Přijetí temné stránky 2

Přijetí temné stránky

       Když mi bylo 15, přemýšlel jsem o sebevraždě. Nikdy jsem to naštěstí neudělal, ale depky mě pak provázely ještě dlouho. Nebyly to skutečné deprese, vždy jsem se z nich nakonec dokázal dostat bez léků. Ale lehko mi nebylo.
       Dřív jsem je míval několikrát za rok a trvaly týdny. Dnes jsem o něco důležitého přišel a trvalo mi to pár hodin, než ze mě ta „deka“ spadla.
       Jak jsem to udělal? Šel jsem tomu těžkému naproti. Většina lidí se snaží před tím nepříjemným utéct.Ale to většinou nejde. Zkuste utéct svému stínu.
       Když chcete, aby to bolelo co nejméně, musíte paradoxně dobrovolně jít vstříc bolesti. Ale není to bolest masochistická, je to bolest, která oživuje. V tomto smyslu není opakem deprese radost nebo štěstí, ale vnímání bolesti. Nikoliv umělé navozování si bolesti, ale přijetí té bolesti, která tam už dlouho je, ale před kterou jsme celou dobu utíkali.
       Vždy, když nás něco emočně bolí, je za tím nějaké zraněné vnitřní dítě. Když pochopíme, co nás bolí doopravdy, můžeme se přestat starat o to, co není problém (náš partner, šéf, politická situace). A místo toho se věnovat tomu, kdo skutečně trpí. A to je malé dítě, kterému nejčastěji chybí rodiče nebo jejich láska nebo pozornost nebo něco podobného.

Údolí temných stínů

       Když jsem říkal na kurzu, že další kurz bude Přijetí temné stránky, jeden účastník mi řekl, že si pod tím představuje něco hodně těžkého, temného, třeba nějaké prokletí nebo něco podobně závažného.
       A mě došlo, proč na tento kurz chodí obvykle méně lidí, než na jiné kurzy.
       Já tento kurz i podobně pojal, ale před pár týdny mi došlo, že temná stránka nemusí být jen hluboce temná. Že je to prostě cokoliv, co na sobě nemáme rádi. Cokoliv, co odmítáme. Cokoliv, s čím nechceme mít nic společného.
       Moje máma má skutečné deprese. Má je v podstatě skoro nepřerušovaně, celé roky. A tak ji to bolí, že utíká před čímkoliv, co ji jen trochu bolí. Ale čím víc utíká, tím víc ji to dohání.
       Pro mě také není snadné čelit bolesti. Taky bych nejradši utekl. Když mě bolelo, že mě nemá rád někdo, koho jsem já měl rád, taky by bylo nejjednodušší před tím utéct. Ale naštěstí vidím, kam útěky před bolestí vedou. A proto se já obvykle nerozcházím. Neukončuju vztahy jen proto, že nejsem spokojený. Dokud k danému člověku něco cítím, mluvím o tom. A i když mě vzrušuje být dominantní, dokážu přijmout to, že jsem ten zranitelnější a tedy i slabší.
       Můžete být jakkoliv dominantní, když máte rád někoho, kdo totéž necítí k Vám, jste ten slabší. Je snadné utéct do hospody, ale tam tu bolest jen otupíte.
       Další snadná věc je rozzlobit se na něj a poslat ho do prdele. Když ukončíte vztah Vy, vyhnete se bolesti z uvědomění si toho, že ten druhý o Vás nestojí. Mnoho lidí ukončuje vztah jen proto, abych já nebyl ten, kdo dostal kopačky. Je to bezpečné, ale rozbijete tím i vztahy, které by jinak dobře fungovaly.
       Ale když budete před bolestí utíkat, ona Vás nakonec dožene. Dnes jsem o něco důležitého přišel. A přiznal jsem si, že mi to chybí. Šel jsem dobrovolně do bolesti a uvědomil jsem si, že ve skutečnosti mi chybí máma. Moje vnitřní dítě křičí bolestí, když ho někdo odmítne a touží po tom, aby ho druzí měli rádi, ať je jakékoliv. A to všechno ale vůbec nesouvisí s lidmi, kteří jsou kolem mě nyní. Oni to jen spustili. Stejně jako ztráta čehokoliv, co tomu vnitřnímu dítěti připomíná ztrátu mámy. (Když je máma v depresi, je nepřítomná, i když je tady)

Špatné vlastnosti jsou dobré

       Mám několik špatných vlastností. Nemám vynikající paměť. Proto jsem odešel z medicíny i z homeopatie, protože tam se musíte spoustu věcí nabiflovat. A já nerad memoruju. Já radši na věci přicházím a rád zapojuju i logiku. A tak jsem vytvořil něco, čemu říkám vědecká ezoterika. Nebo ezoterika založená na důkazech. Většina učitelů slepě přejímá to, co je naučili jejich učitelé. Vždy se smutně dívám na konstelatéry, kteří se nedokáží poučit z konstelací, které vedou. A papouškují staré pravdy, aniž by si je dostatečně otestovali.
       Moje nejhorší vlastnosti mi nejvíc pomáhají. Protože nemám dobrou paměť, musím být o to lépe naladěn na to, co je tady a teď. Vědomě nedělám žádnou konstelaci stejně jako tu minulou. Protože pokaždé vstupujeme do nové řeky.
       Protože neumím udělat sterilní pořádek a protože jsem spíš trochu bordelář, musím se umět orientovat i v chaosu. Co jiné lidi vyvádí z rovnováhy, mi nevadí. Nevadí mi, když něčemu nerozumím, protože vím, že stejně nestačí jen porozumění hlavou. Prostě udělám pár kroků a jakmile dojdeme do cíle, obvykle tomu najednou rozumím. Kdybych věřil, že tomu můžu rozumět hned od začátku, nikdy bych neudělal nic nového a zůstal bych jen horší kopií mého učitele.
       Nechávám věci na poslední chvíli a díky tomu jsem efektivní ve stresu.
       Používám logiku (kdo by si pomyslel, že někdo, kdo dělá „pavědu“, bude používat rozum) a díky tomu jsem objevil spoustu věcí, o kterých jiní učitelé učí opak.
       Měl jsem v sobě hodně ženské energie, díky tomu jsem byl hovno chlap, ale to mě donutilo s tím něco udělat. A posílil jsem mužskou energii natolik, že to mohu učit i ty, co na první pohled vypadají daleko víc jako chlapi, než já. A učím ženy ženskou energii a pak se dozvídám, že cvičení, která jsem intiutivně objevil, jsou skoro úplně stejná jako na cvičeních pro ženy, kam muži nemají přístup a která mají starou historii.

Jste správně, jak jste

       Představte si, že všechny špatné vlastnosti a temné stránky jsou buď přímo dary nebo cesta k Vašim darům. Každý z nás je jedinečný a tudíž není naším úkolem být stejní. Právě naopak. Co je u jednoho špatná vlastnost, je u druhého prospěšné. Přijměte své temné stránky a to, co na sobě nemáte rádi a najdete, kdo jste. Něco z toho budete muset uzdravit, ale něco je v pořádku už takhle.
       Mě třeba vůbec nefungovalo pozitivní myšlení. Obecně mi nikdy nefungovalo nic, co je jednoduché. To není dobrá vlastnost. Určitě by bylo jednodušší, abych navštívil pár kurzů pozitivního myšlení, přeprogramoval svůj život a bylo vše v pořádku.
       Dnes jsem za to rád. Jsem vděčný, že mi nefungovaly jednoduché věci, protože některé z nich problémy neléčí, ale potlačují. A dnes mi dokonce funguje i pozitivní myšlení. Ne vždy, ale občas ano.
       Dodnes se potýkám s tím, že se necítím být úplně milovaný. Ale dnes už si tu lásku umím dát sám sobě. A čím víc to umím, tím víc dostávám tuhle zpětnou vazbu: „Martine, na Tvých kurzech jsem zažila takové bezpodmínečné přijetí, jako nikdy v životě.“

Když přijetí nestačí

       Bohužel asi u většiny z Vás nebude stačit tento článek, aby se vše naráz v dobré obrátilo.
       Když si pletete přijetí s rezignací, nebude to fungovat. Přijetí není ani podvolení se.
       Třeba přijetí agresivity znamená, že chápu, že agresivita existuje a že ji nemohu vymazat z povrchu zemského. Rozumím, že ji nemohu vymazat ani ze sebe a že chápu, že bez zdravé agrese bych ihned zemřel (každou minutou mé tělo zabíjí tisíce mikrobů, virů a buněk, které se chystají stát rakovinou).
       Ale neznamená to, že někomu jinému dovolím, aby mi ubližoval, ani to neznamená, že já budu bezdůvodně agresivní. Přijetí znamená, že chápu, že agrese existuje, že nejsem dost velký na to, abych ji zničil a že já nemohu rozhodnout, že budu já nebo svět bez agese.
       A jen díky tomu mám k dispozici dostatek agrese, abych ochránil ty, na kterých mi záleží a sebe a v ideálním případě vyzařuju agresi natolik, že si na mě nikdo nedovolí zaútočit. A přitom na ty, co přicházejí v míru, vyzařuji mír, takže se mě nemusí bát ani nespouštím agresi v ostatních lidech.
       Je těžké dát do slov, co vše přijetí je a co není. Pokud nemáte tento prožitek, přijďte na kurz Přijetí temné stránky nebo Přijetí sama sebe nebo Mít se rád. Tam budeme dělat cvičení, díky kterým je snadnější se naučit přijímat. A budeme se učit, jak se umět zdravě postavit tomu, co mě ohrožuje a že někdy je třeba bojovat, ale ještě lepší je, když ani k boji nedojde.
       Taky pochopíte, že k přijetí je někdy nutné nepřijímat. Že je lépe pravdivě se naštvat, než být nepravdivě pozitivní.
       A budeme stavět konstelace, díky kterým uvidíte své temné stránky v jiném světle. Platí jako vždy – gram praxe je víc, než tuna teorie. Takže se těším na viděnou na praktické výuce.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz