Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Publikováno 26.3.2024

Jak jsem se stal osvíceným

       Kdysi dávno, ještě na konci minulého tisíciletí, jsem při hledání cesty ke svému zdraví, absolvoval kompletní výcvik v kineziologii. A tam jsem postupně udělal dvojici s podobně „postiženou“ ženou a pracovali jsme na sobě tempem skutečně nevídaným. Takže zatímco všichni ostatní šli o přestávkách na kafe nebo jen tak bezcílně kecali, my jsme pracovali na všem, co jsme považili za nutné. Takže není divu, že po nějakém čase k nám chodil pro radu každý, kdo si nějak nevěděl rady a učitelka zrovna byla mimo dosah.
       A tak jsme se mimo jiné dostali k tématu: Co mi brání v osvícení. Tohle téma jsem tam já nevnesl, ale protože jsme vždy dělali stejné téma pro oba, tak jsem absolvoval odblokování na toto a další témata a výsledkem bylo to, že jsme se stali oba osvícenými.
       Ale problém byl v tom, že pro mě se nic nezměnilo. Takže jsem viděl 2 možnosti: 1. buď jsme už všichni nějakým způsobem osvíceni a jen se mění úroveň toho osvícení. 2. Nebo jsem se teď právě stal osvíceným a nic se nestalo.
       3. Až teď mi došlo, že pravděpodobně si s námi něco hrálo a pokusilo se nás zmanipulovat k pocitu, že my jsme ti lepší. Což u mě nepadlo na úrodnou hlínu, takže celý tento příběh jsem už několikrát dal k dobru jako vtip spíš, než cokoliv jiného. Ale je pravda, že u kolegyně to asi našlo úrodnější hlínu, protože ona dělala ve svém osobním životě věci, které jsem já viděl jako škodlivé hlavně pro ni. A protože jsem se nechtěl zapojit do její svaté války proti jejímu manželovi a spíše jsem viděl jako hrozbu pro ni, koho si ona vybrala, tak se potom naše cesty rozešly a už nikdy se nesešly.

Takže bacha na ty, co si hrají na osvícené

       Protože ti, co jsou doopravdy osvícení, tak si z toho spíš dělají legraci (tedy za předpokladu, který asi neplatí, že jsem doopravdy osvícený, já tomu nevěřím, protože to by znamenalo, že osvicení nic hmatatelného nepřináší) nebo se tím nemají potřebu chlubit. Aspoň si to myslím.
       Zatímco ti, kteří se nechali lapit do pocitu své výjimečnosti, si na tom vystaví celý život. Který je pak založený na lži. A to má následky.
       V této souvislost mě napadá kutnohorský léčitel Richard. Protože podle mě on skočil na lep něčemu podobnému v sobě. A nepomohlo mu ani to, že viděl, že jeho stav je spíše stavem deprese, než stavem radosti. A tak i ukončil svůj život. Ve lži. Které asi sám věřil. Protože druhé vysvětlení je ještě horší: Zneužil lidi, kteří mu věřili k tomu, aby ho zabili (na jeho příkaz) a s jeho vysvětlením, že jeho tělo po smrti zmizí. A paní zubařka mu takovou hovadinu uvěřila. A možná to celé začalo něčím tak nevinným, co se stalo i mě. Třeba by stačilo, abych uvěřil tomu, že jsem byl osvícený….

Nejdůležitější je život

       Podle mě toto stačí se řídit tímto jednoduchým pravidlem, abyste se vyhli možnosti skončit jako kutnohorský léčitel nebo jeho následovníci.

Ale co víra v minulé životy

       Já sám tuto víru nemám. Já už vím, že minulé životy existují. (Nebo ještě něco víc nepřijatelného pro běžnou víru lidí, že minulé životy neexistují. Ale to ještě víc odporuje Occamově břitvě a i pro mě je to spíše nemožné, i když logicky se to nedá zatím vyloučit).
       Ale právě to mě ještě víc říká, že můj život, takový jaký je teď, už nikdy nebude. Sice se narodím znovu, ale do jiného těla a okolností. Takže já jsem o to víc přesvědčen o důležitosti života. A nechápu, jak je možné, že si někdo myslí, že můžeme svůj život klidně opustit a myslet si, že na to v příštím životě nedoplatíme.

Proto je důležité žít tady a teď

       Ale problém je, když naše tady a teď nezažíváme, protože naše část je uvězněna v minulosti. To poznáme jednoduše. Jakýkoliv problém nebo nemoc máme proto, že nejsme naplno v přítomnosti.
       Pak se tam musíme vrátit a tu naší část osvobodit.
       I oficiální psychologie věří tomu stejnému. Jen se to nazývá uvíznutí v traumatu. A princip je stejný. Jen já tomu říkám vnitřní dítě a terapeuti traumatu tomu říkají odštěpená část mého já v důsledku traumatu.
       A když toto vnitřní dítě osvobodíte od toho, co se mu stalo (od jeho traumatu), tak osvobodíte sebe a zažijete vlastní osvobození. A to je skutečná změna.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 25.3.2024

Když se muž bojí

       Jedna paní spíš konstatuje, než že by se ptala „.Kamarádka, krásná žena, potkala na seznamce muže o 5 let staršího. Začala si s ním psát, píše ji denně, zrušil si kvůli ní i seznamku, každý ráno ji přeje hezký den a i pak v průběhu dne píše. Byla z něj okouzlená. A myslela že by to mohlo vyjít. Pozval jí už několikrát ven, ale vždy, když se blížil termín, tak najednou nic. Minulý týden ji pozval ven, ale pak už o tom nic nemluvil a až se ho zeptala, tak jí říkal, že se bojí, že ho odmítne a že má strach, že ji odmítne. Když mu řekla, že by ho chtěla na vztah a nejen jako kamaráda, tak jí slíbil, že přemůže svůj strach a najde si na ni čas a dojede. Dnes měla být schůzka, kdy se ještě večer jí vyptával v kolik by chtěla se sejít a on že ji půjčí bundu, kdyby jí byla zima. Ráno přišel pro kamarádku šok, přišla jí zpráva, kde píše, že si vzpomněl, že má s něčím pomoct své mamince.“

Pán se strašně bojí

       A paní místo, aby ho pochopila, tak jen jeho strach zvětšila. Což je pochopitelné. Když člověk nevidí strach u druhého, tak to znamená, že ho nevidí ani u sebe.
       A důležité je, že paní má plné právo nejít do vztahu s mamánkem, který se bojí žen. Proč mamánek? Protože normální muž by buď slíbil něco své matce a v takovémto případě ji poprosil, aby to směl udělat až další den. A kdyby jeho matka to odmítla, tak kdyby se jednalo o záchranu jejího života, tak by to splnil. Ale ve všech jiných případech by milé mamince řekl, že dává přednost svému životu.
       Takže už víme, že muž je vlastně ženatý. Se svou matkou. A to je ta nejhorší varianta muže, kterého mohla kamarádka pisatelky získat a tak mu vlastně může být neskutečně vděčná, že ji donutil, aby se s ním rozloučila.

Ale on byl tak neskutečně milej

       To je přesně to, čeho se má žena bát. Protože buď je milý doopravdy. Ale pak je otázka, jak to, že je sám. Nelze vyloučit, že jsem právě vyhrála první cenu ve sportce. Ale daleko pravděpodobnější je druhá možnost: On je tak moc milej, protože takovej není. Takže bacha na takové muže. Může se z něj vyklubat pachatel domácího násilí. Který nejdřív ženu chytí na sladké řečičky a pak.
       Ale v tomto případě se kloním spíše ke třetí možnosti: On je opravdu tak moc hodnej, až je blbej. A díky tomu neumí odmítnout matku. Samozřejmě je větší pravděpodobnost, že máma po něm nic nechtěla a on ji využil jen jako záminku.

Strach, který nepřemůžete

       Zvlášť když je tak silný. Protože o tom svědčí jeho veliká touha. Čím větší mám strach z ženy, tím víc dělám pro to, abych ji získal. Ale když je čistá touha, tak ta funguje. Zatímco touha, která je způsobena strachem, vede jen k ještě většímu strachu.
       Představte si to jako závaží nebo ještě lépe pružinu. Strach je jako pružina, kterou musí překonat ten, kdo chce sbalit ženu. To je snadné. Pro toho, kdo nemá pružinu. A je to nemožné pro toho, jehož pružina je tak silná, že ho okamžitě odmrští zpátky, když se pokusí jít aspoň trochu tím směrem.

Strach můžete uzdravit. Nebo ho aspoň přijmout.

       A totéž radím i té kamarádce. Protože kdyby ona neměla svou vlastní pružinu, tak by byla ve vztahu s otcem jejího dítěte. Její pružina mohla za jejich rozchod. A také pružina, kterou měl její exmanžel.
       Protože když to neudělá, tak bude muset čekat na zázrak – na muže, který ji obejme, když zrovna její pružina jí bude říkat, jak v tomhle vztahu trpí. A bude ji objímat, dokud se pružina neuvolní. A tehdy začne paní plakat a bude plakat a plakat. A muž jí bude objímat a objímat, dokud se pružina úplně neuzdraví.
       A k tomu potřebuje jen jediné. Muže, který se nebojí žen, jejich pláče, jejich řevu, tichého odmítání muže a ještě asi tak milionu dalších věcí, kterými si paní podvědomě otestuje každého muže, který by ji chtěl.
       Ale když tohle muž umí, tak už je většinou ve vztahu. Takže lepší, než čekat na zázrak, je uzdravit svůj strach. A až tohle paní udělá, najednou se objeví muž, kterého vždycky chtěla.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 25.3.2024

Deklarace práv a svobod ženy

1. Ano jsem žena a jako taková si zasloužím úctu, ochranu a lásku.
2. Mám právo se vztekat, mít své dny, být ubrečená, mít naštvaná, nevědět, co chci a nedat pokoj, dokud to nedostanu.
3. Ano, chci sex. Protože nesmysl, že sex chceme méně, vymysleli muži, kteří nás chtěli ovládat.
4. My skutečné ženy nebojujeme. My raději obejmeme hošíka, který by se s námi chtěl prát. Jen je problém, když daný hošík má metr osmdesát, 80kg a v občance má věk 40 let. To pak potřebujeme muže, aby daného hošíka zkrotil.
5. Pořád chceme štěbetat, mluvit, klábosit. Protože díky tomu jsme přežily až doteď.
6. Budu dělat i to, co se ti nelíbí. Když ty si mě nevezmeš natolik, že se v tobě rozplynu.
7. Chci patřit jednomu muži. Ale můžu se klidně chovat jako muž a chtít víc mužů.
8. Mým cílem je být mámou pro své děti. A nebo nemusím.
9. A mohu pracovat nebo být v domácnosti. Tu volbu nech na mě. Ani feministky, ani muži věřící zastaralým hodnotám mi v tom nesmějí bránit. Prosím zastaň se mě, můj milý muži, abych mohla zůstat v ženské energii.

1. Ano jsem žena a jako taková si zasloužím úctu, ochranu a lásku.

       Když nedostanu úctu, zatvrdím se. A když uvěřím, že všichni muži jsou proti mně, tak se stanu fanatickou feministkou 3. generace. Kde už nejde o ženská práva, ale o intersekcionalitu. A na základě ní půjdu demonstrovat PROTI ženám, které byly znásilněny, zavražděny, vzaty jako rukojmí Hamásem, který je z definice intersectionality dobrý, i když se jedná objektivně o nejhorší druh teroristů. Důkaz zde v čase 6 minut 11s.
       Když nedostanu ochranu od svého otce, pak jí o to víc chci dostat od svého partnera. A když ji nedostanu ani tam, pak mé děti budou vyrůstat bez skutečné lásky. I když se já budu snažit od rána do večera na 3 směny, tak co nemám v sobě, nedokážu dát dál. Prosím, o to víc mě měj rád, protože jinak se ještě víc zatvrdím, i když nechci.

2. Mám právo se vztekat, mít své dny, být ubrečená, mít naštvaná, nevědět, co chci a nedat pokoj, dokud to nedostanu.

       Protože to všechno jsou příznaky toho, že jsem nedostala, co potřebuji. Takže milí muži, nemusíš se na sebe zlobit, že jsi mi to nedal. Ale aspoň se nezlob na mě. Protože já už vím, že za to ve skutečnosti můžeš Ty. Ale nebudu ti to říkat, protože já to radši chci dostat, než si pořád hrát na chudinku.

3. Ano, chci sex.

       Protože nesmysl, že sex chceme méně, vymysleli muži, kteří nás chtěli ovládat. A teď už vím, že dnešní muži nemohou za to, co udělali muži kdysi dávno.

4. My skutečné ženy nebojujeme.

       My raději obejmeme hošíka, který by se s námi chtěl prát. Jen je problém, když daný hošík má metr osmdesát, 80kg a v občance má věk 40 let. To pak potřebujeme muže, aby daného hošíka zkrotil.
       A když to můj muž neudělá nebo žádnému muži nevěřím, tak pak se stanu bojovnicí Xenou nebo buldozerem, který všechno kolem sebe převálcuje. A pak se mě bojte. Protože rozzuřená lvice, co chrání svá mláďata, je daleko horší než lev.
       Takže když bojujeme, už víte proč.

5. Pořád chceme štěbetat, mluvit, klábosit.

       Protože díky tomu jsme přežili až doteď. Ale neuvědomujeme si, že muži nás nemuseli poslouchat. Protože my jsme to vždy dělali v komunitě žen. My nemůžeme za to, že naší dnešní komunitou je náš muž.
       A fakt nevíme, jak to vyřešit, protože my to opravdu potřebujeme.

6. Budu dělat i to, co se ti nelíbí. Když ty si mě nevezmeš natolik, že se v tobě rozplynu.

       Ale pozor. I když se v tobě rozplynu, když budu vidět, že nejsi moudrý vladař, tak se zase objevím jako samostatná bytost a pak ti to spočítám.

7. Chci patřit jednomu muži.

       Tak toho nezneužij.

8. Mým cílem je být mámou pro své děti. K tomu mě dopomáhej ty, můj muži.

       Pokud žena nechce mít děti, prozrazuje tím, že není v ženské energii. A je to v pořádku, nikdo nesmí být nucen k tomu mít děti. Ale platí to i naopak. Tady tato žena nesmí jiným ženám zakazovat jejich potřebu.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 24.3.2024

Jak poznám skutečnou změnu u partnera?

       Často se potkávám se ženami, které říkají: „Já na sobě pracuji. A můj muž ne. A už mě nebaví, že já musím dělat všechno a on nic. Čtu knížky, poslouchám podcasty, čtu články o vztazích, hledám sebelásku. Manžel mé změně nevěří.“
       Reakce jednoho muže na podobné věty zní takto: „Za sebe mohu říci, že kdyby partnerka považovala za "práci na sobě" čtení článků, knih a hledala sebelásku, jen by to z mé strany prohloubilo nechuť s ní dále existovat, jelikož s vysokou pravděpodobností by mne těmi nesmysly začala "krmit" také. Suplovat otevřenou diskusi o problému ihned na počátku pseudostudiem na konci, když je téměř jisté, že celý vztah míří do propadliště dějin je zcela k ničemu.“
       Tento muž nemá pravdu, když věří, že vše se vyřeší tak snadno. Ale má bohužel velmi pravdu v tom, že to nepovažuje za skutečnou práci na sobě , ale za „práci na sobě“. Protože pro většinu ezoterických nauk a bohužel i práce psychologů jede podle tohoto scénáře:
       Představte si, že bydlíte v Praze. A muž chce, abyste jela do Drážďan, aby se s Vámi dalo žít. A Vy se chlubíte tím, že už jste v Brně. A divíte se, že Váš manžel nevidí změnu. Protože on Vás chce vidět v Drážďanech nebo aspoň v Ústí nad Labem. A ocenil by Vás, kdybyste byla aspoň na dohled od Řípu.
       Protože drtivá většina ezoteriků a i mnoho psychologů vede ženy přesně opačným směrem, než by bylo dobré pro samotné ženy a pro vztah. Také si všimněte, kolik ezoteriček je samo, bez vztahu. A bohužel to platí i pro mnohé psycholožky. Což by nebyl problém, kdyby své „řešení“ problému nepřenášely na své klientky. Pak je přirozeným důsledkem rozvod klientek, které samozřejmě věří tomu, kdo na to má papír a školy.
       A muži ztrácejí chuť mluvit a někteří se dokonce svých žen bojí. Oni jsou vyčerpáni nekonečným mluvením, které nikam nevede. A proto

-

muži většinou nevěří psychologům, ezoterikům a koučům

       První důvod už znáte. Druhý je ještě podstatnější: Je téměř nemožné najít psychologa či ezoterika, který nestojí na straně žen proti mužům. V podstatě jsem snad jediný konstelatér, který má vyrovnaný počet účastníků a účastnic (samozřejmě nepočítám kurzy jen pro jedno pohlaví). Velice dobrý je poměr 2 ženy na 1 muže. Ale jsou ženy konstelatérky, které jsou nadšené za každého muže, který se u nich objeví. A jsou i ženy, které na svých kurzech žádné muže nechtějí. Schválně se zeptejte své psycholožky, kolik % klientů má mužů. A hlavně kolik % jejich klientů se rozvedlo.
       Já naopak jsem na straně všech. Což je srozumitelné pro každého konstelatéra. Protože my věříme, že se nejedná o boj, ale vždy existuje nejméně 1 řešení, ve kterém vyhrají všichni. A k tomuto řešení musím dojít tak, že dbám na dobro všech, i těch, co tam nejsou. Bez kompromisů. Protože kompromis znamemá, že nikdo nebude spokojen.
       A i pár výjimečných druhů psychoterapie tomu rozumí. Ale většina psychoterapií pracuje jen s 1 člověkem z páru. A někdy to dosahá takové paranoie, že když se muž chce zeptat, jak to jde s jeho ženou, tak se s ním psychoterapeutka odmítá i setkat, aby nenarušila důvěru své klientky. Ale jak pak dotyčná chce pomoct své klientce, když vidí jen půlku pravdy?
       Ona už samotná psychoterapie je spíše ženská záležitost. Musíte v ní umět používat věci, patřící spíše k ženské půlce světa. Protože k mužskému principu patří síla, agrese, hierarchie, přímé jednání, málo slov a více činů.
       A teď kolik znáte psychologů, kteří se takhle chovají? Takže ačkoliv u zrodu psychoterapie byli muži, není žádná „psychoterapie kácením stromů“ nebo aspoň „chodící psychoterapie“. Což by přesně odpovídalo naturelu mužů.
       Takže při většině psychoterapií se sedí, u některých dokonce i leží. A je jen málo situací, kdy se chodí nebo pracuje s tělem.

A bohužel i někteří psychologové věří, že skutečná změna není možná

       Aspoň tak si vysvětluji případ paní, kterou její paní psycholožka utvrzovala v tom, že změny, které vidí na jejím manželovi jsou předstírané. A tak paní věřila paní psycholožce, protože má papír a nevěřila mě ani svému muži. A uvěřila mu, až když se muž zamiloval jinde. Protože rok a půl skutečné práce u mě vedl k tomu, že muž se otevřel lásce. Ale bohužel láska od ženy byla zavřená. A pak stačilo jen pár sezení s ní a ona uviděla ten dar, který jí celou dobu její muž nabízel. A ona sama se připodobnila k mrtvému stromu, který teď rozkvetl. A i když už manžel je zamilovaný jinde, ona je moc ráda, že pro ni udělal svou práci, protože s ním se teď dá žít, zatímco předtím byl úplně jiný člověk.
       Takže jestli věříte, že jdete správným směrem, tak to Váš muž uvidí. Ale protože jsem s dotyčnou ženou hovořil, tak vím, že v jejím případě má pravdu muž. I když jí ta její cesta hodně pomohla. Ale pro vztah zatím byla smrtící. A to neříkám jako muž, ale jako hlubinný konstelatér.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Publikováno 24.3.2024

Co žena nejvíc potřebuje od muže? Bezpečí.

       Pokud se z jakékkoholiv důvodu necítí bezpečně, reagují nejméně 3 možnými způsoby:

1. Musím se ochránit sama

       Takováto žena působí jako vichřice. Lidé kolem ní mají tendenci se jí bát, když ji neznají skutečně. Ale ve skutečnosti ona potřebuje jen obejmout a procítit, že je v bezpečí. Když jí to její muž nedokáže dát (třeba proto, že se sám bojí své síly), tak žena nemůže jít do ženské energie a ani její muž si ji nemůže užít tak, jako kdyby byla v ženské energii. Kde však ona nemůže být, když její muž není dostatečně v mužské energii.
       A problém je, že i člověk jako Jaromír Jágr ve 30 letech, kterého bychom my všichni viděli jako prototyp muže, může být totálně v mužské energii v hokeji, síle, vydělávání peněz. Ale ve vztahu k ženám tehdy zřetelně nebyl. I když si mohl vybírat z nejkrásnějších modelek.
       Stejně tak muž, který je o hlavu větší, než já a má stisk jako svěrák, tak ve vztahu k ženám byl méně muž, než já i po mrtvičce. A pilně na tom pracujeme, aby byl mužem nejméně tak, jak přísluší jeho muskulatuře.
       A dokud se muž nestane MUŽEM (i ve vztahu k ženám), tak jeho žena musí být vichřice. Protože ona se tak moc bojí.

2. Nedokážu se ochránit

       Tato žena působí poddajně a submisivně. Ale je to nezdravá submisivita. Jí její poddajnost nepřináší radost, což by skutečná zdravá submisivita měla, ale naopak utrpení, zoufalství, smutek, beznaděj a podobné věci. Protože to není zdravá submisivita, kterou má žena, která ví, že se umí ochránit a tak už to nemusí dělat, když se cítí být v bezpečném prostředí. Ale je to ponížení, ze kterého se neumí dostat. A muž jí také nedokáže odsud zvednout nebo naopak ji tam ještě víc táhne. Protože muž, který nezná svou sílu, tak si ji musí aspoň připomínat tím, že se chová jako debil ke své ženě nebo i k dětem.
       A to jsou všichni ti muži, kteří ublížují svým nejbližším. Vypadají silně. Ale ve skutečnosti jsou ti nejslabší. A sílu mají jen fyzickou. A i tam se chovají jako zbabělci.
       Zatímco muž ve vlastní síle nemusí nic předstírat. Ani si na nic hrát. On navenek vypadá jako průměrný muž. Ale když se ukáže něco, co by chtělo (jeho) ženě ublížit, tak se vydá klidně i do nerovného boje, aby svou ženu ochránil. Zatímco zbabělec právě tehdy couvne.

3. Musí mě ochránit společnost

       To jsou všechny ty ženy, které bojují proti toxické maskulinitě. A vůbec si neuvědomují, že čím víc je muži poslechnou, tím víc se budou bát své vlastní síly (tedy oni si to nazývají jako agresi) a budou je ještě míň schopni ochránit. Je to jako byste chtěla všechny odzbrojit. Ale odzbrojit se nechají jen ti, co nikdy nepředstavovali nebezpečí. Zatímco zločinec najde způsob. https://fzone.cz/clanky/hlasy-volajici-po-odzbrojeni-lze-chapat-ale-veda-mezitim-smeruje-jinym-smerem-glosa-7602
       A vždy budou muži, kteří je neposlechnou a ti vždy ženy ohrožovali. Ale teď už zmizí muži, kteří by mohli ženy ochraňovat. A tak boj proti toxické maskulinitě ublíží nejvíc ženám. A tak ženy budou ještě víc bojovat proti mužům, kteří mají jen fyzickou sílu a tito muž to budou brát jako útok proti nim. A tito muži budou ještě víc útočit, aby se obránili. A ženy se také budou jen bránit. Ale způsobem, který vyvolá ještě víc strach a když je člověk zoufalý a v koutě, tak se chová stejně jako krysa zahnaná do kouta.
       A nikoho z nich ani nenapadne, že vlastně útočí vždy jen ti, co mají strach. Protože kdyby daný muž neměl strach, tak by ženu obejmul a počkal by, až strach v této ženě roztaje. Ale to jde udělat s ženou, která mě zná a která to dovolí. Když mě nezná, její strach jí to nedovolí.

Řešení

       je aby muži přijali svou mužskou energii. I svou agresi. I svou toxickou maskulinitu. A vyplakali všechny své bolesti. Protože představa, že muž nesmí plakat je skutečně toxická. (Kromě situace, kdy jste ve válce. Tam je to naopak schopnost, která zvětšuje šanci na přežití).
       A když muži začnou, je to celé pro ženy snadnější. Ale ženy mohou začít i u sebe. Jen to bude těžší, než kdyby začali společně nebo kdyby začali jen muži.

I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků