Musíme se uhonit?

Musíme se uhonit?

       Na článek Když muž nezvládá jsem dostal zajímavou reakci a skoro současně jsem dostal mail od účastnice týdenního kurzu. Myslím, že kontrast může být důvodem k zamyšlení.        Nejdřív reakce ženy, která nikdy na mém kurzu nebyla (dále jí budu říkat paní B): „Clanek dost pobavil, v první řadě chce neco udělat s tím, jak žijeme. Těžko chtít, aby ženská byla ženskou, kdyz trčí v práci xy hodin a třeba někde v marketingu by se ženskostí neprošla...My prostě žijeme v jiné době. Nemůžete po lidech chtít, aby jeli pořád lajnu představ muže a ženy někdy skoro před 100 lety. Dnes ženská výbava do rodiny, do vztahu nestačí a s dětmi doma sedět moc nejde, finančně, i proto, ze potřebuje aby děti ve škole zapadly do kolektivu, který opět žije v této uspěchané době!“
       A mail od účastnice mého kurzu (dále jí budu říkat paní C): „V první řadě jsem se velmi zpomalila a přitom všechno stíhám tak jako dřív. Ráno vždy vstávám hodinu před odchodem do práce a připravuji si oběd a svačiny. Dělala jsem vše tak pomalu, že jindy bych si řekla, že to nemůžu stihnout. A přitom mi ještě zbylo 5 volných minut do odchodu do práce. Zeptala jsem se své vnitřní Šamanky, co s nimi. Poradila mi poklonit se rodičům. Udělala jsem to a zanořila se do svých myšlenek tak, že jsem zapomněla na čas. Přesto jsem se vrátila do reality přesně včas, kdy jsem měla odcházet do práce. Byla bych ráda, kdyby mi to zůstalo. Ten klid. A přitom všechno funguje - možná i lépe.
       Zajímavé je také to, že po dovolené se člověk vrátí a tak jako se nemá už na co těšit, protože je po dovolené. Ale pro mne nyní jako by začínal nový život, na který se mohu těšit. To je úžasné. Je to sice i trochu těžké udělat ten krok jiným směrem, ale naštěstí mi to Vesmír dávkuje po malých douškách, že to snad zvládám.
       A hned mi také přicházejí situace, kde to mohu zkoušet dělat nově. Jen jsem přišla v neděli domů, tak na mne dcera spustila, co se jí nelíbí a co by chtěla. Ale mne to vůbec nevytočilo, zůstala jsem v klidu a dala si čas na rozmyšlenou, co s tím udělám...Dnes jsem to probrala s jejím tátou - v klidu. Podpořil mne, že to dělám dobře. Jen je dost těžké překonat ten prvotní strach, že budu dělat něco jinak, než jsem dělala dosud.
       A dokonce jsem i mluvila o dceři se svými rodiči. Jsou to malé krůčky, ale jsou. A dokonce už za ty 3 dny vidím malé pokroky - neodnesla si jídlo do pokojíčku, ale najedla se u stolu. Tak že pro mne pokrok i přesto, nebo právě proto, že jsem nepřistoupila na její požadavky.(a to jsem si původně myslela, že to mám s dětmi v pohodě)
       Někde ve svých článcích jsi o mne napsal, že jsem v ženské energii. Loni bych si řekla: "jo, dala jsem to". Dneska ti píšu:" děkuji"
       Je to fakt úžasný. Měj se hezky a ještě znovu moc děkuji.

Čas prý neexistuje

       Jak je možné, že tato žena zpomalila a zvládá víc? A proč skoro všichni ostatní pořád zrychlují a stíhají méně a méně? Že by skutečně nějaké vnitřní nastavení mohlo změnit i tohle?
       Zatím to neumím naučit každého. Ale už pár lidí to hlásilo. To je mimochodem vedlejší efekt ženské energie. Že zpomalím a tím zrychlím. Že nic nechci a díky tomu dostanu vše. Že přestávám bojovat a díky tomu jsem v bezpečí.

       Pokud se domníváte, že i tohle patří do doby před sto lety, pak je to v pořádku. Já to vidím jinak. Před sto lety jsme to neuměli a začali to dělat jinak. Některé problémy se vyřešily, přibyly nové. Není už na čase se to naučit tak, aby to mohlo konečně poprvé fungovat?

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Žena nemusí být ženou stále

       Paradoxně právě pro ženy, které něčeho dosáhly, je ženská energie dosažitelnější. Už si nemusí nic dokazovat a zjistily, že úspěch je v podstatě k ničemu kromě toho, že se jim s ním dobře žije. Takže právě ženy v marketingu mohou být klidně v ženské energii.
       Ale uznávám, že v práci možná ne. Ale to nevadí. Ženská energie je nezbytná ve vztahu. Takže klidně ráno vstaňte, odjeďte do práce, tam si „oblékněte“ mužskou energii, s ní to dělejte jako dosud nebo lépe (třeba i Vám by se hodilo zpomalit a více stihnout???) a při příchodu domů se „oblékněte“ do ženskosti. Jsem si jistý, že Vaší duši to prospěje a Váš partner, až si na to zvykne, bude rád. A Vaše děti ještě dříve. Protože nic dětem nechybí tolik jako máma v ženské energii. Budete šťastnější, lidé kolem Vás taky a možná zjistíte, že můžete jít ještě dál. Ale to už je jen na Vás.
       Mimochodem, do firem přichází poznání, že ženy (dokonce i v mužské energii) zvyšují rentabilitu firem. Protože přináší aspoň trochu ženskosti. Takže můžete být novátorka.

Jako před sto lety?

       Je vidět, že vůbec nechápete, co nabízím: Vzít to dobré z toho, co před sto lety skončilo a to dobré z toho, co je teď a namíchat to do nikdy nepoznané kombinace, která bude svědčit mužům i ženám. Nebo musíme trvat na tom novém, i když mě to vede do nesvobody?
       Nepleťte si návrat k tradičním hodnotám s ponižováním žen. Nepleťte si „nemuset do práce“ s „nesmět do práce“.
       Já Vám nabízím svobodu volby, kterou jste si nechala vzít tím, že se necháte strašit tím, jak strašné to bylo před sto lety. Ale možná že pro mnoho žen před sto lety by to dnešní době bylo ještě hroznější, než pro nás to jejich.
       Mě spíš pobavila vaše reakce: Říkáte mi, jak to nejde. A já přitom vím, že to jde. Díváte se na žárovku, jak svítí a tvrdošíjně opakujete, že to není možné.
       Mimochodem víte, že z Titanicu bylo zachráněno procentuálně víc nejchudších žen, než nejbohatších mužů? Jak by to bylo dnes?
       Skutečně jste si jistá, že muset chodit do práce, je známkou svobody? Zdá se, že toto otroctví mnohé ženy berou raději, než být šťastné svobodné otrokyně.
       Začínám chápat, že stačí cokoliv vykreslit v dostatečně temných barvách (kdo ví, jaké to skutečně bylo před sto lety kromě popisu těch, které byly nešťastné?) a lidé se ochotně nahrnou do otroctví, ve kterém budou nešťastní a nesvobodní. A ani jim to nedojde.

Klid nebo spěch?

       Podívejte se na ten rozdíl. Spěch a poznání, že jinak to nemůže být. A v druhém případě klid i tam, kde dříve nebyl. Který svět si vyberete?
       Samozřejmě to není zadarmo. Paní C pro to musela něco udělat. Ale jsem si jistý, že kdyby jí někdo nabídl milion za to, že by se vrátila do původního stavu, že by odmítla.
       Teda kdyby byla chytrá, vzala by milion a znovu přišla na mé kurzy a naučila se to a hodně by jí zbylo. Ale kdyby bylo podmínkou dožít život v tom starém, 10 milionů by byla malá cena za to, že by musela být zase v tom starém spěchu, v tom stavu, kde se nemůže o muže opřít a kde je na všechno sama.

Srovnání reakcí

       Všimněte si rozdílu v reakci mezi paní B a mezi paní z článku Analýza mužské a ženské energie. Obě nesouhlasí. Ale každá jinak. Paní z druhého článku je spíše nepřátelská, má jasno, jak to má být a nechce nic jiného slyšet.
       Paní B spíše rezignovaně popisuje svůj vnitřní pocit, že se to nedá změnit. Že sice možná na tom něco je, ale nedá se to do dnešní doby zařadit. A tak trochu i nechce, protože se bojí, že ji chci vrátit do doby před sto lety.
       Já u ní ale hlavně vidím ještě něco dalšího: zatímco paní C (účastnice kurzů) popisuje svobodu v ženské energii, paní z článku Analýza zažívá relativní svobodu v mužské energii, tak paní B krásně popsala svou nesvobodu. Žena nemůže zůstat s dětmi, žena v marketingu se ženskostí neprojde, ženská výbava nestačí, doba je uspěchaná a my s tím nemůžeme nic udělat.
       Chci Vám, milá paní B říct, že svobodu můžete najít. Nenabízím snadnou cestu, ale například i právě paní C je příkladem toho, že to jde a je dnes o hodně svobodnější, než kdy předtím. Držím palce, abyste své vězení a otroctví, o kterém možná ani nevíte, překonala.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz