Když přijmu, kdo jsem

Když přijmu, kdo jsem

       Často se mě lidé ptají,co mají dělat, aby …. Za ty tečky si můžete dosadit cokoliv. Někdy je možné dát radu, ale obvykle není důležité, co uděláte, ale KDO to udělá.
       To „kdo“ souvisí nejvíc s přijetím sama sebe takového, jaký jsem.
       Všichni známe přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž.
       Proč to tak je?
       Protože každý jsme jiný. A proto stejná rada pro dvě rozdílné osoby povede k odlišným výsledkům.
       Proto většinou říkám: Změňte své „vyzařování“ a pak nebude moc důležité, co uděláte, protože to bude fungovat, i když to uděláte trochu „špatně“.
       Určitě znáte tu situaci, kdy se na Vás někdo usmál tak, že jste pro něj chtěl/a něco udělat, i když si sám o to přímo neřekl. A naopak jsou lidé, kteří se chovají tak hrozně, že „pro něj to schválně neudělám“.
       Pokud jste třeba hádavá osoba a já Vám dám radu, abyste požádal, vy požádáte hádavě a pak se budete divit, proč má rada nefungovala. A přitom pro někoho jiného to byla nejlepší rada. A i když Vám vysvětlím, že je třeba u toho být milý, tak i když se budete snažit, vyloudíte v nejlepším případě falešný úsměv, který to ještě zhorší.
       Když místo toho uzdravíme Váš vztek a hádavost, vy se stanete jinou osobou, které ti druzí rádi vyjdou vstříc, ať už požádá nebo ne.

Co je třeba přijmout a co uzdravit

       Když máte vztek vyřešený (uzdravený), dokážete být tvrdý i laskavý. PŘIMĚŘENĚ situaci. Tam, kde nemáte důvod být tvrdý, budete laskavý a bude to fungovat. A naopak tam, kde je třeba do toho jít tvrdě, uděláte to, ale bude to „čisté“ a přinese to výsledky.
       Když vztek nemáte vyřešený, budete se snažit být laskavý, ale přesto „z vás bude vyzařovat“ jakási permanentní naštvanost. A tím budete přitahovat hádky, které ale nedokážete využít k vyřešení problému. Nebo je ta hádavost tak velká, že ji ani nedokážete skrýt. Ale v obou případech je to nezdravý vztek a ten řešení blokuje.
       Kdo má vztek vyřešený, nepotřebuje ho vyjadřovat, když k němu není důvod. Ale když důvod je, tak ho projeví. Ale je to „čistá tvrdá hra“.
       Ten, kdo má vztek nevyřešený, nedokáže být čistě tvrdý, spíš „fauluje.“
       Kdo má vztek vyřešený, jasně ukáže, co mu vadí a udělá to obvykle tak, že druhý mu vyjde vstříc. Stejně tak dokáže přijmout, když vadí něco druhému a najít nejlepší řešení pro oba.
       Kdo má vztek nevyřešený, bojí se cokoliv říct, až to v něm nabobtná natolik, že pak vybouchne, ale tím to ještě zhorší.
       Kdo má vztek vyřešený, nic neskrývá, jasně ukazuje kdo je a protože to obvykle stačí, tak navenek působí jako klidný člověk. Až když je třeba síly, tak ji ukáže a pak se zase zklidní ihned, jakmile je vyřešeno.

Přijetí je klíč

       Nejdůležitější je, že když přijmu sám sebe, to neuzdravené se uzdraví a já tak budu více sám sebou. Přestanu vyjadřovat to, co nejsem ve skutečnosti já a budu více vyjadřovat svou podstatu.
       A když přijmu svou podstatu, ta mi přestane dělat problémy a naopak se ukáže, že to je to nejlepší, co mohu být (vzhledem ke svému „životnímu úkolu“ - více na konci článku).

Když to mám srovnané,

       mohu udělat i něco, co by jinak druhému ublížilo a ejhle – ono mu to pomůže. A naopak – když to myslíte úplně nejlíp, ale nejste v souladu sám se sebou, ublížíte i tam, kde to od každého jiného pomůže.
       Za svůj život jsem už zažil mnoho příkladů, které to potvrzují. Tady Vám dám dva.
       Mé kurzy pořádám v domě, kde mi majitel sám do očí řekl, že uklízečka a vrátní jsou nejdůležitější osoby v domě. Samozřejmě to přináší mnoho problémů, ale jak už to bývá, když je něco Vaším úkolem, není snadné odejít. Takže jsem se dlouho snažil s nimi vycházet a čím víc jsem se snažil, o to to bylo horší. Pravidelně mě vrátný seřval za něco, co jsem neudělal ani já, ani mí lidé ani mí podnájemci.
       V několika případech se to dalo zcela jasně dokázat, nicméně pan vrátný se mi nikdy neomluvil a i tyto případy mi sčítal k mé tíži.
       Hledal jsem jiné místo pro pořádání kurzů, ale „z nějakého záhadného důvodu“ jsem nic lepšího nemohl a nemohl najít.
       Tak mi nezbylo, než si to vyřešit. Trvalo to, ale nakonec jsem se tím přestal stresovat. Prostě jsem to vzal jako nutnou daň, ještě nemám na to, abych měl bezproblémový život. ZATÍM.
       A ejhle. V okamžiku, kdy jsem se přestal bát, že na mě bude zase něco shozeno, pan vrátný sám za mnou přišel a pochválil mě. Že prý vzorně dům zamykáme. (Předtím jsme ho zamykali daleko vzorněji, nyní stále dodržuji, co je třeba, ale už se tím nestresuju.)
       Před tím jsem to dělal na 110%, ale bylo to spojeno se stresem a se strachem. A tudíž to nefungovalo. Nyní to dělám na 90% a výsledky jsou nad má očekávání.

Učím ženy

       Už asi 8 let dělám kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU. Ale zpočátku se ten kurz jmenoval jinak: Stát se MUŽEM/ Chci MUŽE. Protože přece já nemohu učit ženy, jak být ženami. Když nejsem žena.
       Dokud to mělo ten starý název, neustále jsem měl dotazy od rozzlobených žen, jak si to představuji, že mám tu drzost, že chci učit ženy, jak být ženami. Když jsem muž.
       A já vždy ukázal letáček a dokázal jsem, že se o to rozhodně ani trochu nesnažím.
       Ale pak si ten kuz „sám řekl“ o změnu názvu a já ho změnil. A od té doby mi napsaly mail asi dvě ženy, že přece nemohu učit ženy, jak být ženami, do očí mi to neřekl nikdo. Předtím to byla skoro každá přednáška, teď jednou za 4 roky.

Co se změnilo?

       Změnil jsem se já. Předtím to byl Martin Daniel, který věřil, že muž nemá šanci ženy naučit, jak být ženami. Ale pak tenhle Martin něco zažil a zjistil, že to funguje úplně jinak. A dnes vím, že nejméně na jedné úrovni to mohu ženy naučit snadněji jako muž. Jen musím pochopit, že je to nesmím učit, ale že mým úkolem je udělat bezpečné prostředí, aby z nich to ženství samo „vykvetlo.“
       Kdyby mi tehdy někdo poradil, abych to ženám vysvětlil a dal by mi i správná slova, sám bych tomu nevěřil a tudíž by mi to nikdo nevěřil. I kdybych znal slova a pochopil logiku za nimi, stejně bych neměl prožitek a tudíž by to „nemělo váhu“.
       Jinými slovy, když jsem neměl zkušenost, nefungovalo dobře nic. Dnes, když tu zkušenost mám, mám desítky způsobů, jak mohu předvést, že jsem ten pravý právě pro tuhle práci.

Mé slabosti jsou má síla

       Na posledním kurzu dostali muži za úkol říct, co se jim na mě jako lektorovi nelíbí. Něco našli. Mé bříško. Navíc jsem měl nejmenší výšku ze všech přítomných mužů.
       To je něco, co mě silně znevýhodňuje. (Znáte ty výzkumy, které říkají, že v amerických volbách prakticky vždy zvítězí ten vyšší?)
       Současně je to ale můj největší dar, který můžu dát lidem, kteří se něco ode mě chtějí naučit. Když jsem se to naučil já, být v mužské energii, proč by s tím měl mít problém někdo s daleko mužnější postavou?
       je zajímavé, že hodně často při závěrečném loučení na konci kurzu mi právě tihle vysocí a mužsky vyhlížející mužové děkují nejvíc. Ono totiž mužsky vypadat a mít mužskou energii vůbec není totéž.
       A v tomto ohledu je moje nevýška a bříško to nejlepší, co mohu dát. Muži se díky tomu naučí, že tohle není důležité a co je podstatné. A že to podstatné má nebo může mít v sobě každý muž, bez ohledu na výšku, baculatost, jestli je na vozíku nebo jakýkoliv jiný hendikep.

Když přijmeš sám sebe, Vesmír Ti otevře dveře

       Každý z nás je jedinečný. Každý z nás má nějaký dar. Ale naše okolí nám říká, že to je naše prokletí.
       Já mám třeba dar špatné paměti. Kdybych měl dobrou paměť, pracoval bych jako lékař nebo jako homeopat. Ani jedno by mě nenaplňovalo.
       Díky mé horší paměti mi nezbývá, než se věci učit logicky, najít ve věcech řád. Díky tomu jsem se na medicíně učil daleko méně, než mí spolužáci a měl lepší známky. To je paradox, co?
       Díky horší paměti se snadněji učit na škole, o které si většina lidí myslí, že je to jen biflování. Kdybych měl dobrou paměť, šel bych na to stejně jako většina. Ale právě dar špatné paměti mě pomohl se snadněji stát lékařem a pak pochopit, že moje cesta vede jinudy.

Vše, co na sobě nemáš rád, je dar

       To je tak důležité, že to zopakuji: Vše, co na sobě odmítáš, je Tvůj dar.
       Jen musíš pochopit, co Ti přináší.A někdy musíš uzdravit tu nezdravou podobu toho daru, aby se dar ukázal v pravé (uzdravené) podobě. Když přijmeš sám sebe, nebudeš sice takový, jakého tě chtějí ostatní, ale najdeš sám sebe, najdeš své poslání, svůj „osud“ a své štěstí.
       A co uděláš, bude přinášet dobro Tobě i ostatním.
       Když sám sebe nepřijmeš, budeš se muset daleko víc snažit. A výsledky budou o hodně horší.
       Když přijmeš, kdo jsi a budeš plně využívat svých silných stránek (mnohé znich jsi předtím považoval za slabé nebo dokonce špatné), půjde to skoro samo a výsledky budou mnohem lepší.

Rozhodnutí je na Tobě

       Skoro všechny mé články a kurzy jsou o tom, jak být sám sebou a přijmout sebe takového, jaký jsem. Ale nejvíc to zažiješ na kurzu Přijetí sama sebe a Jsem sám sebou. Tady jsou termíny.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.