Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Publikováno 7.3.2024

Pozitivní myšlení?

       Když se mám rozhodnout mezi pozitivním a negativním myšlením, tak si určitě zvolím to pozitivní.
       Ale když mám možnost si zvolit mezi pravdivým myšlením nebo falešně pozitivním, tak já si vždy vyberu pravdu. I když mi to někdy trvá dlouho. Protože je snadnější žít v falešném světě.

Proč někdo vůbec myslí negativně? Když všechny knihy říkají, že mu to škodí.

       Když někdo myslí negativně, vždy k tomu má důvod. Prostě žije ve světě, kde jsou jen samá negativa. A proto těmto lidem nestačí moudrost knih, navíc když je falešná.
       Ale jak je to možné? Když ten člověk má objektivně všechno?

Ale jeho vnitřní dítě žije ve světě, kde je všechno špatně.

       Znám ženu, která je bytostně přesvědčená, že ji nikdo nemá rád. I přesto, že se o ni stará její rodina, má sousedku, se kterou si může popovídat, má faráře, který si pro ni najde čas. A i když jsem proti pozitivnímu myšlení, vůbec mi nedošlo, že vlastně když ji nutím, aby přijala realitu, jaká je, tak pro její vnitřní dítě dělám falešně pozitivní myšlení. Protože její vnitřní dítě nežije tady a teď. Ale tehdy.
       A mě se zatím nepodařilo zjistit, co se tehdy stalo a kdy bylo tehdy, protože mi k tomu nedala svolení. A já už teď rozumím tomu, že i když je jí 80, tak se pořád chová jako malé dítě. Protože kromě okamžiků, kdy je jí dobře a kdy je trochu dospělejší, tak je pořád malé ukňourané dítě v těle 80leté ženy.
       A už rozumím, proč jakoukoliv snahu, aby porozuměla důsledkům svého chování, bere jako osobní útok na sebe. A od té doby, kdy mi to došlo, tak došlo k úžasné proměně našeho vztahu. Takže pořád ji ani já nemám rád (podle ní), ale už je tam přesto vidět veliká změna.

Když je negativní myšlení prospěšné

       Dcera této ženy říkala: Neboj se, tím si to přivoláš. A ukázalo se, že je lepší žít ve strachu, než ho potlačovat, obzvláště takhle agresivně.
       Protože její dcera už zemřela. Protože nesnesla svůj strach, ani strach své matky. A kdyby se bývala zabývala svým strachem, tak by zjistila, že strach nebyl příčinou. Ale že ji varoval před tím, co bylo před ní. Ale ona svůj strach nebrala jako svého pomocníka, ale nepřítele. A tak ztratila možnost svou nemoc uzdravit dříve, než přišla. Protože nejlepší smrtelná nemoc je ta, která se uzdraví dříve, než přijde. A všechny těžké a nepříjemné věci se v našem životě nejdříve projeví jako strach. A my ho 1. uzdravíme, 2. potlačíme, jako to udělala dcera nebo 3. ho necháme být.
       A až teď mi dochází naplno, v jak nesnesitelně těžkém stavu žije její vnitřní dítě, když ta dospělá paní od něj nepřevzala vládu nad sebou. A je jedno, jak veliké bylo jeho utrpení objektivně. Protože subjektivně bylo největší na celém světě. A proto má paní právo se zlobit na celý svět. A naštěstí se její dceři nepodařilo ji přesvědčit k pozitivnímu myšlení, protože v tom případě by tady byla paní ještě méně, než dnes. A teď už vím, co musím udělat, abych paní pomohl. Skočit za ní do těch největších sraček. A zůstat tam s ní tak dlouho, dokud nebude chtít vyplavat ven. I když všichni ezoterici světa se spojí, aby v tom viděli můj problém.
       Ale současně musím být schopen do těch jejích s… se nezapojit. Abych byl schopen vyplavat. Až bude ten správný čas. A veliká výhoda je, celou tu dobu můžu zůstat současně nahoře. Když už nebudu vidět sračky, ale to, co je za nimi.

Anebo ji mohu odmítnout jako manipulátorku, narcistku

       Ale tím bych nejvíc ublížil sám sobě. Protože tím bych současně odmítl i sám sebe. Protože my jsem všechno. A zejména to, co nám vadí na druhých, jsme my. Přesněji řečeno naše část, kterou nechceme vidět a kterou raději zašlápneme. A vždy když něco zašlápneme venku, totéž zašlápneme i uvnitř nás. A nám je lépe. Ale za tu cenu, že něčemu uvnitř nás je mnohonásobně hůře.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 5.3.2024

Vnitřní loutkář vás má na drátkách.

       Chci Vám dát na zvážení hypotézu: Že Váš vnitřní loutkář rozhoduje o celém Vašem životě, aniž by byl poznán.
       Jak se píše v Cimrmanově hře Vražda v salonním coupé: „Koho podchycují policejní kartotéky? Zločince, kteří již byli dopadeni. Jsou však tito delikventi skutečnými esy ve své branži? „Co je to za eso,“ říká Cimrman, „když se nechá chytit? V policejních kartotékách jsou kriminální živly podřadné, druhá, třetí sorta. Prvotřídní kapacity oboru žádná policejní kartotéka nemá.“
       A stejně tak je to i s vnitřním loutkářem. Znalost o něm mám již 30 let, ale když jsem si chtěl vyhledat jeho synonyma na Googlu, tak nic. Jako by se vypařil.
       Jako by uměl dokonale zamést své stopy. Na rozdíl od svého „bratra“. Vnitřího kritika zná mnoho (psycho)terapeutů, jako důležitou součást naší osobnosti.
       Jak se pozná?

Nefungujete racionálně.

       Vždy, když se hádáte se svou ženou, vlastně se hádá Váš loutkář s jejím loutkářem. A proto Vám to je pak líto, že jste zase bouchnul. A i když si slibujete, že to už neuděláte, tak to nedokážete.
       Proč? Protože ten slib dáváte Vy. A ten slib porušíte, když začnete patřit svému loutkáři. Tedy když to nejste vy, kdo to řídí.
       Proč nepatříte svému loutkáři pořád? Někteří lidé ano. To jsou lidé, kteří jsou zavření na psychiatriích. Těmto lidem nemá cenu vymlouvat jejich bludy, protože jsou nevyvratitelné. Protože psychotik zcela patří svému loutkářovi. A proto tito lidé málokdy chtějí brát léky. Díky kterým se aspoň dočasně mohou vymanit ze spárů loutkáře. Ale když je psychotik doma, tak mu jeho loutkář říká: „Ty léky ti škodí. Nesmíš je brát.“ A on je nebere. A pak jen otázkou, kdy zase skončí na psychiatrii a lékaři se diví: „Proč si nebral léky? Vždyť mu pomáhaly.“ Naštěstí teď už mají lékaři tak zvanou depotní formu podávání a tudíž absolutní moc loutkáře nad pacientem je omezená.
       A co lidé, kteří věří, že země je placatá? Jejich podřízenost jejich loutkáři je menší. A protože neohrožují druhé ani sebe, tak přestože jejich bludnost je stejná, tak jejich blud nám neumožňuje je léčit.

“Normální“ loutkář

       Váš neohrožuje bezprostředně. Ale ovlivňuje Vaše manželství, Vaše zdraví a Váš život.
       Tak jestli Vám stačí normální život, tak ho radši neprovokujte. Protože je daleko lepší ho nechat na pokoji, než ho vyprovokovat a pak ho nechat být. Protože musíte vědět, že Váš loutkář nebude chtít být chycen. A udělá vše pro to, aby vás svedl ze stopy. A Vám nasadil do hlavy falešnou. Z nichž nejlepší je ta, která současně udělá obě věci, které Váš loutkář chce. Abyste zůstal v jeho moci a aby byl potrestán ten, kdo na něj upozorňuje.

Co s tím?

       Nemůžeme měnit celý svět. Ale můžeme změnit sebe. A když odhalíme a uzdravíme našeho loutkáře, uleví se nám. A navíc budeme žít víc v klidu a budeme víc rozumět druhým.
       A krása je v tom, že když uzdravíte jednoho ze svých loutkářů, tak v této oblasti už budete svobodný. A dnes už to jde. Ale jde to velmi ztuha, protože Váš loutkář je s Vámi od narození. Takže když věříte svým pocitům, věříte ve skutečnosti kombinaci jeho pocitů a vašich.
       Řešení je snadné. Stačí se zeptat sám sebe: Kde na škále jste? Od 0% (toužíte sloužit svému loutkáři a jste ochotný pro něj udělat vše) do 100% (chcete být sám sebou).
       Ale současně je to to nejtěžší. Protože on totéž pojmenuje úplně jinak: 0% je stav plné svobody, od které tě ruší ten blbý Daniel. A 100% je stav, kdy budeš určitě sloužit jemu a jeho mamonu, tak na to dej veliký pozor.
       Rozhodnutí je na Vás. Váš loutkář sám od sebe nezmizí. Obzvlášť když na něj nevěříte. Protože tím ve skutečnosti říkáte: Jsem na 0%. Touhy se osvobodit.

A jestli žádného loutkáře nemám?

       Tak Vám gratuluji k Vašemu úžasnému životu, ve kterém máte vše podstatné. Já ještě ani zdaleka tak daleko nejsem. Takže jestli se můžu od Vás učit, budu rád.

Připojte se ke skupině Chci se skutečně uzdravit. Cesta Martina Daniela.

       https://www.facebook.com/groups/910130374239013 Tam můžete klást dotazy o zdraví a vztazích v bezpečném prostředí.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 2.3.2024

Cesta pravdy

       Vždy jsem se považoval za ezoterika. Tedy nejdříve jsem byl odpůrce. Věřil jsem ve vědu. Ale pak jsem onemocněl a řešení našel v ezoterice. Protože medicína o mé nemoci ví jen název. Když jsem to jako student medicíny zjistil, nezbylo mě, než hledat jinde.
       Ale protože jsem vychován k úctě k vědě a věřím v její ohromnou moc, tak jsem i při studiu ezoteriky postupoval vědecky, tedy vše jsme si ověřoval na sobě. A co neuspělo, tak jsme nekompromisně vyhodil a ponechal si jen to, co funguje.
       A teď když musím říci, že můj způsob, jak ezoteriku dělám je bohužel výjimečný, tak všem napíšu, kde vidím zásadní rozdíl mezi mým přístupem (zjednodušeně mu dávám jméno cesta pravdy) a běžnou ezoterikou, jak jsem ji poznal na facebooku.

Přístup k realitě

       V cestě pravdy ji beru celou. Zejména se zabývám tou částí, která neodpovídá tomu, jak já ji chci vidět. Protože pravdivá hypotéza musí umět vysvětlit každou část reality. A v ideálním případě by měla být dokazatelná, předvídatelná a funkční i pro toho, kdo nevěří na nic mezi nebem a zemí. Já bohužel zatím jsem schopen podat důkazy jen tomu, kdo je schopen přijít na kurz. Aby bylo jasné, že mi nejde o peníze, kdo přijde na kurz za účelem zjištění pravdy, neplatí nic a jen se dívá na to, jak se uzdravují ostatní.
       Ezoterika naopak má tendenci vytěsnovat to, co se jí nelíbí. Takže jsou ezoterici, kteří nevěří vědě. Drtivá většina ezoteriků se snaží neposlouchat zprávy a cokoliv negativního. Takže žijí v půlce reality. V té růžové. Zatímco já věřím, že každé popření má důsledky.

Všechno musí být pozitivní

       Pozitivní mylšení je typický příklad, kde podle mého názoru došlo k záměně příčiny a následku.
       Protože všichni autoři knih o pozitivním myšlení mluví o vlastně o pravdivém pozitivním myšlení. Zatímco téměř všichni ostatní si z toho vzali následek a nezabývají se příčinou: Jak to udělat, aby pozitivní myšlení vycházelo z podstaty a ne jenom z naučeného přístupu.
       Trochu mi to přípomína Cargo kult: Patrně nejznámějším příkladem je budování atrap letišť, letadel a napodobování rituálů pozemního personálu v Melanésii. Domorodci je odpozorovali během přítomnosti japonské a americké armády v průběhu 2. světové války, kdy získali mnoho užitečných věcí. Vysledovali, že zanedlouho po radiové relaci pozemního personálu s letounem přistane na letišti letadlo s dodávkou potravin a jiného užitečného materiálu. Radisté měli vysílačky s prutovými anténami a na uších sluchátka. Když vojska opustila pozice, domorodci začali konstruovat „antény“ z bambusu a „sluchátka“ z kokosových skořápek a imitovali přivolávání letadla. Měli za to, že zásobovači zase přiletí a přivezou náklad.

Kdo říká něco proti nim, je špatný

       Když mi volal jeden ezoterik a dozvěděl se, že už nemám centrum v Praze, protože jsem dostal mrtvičku, hned mi řekl, že je to z očkování na covid. Ale já jsem ho musel zklamat. Já jsem ji dostal před vypuknutím pandemie. A bylo cítit, jak vůči mě ochladl, protože jsem mu nepotvrdil jeho blud. Ale já jsem i bývalý lékař, takže si umím spojit, že 1+1 = 2 a ne 558, jak tvrdí ezoterika.
       A oni jsou tak odtržení od všeho byť i jen vzdáleně negativního, že moje snaha o uzdravení problémů je brána jako uvržení do strachů. Protože v nich vyvolává strach už jen mé konstatování, že k přijetí sama sebe je potřeba přijmout to na sobě to, co nemáme rádi.

Navzájem se ubezpečují, že mají pravdu.

       Zatímco já se řídím fakty, bez ohledu na to, co si o nich myslí můj učitel nebo spolužák. Když fakta neznám, chci je najít všude, ne jen tam, kde se mnou budou souhlasit, bez ohledu na pravdu.

Řešení je pro ezoterika snadné.

       Stačí se mít se rád, nic špatného si nepřipouštět a žít tady a teď. A věřit, že se to změní samo.
       Moje řešení je strašně těžké. Dokonce tak těžké, že samotné čtení většinu lidí uspává. Ale řešení není ve slovech. Slova slouží jen k tomu, abyste se zamysleli nad tím, jestli chcete žít život stejně jako dosud.
       Protože k mému řešení musí dojít každý sám. Protože já nenabízím instatní řešení vhodné pro každého. Já nabízím doprovod na Vaší cestě. S tím, že půjdu kamkoliv, kam půjdete Vy. A budu stát při Vás. A občas Vám nabídnu zkratku, kterou ale nemusíte přijmout.

Připojte se ke skupině Kruh bezpečí pro Vaše otázky o zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/bezpecneozdravi Tam můžete klást dotazy o zdraví a vztazích v bezpečném prostředí.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 1.3.2024

Projekce

       Když jsem si založil skupinu o zdraví na facebooku, myslel jsem si, že současná nechuť k ezoterice je dána ojedinělými jedinci. Ale teď zjišťuji, že lidé, kteří nesnášejí ezo, mají pravdu. Protože čím je daná věc účinnější a schopnější pomoci, tím silněji se může projevit negativní strana.
       A když vidím, že mnozí „takyezoterici“ ani neznají zákon zrcadla, tak si říkám, co znají. Naopak jiní ho znají a místo, aby ho použili pro sebe, tak ho zneužívají, aby poškodili druhé. A dělají to v nejlepší víře. V psychologii je tento pojem známý teprve něco málo přes 100 let jako projekce.
       Na základě toho také vznikly projektivní testy, z nichž asi nejznámější je Rorschachův test. Funguje to tak, že vyšetřovaný člověk dostane „obrázky“, na kterých jsou úplně náhodné skvrny, které ve skutečnosti nic neznamenají. Ale protože naše mysl nesnese prázdno a aby něco mělo nulový význam, začne si do skvrn promítat (projikovat, nesprávně projektovat, proto projekční test) své vlastní významy. A protože skvrny mohou znamenat cokoliv a ve skutečnosti neznamenají nic, cokoliv v nich uvidíte, vypovídá o Vás, nikoliv o skvrnách.
       Takže přijde takhle jeden muž k psychologovi a ten mu dá první obrázek: „Co vidíte?“ „No tady dva souloží, “odpoví muž. „A co vidíte tady?“ „To je jasný grupáč.“ A takhle to probíhá u každého obrázku. Když je vyšetření hotovo, povídá psycholog vyšetřovanému: „Vy jste až neskutečně posedlý sexem.“ A dotyčný mu nazlobeně odpoví: „Já? A kdo mi dával ty sprosté obrázky?“
       V ezoterice se jde dál a zákon zrcadla zní:

Cokoliv vidíš venku, je vlastně tvým odrazem.

       Takže problém, který viděl klient v psychologovi, byl ve skutečnosti v něm.
       Ale to neznamená, že když uvidím auto, tak já jsem auto. To je vysvětlení, které by nás zavedlo do zhouby. Ale když jsem na auto naštvaný, tak je vysoká pravděpodobnost, že naštvaný jsem já a auto za nic nemůže, maximálně ve mně spustilo vztek. A když se takhle začneme dívat na své pocity a když si je umíme uzdravovat, tak pak najednou se nemusíme zlobit na manželku, protože jsem zjistil, že jsem se ve skutečnosti zlobil třeba na svoji mámu, že na dvě minuty (objektivní, dospělý čas) odešla navždy (jak jsem to tehdy cítil já), když mi byly 2 měsíce.
       A po uzdravení už nebudu naštvaný na žádnou ženu, když mě opustí, ať už na týden nebo navždy. Zatímco předtím jsem kvůli tomu dělal strašné virvály.
       A když to neuzdravíte a snažíte se o klid, tak jen potlačujete problém a dřív nebo později se zase rozhoří.

Když se ale spojí ezo a manipulace.

       Vznikne výbušná směs. Protože zákon zrcadla funguje dobře a adekvátně, když ho používáte ke svému vlastnímu poznání.
       Já ho navíc třeba využívám, když mě někdo napadne bezdůvodnou urážkou. Když mi někdo řekne: „Ty jsi ale debil“, tak mu odpovím: „Děkuji za Vaše představení se, já se jmenuji Martin Daniel.“ A ten člověk je tak konsternován tím, že jsem mu nastavil zrcadlo, že s urážkami přestane. Ale obecně i toto je:

Zneužití zrcadla

       je když ho začneme praktikovat na druhé. A to dělají nejvíc ti, kterým nejde o nic jiného, než druhého ponížit a zesměšnit. A tváří se přitom jako ti nejbohulibější lidé.
       Takže když Vám někdo řekne, že to vidíte Vy, protože Vy jste přesně takový, tak mu to vraťte: Takže Ty to máš taky tak? A podle jeho odpovědi poznáte, jestli Vám chtěl upřímně pomoct nebo chtěl Vaše sebevědomí zadupat do země, i přesto že se tváří jako Váš největší pomocník.
       Když začne mluvit o sobě a jak to má on, tak je veliká pravděpodobnost, že se jen nemohl dívat na to, jak si ubližujete. Ale pozor, tím, že jsem to zveřejnil, tak opravdu dobrý manipulant už hledá cestu, jak o sobě něco říct a přitom neříct nic důležitého. Zatímco člověk otevřený, který Vám chce pomoci, řekne něco, co nikdy nemůže říct žádný manipulátor – řekne něco, čím Vám ukáže svoji zranitelnost. Jen si ještě raději ujasněte, že mluví skutečně o sobě. Protože manipulátor umí použít nejdojemnější příběhy. Které ale nejsou jeho.
       A pokud máte podezření, tak ho raději pošlete ho do háje. Vaše psychické a nakonec i fyzické zdraví za to stojí.
       A člověk, který Vám chtěl pomoct, by si měl umět pomoct se zraněním, které jste mu případně způsobil. A bude pomáhat sobě. Zatímco manipulátor bude hledat další oběť.
       A když se všichni naučí ho poslat do pr…, pak mu nezbyde, než konečně začít řešit svou bolest a když ji uzdraví, tak přestane být manipulant. A bude schopen přímého a čestného chování. Což je pravý opak manipulace. Takže tím, že se zastanete sebe, tím nakonec pomůžete i svému manipulátorovi.

Nejdůležitější věc, jak poznat manipulanta

       Je až podezřele moc přeslazený. A chová se jinak na začátku (když ptáčka lapají) a jinak na konci. Protože to už jste lapen.
       Zatímco člověk přirozený a uzdravený se chová sladce, ale nikdy ne přeslazeně. Cítíte se s ním dobře. A chová se tak bez ohledu na to, jestli jste lapen, protože nikoho nechce lapat.
       Zatímco manipulativnímu člověku se v přítomnosti přirozeného člověka dělá zle a tak ho musí ponížit o to víc, čím víc se cítí ponížen jeho přirozeností. A většinou ho donutí, aby reagoval stejně a když ještě připadá přihlížejícím oběť jako pachatel, tím je ještě spokojenější.

Připojte se ke skupině Kruh bezpečí pro Vaše otázky o zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/bezpecneozdravi Tam můžete klást dotazy o zdraví a vztazích v bezpečném prostředí.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 22.2.2024

Chci změnit sebe? Nebo chci změnit celý svět?

       To je základní otázka, která rozhoduje o všem.

Když chci změnit celý svět.

       Tak vlastně říkám, že věřím, že je snazší změnit dalších 8 miliard lidí, než jednoho jediného.
       Skutečně i takhle tomu věříte?
       Někde dávno jsem četl příběh. Ten byl prý na náhrobní desce jednoho člověka: Když jsem byl mladý, chtěl jsem změnit celý svět. Ale ve 30 mi došlo, že to nejde. Tak jsem se rozhodl změnit aspoň svůj kraj. Ale ve 40 mi došlo, že je to nad mé síly. Tak jsem se rozhodl aspoň změnit své město. Ale v 50 mi došlo, že ani to nesvedu. Tak jsem se rozhodl změnit aspoň mou rodinu. Ale v 60 mi došlo, že i to je nad mé síly. Tak jsem se rozhodl změnit aspoň mou manželku. A teď když umírám a je mi 70 let, tak mi dochází, že jsem to měl udělat naopak. Nejdřív jsem měl změnit sebe. A kdybych změnil sebe, bylo by snazší změnit náš vztah. A kdybych byl schopen spravit k lepšímu náš vztah, snadněji bych měnil svou rodinu. A kdyby se změnila moje rodina….

Když chci změnit sebe,

       nemusím nic dělat s druhými. Prostě změním jen sebe. A že to nejde? Když tomu věříte, tak proč pak věříte, že můžete změnit druhé?
       A změnit sebe lze. Jen musíte vědět jak.

Ale psychologové o tom nic neví.

       Pak se musíte rozhodnout, čemu chcete věřit. Slovutní vídeňští lékaři také v roce 1855 věřili, že jejich kolega Semmelweis se hluboce mýlí, i když za 4 roky v Pešti zemřelo pouhých 8 žen na horečku omladnic, protože tam se začala praktikovat tehdy hluboce nevědecká metoda antisepse. Zatímco všude jinde, kde se praktikovala tehdy uznávaná metoda nemytí si rukou, umíraly po porodu stovky žen na každé klinice ročně. Pan Semmelweis zemřel neuznán. A přitom by stačilo, kdyby přestal bazírovat na takových podružnostech jako je zbytečné úmrtí tisíců žen na celém světě každý rok. Pak by se byl dožil doby, kdy by byl oslavován. Protože změna nastala až po objevu mikroorganismů. Do té doby ani jím zdokumentované výsledky nestačily ani k tomu, aby jeho hypotéza byla ověřena ve Vídni. Místo toho byl zesměšňován.

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků