Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Publikováno 2.4.2024

Hlavní lektor do Budějovic nepřijde

žena = osoba ženského pohlaví
ŽENA = žena v ženské energii

       Nejkrásnější na mém přístupu k životu je, že se v něm věci dějí automaticky. Já se nemusím snažit. Už před 10 lety jsem si přál, abych vedl ve dvojici s ženou můj kurz zaměřený na vztahy. Ale má zjištění byla tak neortodoxní, že z nich vyplýval jeden paradox: Kdybych hledal ženu, která by uměla být ŽENOU, tak bych našel maximálně ženu, která to chce umět a může to učit nebo taková je a učit tím pádem nebude chtít. Protože ŽENA není ochotná vést kurzy. Ta to buď může učit společným bytím v životě nebo to může dělat na kurzu, ale ne jako ta hlavní, co kurz vede.
       Protože k vedení kurzů potřebuje mít žena víc mužské energie. Jinými slovy ženy, které jsou ochotny ztratit (nebo nikdy nezískat) svou ženskou mocnou slabost a vzít zavděk alespoň silou. Proto je spousta žen, které učí ženy, jak být v ženské síle. Tedy jinými slovy jak být v mužské síle převlečené do ženských šatů. Což je úžasný mezistupeň pro ženy, které nic neví o ženské energii. Ale když si tyto ženy myslí, že posílením ženské síly půjdou plně do ženské energie, tak si zablokují cestu dál.
       A tak jsem byl potěšen dotazem, který jsme dostal už potřetí. Ale tentokrát byl řečen úplně jasně: „Do Budějovic přijedete vy dva až na přednášku nebo dřív?“ A moje odpověď byla, že tam pravděpodobně budu sám, protože škola má přednost před účastí mé ženy na kurzu. Protože já, má žena asi i většina kurzistů bere její účast na mých kurzech tak, jak jsme si dosud my dva mysleli: Že ona tam je proto, aby pracovala na sobě. Zatímco nejméně 3 ženy to vidí tak, že „Hlavní lektor do Budějovic nepřijde.“
       Ale upozorněním na to, že to nejméně některé ženy berou jinak, měla být slova jako: „S Martinkou se cítím bezpečněji.“ Což je princip, který má být v každé rodině: Muž dává bezpečí ženě. A žena dává lásku dětem.
       A protože mé kurzy jsou postaveny jako zrychlený a účinnější život, tak účastníci kurzů se cítí jako doma. Ale i přesto nejsou mými nebo našimi dětmi. Takže já dávám bezpečí všem. Ale také nebezpečí, když chci, aby lidé čelili tomu, čemu musí čelit, aby se uzdravili. Zatímco moje žena dává bezpečí všude. Ona nechce po lidech nic. Klidně mohou odejít stejní, jako když přišli. Zatímco k mužské energii patří touha po změně, která je i nepříjemná.

Já jsem jako zubař

       Který musí vyvrtat kaz, aby se nešířil a aby nakonec na všeobecnou otravu krve ten člověk neumřel. A má žena je jako lék proti bolesti. A až s ním se dá vrtat skutečně hluboko.

       A ještě nejméně do konce června budu pořádat kurzy já s tím, že na některých z nich je jako bonus i účast mé ženy. A protože v Budějovicích budu v červnu, tak se musí účastníci spokojit s tím, že tak budu jen já jako vedlejší lektor, který to „jen“ udělá. A hlavní lektor, který tam „jen“ bude, tak tak s největší pravděpodobností nebude.

A Vám to nevadí?

       Právě naopak. Muž, který bojuje se svou ženou o pozornost, ocenění, pocty atd. není žádný muž. To je chlapec, který si neuvědomuje to hlavní. Pozornost není moje nebo tvoje. Je naše. A já, když jsem si uměl takovou ženu vzít, tak každé její ocenění je automaticky i moje. Stejně jako každé mé ocenění je automaticky i její. Protože my nežijeme vedle sebe. Natožpak proti sobě. My jsme skutečný pár.
       A navíc je tím potvrzeno to, co učím. Není to teorie. Která se v praxi ukáže jako neúčinná. Je to praxe, která je tak kontraintuitivní, že se touto cestou téměř nikdo nevydal.
       A proto je čím dál víc rozvodů. A ezoterika nejenže nepomáhá, ale přímo i škodí, když není pochopena správně. Stejně jako nemůže pomoci cokoliv, co není správně pochopeno.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 29.3.2024

Mám právo žít a dělat chyby

       Na první pohled se zdá, že o této větě nikdo nepochybuje. A přece jsem dostal tuto zprávu: „Máš pravdu, nemůžu selhat. Ani v maličkostech. Včera jsem ve stresu zapomněl při barvení vajec dát ocet. A neustále si to vyčítám a cítím se jako to nejsmradlavější h...“
       Toto mi napsal muž, kterému zatím nejsem schopen trvale pomoci. Zatím jsem mu pomohl na 10 dní. Předtím to bylo na 4 dny a předtím jsem byl rád, že aspoň kurz prožil aspoň příjemněji, než kdyby byl sám. A to všechno i přesto, že už roky chodí na psychoterapie, poslední trvala 66 dní, bere léky předepisované psychiatry a vyzkoušel je snad už všechny.
       A možná že právě ujasnění si toho, že on má právo žít a dělat chyby, mu pomůže třeba i na 20 dní.
       A jinak si všimněte: Kolik mužů dává obarvit vejce? Když navíc je jisté, že v době pomlázky nebude doma, ani se svými dcerami. Takže paradoxně to, že tento muž dělá daleko víc, než je jeho povinností, z něj dělá snadný terč pro každého, kdo z něj chce to h…. udělat.
       A přitom právě tento muž by měl udělat pravý opak: „Všimni si toho, jak jsem úžasný táta.“ Který barví vejce se svými dcerami. Zatímco běžně je tento úkon vyhrazen jen ženám. Proč to nedělají dcery s matkou? Protože každá žena má právo na rovnoprávnost. Ale v této jedné věci rovnoprávnost matky s otcem dělá absolutní chaos dětem. Když má táta barvit vejce, už je další na řadě, aby manželka vyšlohala svého muže, aby se omladil a aby byl plodný. Což je skutečný důvod, proč je pomlázka.

Mám právo žít svůj život podle sebe

       Samozřejmě s tou výjimkou, že nesmím udělat trestný čin. A když nedělám nic, co by MUSELO ublížit druhým lidem, tak mám právo a dokonce i povinnost se postarat o svou spokojenost. Protože když budu nespokojený, budu přenášet svou nespokojenost i na druhé. A když budu spokojený nebo dokonce šťastný, tak budu i to přenášet na druhé.
       A já teda chci žít ve světě, kde budeme všichni alespoň spokojení. Protože druhá možnost vede k třeba k takovým důsledkům.

Ale co když udělám něco, co někomu MŮŽE ublížit?

       Třeba já v tom případě nesmím říct své matce nic, co by v ní způsobilo špatný pocit. Takže jí musím přisvědčit, že má pravdu, že jí nikdo nemá rád. Zejména její jediné dítě, které jí zůstalo, ji nemá rádo. Sice se o ni starám, zachránil jsem jí život, když jsem se rozhodl se vrátit do téměř rodného domu. Protože kdybych to neudělal, tak by matka jen tiše usnula po té, co si způsobila subdurální krvácení. Zatímco když jsem tam byl přítomen, tak jsem ji vzal k obvoďačce, která jí dala jen léky na bolest hlavy. Protože nikdo z nás nevěděl nic o jejím pádu nebo něčem, co způsobilo prasknutí cévy v mozku. A když bolest nepřestala ani další den a byla stále spavější, tak jsem tentokrát nás obvoďačka poslala do nemocnice. A mamka ihned šla na operaci. Která jí zachránila život. Ale i přes to všechno, já jsem ten, kdo ji nemá rád.
       Kdybych ji opravdu měl rád, podle jejích představ, tak bych ji musel říct, že všichni ji opustili. Sice má sousedku, se kterou se schází a druhou, se kterou méně. Ale to se jí nesmí říct, kdyby se ji nesmělo říct nic, co by jí mohlo ublížit. Má spoustu kamarádek na telefonu, ale když jí naplno chytne její deprese, vše musí být špatné. A kdo říká něco jiného, tak ji nemá rád. Takže jí mám lhát jen proto, aby byla její deprese spokojená? A když bude deprese spokojená, přežije to vůbec mamka?
       Já se musím přiznat, že nejsem dokonalý. Já jsem byl svědkem toho, jak ty události proběhly skutečně. A jak ji potom její deprese totálně proměnila, aby mohla být deprese spokojená s tím, že celý svět se proti mamce spojil.
       A tato zkušenost mi teď pomáhá. Protože vždycky, když jsem měl pocit, že všichni lidé jsou proti mně, jsem se podíval na mamku a řekl si: Chci také sloužit své depresi? Nebo chci žít raději spokojeně? Protože nemůžete sloužit dvěma pánům. Vždy se musíte rozhodnout pro jednoho. Moje mamka se rozhodla, že chce sloužit depresi. Já ne. A díky tomu vím, že deprese se dá uzdravit. I bez léků. Když ten člověk se rozhodne sloužit raději sobě, než depresi.
       A ze stejného důvodu je deprese neřešitelná. Když se rozhodnete pro jiného pána, než pro sebe.

A to nejpodstatnější je: Mám právo žít. Jak se rozhodnu

       A nést za své rozhodnutí následky. Protože když to neudělám, tak rovnou můžu otevřít dveře každému, kdo mě chce vládnout a říct mu: Vstup a vládni mě. Já se ti nebudu vzpírat. A naopak jsem připraven za tebe klidně i zemřít. Nebo klidně ve jménu tebe i někoho popravit, kdo by se ti chtěl vzpírat. Protože ty jsi můj pán. A já ti věnuju všechno.
       
       

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 26.3.2024

Skutečné řešení příčiny bolavého zubu aneb Důsledky znásilnění na životy dalších generací

       Vypadla mi plomba a moje zubařka onemocněla, takže jsme musel čekat déle, než by bylo záhodno.
       Takže mi nezbylo, než problém řešit tak, jak to umím, skrze hlubinné konstelace.
       A když se kolegyně postavila do „příčiny, proč mě bolí zub“, tak uviděla pána, který se snaží zahubit červa (což je symbolické označení původce zubného kazu). A čím víc se snaží ho zabít, tím víc se rozdvojuje.
       Takže jsem poprosil pána, aby své snahy (která je kontraproduktivní) zanechal. A poprosil jsem kolegyni, aby si stoupla do toho „červa“. A bohužel tady nefungovalo nic, co běžně funguje. Protože kaz je zřetelně živý.
       Takže jsem paní poprosil, aby si stoupla do „podmínek, kterými ten kaz k sobě přivolávám.“ A paní uviděla mastnotu. Kterou já nemám rád a tudíž mastné věci nejím. Ale na druhou stranu vím, že mám rád maso a tak mě bylo jasné, co to je. Ale protože nedokážu být vegetariánem, tak mi toto vysvětlení nestačilo a chtěl jsem jít dále ke skutečné příčině.
       A kolegyně najednou uviděla mou mámu, jak je jako ta mastnota. A po chvilce mého tátu, jak se kolem mámy ovíjí a chce jí zabránit v tom, aby ta mastnota šla ke mně. Ale tím pádem ta mastnota spíše ještě zahnívá.
       Takže jsem poprosil kolegyni, aby si stoupla do mého táty. A poděkoval mu, že mě chce chránit. Ale protože nikdo mrtvý nemá žít ve světě živých, tak jsem tuto část mého táty poprosil, aby to přestal dělat a odešel do světla. Což se i stalo.

Když prožijete celý život v transu

       Takže jsem kolegyni poprosil, aby si stoupla do mé mámy. A ona se cítila jako v transu. Ani mě téměř neslyšela. Tak jsem ji poprosil, aby si stoupla do toho, kdo způsobil ten trans. A objevil se její otec. Který byl velice přísný. Což odpovídalo i skutečnosti. Takže jsem mu zkusil říct, kam jeho přísnost vede. Ale on jen řekl: „Tak si ji zkroť.“ Ale to já jako syn nemohu udělat. A řekl jsem mu, že přesně to má udělat on, jako její táta. Ale to ho nezajímalo. Jeho zajímaly jiné ženy. O čemž já nic nevím. Buď ho zajímaly skutečně a byl proutník. A přede mnou se tato jeho vlastnost ututlala. Ale daleko spíš si myslím, že na jiné ženy jen myslel. Protože žil na malé vesnici a tam se téměř nic neskryje. Protože v konstelacích vyjdou najevo skutečné přání, takové, o kterých dotyčný ani nemusí vědomě vědět.
       Takže protože pořád básnil o ženách a přitom své neviděl, tak jsem poprosil kolegyni, aby si stoupla do jeho mámy. Která mu doopravdy chyběla, jak ukazovala jeho touha po ženách. A najednou se ukázala moje prababička, jak ho mlátí. A má z toho radost. Protože se mu chce pomstít. Protože v jeho očích vidí toho, kdo ji znásilnil.

Chce se pomstít svému manželovi

       A tady jsem udělal chybu. Protože jsem si spletl rody. Táta babičky zemřel těsně po narození babičky. Zatímco dědečkův táta žil déle. Takže jsem řekl prababičce, že svou zlobou svého muže zabila. Ale z toho, že ona neprotestovala, tak jsem možná ani chybu neudělal. A jen jsem uviděl možná, proč se ty dva rody musely potkat? Nevím. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby to tak bylo.
       V každém případě už nemám možnost si tuto informaci ověřit. Protože tehdy, když muž ženě udělal dítě, tak si ji „za trest“ musel vzít. A znásilněná žena musela předstírat, že nebyla znásilněná, protože tehdy všichni by stáli na straně toho mocnějšího, tedy muže.
       Ale dává to pro mě veliký smysl. Protože se celé roky snažím přijít na kloub tomu, proč mám své problémy a proč máma má deprese. Což se navenek projevuje u ní jako by byla v transu, kdy nic neslyší (!!!). A protože máma mluví pořád, ale nikdy neřekne nic, co by mi aspoň trochu pomohlo, tak jediná informace, která dávala smysl, ale není možnost, jak si ji ověřit nebo vyvrátit, protože máma neřekne ani ano ani ne, byla nejasná informace, kterou jsme získal ještě s pomocí kineziologie, že snad mámě se stalo nějaké znásilnění. Ale u toho nebyl táta a nevím, zda to byla pravda nebo ne. Zatímco vím, že máma si stěžuje na tátu, že jí v podstatě také „znásilnil“ tím, že jí udělal dítě, které ona nechtěla. Ale protože vím, že máma si téměř vždy stěžuje na tátu, i když jsem u toho byl a věděl jsem, jak celá věc byla doopravdy, tak vůbec nevím, zda to byla pravda, že ji znásilnil (nevím), že jí udělal dítě (ano, důsledkem byla moje sestra) proti její vůli (asi ano, táta se tak moc bál, že by ztratil další ženu, že mě to k němu sedí) a že si ji tím pojistil (ano). Ale ve skutečnosti bylo problémem to, že se máma bála jiných lidí, co na to řeknou, když si bere rozvedeného muže a navíc už je těhotná. Protože nevím, co je příčinou deprese. Ale určitě tím, co depresi u mé mámy umožňuje, je veliký strach z toho, co na to řeknou lidi.

Když si to prababička uvědomila,

       najednou byla ochotná vzít si mě na klín a dát mi svou lásku. Takže jsem jí poděkoval za to, že už mě vidí. Ale je už ochotná to dát i svému synovi? A ukázalo se, že pořád ne. Že ho pořád nenávidí.
       Takže jsem poprosit kolegyni, aby si stoupla do „Proč byla znásilněna“. A kupodivu ona uviděla malého chlapečka, kterého se matka dotýkala s odporem. Obzvlášť když měla uvidět jeho pohlaví. Čemuž se nejde u malého kojenečka vyhnout. A vyšlo najevo, že ten maličký byl pak ten, co ji znásilnil. Protože k znásilnění potřebujete (podvědomě) nenávist ke (svému) pohlaví. Protože kdo má rád své pohlaví, ten má rád i pohlaví opačné. A k jeho nositelce se chová s empatií. Zatímco kdo nenávidí své pohlaví, tak klidně zabije nebo aspoň způsobí bolest ženě a opačnému pohlaví. Protože ten člověk nevidí nic jiného.
       Ale ani to nestačilo k pochopení. Tak jsem poprosil kolegyni, aby si stoupla do minulého života prababičky, ve kterém to všechno začalo. A najednou tady byl muž, který právě znásilňuje ženu. A když to prababička uviděla a poznala sebe, že ona znásilněná, je v minulém životě ten muž, který znásilňuje ženu, tak se začaly dít věci. Začali se dívat do očí a to vše, co bylo nemocné v jejích pohlavích, se uzdravilo a oni dva se spojili. A najednou se prababička chtěla starat o svého syna, s láskou a péčí. A dědeček, když dostal to, co mu chybělo, tak se mohl starat o svou dceru i se svou ženou.

A co můj zub?

       Víte, že to je to nejmenší, co teď řeším? Protože já teď vím daleko víc o mých předcích. A oni i já jsme dostali daleko víc.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 26.3.2024

Jak jsem se stal osvíceným

       Kdysi dávno, ještě na konci minulého tisíciletí, jsem při hledání cesty ke svému zdraví, absolvoval kompletní výcvik v kineziologii. A tam jsem postupně udělal dvojici s podobně „postiženou“ ženou a pracovali jsme na sobě tempem skutečně nevídaným. Takže zatímco všichni ostatní šli o přestávkách na kafe nebo jen tak bezcílně kecali, my jsme pracovali na všem, co jsme považili za nutné. Takže není divu, že po nějakém čase k nám chodil pro radu každý, kdo si nějak nevěděl rady a učitelka zrovna byla mimo dosah.
       A tak jsme se mimo jiné dostali k tématu: Co mi brání v osvícení. Tohle téma jsem tam já nevnesl, ale protože jsme vždy dělali stejné téma pro oba, tak jsem absolvoval odblokování na toto a další témata a výsledkem bylo to, že jsme se stali oba osvícenými.
       Ale problém byl v tom, že pro mě se nic nezměnilo. Takže jsem viděl 2 možnosti: 1. buď jsme už všichni nějakým způsobem osvíceni a jen se mění úroveň toho osvícení. 2. Nebo jsem se teď právě stal osvíceným a nic se nestalo.
       3. Až teď mi došlo, že pravděpodobně si s námi něco hrálo a pokusilo se nás zmanipulovat k pocitu, že my jsme ti lepší. Což u mě nepadlo na úrodnou hlínu, takže celý tento příběh jsem už několikrát dal k dobru jako vtip spíš, než cokoliv jiného. Ale je pravda, že u kolegyně to asi našlo úrodnější hlínu, protože ona dělala ve svém osobním životě věci, které jsem já viděl jako škodlivé hlavně pro ni. A protože jsem se nechtěl zapojit do její svaté války proti jejímu manželovi a spíše jsem viděl jako hrozbu pro ni, koho si ona vybrala, tak se potom naše cesty rozešly a už nikdy se nesešly.

Takže bacha na ty, co si hrají na osvícené

       Protože ti, co jsou doopravdy osvícení, tak si z toho spíš dělají legraci (tedy za předpokladu, který asi neplatí, že jsem doopravdy osvícený, já tomu nevěřím, protože to by znamenalo, že osvicení nic hmatatelného nepřináší) nebo se tím nemají potřebu chlubit. Aspoň si to myslím.
       Zatímco ti, kteří se nechali lapit do pocitu své výjimečnosti, si na tom vystaví celý život. Který je pak založený na lži. A to má následky.
       V této souvislost mě napadá kutnohorský léčitel Richard. Protože podle mě on skočil na lep něčemu podobnému v sobě. A nepomohlo mu ani to, že viděl, že jeho stav je spíše stavem deprese, než stavem radosti. A tak i ukončil svůj život. Ve lži. Které asi sám věřil. Protože druhé vysvětlení je ještě horší: Zneužil lidi, kteří mu věřili k tomu, aby ho zabili (na jeho příkaz) a s jeho vysvětlením, že jeho tělo po smrti zmizí. A paní zubařka mu takovou hovadinu uvěřila. A možná to celé začalo něčím tak nevinným, co se stalo i mě. Třeba by stačilo, abych uvěřil tomu, že jsem byl osvícený….

Nejdůležitější je život

       Podle mě toto stačí se řídit tímto jednoduchým pravidlem, abyste se vyhli možnosti skončit jako kutnohorský léčitel nebo jeho následovníci.

Ale co víra v minulé životy

       Já sám tuto víru nemám. Já už vím, že minulé životy existují. (Nebo ještě něco víc nepřijatelného pro běžnou víru lidí, že minulé životy neexistují. Ale to ještě víc odporuje Occamově břitvě a i pro mě je to spíše nemožné, i když logicky se to nedá zatím vyloučit).
       Ale právě to mě ještě víc říká, že můj život, takový jaký je teď, už nikdy nebude. Sice se narodím znovu, ale do jiného těla a okolností. Takže já jsem o to víc přesvědčen o důležitosti života. A nechápu, jak je možné, že si někdo myslí, že můžeme svůj život klidně opustit a myslet si, že na to v příštím životě nedoplatíme.

Proto je důležité žít tady a teď

       Ale problém je, když naše tady a teď nezažíváme, protože naše část je uvězněna v minulosti. To poznáme jednoduše. Jakýkoliv problém nebo nemoc máme proto, že nejsme naplno v přítomnosti.
       Pak se tam musíme vrátit a tu naší část osvobodit.
       I oficiální psychologie věří tomu stejnému. Jen se to nazývá uvíznutí v traumatu. A princip je stejný. Jen já tomu říkám vnitřní dítě a terapeuti traumatu tomu říkají odštěpená část mého já v důsledku traumatu.
       A když toto vnitřní dítě osvobodíte od toho, co se mu stalo (od jeho traumatu), tak osvobodíte sebe a zažijete vlastní osvobození. A to je skutečná změna.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 25.3.2024

Když se muž bojí

       Jedna paní spíš konstatuje, než že by se ptala „.Kamarádka, krásná žena, potkala na seznamce muže o 5 let staršího. Začala si s ním psát, píše ji denně, zrušil si kvůli ní i seznamku, každý ráno ji přeje hezký den a i pak v průběhu dne píše. Byla z něj okouzlená. A myslela že by to mohlo vyjít. Pozval jí už několikrát ven, ale vždy, když se blížil termín, tak najednou nic. Minulý týden ji pozval ven, ale pak už o tom nic nemluvil a až se ho zeptala, tak jí říkal, že se bojí, že ho odmítne a že má strach, že ji odmítne. Když mu řekla, že by ho chtěla na vztah a nejen jako kamaráda, tak jí slíbil, že přemůže svůj strach a najde si na ni čas a dojede. Dnes měla být schůzka, kdy se ještě večer jí vyptával v kolik by chtěla se sejít a on že ji půjčí bundu, kdyby jí byla zima. Ráno přišel pro kamarádku šok, přišla jí zpráva, kde píše, že si vzpomněl, že má s něčím pomoct své mamince.“

Pán se strašně bojí

       A paní místo, aby ho pochopila, tak jen jeho strach zvětšila. Což je pochopitelné. Když člověk nevidí strach u druhého, tak to znamená, že ho nevidí ani u sebe.
       A důležité je, že paní má plné právo nejít do vztahu s mamánkem, který se bojí žen. Proč mamánek? Protože normální muž by buď slíbil něco své matce a v takovémto případě ji poprosil, aby to směl udělat až další den. A kdyby jeho matka to odmítla, tak kdyby se jednalo o záchranu jejího života, tak by to splnil. Ale ve všech jiných případech by milé mamince řekl, že dává přednost svému životu.
       Takže už víme, že muž je vlastně ženatý. Se svou matkou. A to je ta nejhorší varianta muže, kterého mohla kamarádka pisatelky získat a tak mu vlastně může být neskutečně vděčná, že ji donutil, aby se s ním rozloučila.

Ale on byl tak neskutečně milej

       To je přesně to, čeho se má žena bát. Protože buď je milý doopravdy. Ale pak je otázka, jak to, že je sám. Nelze vyloučit, že jsem právě vyhrála první cenu ve sportce. Ale daleko pravděpodobnější je druhá možnost: On je tak moc milej, protože takovej není. Takže bacha na takové muže. Může se z něj vyklubat pachatel domácího násilí. Který nejdřív ženu chytí na sladké řečičky a pak.
       Ale v tomto případě se kloním spíše ke třetí možnosti: On je opravdu tak moc hodnej, až je blbej. A díky tomu neumí odmítnout matku. Samozřejmě je větší pravděpodobnost, že máma po něm nic nechtěla a on ji využil jen jako záminku.

Strach, který nepřemůžete

       Zvlášť když je tak silný. Protože o tom svědčí jeho veliká touha. Čím větší mám strach z ženy, tím víc dělám pro to, abych ji získal. Ale když je čistá touha, tak ta funguje. Zatímco touha, která je způsobena strachem, vede jen k ještě většímu strachu.
       Představte si to jako závaží nebo ještě lépe pružinu. Strach je jako pružina, kterou musí překonat ten, kdo chce sbalit ženu. To je snadné. Pro toho, kdo nemá pružinu. A je to nemožné pro toho, jehož pružina je tak silná, že ho okamžitě odmrští zpátky, když se pokusí jít aspoň trochu tím směrem.

Strach můžete uzdravit. Nebo ho aspoň přijmout.

       A totéž radím i té kamarádce. Protože kdyby ona neměla svou vlastní pružinu, tak by byla ve vztahu s otcem jejího dítěte. Její pružina mohla za jejich rozchod. A také pružina, kterou měl její exmanžel.
       Protože když to neudělá, tak bude muset čekat na zázrak – na muže, který ji obejme, když zrovna její pružina jí bude říkat, jak v tomhle vztahu trpí. A bude ji objímat, dokud se pružina neuvolní. A tehdy začne paní plakat a bude plakat a plakat. A muž jí bude objímat a objímat, dokud se pružina úplně neuzdraví.
       A k tomu potřebuje jen jediné. Muže, který se nebojí žen, jejich pláče, jejich řevu, tichého odmítání muže a ještě asi tak milionu dalších věcí, kterými si paní podvědomě otestuje každého muže, který by ji chtěl.
       Ale když tohle muž umí, tak už je většinou ve vztahu. Takže lepší, než čekat na zázrak, je uzdravit svůj strach. A až tohle paní udělá, najednou se objeví muž, kterého vždycky chtěla.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků