ženě a když má žena kdykoliv možnost to zastavit (je tam šance, aby se stala šťastnou otrokyní) a něco úplně jiného je, když se muž ženě mstí a vybíjí své frustrace a chová se k ní hůř, než k dobytku (žena se stane rohožkou, potvorou nebo ztvrdne).
       Co dělá IS, není ochočení. Je to pokus o zlomení. V tom lepším případě. V tom horším je to genocida.
       Je to zotročení. Ale to nezdravé. To které se pak bude přenášet na děti a bude to degenerovat celou společnost. Což mimochodem vidíme, že se děje. A bohužel této rakovině dovolujeme, aby prorostla i naší společností.

Kde je chyba?

       Podle mého názoru je základní chybou to, že islámští muži neměli nikdy skutečnou matku. Když děláte z ženy rozhožku, má jen několik možností, jak přežít. Zabít svého muže. Ale to je tabu a tím by asi pošpinila celou svou rodinu, takže to už z těch žen asi vymlátili.
       Nebo se nechat zlomit. Ale zlomená máma je nepřítomná pro dítě i pro manžela. Nemůže dát lásku, jen poslušnost.
       Nebo se stát potvorou. Pokud chcete vidět, jak to může fungovat, poslechněte si počáteční díly seriálu Velkolepé století. Jeden z nejmocnějších mužů světa v celé jeho historii, Sulejmán veliký, měl absolutní moc nad všemi lidmi ve své říši. A přesto ho měla totálně v hrsti jedna z jeho otrokyň, která pletichami způsobila, že nechal popravit vlastního syna (od předchozí ženy) i nejlepšího přítele. Jeho otrokyně si z něho udělala otroka. A on o tom neměl ani tušení.
       Ale potvora je také pro dítě nepřítomná. Může mu dát všechny materiální věci, ale nedá mu lásku a cit. Přestože se domnívá, že láskou překypuje Ale je to otrávená láska.
       Problém je, že když je společnost založená na násilí nebo je prostě jen nebezpečno, vítězí psychopati. A to se stalo islámu. Kdykoliv není obrana a je dovoleno cokoliv, vítězí ten bezcitnější. Proto musíme být rozumně bezcitní, abychom mohli islámský stát porazit. Samotným humanismem to nepůjde. A kdybychom byli jen bezcitní, stali bychom se stejnými jako jsou oni.
       Řešením je umět být bezcitný tam, kde mi jde o život, ale nezkazit se tím a nenechat si vzít humanismus pro diskuse s těmi, kteří hledají pravdu.

Mohli to ty ženy změnit?

       Chci věřit, že skutečně je možnost být totálně na 120% v nezranitelné ženské energii a že takové ženě by se to nestalo. Ale upřímně řečeno, nevěřím že bych to já sám dnes dokázal. A já už v té energii byl a znám její moc. A jsem možná jediný, kdo ví, že vůbec existuje, tak moc byla před námi skrytá. Myslím, že ta moc davu a ta pokřivenost těch mužů je natolik velká, že ty ženy neměly šanci při sebevětším oddání se. Jakmile se dostaly do moci džihádistů, jejich osud byl zpečetěn.
       A proto také nevěřím na humanismus v této situaci. Je třeba být co nejhumánnější vůči civilistům, ale ti lidé, co zabíjeli a znásilňovali, tam se domnívám, že změna osobnosti je natolik veliká, že nejhumánnějším a nejlepším řešením by bylo je potřít prasečí krví a pak je zabít. Aby každý věděl, že každý zločin bude potrestán podle těch zákonů, které odpovídají právu šaríja. A protože jim na jejich životě nezáleží, tak se postaráme, aby ještě před smrtí věděli, že každý zločin vůči mě bude mít adekvátní následek i v posmrtném životě. (Zde je jedno, čemu věřím já, podstatné je, že když jim bude hrozit něco důležité pro ně, budou mít větší motivaci své pudy krotit).
       Ať si mezi sebou dělají, co chtějí. Ale každý zločin vůči Evropanovi a každý zločin vůči tomu, kdo před zločinem poprosil o mou ochranu, bude mít náležitý důsledek.

Abych mohl zakročit, musím být větší

       V ideálním světě by bylo nejlepší rozdělit naši planetu a jim nechat to jejich a nám to své. Protože přísně vzato, já nemám právo jim brát jejich názor. Ale to bohužel nejde. A tak se musím rozhodnout, zda jim nebudu brát jejich názor, ale oni mě zabijí nebo zda zabiju já je. Bohužel na terapii skoro určitě nebudou reagovat, navíc ji budou odmítat. A zavřít je to vězení – to je jako říct si o únosy, abychom je propustili.
       Stejně jako Spojenci vyhráli nad Hitlerem a Japonskem, stejně můžeme zvítězit nad islámským státem. Ale musíme být větší. A to nejen vojenskou silou, ale také morálně.
       Zatím to tak ale vůbec není. Minimálně z hlediska většiny muslimů je to tak, že Velký Satan zaútočil na jejich zemi. Samozřejmě je veliký rozdíl, jestli to skutečně bylo z naší strany (bohužel jsme byli součástí koalice) nespravedlivé napadení státu pod falešnou záminkou nebo zda to USA mysleli upřímně, pro velkou část muslimů jsme ale Velký Satan tak jako tak. A budeme muset hodně dlouho napravovat škody, které pan Bush zcela zbytečně napáchal.
       Ale to nesmí být důvodem, abychom se nechali zničit. Jezídi udělali jedinou chybu – nebyli dost silní. Oni prakticky neměli šanci být skutečně silní, my ji máme. Je to semlelo a naučilo, že svůj život musíme bránit za každou cenu. Pochopíme tu lekci? A pochopíme ji správně?
       Tedy být humanisty tam, kde druhá strana jsou humanisti a být připraven jít do boje na život a na smrt, když nás ten druhý chce zabít. Jezídi bojovali skoro holýma rukama. A my děláme vše pro to, abychom si ruce vyprázdnili a abychom té druhé straně naservírovali co nejvíc klacků na nás.
       Musíme se přestat povyšovat. Musíme pochopit, že džihádisté nás nutí prozřít. Nemají celou pravdu. Ale my také ne. A když zůstane vše při starém, tak oni vyhrají. Protože jejich pravda je sice méně humánní, ale o to účinnější.
       Oni nás chtějí zničit, my to nepotřebujeme. Ale když jim budeme ustupovat, za chvíli budeme mít prázdné ruce a oni nás zničí.

Láska

       Pro mnohé to může znít divně, ale ideální je kombinace dvou protichůdných přístupů: Tvrdě je odrazit a posílat jim lásku.
       Vojáci nechť je porazí a my ezoterici jim můžeme posílat lásku. Ale ne lásku falešnou. Když lásku necítím, vyjádřím svůj vztek. Nebudu ho skrývat.
       Pošlu pozitivní energii těm, kteří je chtějí porazit. A pak oběma stranám pošlu lásku. Když se nad ně nebudu povyšovat a když si uvědomím, že oni pro naši západní civilizaci dělají velikou službu, můžeme rozpor překonat. (Upozorňují nás na chyby, které děláme a které odporují přirozenému řádu)
       Problém není v islámu, ale v lidech. Křesťanství má také pasáže, které by mohly vést k zabíjení bezvěrců. Musíme odstranit psychopaty a postarat se o ty ostatní, protože oni jsou v pozici malých dětí. Když se o ně nepostaráme a dáme jim svobodu, vládu převezmou další psychopati a ti budou pravděpodobně horší, než tihle.
       I proto se nad džihádisty nesmíme povyšovat. Oni nejsou horší. Jen nedostali mateřskou lásku a proto jsou bezcitní. Ale nesmíme je ani omlouvat. Jsou plně zodpovědní za to, co dělají, přestože za to nemohou.
       Takhle vypadá nedostatek lásky. A jedno z poučení pro naši společnost je, že směřujeme do stejného bodu. Když naše ženy naučíme, že řešení je v plné rovnoprávnosti a že ženský princip je bezcenný (byť ženy jsou cenné, zaplaťpánbůh aspoň za to), tak během pár generací máme také rozmazlené bezcitné sobce, kteří si mohou bez ohledu na druhé brát, co chtějí. Nebo moment,že bychom to už znali, jen ne v tak veliké míře?
       Také se nesmíme mstít. Tím bychom roztáčeli kolotoč násilí. Prostě do mého kurníku se zatoulala kuna a začala mi žrát slepice. Kuna má právo být kunou a nikdo nemá právo ji předělávat. Ale jedná se o mé slepice a tady bohužel i o mě, takže musím škodnou s veškerou úctou vystřílet.
       Úcta znamená, že je nebudu mučit a dokonce jim popřeju i muslimský pohřeb. Nebudu se mstít, ale ochráním sebe a svůj kurník. Kdyby bylo možné je vystřelit do vesmíru a měl bych jistotu, že nenakazí jinou planetu, bylo by možné to udělat. Ale my máme jen tuhle planetu, takže je třeba jim s veškerou úctou ukončit život. Jinak se vrátí a budou silnější. Udělali jsme to s pravými neštovicemi, musíme to udělat s každým parazitem, který nás chce vyhubit.

Poučení

       Nejdůležitější je ale poučení. Dokud budeme ve jménu rovnoprávnosti a neponižování žen ponižovat ženskou energii, budeme vidět v zrcadle ty padouchy, co ponižují ženy, aby nám došlo, že i my máme máslo na hlavě.
       Když budeme mít totální úctu jak k ženám, tak k ženské energii, uzdravíme si naše zranění od žen a naše ženy si uzdraví zranění, která jim udělali muži, zrcadlo nám začne ukazovat něco hezkého.
       A když přijmeme svou vlastní agresi a násilnost, nebudeme ji muset potkávat skrze naše nepřátele.
       A pak poznáme, kdy je čas chránit a kdy je čas nechat na obyvatelích Iráku, zda mají sílu svrhnout diktátora a pak se postarat o svou budoucnost.

Naše základní chyba

       Norský úřad se rozhodl, že ví lépe, než rodiče Michalákovy, co je nejlepší pro jejich dítě.
       USA se rozhodly, že ví nejlépe, co je nejlepší pro lid Iráku, Lybie a Sýrie, ale udělali ještě horší věc: dětem (obyvatelé) zabili rodiče(diktátor). Rodič nebyl nic moc, ale když byl rodič mrtvý a náhradní rodič se nechtěl starat, najednou se ukázalo, že jsou to malé děti, které se o sebe neumí samy postarat. Ale náhradní rodič (USA) jim dal do ruky sirky a dynamit (zbraně všeho druhu) a ještě propustil ty, co se o děti sice špatně, ale starali (vládní vojska). A my se dívíme, že některé děti si myslí, že můžou dělat, co se jim zachce, že škrtají sirkami a jiní škrtí své bratříčky a další znásilňují své sestřičky a že jsou hodně naštvaní na vraha svého sice ne dokonalého, ale aspoň nějakého rodiče.
       Když přinášíte dobro, dobře se podívejte, zda nemáte skryté úmysly. A když je máte, tak buďte aspoň natolik fér, že je přiznáte. Pro lid Iráku, Sýrie a Lybie by pravděpodobně bylo lepší, kdyby USA řekly: Chceme Vaši ropu a zotročíme Vás. Děti by se začaly bouřit a časem by USA vyhnaly. Ale vždyť to se vlastně stalo.
       Džihádisté a USA jsou vlastně velmi podobní. Jen džihádisté říkají pravdu. Až se naučí lhát, budou podstatně nebezpečnější.
(Aby bylo jasno, neříkám, že USA jsou stejně špatní jako džihdisté. Říkám něco jiného: USA se staví do pozice pana Dokonalého. A mají máslo na hlavě. Tváří se, že jsou +100 a ve skutečnosti jsou třeba +5. A protože předstírají něco, co nejsou, působí jako by byli -95. Zatímco džihdisté nepředstírají a říkají, že jsou -100. Takže vypadají jako -100. Je tam (doufejme) obrovský rozdíl v motivaci a morálce, ale protože mají také máslo na hlavě a tváří se jako Pan Dokonalý, výsledek je docela podobný. A to hlavně pro muslimy, kteří zcela přirozeně nevidí své chyby, ale chyby těch druhých s desetinásobným zvětšením. Ale to my taky.
       Z hlediska obyvatel blízkého a středního východu je jedno, zda to USA myslely dobře nebo zda to byl promyšlený, neodpodstatněný, nevyprovokovaný, pod falešnou záminkou a nespravedlivý útok na cizí zemi. Část z nich stejně věří tomu druhému, ať to tak je nebo není.
       V mezilidských vztazích platí základní pravidlo: Nikomu nemůžeme pomoct proti jeho vůli. U mezistátních vztahů to platí tisíckrát víc. A to byla naše základní chyba. Některé odpůrce Assada, Kaddáfího a Husajna jsme zachránili. Ale obávám se, že daleko víc jich na naši představu o inženýrech planety zemřelo.
       Ale i když jsme dovolili stát se součástí chyby, nemusíme se nechat zničit, protože jsme se tehdy nedokázali ozvat.

Zajímavost na závěr

       Tyhle zprávy jsou určitě už aspoň půl roku k dispozici. Čtu je v obměnách poněkolikáté. A až dnes jsem si uvědomil jednu věc. Schválně si ten článek přečtěte ještě jednou. Co Vás nejvíc dostalo? Co bylo to nejhorší v tom článku?
       Pro mě to bylo to znásilňování a otroctví. Máte to taky tak?
       Došlo mi to až po půl roce. Tam došlo zejména k systematickému vyvraždění celé vesnice. To je ten největší zločin. Ty znásilněné a zotročené ženy jsou samozřejmě děs a hrůza. Ale Nadia nakonec uprchla. A dnes žije na svobodě. Samozřejmě její děsy ani nikdy nezmizí. Ale přežila. Těm mrtvým už nikdo život nevrátí. Ona má příležitost svá zranění uzdravit nebo se pomstít nebo žít. Oni už ne.
       Jak to, že cítím jako horší znásilňování a týrání a zotročení, než týrání a zabití? Nejdřív jsem si říkal, že je to kvůli tomu, že jsou to ženy. Ale staré ženy byly zabíjeny také, nejen muži.
       Nevím. Možná jsem již otupěl vůči zprávám o smrti. V hodinách dějepisu byli stále nějací mrtví, první světová válka, druhá a spousta válek po nich. Možná už těch mrtvých bylo tolik, že je to sice strašné, ale už se mě to nedotýká. Ale hromadné znásilňování a vidět mé blízké, jak jsou zabíjeni, to mě dostalo hodně. I když podobný článek čtu už poněkolikáte. Máte to také tak?
       A možná je to důsledek nerovnoprávnosti. Prostě jsme nastaveni tak, abychom se více otřásli při pomyšlení, že je ubližováno dětem a ženám. A možná nás to víc mobilizuje. Když jsou zabiti staří lidé, je to špatné, ale nevzalo jim to celý život. Když jsou zabiti muži, tak nějak podvědomě víme, že to může patřit k mužskému osudu. Ale když jsou znásilňovány ženy, ozývá se mužská potřeba chránit je.
       Nevím, které vysvětlení je správné. Asi oboje. A to je další důvod, proč by ženy neměly chtít rovnoprávnost. Protože až se stane rovnoprávnost naší přirozeností, nebude nás (nepsychopatické) muže utrpení žen trápit a nutit k boji víc, než utrpení mužů. Tedy ženy se pak budou muset chránit samy. To je jedna z mnoha cen za rovnoprávnost.
       Já učím, že muži a ženy mají být plnoprávní. A k plnoprávnosti žen patří i tohle – nepsychopatičtí muži jsou burcováni k akci utrpením žen víc, než utrpením mužů.
       I proto měly vždy ženy a děti přednost při cestě do bezpečí. Málokdo ví, že z Titanicu se zachránilo procentuálně víc nejchudších žen, než nejbohatších mužů. To byla odměna za nerovnoprávnost, tedy za plnoprávnost.
       Viděl jsem dokument o havárii lodě Costa Concordia. Někdo si tam stěžoval, že nikdo nedával přednost ženám a dětem. To je cena za rovnoprávnost.

Co mohou dělat arabští muži a ženy

       Věřím, že někde pod povrchem už doutná potřeba arabských mužů své ženy chránit. A snad i ty cizí. Ale sami víme, jak bylo těžké se vzepřít docela bezzubé (oproti Islámskému státu nyní) totalitě 80. let u nás. Chtělo to pořádné koule a to v podstatě o nic nešlo (to víme až dnes, tehdy jsem měl pořádně nahnáno). Málokdo byl dost chlap, aby se vzepřel.
       Obávám se, že v arabském světě je to běh na hodně dlouhou trať. Aby se nepsychopatičtí muži vzepřeli psychopatům v pozici moci a aby se ženy naučily brát se za svá práva.
       O to je důležitější, abychom my nepromrhali tu obrovskou výhodu, kterou oproti nim máme. Abychom si nenechali vzít svou moc ze svých rukou jen proto, že nám nějaký dobrý manipulátor říká, že máme být humanisti a multikulti nebo že máme udělat nikdy neviděný experiment, že máme být bezpohlavní cosi.
       Já sám jsem pro multikulti. Ale ta může fungovat jen tehdy, když všechny ty kultury jsou tolerantní. Jakmile je tam jedna, která chce ty ostatní zničit, jsou jen dvě možnosti. Zničíme ji nebo se necháme zničit. Takže právě proto, abychom mohli být multikulti, zabraňme těm, kteří to zneužívají, aby nás zničili.
       Jde to. Třeba budhismus a hinduismus se dobře snášejí navzájem i s dalšími nábožestvími. S dvěma výjimkami, které jsou agresivní a mají tendenci zahubit vše ostatní – islám a křesťanství.
       A to bohužel platí i o feminismu. Podpořím každou feministku, aby směla svobodně hlásat cokoliv, ale jen tehdy, když ona podpoří mou svobodu hlásat cokoliv. Cokoliv kromě likvidace jiných idejí a jejich nositelů.
       Protože jestli mají feministky pravdu, stačí když o tom přesvědčí ostatní. Nemusí za to bojovat. Z dlouhodobého hlediska zvítězi ten nejpravdivější mem. Tedy pokud není přítomen žádný mem, který požírá ty ostatní.
       Já se nebojím podstoupit zkoušku ohněm. Ono totiž není důležité, jak daná myšlenka vypadá, ale jak funguje. A to, co doopravdy funguje, nakonec zvítězí. A kdyby moje myšlenky nebo feministické myšlenky nebo islámské myšlenky nebo jakékoliv jiné byly 100%ně pravdivé, už by o nich nikdo nepochyboval. Takže to asi bude kombinace různých věcí z různých myšlenkových směrů za různých podmínek u různých lidí.
       Nikdo nepochybuje o gravitaci. Tak hledejme složitější pravdu bez ohledu na to, zda se nám pravda líbí nebo ne. Prostě se podívejme, co odpovídá skutečnosti.

Pokračování zde.
Bojovníci IS mají sexualitu malých dětí

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz