Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Psychologie a ezoterika – dvě sestry, které se nesnášejí.

Publikováno 15.3.2024

Psychologie a ezoterika – dvě sestry, které se nesnášejí.

       Moje žena podstupuje výcvik v psychoterapii. A protože zná mé kurzy, tak velice často vidí, že zvláště tento druh psychoterapie je zvláště podobný ezoterice, jak ji dělám já. A velice nelibě nese neznalost lidí, kteří dělají výcvik a vymezují se proti ezoterice a přitom dělají v podstatě totéž. A hlavně se nesmí říct slovo ezo.
       Není to náhoda, protože zakladatel rodinných konstelací byl i psychoterapeut. A kdyby se tehdejší psychologická komunita dívala na jeho výsledky, tak bych dnes byl psychoterapeutem. Ale protože psychologové nemohli uznat daný směr za vědecký, když nikdo nevěděl, jakým mechanismem funguje, tak ho vyloučili z řad psychoterapeutů, když jim dal vysvětlení, které bylo logické, ale totálně v nesouladu s paradigmatem tehdejší vědy. A dnes už je epigenetika absolutně v souladu s vědou, takže kdyby žil dnes, tak by už vysvětlení mohl podat skrze epigenetiku. Ale protože psychology víc zajímal soulad s tehdejší úrovní vědy, než výsledky, tak se konstelace staly součástí šedé zóny se všemi výhodami i nevýhodami. A proto dnes se cítím být konstelatérem, tak trochu ezoterikem a hlavně musím všude zdůrazňovat, že nejsem psychoterapeut. Což mi nevadí, protože já nechci být omezen, čím jsou omezení psychoterapeuti (např. délkou hodiny, protože já končím, až když je dané téma hotovo a neumím si vůbec představit, jak bych mohl pracovat v časovém tlaku. Jde to. Ale pak se musí vyhnout řešení skutečně důležitých věcí). A protože mám základní znalost z psychoterapie, tak jsem schopen pomoci i klientovi, kterému jeho psychoterapeut mohl pomoct, ale místo toho se s ním pohádal. A v důsledku toho se mému i jeho klientovi přitížilo a málem ztratil užitek, který z mé práce měl.
       Což bych mohl použít k zneuctění psychoterapie. Ale já to neudělám, protože „kdož jsi bez viny, hoď kamenem“. Protože jsem velmi šťastný za to, že můj nejtěžší klient má ještě někoho dalšího, kdo mu může pomoct. A na malém městě je zázrak, že tam je psychoterapeut, který je zaměřen na léčení příčin a ne jen důsledků. Protože kdyby řešil jen následky, tak to poznám podle toho, jak pracuje.

Blaho klienta je na prvním místě

       Protože ve skutečnosti jde jak dobrým konstelatérům, tak dobrým psychoterapeutům o blaho klienta.
       A když se potkám s psychologem, který se víc zajímá o potlačení konkurence, než o spolupráci, tak ho budu veřejně tepat. Protože já nemám povinnost dbát o dobré jméno těch, kteří o něj nedbají sami.
       A nedávno jsem vytvořil na faceboku skupinu Chci se uzdravit – dotazy, kde jsem chtěl udělat prostor pro lidi, které nezajímá soupeření, ale spolupráce. A jaké bylo mé překvapení, když jsem uviděl ezoteriky v praxi.
       A já jsem musel připustit, že můj koncept ezoteriky je asi špatně. A že mám daleko blíž k psychoterapeutům, než k drtivé většině ezoteriků.
       Abych se odlišil od ostatních ezoteriků, chci zavést nové slovo pro ty, kteří se chtějí dívat na následky svých činů a chtějí používat to, co funguje a ne to. I když se o tom už tisíce let říká, že by mělo fungovat.

Vědoterika.

       Je spojení toho nejlepšího z ezoteriky se základem každé správné vědy: Totiž s pozorováním výsledků.
       Zatímco ezoterik věří, že jeho pravda funguje. Ale jeho pravda je svatá a tak nikoho ani nenapadne, že by se dala ověřit. Ale to je pro většinu ezoteriků problém. A zejména se jim nelíbí možnost, že existuje jen jediná pravda. Protože kdyby byla „pravda“ falzifikovatelná (zpochybnitelná), tak by výsledkem bylo poslání většiny „pravd“ na smětiště dějin. Protože falzifikovatelnost hypotézy je absolutní podmínkou vědy, aby zařadila vědoteriku pod vědu. A v mém pojetí vědoteriky je toto možné. Až na to, že já pracuji vždy s jedním člověkem. Takže skorovědeckému zkoumání podrobuji svou zkušenost. A když funguje u mě, tak si dovolím předpokládat, že bude podobně fungovat i u jiného. A kupodivu to tak téměř vždy je. A problém je v tom slově podobně. Protože aby se vědoterika mohla stát součástí vědy, bude muset věda udělat změnu. Protože pro zkoumání mostů nepotřebujeme „podobně“. Tam platí fyzikální zákony pro všechny mosty stejně. Ale my lidé nejsme stroje. Takže jsme všichni podobní, ale naše životní příběhy jsou hodně odlišné. A zdá se, že podléháme všichni stejným zákonitostem. Kterým jste doposud mohli slepě věřit nebo je slepě odmítnout.

Já učím to, co žiju.

       A když to nejde, tak hledám řešení, aby to fungovalo a dalo se podle toho žít snadno a lehce. A problém většiny ezoteriků (a také mnohých psychologů) je, že oni postupují opačně: Oni se snaží žít to, co učí.
       Dobře si toto přečtěte. Protože až plně pochopíte rozdíl, až tehdy Vám bude jasné, že já neučím žádnou filozofii. Já prostě dělám, co fungovalo předtím. A když to nebude fungovat Vám, tak se na Vás nebudu zlobit, ale místo toho budu chtít plněji pochopit zákonitosti.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

       Třeba já jsem trpěl šikanou a dokonce jsem se kvůli tomu cítil tak špatně, že jsem uvažoval o sebevraždě. Ale naštěstí už v 15 letech jsem přešel na gympl, kde už šikana byla velmi malá.
       A i šikana na ZŠ byla neporovnatelná s případě daleko horšími.
       A když jsem řešil svůj pocit ohledně šikany, tak se objevil malý Martínek ve věku 10 let.

Vnitřní části našeho já.

Publikováno 15.3.2024

Vnitřní části našeho já.

       Určitě znáte pojem vědomí a podvědomí. Přičemž vše, co je podvědomé, si neuvědomujeme. Takže můžete řídit a přitom si neuvědomovat, co děláme. A není to nebezpečné, jen to znamená, že když jedeme pokaždé stejnou trasou, už si nemusíme všechno VĚDOMĚ uvědomovat.
       Podvědomě funguje také třeba náš dech. Děje se bez naší vůle. Kdybychom museli vědomě dýchat, umřeli bychom ve spánku. Takže když si dech uvědomujeme, buď děláme cvičení na vnímavost nebo se něco děje.
       Ale podvědomí určuje i to, že někoho máme rádi a jiného nesnášíme. Pokud si to chcete uzdravit, musíte poslouchat řeč podvědomí a řeč těla.

Řeč podvědomí

       se lze naučit jen tím, že naučíme, jak s podvědomím komunikovat. Jednu, velmi dlouhou cestu objevil Sigmund Freud. Naštěstí od té doby je mnoho cest, některé z nich učí psychoterapie, zatímco jiné odmítá a ty se můžete naučit třeba v hlubinných konstelacích.

Řeč těla

       je jednoduše, jak se naše tělo cítí. A když se necítí dobře dlouho a my o tom ani nevíme, tak vytvoří nemoc, abychom ho slyšeli. A my si myslíme, že nemoc vznikla bez hlubší příčiny a tak musíme brát doživotně léky, protože je lepší být s nemocí kontrolovanou než na ní umřít. Ale když neslyšíte, tělo přidá na razanci. Aby bylo slyšet. A tak se stárnutím přichází těžší a těžší nemoci a nikoho z nás ani nenapadne, že nemoc nesouvisí se stářím, ale s tím, jak dlouho neslyšíme.

Vnitřní dítě – dospělý - rodič

       Jsou pojmy, který zpopularizoval Eric Berne. Zakladatel jedné z nejúčinějších druhů psychoterapie.
       Takže nejméně o 5 svých částech ví každý psycholog. Ale vývoj šel dál a zjistilo se, že každý z nás má tisíce vnitřních částí.
       Jak si to ověříte? Jednoduše. Znáte situaci, kdy něco chcete a současně to nechcete? Chcete běhat a nechce se Vám. Chcete zhubnout a přitom nejíte, co byste měli a necvičíte. Rozhodli jste se ráno vstávat a moc se Vám nechce.
       Běžní lidé se za to nesnášejí nebo to trpně snášejí. A přitom se právě teď v nich projevují 2 části, které jsou oddělené a tudíž každá z nich chce něco jiného. A protože se obáváme, že připustit to by znamenalo psychickou poruchu, tak s tím žijeme a nevíme si s tím rady.
       Přičemž psychiatrická porucha je něco jiného – u psychotických pacientů daná část velmi výrazně škodí a hlavně převzala úplnou vládu nad pacientem.
       Zatímco běžné části běžných lidí jsou jen normálně škodící či prospěšné a daný člověk těm částem naslouchá je částečně.
       K přirovnání může sloužit parlament. Ten je také mnohohlasý a jsou zde slyšet i zcela protichůdné názory. Ale u psychotika naopak vládne despota. A každý jiný hlas je umlčen.

Něco mezi

       psychotikem a běžným občanem je člověk, který nereaguje logicky. Třeba jsou lidé, kteří věří, že Země je plochá. A dokonce jeden to chtěl prokázat a zemřel při startu rakety, o níž se domníval, že ukáže, že my všichni jsme obětí manipulace za strany těch zlých. Ono obecně čím více vidím zlo oddělené od sebe, tím jsem víc v zajetí těch svých částí, které mi chtějí ublížit. A právě tito lidé nejvíc bojují proti zlu, kde není a blahosklonně ho vítají jako dobro, kde je zlo.

Když chcete mít lepší život,

       navažte kontakt se svými částmi. Každé vnitřní dítě, které obejmete a dáte mu to, co potřebuje, vyroste a Vy vyrostete s ním.
       Ale pokud jste psychiatrický pacient, tak s tím raději neexperimentujte bez dohledu. Protože Vám to může enormně pomoct, ale když to uděláte špatně, tak Vám to může i ublížit. Když něco, co je ve vás zavřeno, pustíte ven, aniž byste věděl, co s tím. A protože psychiatři si myslí, že nemoc je léčitelná prášky, tak Vám zase pomůžou vnitřní části zase zavřít do krabičky, místo aby je osvobodili tak, že Vám pak přestanou škodit a začnou pomáhat. Což je lepší, než Vás nechat na pospas Vaší nemoci. Ale příčinu to nevyřeší. A to říkám s veškerou úctou k psychiatrům, vždyť jsem byl jedním z nich.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Otevřený dopis panu Vítovi Rakušanovi

Publikováno 13.3.2024

Otevřený dopis panu Vítovi Rakušanovi

Reakce na: https://www.novinky.cz/clanek/komentare-ocima-sasi-mitrofanova-rakusan-a-hasek-o-co-jde-40463717
       Velice si vážím Vašeho postoje k panu Haškovi. Protože věřím, že věta, která se připisuje Voltairovi, je radikálně pravdivá: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.
       Ale jako většina skutečných demokratů jste si ji vysvětlil špatně. Protože už Lenin řekl: „Kapitalisti sami nám prodají provaz, na kterém je my pověsíme.“
       Takže samotná věta je krásná. Ale bez kontextu s tou druhou větou vede k tomu, že demokracie je slabá. Protože každý demokrat počítá s dalšími volbami. Zatímco Lenin s jistotou s dalšími svobodnými volbami nepočítal.
       A my se musíme rozhodnout, zda chceme skončit jako na Slovensku, v Maďarsku nebo chceme zůstat demokratickou zemí, kde se vlády mění.

Proč pořád v Maďarsku vítězí pan Orbán?

       Protože lidé nevybírají u voleb toho nejlepšího, ale mnozí lidé toho nejsilnějšího. Proto také teď ve volebních průzkumech vítězi ANO. Protože většina stáda jde za pastýřem, který je ohlídánebo to o sobě tvrdí. A ačkoliv je pro Vás a ještě před několika dny i pro mě nepochopitelné, teď už tomu rozumím. Protože lidé si radši stěžují na toho slabšího (i když je ve vládě), než na toho domněle silnějšího, který by se s ním hádal.
       Jsou lidé nespokojení a ti vždy budou proti současné vládě. A ti budou hlasitě slyšet. A politici se jim budou snažit vyjít vstříc. Někteří vysvětlováním. A jiní tím, že jim řeknou, že se budou za jejich práva bít. Až po volbách vyjde najevo, jak je to doopravdy. A když se jim přidá na důchodech, tak tím líp. Co na tom, co bude pak?
       A pak je tady většina. Tichá, mlčenlivá. A která z principu je poslušná. Protože kdyby se za sebe uměla bít, tak by buď hlasitě křičela za svá práva nebo by v tichosti pracovala na tom, aby se měla líp. A tahle většina lidí jde za tím, kdo nejvíc křičí. Protože si myslí, že on křičí i za něj. A jde proti tomu, kdo neumí křičet.
       Takže je důležité, aby demokraté uměli i křičet. Aby aspoň některé z té většiny přiměli myslet. A hlavně aby jim ukázali, že tady jsou pastýři dva. Jeden demokratický více a druhý méně. Naštěstí nejsme v Němečku v roce 1932, kdy demokraté prohráli a díky tomu prohráli i svůj život. A také životy milionů Židů a Němců a všech dalších národností, které museli bojovat za své přežití.

Ale pak už nebudu demokrat

       To je na Vašem svědomí. Vy rozhodujete o tom, zda odoláte pokušení moci nebo ne. To pokušení tady bude stále. Ale když se teď rozhodujete na podkladě výroku, který snad řekl Voltaire, tak mu asi odoláte.
       A v určitém momentu si musíme vybrat, zda chceme demokracii uchovat i za cenu použití nedemokratických metod nebo chceme dokonalou demokracii, která je ale slabá, když se za ní nepostaví voliči, když dojde k jejímu ohrožení.
       Ale jestli si nechcete pálit prsty, abyste se nepopálil, tak přesně tím nahráváte té druhé straně, která si klidně spálí prsty, když jde o její prospěch. A když lidé vidí, že je spravedlnost bezzubá (Čapí hnízdo) nebo dokonce potrestá nevinného jen, aby byl viník zachráněn (otrava řeky Bečvy), tak je pak ještě větší důvod, aby se přidali k vítězné straně. A protože nevíme všechno podstatné k případu Bečvy, tak pachuť zůstane. O to větší, že skutečně muselo dojít k totálnímu šlendriánu, kdyby byl pravdivý závěr soudu. A kdo za něj nesl politickou zodpovědnost? Kolik lidí bylo vyhozeno ze svých míst, když to byl takový šlendrián? A to pořád mluvím o té lepší variantě.
       Mnoho lidí si vědomě neuvědomuje, že sloužit zlu je výhodné. Ale podvědomě to ví všichni. Když nakonec zvítězí světlo, všem odpustí. Ale služebníky světla čeká nesmírný trest v případě, že zvítězí zlo. Ono se jim pomstí za to, že mu odporovali.
       Toto je samozřejmě přehnané. Ale v nějaké podobě to vidíme i ve Vašem vládnutí. Zatímco Babiš by si vymyslel důvod k odvolání, Vy trváte na tom, že pan Hašek má vzdělání. Což Vás šlechtí. Ale v určitých okamžicích muž musí přestat být šlechticem.

PS: Podotýkám, že jsem Vás nevolil. A asi ani nebudu. Ale po tomto prohlášení jste mi bližší, než kdykoliv dřív. Ale já už vím, že je třeba se bít za práva těch, kteří jsou slabší. Ne za práva těch, kteří nás našich práv chtějí zbavit.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

       Třeba já jsem trpěl šikanou a dokonce jsem se kvůli tomu cítil tak špatně, že jsem uvažoval o sebevraždě. Ale naštěstí už v 15 letech jsem přešel na gympl, kde už šikana byla velmi malá.
       A i šikana na ZŠ byla neporovnatelná s případě daleko horšími.
       A když jsem řešil svůj pocit ohledně šikany, tak se objevil malý Martínek ve věku 10 let.

Psychologické příčiny obezity

Publikováno 7.3.2024

       Tenhle článek je i pro lidi hubené. Tak si ho přečtěte až do konce.

Obezita a jídlo vs. cvičení

       I když má člověk hubený pocit, že zhubnout je lehké, pro člověka obézního je to často neuvěřitelně těžké. A to přesto, že dělá všechno, co má. Odměřuje si kalorie, jí zdravá jídla, v přiměřeném množství, cvičí a přesto to někdy nefunguje.
       Ale hlavně to nefunguje, když ani toho není schopen. Sice každý člověk ví zásady, ale právě ti, co by je nejvíc měli dodržovat, to nedokážou. Proč?
       Protože u těchto lidí hlavní roli hraje psychologická příčina obezity. Ta nejčastější je:

Jsem tlustý, abych se chránil

       Zní to sice divně. A většina obézních lidí o tom ani neví, že vlastně jsou tlustí, aby se mohli bránit něčemu, co nemá žádnou souvislost s tloušťkou.
       Ale když se bavíte s tělem toho člověka, tak Vám řekne přímo, před čím se chrání. Protože se chrání většinou před něčím, na co není moc ochrana. Dokud se ji nenaučíte dát sami sobě. A tak jako poslední věc zbývá si udělat kolem sebe tukový polštář, přes který to zlo, před kterým se nejčastěji chráníte, neprojde nebo je aspoň trochu zbržděna jeho síla.

Před čím se chráním?

       Nejčastěji je to nedostatek lásky. A tak tento nedostatek zajídáme tak moc, až pak naše tělo není k milování. A tak se ještě dál roztáčí nikdy nekončící kolotoč.
       Ale stejný kolotoč umí i těla hubená nebo dokonce vychrtlá. Prostě někdo má „štěstí“, že na nedostatek lásky jeho těla reaguje depresí, zatímco jiný kombinací deprese a obezity. Takže když jste jen obézní a jinak šťastní, tak máte vlastně velikou kliku.
       Protože láska nás chrání před zlem. A když jsme jí nedostali jako děti dost, tak jsme zranitelnější vůči zlu. Ale láska, o které mluvím nemá nic společného se sexem, kromě toho, že lásku známe jen v této podobě. Ale skutečná láska nepotřebuje jiného člověka. Skutečná láska chce milovat hlavně Vás. A až pak se přenáší k druhému člověku.

Zatímco když lásku nemám,

       toužím po ní od druhých. A chci být milován. A přitom skutečná láska je schopnost milovat. Sám sebe. A potom i druhé. Bez ohledu na to, jestli ten druhý miluje mě. Ale od této představy jsme vzdáleni všichni. Protože v této společnosti věříme tomu, že nejdřív musím být milován.

Dětská láska

       A to je pravda. Pro dítě. Dítě neumí druhého milovat. Právě proto dostalo od evoluce úsměv, aby bylo milováno. A když se o něj dospělí dobře postarají a vychovají ho v lásce, tak i to dítě se naučí milovat skutečně.
       Ale my jsme společnost malých dětí, kteří haraší zbraněmi. Takže jestli Vás už nebaví, když Vy nebo druzí harašíte, tak si pojďte naplnit svou skutečnou potřebu. Nebo aspoň udělat první krok.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Pozitivní myšlení. Pomáhá nebo škodí?

Publikováno 7.3.2024

Pozitivní myšlení?

       Když se mám rozhodnout mezi pozitivním a negativním myšlením, tak si určitě zvolím to pozitivní.
       Ale když mám možnost si zvolit mezi pravdivým myšlením nebo falešně pozitivním, tak já si vždy vyberu pravdu. I když mi to někdy trvá dlouho. Protože je snadnější žít v falešném světě.

Proč někdo vůbec myslí negativně? Když všechny knihy říkají, že mu to škodí.

       Když někdo myslí negativně, vždy k tomu má důvod. Prostě žije ve světě, kde jsou jen samá negativa. A proto těmto lidem nestačí moudrost knih, navíc když je falešná.
       Ale jak je to možné? Když ten člověk má objektivně všechno?

Ale jeho vnitřní dítě žije ve světě, kde je všechno špatně.

       Znám ženu, která je bytostně přesvědčená, že ji nikdo nemá rád. I přesto, že se o ni stará její rodina, má sousedku, se kterou si může popovídat, má faráře, který si pro ni najde čas. A i když jsem proti pozitivnímu myšlení, vůbec mi nedošlo, že vlastně když ji nutím, aby přijala realitu, jaká je, tak pro její vnitřní dítě dělám falešně pozitivní myšlení. Protože její vnitřní dítě nežije tady a teď. Ale tehdy.
       A mě se zatím nepodařilo zjistit, co se tehdy stalo a kdy bylo tehdy, protože mi k tomu nedala svolení. A já už teď rozumím tomu, že i když je jí 80, tak se pořád chová jako malé dítě. Protože kromě okamžiků, kdy je jí dobře a kdy je trochu dospělejší, tak je pořád malé ukňourané dítě v těle 80leté ženy.
       A už rozumím, proč jakoukoliv snahu, aby porozuměla důsledkům svého chování, bere jako osobní útok na sebe. A od té doby, kdy mi to došlo, tak došlo k úžasné proměně našeho vztahu. Takže pořád ji ani já nemám rád (podle ní), ale už je tam přesto vidět veliká změna.

Když je negativní myšlení prospěšné

       Dcera této ženy říkala: Neboj se, tím si to přivoláš. A ukázalo se, že je lepší žít ve strachu, než ho potlačovat, obzvláště takhle agresivně.
       Protože její dcera už zemřela. Protože nesnesla svůj strach, ani strach své matky. A kdyby se bývala zabývala svým strachem, tak by zjistila, že strach nebyl příčinou. Ale že ji varoval před tím, co bylo před ní. Ale ona svůj strach nebrala jako svého pomocníka, ale nepřítele. A tak ztratila možnost svou nemoc uzdravit dříve, než přišla. Protože nejlepší smrtelná nemoc je ta, která se uzdraví dříve, než přijde. A všechny těžké a nepříjemné věci se v našem životě nejdříve projeví jako strach. A my ho 1. uzdravíme, 2. potlačíme, jako to udělala dcera nebo 3. ho necháme být.
       A až teď mi dochází naplno, v jak nesnesitelně těžkém stavu žije její vnitřní dítě, když ta dospělá paní od něj nepřevzala vládu nad sebou. A je jedno, jak veliké bylo jeho utrpení objektivně. Protože subjektivně bylo největší na celém světě. A proto má paní právo se zlobit na celý svět. A naštěstí se její dceři nepodařilo ji přesvědčit k pozitivnímu myšlení, protože v tom případě by tady byla paní ještě méně, než dnes. A teď už vím, co musím udělat, abych paní pomohl. Skočit za ní do těch největších sraček. A zůstat tam s ní tak dlouho, dokud nebude chtít vyplavat ven. I když všichni ezoterici světa se spojí, aby v tom viděli můj problém.
       Ale současně musím být schopen do těch jejích s… se nezapojit. Abych byl schopen vyplavat. Až bude ten správný čas. A veliká výhoda je, celou tu dobu můžu zůstat současně nahoře. Když už nebudu vidět sračky, ale to, co je za nimi.

Anebo ji mohu odmítnout jako manipulátorku, narcistku

       Ale tím bych nejvíc ublížil sám sobě. Protože tím bych současně odmítl i sám sebe. Protože my jsem všechno. A zejména to, co nám vadí na druhých, jsme my. Přesněji řečeno naše část, kterou nechceme vidět a kterou raději zašlápneme. A vždy když něco zašlápneme venku, totéž zašlápneme i uvnitř nás. A nám je lépe. Ale za tu cenu, že něčemu uvnitř nás je mnohonásobně hůře.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz