Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Publikováno 22.1.2024

Pozitivnímu člověku nemůžete věřit

       Moje žena přijela z psychoterapeutického výcviku. Opět jako vždy rozbouraná. Takže jsme museli dokončit to, co se na výcviku nedodělalo. A říkali jsme si, co asi tak dělají kolegyně, které přijdou domů a musí hned něco dělat. Když já jsem jí držel skoro celé odpoledne v náručí, zatímco se vyplakávala.
       A pak druhý den se k jejím zážitkům vrátili a řekla, že jedna vedoucí jejího výcviku ji dokázala také obejmout (jediná!!) a řekla jí, že se jí líbila její práce na výcviku. Ale moje žena má problém – protože se výcvik nese v duchu pozitivního přístupu, tak neví, jestli ji pochválila, protože to dělala skutečně dobře nebo proto, aby byla pozitivní.
       A to je největší past pozitivního myšlení. Zatímco já člověku řeknu pravdu i za tu cenu, že ho to bolí a postarám se o něj, kdyby ho má pravda rozsekala. Tak stejně tak i pochvala ode mě funguje úplně jinak.
       Asi to je důvodem, proč si naše generace vzpomíná s vděčností na učitele, kteří třeba i trestali, ale byli přitom spravedliví. Protože byli pravdiví. Zatímco dnešní učitelé se dětí bojí, takže se obávám, že jejich vzpomínky na ně budou odlišné.

Získat důvěru trvá. Ztratíme ji během sekundy.

       Každou nepravdou. Takže pozor na nepravdivé pozitivní myšlení.

Zatímco pravdivý pozitivní přístup je to nejcennější.

       A falešnou pozitivitou ztrácíme šanci ho zažít.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 22.1.2024

       Co to je za blbý nadpis? Jak může být vyšší kvalita přímo úměrná nižší ceně? Je to jednoduché. Když je monopol na cokoliv, vždy následuje vyšší cena a nižší kvalita. A teď se připravuje monopol v péči o Vaše zdraví.

Psychoanalýza nebo psychoterapie?

       Kdyby Eric Berne nebyl v r. 1949 vyloučen z Psychoanalytického institutu, dnes by lidé nechodili za psychoterapeutem, ale za psychoanalytikem, např. dle Erica Berneho nebo dle Virginie Satirové (zde jsem zvolil náhodně 2 směry z více, než …...dnes oficiálně uznávaných). Protože pan Berne stal zakladatelem jednoho z nejuznávanějšího druhu psychoterapie, transakční analýzy. Také si všimněte, že i on ještě dodržuje název, který dal celému oboru pan Sigmund Freud. Tedy slova analýza.
       A dnes se chystá v ČR zákon, dle kterého budou všichni další Berneové vyloučení z možnosti dělat terapie. Ačkoliv slovo terapie je staré tisíce let, tak psychoterapeuti chtějí nad ním převzít vládu. Jestli chcete mít svobodu se rozhodovat, jestli zvolíte psychoterapii jako oficiální a certifikovanou léčbu nebo terapii jako vše ostatní, stačí podepsat petici.
       Jestli chcete mít svobodu, aby psychoterapii mohli dělat jen psychologové, kteří absolvovali výcvik, zatímco stejně nebo dokonce ještě více kvalitní lidé s úplně stejným výcvikem, kteří nejsou psychologové, ale absolvovali daleko méně kvalitní školu, která je degraduje na daleko nižší úroveň žebříčku kvality, byli jen terapeuti, nic nepodepisujte.

Školy, které jsou podřadné

       Např. medicína. Sice se studuje déle, než studium psychologie. Sice už před 30 lety byla daleko kvalitnější dokonce i ve výuce psychologie než některé fakulty psychologie dnes, kde jsem se já za pouhý 1 semestr naučil a zapamatoval některé věci, které dnešní nejméně 1 absolventka psychologie neví a odmítá je.
       Ale ono dle psychologů je asi studium psychologie ten nejprestižnější obor studia. Alespoň podle jejich ocenění za hodinu práce jsou prestižnější jen právníci.

Kdybych si já musel vybírat, vyberu si toho,

       kdo se více chtěl stát psychoterapeutem. Protože zatímco každý soukromý psycholog může dát výcvik v psychoterapii do nákladů a některým je dokonce proplacen v plné výši, tak absolventi jiných oborů tento luxus nemají. Takže ti to musí skutečně chtít, zatímco někteří psychologové to mohou udělat jen proto, že „by bylo dobré mít papír, že dělám i psychoterapii.“
       Protože nejlepší psychoterapeuti nejsou ti s nejprestižnějšími cenami, ale ti, kteří to dělají celým svým srdcem. Zatímco teď si musíte vybírat mezi psychoterapeuty, v případě přijetí nového zákona bez dodatečného upřesnění si budete muset vybírat mezi prvořadými psychoterapeuty a druhořadými terapeuty, přičemž paradoxně právě mezi těmi najdete víc těch nejlepších.
       Stejně jako v roce 1949 jste nejlepší psychoanalytiky našli mezi vyloučenými z řad psychoanalytiků. A možná že další pan Berne právě pracuje na své metodě a bude ji také muset přejmenovat. Volba je na Vás.
https://www.petice.com/psychoterapie_neni_terapie

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 20.1.2024

Lidé utápějící se v minulosti

       často řeší vinu. A aby ji nemuseli cítit, tak mají nemoc „to-ti-druzí-za-všechno-mohou“. Tahle nemoc jim ulevuje. Ale jen dočasně a platí za to svým životem, že se v přítomnosti nic nemění.

Lidé, kteří myslí jen na budoucnost,

       také nejsou tady a teď. Takže mají krásně vysněnou budoucnost, ale na úkor přítomnosti.

Lidé, kteří žijí tady a teď,

       jsou nejšťastnější. Ale také víc zranitelní, protože zapomínají dělat věci pro svou budoucnost. Takže ideálem je člověk, který

žije tady a teď, ale občas se podívá i do budoucnosti.

       A minulost řeší jen tehdy, když se sama ozve s tím, že daný člověk v ní něco „zapomněl“. Něco co musí být uzdraveno, aby mohl být ještě víc tady a teď. A pak, možná je schopen být tady a teď a současně i vidět do budoucna. Nevím, jestli je to možné nebo jestli to je ezokec. To poznáme, až tam budeme. Zatím je potřeba dělat všechno pro to, abychom mohli uzavřít věci z naší minulosti.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 20.1.2024

Fyzikální zákony se nedají porušit. Porušit se dá naše nedostatečné porozumění zákonům.

       Titulek tohoto článku říká, že Malý vodní brouk porušuje fyzikální zákony. Ale to nejde. On jen porušuje zákony, jak my je teď známe. Neboli je proti fyzikálním zákonům za současného stavu poznání. A stačil nový výzkum a současný stav poznání se posunul a díky tomu už brouk ani neporušuje fyzikální zákony ani za současného stavu poznání.

Věda neví ani zdaleka vše.

       A kdo říká, že ano, ten lže. Nejspíš z nevědomosti spojené s pýchou.

Objev nebo vynález?

       Fyzikální zákony nevznikly naším objevem. Vesmíru je jedno, jestli o gravitaci nic nevíte nebo jestli znáte gravitační zákon podle Newtona nebo podle Einsteina.
       Pro život je důležité, jestli bez padáku skočíte z věže nebo ne. A jestli skočíte z věže a zabijete se přitom, tak ani sebelepší papouškování slov F= G x m1 x m2 lomeno r na druhou Vám nepomůže.
       V dalším textu si důsledně všímejte rozdílu mezi vědcem a „vědcem“. Uvozovky jsou důležité a ukazují rozdíl mezi vědcem, který používá vědeckou metodu k zjišťování skutečnosti a mezi parodií na vědce, který právě v tomto případu používá vírovědu místo zkoumání skutečnosti. Totéž platí pro slovo blbost bez uvozovek a s uvozovkami.
       A proto máme vědu. Ne aby nám lhala, že už všechno víme.

Ale aby zkoumala to, co ještě neznáme.

       Ale někteří „vědci“ chtějí bojovat jako Sisyfos, aby popřeli to, co se popřít nedá.
       Kdyby to šlo popřít, už by nemuseli bojovat. Dřív bych dal příklad placaté země. Ale už vím, že nejméně 1 člověk na ni věří. Ale proč lidé věří blbostem? Protože tlak vyvolává protitlak. Tenhle zákon známe z fyziky. Ale on platí i v psychologii.
       A čím více „vědci“ bojují proti blbostem i proti „blbostem“, tím víc jim lidé přestávají věřit. Bohužel s nimi i skutečným vědcům. Což je škoda. Hlavně pro nás obyčejné lidi.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 20.1.2024

Kdo patří k nám

       Měl jsme zajímavou diskuzi s jedním pánem, který si myslel, že také trpím nemocí zvanou „za-všechno-mohou-ti-druzí“. A tak ho hluboce ranil můj článek https://medium.seznam.cz/clanek/martin-daniel-co-vypovida-incident-s-vyhozenymi-ukrajinkami-o-nas-41400. Protože si ho přeložil jako útok na sebe. Ale já na nikoho nechci útočit. A už vůbec ne na nás Čechy. Protože kdybych to dělal, tak bych útočil na sebe. A já nechci mít autoimunitní chorobu. To je choroba, ve které bojuje daný pacient sám se sebou.

       K nám patřím zejména já. Kdybych se já vyděloval z „my“, už bych nemohl psát „o nás“, ale jen „o vás“ nebo „o nich“.
       A to by bylo přímo proti všemu, čemu věřím. Protože já věřím, že změnit mohu vše. Co se dá. Ale podmínkou pro změnu je, abych měnil sebe. To mohu zcela. Nebo aspoň nás. Když jsem ½ z my, mám šanci měnit nás z jedné poloviny. A že to jde, ukazuje tento příklad. Ten muž chtěl změnit sebe a díky tomu změnil i svou ženu.

A tady jsem já součástí nás s hlasovacím právem 1/10 milionů.

       Takže je přirozené, že změna trvá. A když se mi něco nelíbí na sobě, tak to uzdravím a píšu o tom, jen když cítím, že by to mohlo pomoct i ostatním.
       Když se mi něco nelíbí na našem vztahu, tak to uzdravím nejdřív u sebe a pak u své ženy. A nebo když žena chce, tak nejdřív u ní. A píšu o tom, jen když cítím, že by to mohlo pomoct i ostatním.
       Když se mi něco nelíbí na mé práci, změním to. A nepíšu o tom.
       Když se mi něco nelíbí v mé rodině, řeknu o tom a pak si to stejně musím uzdravit v sobě, protože jiná cesta zatím není možná.
       Když se mi něco nelíbí v mém městě zanadávám si a jdu dál, protože oni už to udělali a nemíním ztrácet čas tím, že budu spravovat to, co oni rozbili. Proč? Protože průjezdnost mého města je sice relativně daleko horší, než v Praze, ale já většinou jezdím na kole, takže nemusím čekat v zácpě každý den půl hodiny, ale jen párkrát do roka.

Když bych psal o nich, automaticky bych počítal, že to nemohu změnit

       Takže bych se musel rozhodnout. Stojí mi za to? Pak musím přijmout zodpovědnost za současný stav.
       Když ne, tak proč psát o něčem, za co nechci nést zodpovědnost? A proč jen víc rozdmýchávat spor? Když ho nechci vyřešit?

Ale co Hamás?

       Tady nejsem schopen připustit můj díl viny. Takže ho asi mám. Asi jsem až moc proizraelský. Nebo je to v pořádku, že takovou hrůzu, jakou udělal Hamás, neumím přijmout. A že nejsem protigazanský, to je jasné z toho, že hledám cestu a že vidím utrpení lidí v pásmu Gazy. Ale já tu cestu nevidím.
       Nebo možná ano, ale ta cesta je tak nepřijatelná pro nás (ačkoliv já ji dnes a denně dělám a funguje), že nevidím, jak by mohla fungovat pro Gazany.
       A proto píšu články. Abych pomohl nám všem k lepšímu životu. A když pomůžu nám, pomůžu automaticky i sobě.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků