Jak uzdravit agresi

Vyřešená agrese

       Agresi má člověk vyřešenou tehdy, když

  • 1. nepotřebuje být agresivní.
  • 2. nepotřebuje se agresi vyhýbat tam, kde je to nejlepší řešení
  • 3. díky tomu se nedostává do kontaktu a agresory
  • 4. pokud už se s nimi dostane do kontaktu, umí je svou klidnou, ale současně jasnou a silnou energií uklidnit
  • 5. a pokud to nejde, umí se (agresivně, když je třeba) ubránit.

Má vůbec někdo agresi vyřešenou?

       Bezpochyby ano. Jako příklad dávám skupinu mnichů, kteří prošli v korejské válce po bojové linii a na dva dny v daném místě válka přestala.
       Bohužel to neměli vyřešené natolik, aby válka skončila úplně, ale je otázka, zda je v lidských silách ukončit válku. Podle mě je to určitě možné, ale půjde to extrémně těžko v situaci, kdy miliony lidí jsou plné strachu. Naopak to půjde snadno v okamžiku, kdy si miliony lidí uzdraví své strachy a proti nim budou desítky lidí, kteří strachy rozněcují.
       Jak je Vám asi jasné, ani já nemám agresi vyřešenou vůči tak ideálnímu cíli, jaký jsem uvedl. Přesto Vám mohu pomoci, protože každý krok směrem k uzdravení agrese nám pomůže. A nejvíc pomůže těm, kteří agresi odmítají. Protože ti nejvíc agresi přitahují.

Co musím udělat, abych si agresi „vyřešil“?

       Nejdřív musím pochopit, že agrese není ani špatná ani dobrá. Záleží na situaci. Kdyby Daladier a Chamberlain byli agresivnější, mohli zabránit světové válce. Když je proti nám agresor, máme jen dvě dobré možnosti. Buď 1.nezranitelná ženská energie nebo 2. vítězná mužská energie.
       Když neumím ani jedno z toho, zbývá mi už jen 3. agrese a malá válka (nebo žádná válka, protože agresor je agresivní jen na slabší). Nebo 4. ústupky a světová válka.
       Samozřejmě na ulici je lepší 5. utéct.
A hlavně: V 99% případů v naší společnosti je samozřejmě lepší být neagresivní, protože většinou na druhé straně není agresor. A možná je to i 99,9999999%. Přesto je lepší se umět ubránit, i kdybych to využil jen jednou za život. A nemohu se uchránit bez přijetí agrese.
       Myslíte si, že kladivo je lepší, než šroubovák? Ne. Záleží na situaci. Záleží na tom, „kdo“ je na druhé straně. Záleží na „jeho hlavě“. Když „hlava“ odpovídá šroubováku, bude fungovat šroubovák. Když „hlava“ nemá rýhu, tedy je to hřebík, můžu se ušroubovat a nic se nestane.
       Agrese je také jen nástroj. Problémy mají ti, co umí jen být agresivní, ale často daleko větší problémy mají ti, co odmítají být agresivní za každou cenu.
       Kdyby byli Židé v roce 1900 agresivnější, byli by v roce 1933 obtížnější terč a možná by je Hitler nechal na pokoji. Nebo by se je pokusil vyvraždit také, ale oni by se nedali tak snadno.
       Vždy když si budete říkat, že bez agrese by byl svět lepší, vzpomeňte si na to, že agresi nelze zrušit. Můžete se jí jedině vzdát. Ale když se jí vzdáte Vy, někdo jiný si ten Váš odmítnutý kousek agrese vezme a použije ho proti Vám.

Já ale nejsem agresivní

       Nejjstější způsob, jak se stát obětí agrese je být povýšený a odmítat agresi. Máloco agresivního člověka naštve víc, než bohorovný klid člověka, který si myslí, že je lepší, protože není agresivní.
       Začněte se dívat na druhé, tam to uvidíte líp. Lidé, kteří bojují proti agresi, proti ní bojují agresivně. A tím si přtahují agresi od agresorů.
       Jakmile pochopíte, že povýšenost je také určitý druh agrese, začne Vám dávat smysl, proč někteří lidé tak moc přitahují agresi, i když vědomě dělají vše pro to, aby se agresi vyhnuli.

Já ale skutečně nejsem agresivní

       Tím hůř. Chápu, že v této společnosti je to považováno za plus. A bezpochyby je plusem umět být neagresivní.
       Ale to je něco úplně jiného, než neumět být agresivní. Když agresi neumíte, agresorům připadáte jako snadný terč, jako hlupák a jako něco podřadného.
       Agresor není horší, než neagresor. On má prostě větší spojení se starší částí mozku, která říká: Udeř nebo Uteč. A nejsnazší je udeřit do někoho, kdo se ani nechce bránit.
       My „civilizovaní lidé“ máme naopak lepší spojení s tou částí mozku, která říká, že spoluprací dojdeme dál. Ale pozor: Spoluprací dojdeme dál jen tehdy, když budeme spolupracovat s těmi, co chtějí spolupracovat. Když se pokusíme spolupracovat s těmi, co chtějí udeřit, staneme se snadným cílem.
       Proto je důležité umět být agresivní i umět být neagresivní. Stejně jako šroubek povolíme šroubovákem a kladivem to všechno jen zhoršíme. Ale když se pokusíme šroubovat hřebík, budou se nám všichni smát.

Přijetí agrese

       Abych se naučil být agresivní, když je třeba a být neagresivní, když je to lepší cesta, musím agresi přijmout. Nemohu se naučit zacházet s něčím, co odmítám. A těžko se budu učit něco, čeho se bojím.
       Takže potřebuji bezpečné prostředí. A někoho, kdo mě s agresí rozumným tempem bude konfrontovat.
       K tomu potřebujete někoho, kdo aspoň trochu umí být agresivní a aspoň trochu umí být neagresivní a umí aspoň trochu poznat, kdy který přístup zvolit.
       Proto dělám kurz Přijetí vlastní agresivity, kde budeme dělat různá cvičení a uzdravovat naše strachy, abychom se nebáli přijmout agresi i neagresi.

K čemu je to dobré

       Čím víc mám agresi vyřešenou, tím mám větší pravděpodobnost, že se mi agrese druhých vyhne. A když ne, budu se jí umět postavit. Postavit tak, že si získám obdiv toho druhého a on už mě nebude chtít ublížit, ale bude si mě vážit.
       Čím víc lidí bude mít vyřešenou agresi, tím obtížnější terč budeme jako celek a tím budeme ve větším bezpečí vůči jiných skupinám obyvatelstva, kteří by nám chtěli vládnout, chtěli by zde zavést vládu násilí nebo by nám chtěli ublížit.
       Když mám vyřešenou agresi, jsem dost silný na to, abych uchránil svou rodinu a sebe.
       Budu v bezpečí před domácím násilím a násilím na ulici.
       Budu se umět na druhého jen podívat a on pochopí, že nejsem snadný terč.
       V ideálním případě budu umět rozpustit jeho agresivitu i strachy a z násilníka se může nakonec stát i můj ochránce.
       Budu umět nastolit v mé rodině pořádek a ani mě pak nenapadne, že bych se mohl ptát na tyto dotazy.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich