Kdo rozhoduje o vašem životě?

Kdo rozhoduje o vašem životě?

       Mnoho žen nemá partnera a říká, že by chtěly pořádného chlapa. Ale kupodivu žádný nepřichází. Pořád potkávají jen muže, kteří nesplňují jejích požadavky. Tyto ženy se domnívají, že problém je venku. Stačí, aby tady byli pořádní chlapi a jejich problém se vyřeší. Ale tak to není. Problém takové ženy je v ní. Představte si, že Váš strach Vám zakryje oči pokaždé, když potkáte skutečného chlapa. Tak to skutečně funguje. Ale obvykle to jde ještě dál: on Vám nejen zakryje oči, on Vás vůči nim udělá i chladnými. Protože Váš strach reaguje jako první.
       Představte si, že jdete po temné ulici a najednou Vás něco vyleká. Ještě dřív, než si stačíte cokoliv uvědomit, stáhnete se tělem dozadu, dáte ruce před sebe a automaticky se vyhnete místu, odkud Vás to vylekalo. Až potom ta informace dorazí do emoční části mozku a nakonec do rozumové. Proto nejdřív cuknete, pak se vylekáte a až když to vyhodnotíte jako bezpečné, tak se uklidníte.


Pokud máte strach, strach má Vás

       Dokud není strach uzdraven, bude mít vždy pár desítek milisekund náskok před Vaším rozumem. Hlavně to ale není jen o náskoku. Protože je obrovský rozdíl, zda do rozumového mozku dojde emočně neutrální nebo emočně nabitá informace. Jen v tom prvním případě vládne šedá kůra mozková. Když je informace emočně nabitá, vládcem je strach. Všimněte si toho paradoxu: když je přítomen strach, on rozhoduje, zda nechá vládnout rozumový mozek nebo zda mu bude rozkazovat. Není to rozum, kdo by vyhodnotil všechny informace a na základě toho eventuelně předal velení strachu. To je důležité vědět. Lidský rozum sídlí ve vývojově nejmladší části mozku, která má velení jen když si ho předtím nevezme někdo jiný.
       Většina lidí žije život pod vládou svého strachu a ani to neví. Protože když jste ve strachu celý život, nemáte šanci zjistit, jak to vypadá bez strachu a na základě toho pak poznat, zda je tam trvalý strach nebo ne.
       Představte si člověka, který má v sobě trvale 50 jednotek strachu. A když se něco stane, přibude dalších dvacet. Tento člověk si pojmenoval stav s 50 jednotkami strachu jako „Nebojím se“. A stav se 60 jednotkami strachu „Trochu se bojím“ a 70 jednotek strachu je „Bojím se hodně“. Proto mu nikdy nedojde, že se bojí celý život, protože nikdy nezažil, že by těch 50 jednotek strachu neměl. Poznal by to jen kdyby si je uzdravil, ale to neudělá, protože věří, že strach nemá. A bude se do krve hádat a bude mít jistotu, že má pravdu.
       Vedle něj bude jiný člověk, který bude mít 10 jednotek bazálního (základního, všudypřítomného) strachu a teď právě 30 jednotek akutního strachu. Ten druhý bude vypadat vystrašeněji, ale více pod vlivem strachu bude ten první.
       Ten druhý bude mít pro 40 jednotek strachu slovo: „Děs“. A přitom se bude méně bát, než ten první v jeho maximálním „klidu a míru“, což je jeho popis stavu, kdy má 50 jednotek strachu.
       Před nedávnem jsem potkal ženu, která šla ještě dál, než ženy, které nemají partnera pro život. Její nedůvěra je taková, že je stále ještě panna. Její mysl si pro ni vymyslela krásnou historku: Přece se nevyspím s mužem, když k němu necítím hlubší cit.
       Pravděpodobně si řeknete: To je ale přece chvályhodné. Proč tomu říkáte historka?


Racionalizace

       Psychologie pro to používá pojem racionalizace. Racionální rozhodnutí znamená, že se rozhodujeme na základě faktů, nikoliv na základě emocí. Emoční rozhodnutí je, když se rozhodnujeme na základě našich pocitů. Ideální rozhodnutí je, když vezmeme v potaz logiku i naše city a víme to.
       Naproti tomu racionalizace znamená, že rozhodnou naše negativní pocity (nejčastěji je to náš strach) a my to ani nevíme. Nejdřív rozhodne náš strach a pak dostane náš rozum za úkol vymyslet nějaké logické vysvětlení. To se stane, aniž bychom o tom věděli. My si myslíme, že jsme se rozhodli my, ale ve skutečnosti rozhodl náš strach. V nejlepším případě pak ještě za svůj strach budeme bojovat, proti svým vlastním zájmům, protože jsme strachu uvěřili, že on je my.
       Bylo na to děláno mnoho pokusů. Jeden spočíval např. v tom, že daný člověk měl brýle, kde si každé oko mohlo přečíst jinou zprávu. Jedna půlka mozku si přečetla, co má udělat, druhá půlka to nevěděla. Když se pak výzkumníci ptali, proč to daný člověk udělal, ta půlka mozku, která nevěděla pravý důvod, si ho prostě vymyslela. Pro člověka je nadmíru zatěžující, že bych mohl udělat něco a neměl pro to racionální důvod. Proto si vymyslíme pseudoracionální důvod raději, než bychom racionálně uznali, že jsme se rozhodli neracionálně.
       Další pokusy sledovaly lidi pomocí zobrazovacích metod. A zjistili, že v případě racionálního rozhodnutí se aktivuje logická část mozku jako první. V případě racionalizace rozhodne emoční část mozku. Ta pak aktivuje rozumovou a ta se snaží vymyslet vysvětlení, které daného člověka uspokojí a on si bude myslet, že rozhodl on.
       Proč se ale domnívám, že u dané ženy je to historka a ne racionální či citové rozhodnutí?
       Pokud má někdo přes dvacet a ještě nikdy necítil nic hlubšího, jsou jen 3 možnosti: Buď žije sám na celém světě nebo není schopen hlubšího citu nebo se tak moc bojí.
       Dokud se daná žena bude bát, její strach jí nedovolí cítit hlubší cit. Současně se i v důsledku svého strachu rozhodla, že přece nebude ve vleku potřeb svého těla a že nutnou podmínkou je, aby cítila něco hlubšího. Strach si ji takto posichroval dvakrát. Protože on rozhoduje, zda dovolí, aby vůbec někdy cítila něco hlubšího. A kdyby mu to i na chvilku uklouzlo, ona se s nikým nevyspí na základě chvilkového rozmaru. Takže strach bude mít dost času „dát věci do pořádku“. Když ani to nestačí, má ji posichrovanou potřetí: Jakmile se žena k někomu přiblíží, uteče. Protože její strach ovládá její nohy, její city i její genitálie, rozhoduje, jaké má hodnoty a řídí i její mysl. Proto jsou skoro všechny ezoterické metody tak nepřátelské k mysli. Ale málokdo ví, že existuje jóga logického uvažování. Protože skutečná logika proti životu není. To jen strach a mysl, která mu slouží, nám brání žít.
       Nejlepší na tom, že tato žena svůj strach vůbec necítí. Když jsem jí říkal, že za ni rozhoduje strach, nevěřila mi. Protože bazální strach necítíte. On je natolik Vaší součástí, že si ho vůbec neuvědomujete, abyste to mohli cítit, museli byste zažít stav bez strachu, což ale nejde, když nevěříte, že strach máte.
       Nejhorší na tom je, že čím víc slouží svému strachu, tím víc se strach bojí a tím víc ji nutí, aby mu sloužila.


Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Dokonalá manipulace

       Jak se říká v Cimrmanech: Kdo je ve vězení? Zločinci druhé, třetí třídy. Skutečná esa se nikdy nedají chytit.
       Stejně tak mnoho lidí obviňuje druhé z manipulace a obvykle je to známkou toho, že ten obviňující je sám manipulován svým strachem, ale tak dokonale, že si toho ani není vědom.
       Žena z příběhu nahoře si je jistá, že ona řídí svůj život. Přitom máloco je vzdálenější pravdě. Ona slouží svému strachu a bojuje za něj proti svým vlastním zájmům.


Jak poznám, kdo velí? Zda strach nebo já?

       Bohužel to vůbec není snadné. Není žádná jednoduchá poučka, kterou by strach neuměl obrátit ve svůj prospěch. Třeba se často říká, že je třeba vyjadřovat své pocity. A to je pravda. Ale někteří lidé vyjadřují své pocity tak, aby se nemuseli potkat se svými skutečnými pocity. A právě tihle budou nejvíc trvat na svém právu vyjadřovat své pocity i tam, kde to jim i ostatním škodí. A díky tomu budou „normální“ lidé nedůvěřiví proti vyjadřování pocitů.
       Někteří lidé chodí na kurzy, aby nic nezměnili. A právě tihle lidé budou nejvíc druhým říkat, že na kurzy se chodit musí. Protože ti, co si jdou na kurz pro skutečnou pomoc, ti se změní a stanou se pohyblivou reklamou a už o tom nemusí tolik mluvit.
       Takže nejdřív Vám popíšu, podle čeho NEpoznáte, zda Vám veli strach:

  • Podle svých pocitů. O těch rozhoduje Vás strach, pokud velí = pokud je přítomen.
  • Podle toho, co říkají mí přátelé. Protože přátele mi vybírá také strach, pokud velí.
  • Podle toho, co si o sobě myslím já. Protože má mysl poslouchá také můj strach, pokud velí.
  • Bohužel Vám může často dávat špatné informace i srdce, protože když velí strach, on určuje, co je ze srdce a co ne. To totálně odporuje ezoterickému pohledu na věc, proto to víc vysvětlím: Srdce doopravdy nedává špatné informace. Ale strach je může filtrovat a hlavně strach sedí „na drátě“ a může klidně i správné informace přepsat.
  • Stejné platí i pro břicho a genitálie, jako další dvě sídla přirozené moudrosti, která se sama o sobě nemýlí, ale strach má kontrolu nad řídícím střediskem.
  • Tudíž stejně může strach změnit i jakékoliv tělesné pocity. Nevěříte? Dejte si lano na zem a projděte se po něm. A teď si představte, že to lano je ve výšce 100 metrů. Máte jiné emoce? Určitě. A všimněte si, že i tělo je „vylekanější“, dělá víc chyb a je na tom hůře.

       Takhle to vypadá, že vlastně nemáme proti bazálnímu (to je ten trvale přítomný) strachu šanci. Naštěstí ano, ale musíme k tomu použít to, co nás dělá lidmi. Skutečný rozum.
       Četl jsem si na internetu článek, podle něhož je skutečný evoluční význam hádky ne v tom zjistit pravdu, ale vyhrát.
       Problém je, že kdykoliv vyhraju tímto způsobem, nakonec prohraju. Protože jen ten, kdo zná skutečnou pravdu, je vítěz. Ten, kdo jen porazil ostatní, toho nakonec porazí realita.
       Když tohle vím, mohu se vydat na nejhrůzostrašnější výpravu – mohu začít odhalovat svá pochybení, své omyly a své bludy. Když dokážu mít radost z toho, že poznám, že jsem se mýlil, začne mi být jedno, jestli mám pravdu nebo ne a pak mohu najít skutečnou pravdu.


Jak poznám, kdo vládne

       Pokud chcete vidět, jak to vypadá, když vládne jen strach, zajděte si na exkuzi na psychiatrii a nechte si ukázat člověka s akutní psychózou... V běžném životě nikdy nevládne jen strach a nevím, kolik je lidí, kterým strach nevládne vůbec. Vždy je to o míře, ve které jsem šéfem svého života a z kolika procent ho řídí mé strachy.
       Nejdůležitější je pochopit, že nejsem špatný člověk, když mi vládne strach. Často spíše naopak. Čím víc myslím na druhé, tím víc jsem v zajetí strachu, o kterém dost často i vím.
       Čím víc jsem sobecký, tím víc jsem v zajetí strachu, který si nepřipouštím.
       Jak se tedy pozná člověk, který není v zajetí strachu? Umí myslet na druhé i na sebe. Umí být sobecký i altruistický. V ideálním případě obojí.
       Poznáte to tak, že něco děláte a pomáháte tím sobě i druhým.
       Podle ovoce poznáte je. Čím víc je kolem daného člověka lásky, míru, pohody a života, tím méně je v zajetí strachu. Čím víc tam nejméně jedno chybí, tím víc je tam strachu.
       Třeba Hitler byl plný strachu. Počítám, že většina lidí se mnou nebude souhlasit. Protože Hitler uměl svůj strach potlačit. Aby ho necítil, musel být nemilosrdný. A to je základní poznávací znamení lidí, kteří žijí pod velením svého strachu. Nikdo beze strachu by nemohl zabít miliony lidí. Kdyby se Hitler tolik nebál židů, neměl by potřebu je zničit. V posledním měsíci války se pak strach protrhl a byl viditelný i pro ty, co neumí poznat potlačený strach. Proto Hitler spáchal sebevraždu. On se ve skutečnosti nebál tolik Rusů nebo Američanů, ale svého strachu, co mu udělají.
       Hitler a Německo je dokonalý příklad toho, jak dopadnete, když dovolíte svému strachu, aby Vám vládl. A Hitler je také ukázkou toho, že strach dokáže nejlépe zmobilizovat lidi. Proto bychom si měli dát pozor vždy, když všichni společně někoho kamenujeme, upalujeme nebo odsuzujeme. Protože to dělá strach.
       Ženská láska to nedělá nikdy, mužská láska jen přesně adekvátně situaci a nikdy hromadně, ale vždy přísně individuálně. Tedy mužská láska by našla toho jednoho žida, který Hitlerovi tolik ublížil a tomu by to vrátila. A k ostatním Židům by byla laskavá. A pokud tím jedním židem byl Hitlerův biologický táta, tak by mužská láska Hitlera přiměla před ním pokleknout a poděkovat mu za dar života. Bohužel v Hitlerově životě nebyla zdravá mužská energie a proto jeho „mužská hysterie“ dosáhla tak obludných rozměrů.
       Mám ale ještě jeden příklad člověka, který nevypadá, že má strach. Představte si tichého, mírného, navenek láskyplného člověka, který ale úplně pohřbil svou živost. Ukazuje tím, že mu opět vládne strach, jen ho pohřbil jiným způsobem, než Hitler. Zatímco Hitler ho potlačil násilím, on ho potlačil „meditací“. Pěkný, ale trochu moc přehnaný příklad je poustevník Školastikus v pohádce Hrátky s čertem. V naší době to bude vypadat trochu jinak, ale základní princip je stejný: Kdykoliv cokoliv odmítám, odmítám tím svou živost a svůj život a to dělám jen proto, že mi to káže strach.


Rozhoduje realita

       Čím víc mám v životě přesně to, co si přeju a cítím naplnění, stěstí, klid a živost, tím méně můj život řídí strach.
       Čím častěji zažívám zázraky, kdy udělám něco, o čem moje mysl tvrdí, že je to špatné, protože to tak cítím a ono to pomůže mě i ostatním, tím víc jsem v souladu se svou podstatou.

       Dalo by se říct: Řekni mi z kolika % jsi spokojen se svým životem a já Ti řeknu, z kolika % ho řídíš Ty. Ale je tam jedno malé ale: jsou lidé neskutečně skromní. Kteří jsou spokojeni i s málem. To je úžasná věc, ale současně to zmamená, že nevěří, že by mohli mít vše a současně tím prospívat všem kolem.
       Takže to upřesním: Z kolika % je Tvůj život ztělesněním Tvých nejdivočejších snů? A kolik % lidí kolem Tebe je s tím z kolika procent šťastno?
       Že to není už tak moc vysoké číslo? Ano. Dokonce v literatuře se udává, že svůj život řídíme vědomě z 5%, zbytek řídí naše podvědomí, tedy v podstatě náš strach. Takže jakékoliv číslo nad 5% znamená, že jste na tom hodně dobře. Jak je u mě zvykem, pro stejný jev jsou dvě vysvětlení: To druhé je, že si vůbec nedokážete představit, co je možné.
       Jedné ženě jsem dal možnost se podívat do světa, kde nejsou žádné vraždy. Podmínkou pro to je, aby je přijala. Ne jako něco, co je správné, ale jako něco, co existuje a s čím nemáme právo bojovat. A ona to odmítla, protože není správné, aby podporovala vraždy tím, že je přijme. A že přece když půjde po ulici a uvidí, jak někdo někoho vraždí, nemůže to nechat být. Vůbec nepochopila, že přijetím vraždy jako takové mohu o to efektivněji zavolat pomoc, když je někdo vražděn. To je ten paradox, který lidé nechápou. Že až když to přijmu, až tehdy mohu vyhrát. Dokud to nepřijmu, musím bojovat, bez šance na trvalý výsledek. Přijmout něco neznamená to dělat ani dovolit, aby se to dělo. Přijetí je vnitřní stav, díky kterému to nepřitahuji už víc do svého života. A kdyby to přijali všichni, vraždy by vymizely, protože by je k sobě nikdo nepřitahoval.
       To je jediný svět, který mě naplňuje. Protože jestli jsme všichni propojeni, a to jsme, tak každou vraždu cítíme všichni. A to nás nutí být zavřenější a tudíž nám pak nefunguje intuice tolik, kolik by mohla.
       Té ženě jsem to znovu přeříkal: Nechceš ani zkusit nahlédnout do světa, kde NEJSOU vraždy, protože se bojíš, že by tím pádem vraždění byli bez Tvé ochrany. Ale v tom světě žádné vraždy NEJSOU.
       A slečna si to vyslechla a trvala na svém. A vůbec jí nedošlo, že tím, jak bojuje proti vraždám, podporuje rozdělení a energeticky pomáhá vraždění těch, které chce chránit. A myslela si, že se musí proti mně bránit, aniž by jí došlo, že oba chceme totéž, jen já vím, která cesta tam spolehlivě nevede a která tam vede s vysokou pravděpodobností.
       Tento příklad ukazuje, že když jsme v zajetí strachu, odmítáme i jen prozkoumat jiné možnosti. A současně dokonale ilustruje další věc: Obvykle to, co nejvíc vypadá jako nejrychlejší cesta k cíli, tam vůbec nevede. A naopak. Když chcete, aby vaše děti vyrostli, dovolte jim být dětmi. Když je budete nutit, aby vyrostli, zůstanou dětmi napořád.


Pomáhá logika

       Druhým nástrojem, který máme, abychom poznali, zda sloužíme strachu, je logika. Ale logiku nás nikdo neučí, protože když poznáme zákonitosti logiky, nebudeme snadno ovladatelní. Navíc pro tento úkol nestačí středoškolská logika, i když je nutným základem.
       Pravdu odhalí nesoulad. Představte si, že žena obviní muže ze zneužití. A přitom dál vyhledává jeho přítomnost.
       Žena chce blízký vztah. A nikdy ho nemá. Už to samo o sobě je podezřelé. Protože když něco skutečně chci a nemám to, znamená to, že to někde sabotuju. A vždy, když se vztah dostane do fáze blízkosti, žena uteče.
       Muž říká, že žena je nejdůležitější v jeho životě. A přitom s ní tráví málo času.
       Žena chce lásku a přitom ji odmítá.
       Budhismus ví, že nelpění je základem úspěchu. A přitom říká, že život je utrpení a je třeba se vymanit z koloběhu karmy. Tedy na nějaké úrovni lidem říká, že by se měli chtít vymanit, což nutně u některých povede k tomu, že na tom budou lpět. A pak budou lpět na tom, aby nelpěli.
       Komunismus je nejlepší systém na světě. Jen se jaksi nikdy nepovedl zrealizovat, protože lidi dělali chyby. Ale logicky: nejlepší systém je ten, kde chyby lidí pomáhají ten systém upevnit. Nebo ten, který použije přirozenost lidí k tomu, aby nechybovali. Ale to nejde, protože chybování a poučení se z chyb, je základní metoda růstu života. A proto je komunismus spolu s nacismem nejvíc proti životu a proto právě tyhle dva systémy stály nejvíc životů.
       Boj proti drogám nefunguje, ale dejte nám na něj víc peněz a bude fungovat. Kdyby byl pionýr slepých uliček Jára Cimrman stejně nelogický, argumentoval by: Vdechováním kouře do vody sice zlato nevzniká. Ale dejte mi víc kouře a jednoho dne vznikne.


Jen logická logika vede k cíli

       Hitler věřil, že jedná logicky, když chtěl pozabíjet podřadné formy lidí, aby nebrali místo těm lepším. Ale kdyby myslel skutečně logicky, došlo by mu, že to, co je skutečně podřadné, zmizí samo. Tedy pokud by Židé byli skutečně méněcenná rasa, stačí čas a Židé sami vymřou. A protože se tak nestalo po celých předcházejích několik tisíc let, asi nejsou podřadní a my nadřazení.
       Proto pozor na zneužití logiky a výsledků vědy. Protože v Hitlerově době nejmodernější výsledky vědy skutečně umožňovaly jeho interpretaci a rozhodnutí, že tímto směrem nepůjdeme, nedala věda, ale rozhodnutí lidí být lidští.
       Bohužel to dnes vede často k opaku a abychom byli politicky korektní, tak utlačujeme fakta na druhou stranu, než jak to dělal Hitler. A každé zneužití pravdy se nakonec obrátí proti těm, v jejichž prospěch byla zneužita.
       Logika dojde ke špatným výsledkům, když vychází ze špatných předpokladů. Ale přesto se dá objevit problém, když prostě pokračujeme v logických následcích tak dlouho, dokud buď nepoznáme, že tam něco nesedí (a tedy musíme najít chybný předpoklad nebo chybu v logice) nebo dokud nezjistíme, že vše, co z toho vyplývá, je také logické a tudíž to asi bude pravda.

Pravda není jednorozměrná

       Ještě je jedna důležitá věc, která Vám pomůže uvidět, zda rozhoduje Vás strach. Strach se něčemu brání a to opačné upřednostňuje.
       Zatímco naše duše chce prožít a prozkoumat a přijmout vše. Takže když je to jasné, stručné a úderné, říká to strach a nebo je to pro malé děti.

       Když to dává prostor všemu, co je, říká to duše. Ale to je z principu nepochopitelné pro ty, co jsou pod vlivem strachu. Tedy když něčemu nerozumíte, uzdravte svůj strach a pochopíte.
       V první třídě se neučíme, že jsou záporná čísla, natož komplexní. Malým dětem říkáme, aby nechodili přes ulici.
       Dospělí ví, že existují ještě zajímavější čísla, např. konečné nekonečno. A ví, že přes ulici je potřeba přejít mnohokrát denně.
       Strach bude říkat: Pravičáci jsou špatní, protože nemyslí na chudé. Nebo levičáci jsou špatní, protože příliš rozhazují. Bude to jednoduché heslo, které bude snadné následovat.
       Ale skutečnost je jiná. Když vládnou levičáci (ať už se jmenují ODS nebo ČSSD) příliš dlouho, začne na každém pracujícím parazitovat příliš mnoho těch, co pracovat nechtějí nebo těch, co dělají práci, která je zbytečná. A když vládne příliš dlouho kapitalismus 19.století, je třeba podpořit levici, aby ti nejchudší, co chtějí pracovat, měli z čeho žít.
       Dočasná pravda může být také úderná a stručná. Ale v životě si málokdy vystačíte trvale s dočasnou pravdou. Proto pokud je to snadné na pochopení, obvykle je to výzva k tomu, abyste přenechali vládu věcí svých někomu jinému. Abyste mohli začít řídit svůj život sami, budete muset poznat zákonitosti života a to není vůbec snadné, kdyby bylo, všichni bychom už dávno byli v ráji. Proto pozor na jednoduché slogany a jednostranné pravdy. Ty slouží zájmům strachu a ne Vaší duše. A vedou Vás k většímu strachu a tedy i k horšímu životu.
       A proto pozor i na mé články. Jsou poměrně dlouhé a přesto zachycují jen část pravdy. Články obsahují jen to, co lze vyjádřit slovy. Ale pravda je daleko komplexnější, než slova. Proto nevěřte mým článkům, ale prověřujte je a nechte se jimi inspirovat. Nebo přijďte na kurz a dostanete hlubší náhled do toho, co mám skutečně na mysli.


Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde