Xenofobie

Xenofobie

       je dnes urážka a nikoliv diagnóza. To slovom zcela jiný význam v medicíně a úplně jiný v novinách.
       Představte si, že nědo bude někomu nadávat „Ty depresisto“. Asi bbost, že? Ale uvědomil si někdo, že xenofobie je prostě strach?

Boj proti strachu ho zhoršuje

       Mnoho lidí dnes bojuje proti xenofobii. Je to asi stejné jakobyste se zlobil na svého syna, že se bojí jít do sklepa.
       Strach je třeba léčit, ne ho ničit nebo proti němu bojovat. Nadávat do xenofobů je stejně dobré jako jinému nadávat do infarktistů, zlomeninářů nebo žlučníkářů.
       Když se někdo bojí neznámého nebo cizích lidí, nelze ho vyléčit tím, že mu do jeho okolí přidáme další cizí lidi.
       Naopak strach potřebuje bezpečí. Abych se mohl bezpečně podívat do sklepa, když se bojím, potřebuji někoho, kdo se na mě nezlobí za to,že se bojím. Někoho, kdo mě vezme za ruku a ukáže mi, že je to bezpečné.
       V tomto přirovnání by všichni, kdo bojují proti xenofobii si měli do svého domu nastěhovat pár cizinců a pár Romů. Ale ne cizinců, kterých se nikdo nebojí. Takže Angličané, Američani, Ukrajinci, Rusové a Vietnamci se nepočítají.
       Prostě milí xenofilové, ukažte nám všem, jak se nebát. Nechte si náhodně vylosovot jednu romskou rodinu (ne z těch, kteří jsou integrovaní, ale ze všech) a jednu skupinu mladých svalnatých muslimů. Ale ne někoho z těch, co mají vysokou školu a na islám nevěří. Někoho z těch, co mají luxusní mobil a v něm fotky umučených.
       Až s těmihle najdete společnou řeč, Romové budou doržovat pořádek a cenit si Vašeho vlastnictví, muslimové se budou chovat uctivě k ženám a snažit se naučit česky a něco o ateismu a křesťanství, pak, AŽ PAK, můžete vzít za ruku někoho z těch, co se bojí a pomoct mu si svůj strach uzdravit. Doté doby jste nevěrohodní, protože nevíte, o čem mluvíte. Ten, co se bojí, možná také ne. Ale jestli jste tak moc nadřazení, tak to dokažte. Nebo se přestaňte povyšovat nad ty, kteří se prostě jen bojí.
       Pokud jste si jistí, milí xenofilové, že máte pravdu, nastěhujte se rovnou do Chánova nebo podobného ghetta nebo do Idomeni a prožijte tam měsíc. Když to přežijete a zůstanete xenofilní (a nebude Vás tam chránit 20členná ochranka), budete mít úctu a pak, AŽ PAK, budete moci vzít za ruku někoho, kdo má s Romy nebo muslimy špatnou zkušenost a až pak mu budete ku prospěchu.
       Když tohle neuděláte a budete jen kázat vodu, nedivte se, že strach Vašich spoluobčanů bude růst. Tento strach (a podivnosti Bruselu) způsobily odchod Británie z EU. Jestli chcete válku, bojujte proti strachu, on nabobtná a pak ho nezvládne nikdo.
       Jestli chcete mír, dovolte každému, aby měl právo rozhodnout, kdo bude bydlet s ním v jeho domě a v jeho státě.
       Moc si přeju, aby to xenofilové dokázali. Aby nás všechny osvobodili od našeho strachu tak jako to udělal okradený kněz v románu Bídníci.
       Ale obávám, že většina xenofilů jen nerozumí životu a snaží se rozkopat meze, protože se povýšeně domnívají, že ničemu neslouží.
       Ten, kdo doopravdy překonal strach, strachu rozumí. A nikdy neodsuzuje jiné lidi jen proto, že se bojí. Ukažte nám to milí xenofilové nebo připusťte, že tomu zatím jen nerozumíte.
       Moc se mi líbí jeden bonmot: Kdo ve dvaceti není levičák, nemá srdce. A kdo ve 40 není pravičák, nemá rozum. Je pochopitelné, že ve dvaceti jsme plni ideálů a přejeme si změnit svět. Ale ve 40 bychom už měli životu rozumět a vědět, co funguje, co ne a co funguje přesně naopak. Milí xenofilové, svou demagogií a nedostatkem úcty vůči ostatním to jen zhoršujete. Čím víc budete proti strachu bojovat, tím víc bude bobtnat a jednoho dne se najde demagog, který udělá genocidu. A vy ho už nyní podporujete. Prosím, naučte se něco o životě, abyste svými činy dělali to, co chcete a ne pravý opak.

Strach je malé dítě

       Až budete kdokoliv bojovat proti strachu, uvědomte si, že strach je malé vnitřní dítě, které pláče a bojí se. Když se pokusíte ho zničit, zabijete tím v sobě kus sám sebe.
       Strach je třeba uzdravit, ne ničit. A to dokáže jen člověk, který strach nepopírá, nebojuje s ním, mimo jiné i proto, že ví, že strach nám někdy může zachránit život.
       Neskáčeme z 10. patra a nevnucujeme nůž usvědčeným vrahům. A nepouštíme do své země lidi, mezi kterými se skrývají lidé, co nás chtějí zničit. Dokud si tihle lidé sami neudělají pořádek a dokud nebudeme vědět, že procento zločinců je mezi nimi zhruba stejné jako mezi námi.

Nenadávejte těm, co se bojí. Pomožte jim, aby se nebáli.

       Až si zase příště na někoho otevřete hubu a řeknete mu, že je to xenofob, pamatujte na to, že je jen jediný způsob, jak pomoci malému dítěti, aby se přestalo bát. Udělat mu bezpečné prostředí. A pak mu opatrně ukazovat to cizí a nelhat mu. Naučit ho rozlišovat mezi tím, co je 1. cizí a nebezpečné, co je 2. cizí a bezpečné a co je 3. cizí a zatím nevíme, zda je to bezpečné či nikoliv.
       S tím druhým se můžeme spřátelit, to třetí můžeme prozkoumat, ale to první je třeba si držet dál od těla. Krokodýli nejsou špatní, ale když jsme s nimi v jednom bazéně, přežije jen jeden z nás.
       A krokodýli jsou oproti některým lidem sakra pohodoví tvorové. Nezabíjejí z plezíru, nevybíjejí své protivníky, nehází bomby.
       Dokud xenofilové nepochopí, že xenofobové mohou mít pravdu a budou si ji osobovat pro sebe, budou stejně nebezpeční jako teroristé. Protože bez nich by k nám teroristi nemohli.
       Takže až zase bude nějaký bombový útok, myslete na to, že bombu spustil atentátník (nebo ten, kdo ho k tomu donutil). Ale oba sem pustil xenofil. Neměl by za to už konečně někdo převzít zodpovědnost a aspoň se omluvit?

Ani jeden extrém

       Zavřít hranice před všemi cizinci je samozřejmě také nesmysl. Pojďme najít zdravou střední cestu mezi bezbřehou xenofilií a nadměrnou xenofobií.
       To je ale možné jen tam, kde mám svobodu do svého domu nevpustit nevítaného návštěvníka.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.