Splň si svůj sen 2

Splň si svůj sen - pokračování

       Tady je článek, na který navazuji.
       Co můžete prakticky a hned udělat pro splnění svého snu?

1. Najdi svůj sen

       Pokud už máš svůj sen, tento bod přeskoč.
       Co je to, co bys dělal/a i zadarmo?
       Je to skoro určitě něco, čím si jsi jistý, že se nedá uživit.
       Ale velmi pravděpodobně se něčím podobným jiní lidé živí.
       Možná je to dokonce něco, co se nesmí nebo nemá. (Tím nemyslím nic nezákonného, prostě „slušný člověk chodí do práce a neživí se jako šašek“ byla určitě věta, kterou slyšelo mnoho umělců). Já jsem také porušil tabu, když jsem odešel z medicíny.
       Na jedné přednášce se mě zeptal muž, zda jsem někdy uhodil ženu. Protože bylo jasné, že neslyší, zeptal jsem se ho, zda ho zajímá výsledek. Ne. Mě zajímá jen to, jestli jste někdy uhodil ženu.
       Ano, uhodil jsem ženu. Když jsem se to učil, bylo to pro jednu ženu nepříjemné. Ale myslím že se z toho poučila. A já rozhodně. Naštěstí to bylo v době, kdy už jsem opakovaně zažil, že tím mohu druhému člověku pomoct, takže jsem se nesesypal po jednom neúspěchu, jen pečlivěji volil, kdy ano a kdy ne a kdy mě ten druhý musí poprosit, aby ano.
       Dnes uhodím ženu, když mě o to poprosí. Často mě pak prosí, abych pokračoval nebo přidal na intenzitě. Občas ženu plácnu po zadku, když cítím, že je to prospěšné nebo že potřebuje vychovat.
       Je to tak proto, že nejsem sadista, nemám potěšení z utrpení druhého, na zadek dávám jen tehdy, když cítím, že je to třeba.
       Když to někdo neumí, má velkou šanci, že tím ublíží. Já to ještě stále neumím na 100%, ale když dám ženě na zadek, z 95% jí to pomůže a je za to vděčná, ze 4% se díky tomu naučí, jak se tomu ubránit (nedávám velké rány, jedině když o to žena poprosí a vždy nejdřív každému řeknu, co má udělat, abych se jí vůbec nedotkl, tedy ten druhý rozhoduje, zda to zkusíme nebo ne a má stále možnost volby to kdykoliv zastavit).
       Protože to ještě neumím úplně, je 1% žen, které mě odmítnou zastavit, protože to chtějí zkusit, ale přitom se jim to nelíbí dopředu, ale není to na nich vidět a ty to pak mohou brát úkorně.
       Znám mnoho žen, které opustily svého manžela nebo si našli milence jen proto, že jejich muž je neumí plácnout po zadku. Nebo tiše trpí a chybí jim to, aby mohli uvidět, že jejich muž to umí (Umět to znamená, že to muž dělá tak, že z toho mají oba potěšení). A znám mnoho žen, které zvlčily nebo dokonce onemocněly jen proto, že jim jejich muž neuměl dát hranice.
       Samozřejmě můžete namítnout, že je to třeba zakázat, protože některým ženám to ubližuje. Ale pak je třeba zrušit nože a auta, protože také některým lidem ubližují. Proč to nefunguje? Když zakážete zbraně všem, zločinci si je stejně opatří. Když zakážete bití, bít se bude sice méně, ale protože to nikdo nebude umět, bude to ubližovat víc, než kdyby se to každý naučil a pak se rozhodl, zda to bude ve svém životě používat nebo ne.
       Co je pak lepší? Mírně ublížit 1% žen, které mají šanci to zastavit dřív, než se cokoliv stane a hlavně mají pak další důvod, proč to nepustit do života nebo trvale frustrovat desítky procent žen, které ke své spokojenosti a štěstí potřebují hranice (tady se to číslo bude blížit 100%) nebo dát na zadek (zde mluvíme podle mě určitě nejméně o 20% žen) nebo cítit mužovu převahu (těžko říct procento, ale určitě vysoké desítky procent, když cítí mužovu lásku) nebo dokonce potřebují cítit láskyplnou bolest (podle mě je to určitě 5% žen a možná více, nebo nevím, kdo si kupoval 50 odstínů šedi).
       Co je ale ještě důležitější – až to budu umět na 100%, budou jen ženy, které to bude činit šťastné. A ty ostatní se nikdy nedozví, že umím plácnout ženu po zadku.
       Chápu, že si to neumíte představit: Ale cílem je, aby každý uměl bít tak, aby to tomu druhému vždy jen pomohlo. Vypadá to jako něco nemožného, ale není to nerealistický cíl. Jen je k tomu třeba být tady a teď a dělat přesně to, co cítím a být naladěný na pravdu. A to ne nějakou pravdu nějakého proroka, ale na tu pravdu, která se ukáže jako důsledek každého činu.

Mlátit ženy není můj sen

       Já mám obrovskou výhodu, že nemám z bití ženy žádné potěšení. Jen když se jí to líbí.
       Můj sen je jiný a k jeho splnění jsem se musel naučit, že žena je sice křehká osoba, ale někdy a některé to chtějí úplně jinak.
       Tenhle příklad dávám proto, že je to krásná ukázka toho, co se nesmí. Ale když se to nesmí, má to mnohem horší následky, než když se to s rozumem, s vhodnou ženou a při vhodné příležitosti dělá.
       Samozřejmě nedělá se to, protože když to uděláte špatně, ublížíte. Ale ublížíte proto, že to neumíte. Zakázali Vám to a Vy si to v sobě štosujete a držíte a potlačujete. A jednoho dne to pak z Vás vyletí a tehdy to nesmírně ublíží.
       Ale řešením není to zakazovat, ale naučit se to. A když není nic potlačeného, tak dotyčná žena dostane přesně to, co je adekvátní dané situaci a tudíž bude velmi pravděpodobně vděčná a ráda.
       Zde podotýkám – toto je výsledek dlouhých let poctivé práce na sobě. Určitě teď nezačněte tím, že začnete ženy mlátit. Určitě můj článek není omluva pro to, abyste někomu ublížili. Ale schválně jsem použil takhle ošemetnou a podivnou záležitost, abych ukázal, že i s něčím takovýmhle se dá pracovat a naučit se to používat tak, aby to bylo prospěšné.
       Pokud tu potřebu máte, je třeba si ji uzdravit. Dokud tak neučiníte, ublížíte ženě i sobě, protože ona Vás pak bude oprávněně nenávidět.
       Toto jsem uvedl jako příklad toho, že dokonce i něco tak „špatného“ jako mlácení ženy může být, když to máte uzdravené, prospěšné hlavně té ženě.

2. Je můj sen nebezpečný?

       Pokud máte pocit, že Váš sen je nebezpečný, nedělejte ho. Přijďte na kurz, abyste zjistil, co chcete doopravdy (nebezpečné jsou jen náhražky, skutečný sen nikdy není nebezpečný) nebo že to vlastně není nebezpečné nebo že se to dá naučit tak, aby to nebylo nebezpečné.

3. Zakazuji si můj sen?

       Skoro určitě ano. Jinak byste si ho už splnil/a.
       Mnoho lidí vůbec neví, jaký má sen, protože ho má buď zakázaný nebo má dokonce zakázané dokonce i mít jakýkoliv sen nebo má dokonce zakázané i jen najít, co je můj sen. Nesouhlasíte? Tak jaký je Váš sen? A jestli to nevíte, proč?
       Pokud jste měli problém najít svůj sen nebo pokud svůj sen znáte, ale nedaří se, počítejte s tím, že někde ve Vašem podvědomí je něco, co Vám ho zakazuje.
       Tady bohužel nepomůže žádný článek ani kniha ani přednáška, je třeba si svůj strach uzdravit (a možná ho ještě předtím najít).
       Konstelace jsou k tomu ideální metoda, ale je to možné dělat jakoukoliv psychologickou nebo duchovní metodou, kromě situace, kdy terapeut má podobný blok.
       Správně dělané konstelace mají obrovskou výhodu v tom, že Vám mohou pomoci dokonce i když terapeut má přesně stejný blok jako Vy (tedy pokud je ochoten se učit spolu s Vámi).

4. Přiznej si svůj sen

       Protože v sobě máme představu, že něco je špatného, zakazujeme si to. Ale jestli skutečně máš svůj sen, když ho nenaplníš, nikdy nenajdeš naplnění.
       Tady je ale zcela adekvátní námitka: A co tedy třeba nějaký sebevražedný atentátník. Má sen zabít co nejvíc nevěřících. Pomohl byste mu?
       Určitě bych mu chtěl pomoci, protože skutečná pomoc by znamenala o jednoho atentátníka méně. Konstelace mají výhodu, že nemusím nic říkat, nemusím mentorovat ani přikazovat, prostě jen člověku ukážu důsledky jeho činů. Kdyby byl daný atentátník natolik otevřený, že by to zkusil, pravděpodobně by zjistil, že po takové smrti se nedostane do nebe a že tam na něj nebude čekat 100 panen.
       Už jen to by asi stačilo k tomu, aby si svůj čin rozmyslel. A pak bychom hledali, co chce doopravdy. Proč touží po nebi a proč vzdal svůj život? Byla by to bezpochyby dlouhá práce a obávám se, že skutečný atentátník by nikdy nepřišel, ale kdyby ano, bylo by to jedno z nejlepších naplnění snu, jaké existuje. Místo smrti a zmaru bych mu pomohl najít jeho skutečný sen. Jen se obávám, že by si v určitém okamžiku musel rozmyslet, zda chce svůj život nebo víru, jak ji měl dosud.
       A to mnoho slepých lidí nikdy neudělá.
       Takže pokud jste ochoten/a, svůj sen podrobit zkoušce pravdivosti, tak ho asi můžete začít realizovat. Opatrně, krok za krokem a s přijetím důsledků a také s tím, že se budete učit z následků každého kroku.
       Pokud na svém snu trváte za každou cenu, tak ho rozhodně nerealizujte, protože můžete nesmírně ublížit sobě i druhým. Místo toho raději najděte, co chcete skutečně. Skutečný sen nikdy nechce druhému ublížit.
       To chce jen naše bezmocnost, zranění, strach a další neuzdravené části nás samých.

5. Přiznej svůj sen ostatním

       Samozřejmě s rozumem. Nemá smysl sdílet něco křehkého a zranitelného s někým, kdo to podupe. I v tom jsou kurzy úžasná věc. Často právě tohle používám jako terapeutickou metodu. Říkám jí Terapie pravdou. Divili byste se, jak často jediná vyřčená věta může totálně změnit náš život.
       To samozřejmě můžete udělat i sami. Dobrý mezikrok je říct to sám sobě do zrcadla.
       Ale říct to někomu druhému vyžaduje obrovské množství odvahy a někdy to ani není dobré, když ten druhý na to není připraven.
       V tom jsou kurzy jedinečné, protože skoro s jistotou Vás nikdo neodsoudí za Váš sen a současně Vám dám hranice a současně Vás upozorním, když bude zjevné, že ten sen je jen něco neuzdraveného.
       Ona vůbec ta osoba, které se svěříte, je nesmírně důležitá. Měl by to být někdo, kdo je co nejvíce otevřený čemukoliv a kdo současně si umí nenechat ublížit a umí si vzít zodpovědnost i za to, abyste Vy neublížil zbytečně a současně Vám dá prostor, abyste se to naučil a ví, že při tom učení může dojít k něčí úhoně a udělá to tak, aby se riziko minimalizovalo a výsledek i díky tomu mohl být pozitivní.

6. Ustoj reakci

       Je samozřejmě obrovský rozdíl, když Vám ten druhý řekne: Respektuju Tvůj sen, ale na mě ho prosím nezkoušej.
       Nebo když Vám řekne: Ty jsi ale hnusák, když něco takovýho chceš.
       I proto je důležité komu a v jaké situaci svůj sen přiznám.
       Tady vůbec nezáleží na „objektivní špatnosti“ Vašeho snu. Někdo jako vrchol zla může vnímat, když má v sobě hlásek, že si musí odpočinout poté, co se 10 let staral o postižené dítě.

7. Vnímej reakci

       Pokud díky Tvému snu nepřijde nikdo k újmě na životě a na zdraví, vnímej reakci okolí jako zpětnou vazbu ohledně toho, jak moc máš svůj sen uzdravený.
       Když ho odmítá Tvé okolí, chybí Ti ještě hodně k tomu, aby Tvůj sen byl uzdravený a fungoval. Nezlob se na své okolí, ale postarej se o sebe.
       A neber Ne Tvého okolí jako definitivní Ne.
Ale současně ho ber jako dočasné ne, tedy zatím nedělej nic silného, protože to ještě neumíš. Umět to budeš tehdy, až o to ti druzí budou prosit.
       Když jsem začal dělat mužsko-ženské kurzy, jmenoval se Stát se MUŽEM/ Chci MUŽE. Protože přece já nemohu učit ženy, jak být ženami. A přece právě tehdy se skoro na každé přednášce ozvala nějaká žena: „Martine, jak si to dovoluješ, že chceš ženy učit jak být ženami?“
       Když jsem se pak posunul dál a název změnil na Stát se MUŽEM/Být ŽENOU, ozvaly se za ty roky asi jen dvě ženy se stejnou námitkou. Posledních pár let si nepamatuju ani jednu.
       Dalo by se říci, že ty ženy reflektovaly a reflektují stav mého (pod)vědomí. Na začátku jsem si ani netroufl pomyslet na to, že bych to mohl ženy učit. Pak jsem zjistil (z reality), že to umím. A pak mi došlo, že z principu část mé práce pro ženy nemůže žádná žena nahradit, ledaže by přiznala, že v tom okamžiku je mužem (a k tomu by ještě musela sama přijít na to, na co jsem přišel já nebo to ode mě okopírovat). Zatímco já rád vstupuji do své vnitřní ženy a nebojím se to přiznat, takže i tu část, kterou nemohu udělat, vlastně trošku udělat mohu.
       Co bylo dřív obrovské buřičství, je dnes běžně přijímaná část reality. Na co jsem dřív měl Ne, na to samé mám dnes ANO.

8. Nauč se to

       Tady je potřeba hodně pravdivosti, protože málo věcí se můžu naučit sám bez parťáka.
       Takže kdyby byl býval byl můj sen mlátit ženu, tak by to mohlo vypadat takhle: „Ahoj, milá ženo. Mám velký sen, který si zakazuji, ale současně po něm toužím. Chci mlátit ženu. Uvědomuji si, že zatím tam je i touha po odplatě všem ženám, které mi ublížili. Ale cítím, že je to i něco hlubšího. Nechci ti ublížit, ale současně se to chci naučit, tak by mě zajímalo, jestli v sobě nemáš opačnou potřebu. Kdyby ano, moc rád bych se s to s tebou učil a jako první ti chci říct, že určitě budu respektovat, když řekneš STOP a já ihned zastavím. Nechci Ti ublížit, ale současně mám tu potřebu. Asi ideální by bylo, aby Tebe vzrušovalo, když tě někdo bije. Co Ty na to?“
       Výhoda je, že těmito slovy určitě odradíte ty, kterým by to ublížilo. A budete se divit – existují ženy, které by na to řekli ano, určitě by řekli ano někomu, kdo už to umí. Ale možná bude i některá, která to bude chtít natolik s tebou, že přijme i to, že se to teprve učíš.
       Ale daleko lepší by bylo se to učit na kurzu, kde je někdo třetí, kdo hlídá hranice a nedovolí, aby to přesáhlo určitou mez a současně proti tomu není apriori.
       Navíc na kurzu je větší šance, že si najdeš vhodného parťáka a je menší šance, že to nezvládnete.
       A hlavně na kurzu má většina lidí běžné sny, jen málokdy něco tak „divného“, co jsem popsal výše, napsal jsem to takhle mimo jiné právě proto, abys uviděl/a, že Tvé sny jsou vlastně úplně normální.
       A jestli máš tenhle sen? Jestli jsi ochoten se naučit to mít pod kontrolou a zastavit kdykoliv Ti já nebo ten druhý řekne, jsi vítán se to učit.

9. Vydržať

       Málokterý sen zrealizuješ za pár dní. Je třeba se to naučit – a pak to dělat dál a zdokonalovat se.
       Tady se ukáže, jestli je to skutečně Tvůj sen. Jestli se na to vykašleš, nebyla touha dost velká na to, aby přerazila překážky.
       

10. Uzdravit překážky

       Tenhle bod můžeš ve skutečnosti dělat v každém okamžiku. Vždy když se realizace snu nedaří, zaměř se buď na cíl a jdi si za ním. A pokud to nejde nebo pokud jsou překážky příliš velké nebo pokud to chceš mít snadné, uzdrav své překážky. Konstelace jsou velmi dobrá možnost, jak to udělat a na mých kurzech dostaneš kombinaci cvičení a konstelací, takže budeš moci současně cvičit zaměření na cíl a uzdravovat překážky.

11. Užij si to

       A až svůj sen naplníš, užij si to.
       A užij si i tu cestu. Většina spolužáků měla šílený vítr z medicíny. Moje sestra si mě před prvákem vzala stranou a řekla mi: Pamatuj, že už se nikdy nebudeš mít tak dobře jako na medině. Tak si to užij. A já si to užil. Samozřejmě jsem se i učil a někdy toho bylo moc. Medicínu nejde udělat bez učení se doma.
       Ale oproti mým spolužákům jsem ji udělal levou zadní a i díky tomu si tolik nepotrpím na titul a možná i proto bylo snadné z medicíny odejít.
       A paradox – moje sestra měla pravdu pro sebe. Ale pro mě ne. Já se měl později ještě lépe. Ale i tak mi ta její věta pomohla.
       Až budeš skučet, že je toho moc, užij si to. Co když je to naposledy, co skučíš a kdyby sis to neužil dostatečně, tak by ses tam musel vrátit jen proto, že to máš nedoužito?

12. Užij si výsledek a nečekej, že je to navždy

       I proto je tak důležité si užít každý úspěch. Protože život po nějaké době Ti dá další úkol. Když sis užil výsledek a když sis užil i cestu k němu, přestaneš brát další úkoly (a s nimi spojené sny) jako otravu.
       Některé problémy jsou jako plevel, co má víc kořenů. Vytrhneš jeden, chvíli je to dobré a po nějaké době rostlinka vyroste znovu.
       Když neztratíš trpělivost, s radostí vytrhneš další kořínek a zase se přiblížíš k okamžiku, kdy plevel definitivně opustil mou zahradu.
       A až ze své zahrady vytrháš všechno, co Ti škodí (tedy až uzdravíš vše, co bylo nemocné a co způsobovalo potíže), pak se uvidí, jestli tě bude bavit žít jen v radosti a štěstí nebo jestli si jen tak, aby nebyla nuda, občas nějakou práci nepřidáš nebo jestli začneš pomáhat jiným s jejich zahradami.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde