Publikováno 14.5.2024
Kéž by psychologové věděli
Dostal jsem mail od mého klienta: „Kéž by si tvůj článek "Proč se můj muž změnil po narození dítěte?" přečetla moje žena, její terapeutka a kamarádky.“
Už jednou jsem na něj odpovídal, ale teď budu odpovídat z pohledu psychiatra, který měl nabídku, že by se mohl stát i psychoterapeutem. Tu nabídku jsem dostal od ředitele psychiatrické léčebny, abych zůstal pracovat tam. Ale protože já jsem si chtěl pomoct hlavně sobě, tak ani tato nabídka na proplacení celého výcviku z peněz léčebny mi nestačila ke změně mého rozhodnutí. Já jsem byl totiž nemocný a protože psychoterapie mi nemohla v tom pomoct, tak jsem radši šel tam, kde jsem viděl možnost se uzdravit i z tělesné nemoci. A protože ani medicína neznala příčinu mé nemoci a nebyla mi schopná dát ani radu, jak se jí vyhnout, tak jsem šel na cestu, na které jsem teď, tuto nemoc nemám a kromě řeči jsem se uzdravil i z mrtvičky.
Je mnoho druhů psychoterapie
Tu kterou znáte z filmů, je ta nejméně úspěšná – totiž psychoanalýza. Ta byla zastaralá už v 50.letech minulého století, kdy s jejími dogmaty nesouhlasil pan Eric Berne. A byl kvůli tomu vyhozen z Psychoanalytického institutu. Tak se stal zakladatelem jednoho z mnoha dalších druhů psychoterapie, transakční analýzy.
Pak je většina psychoterapií, které se věnují jedinci. A mnoho z nich si zakazuje se vůbec byť i jen setkat s druhým partnerem, aby daný psycholog mohl být na straně platícího partnera. Ale pak je na straně jeho představ o partnerovi. Tedy ve skutečnosti je proti jak klientovi, tak jeho partnerovi.
Protože klient asi nepřišel za psychologem se zadáním: Chci se rozvést. A chci vidět na svém partnerovi to nejhorší.
Naštěstí takových psychologů moc není. Ale když uvidíte psychologa, který se odmítá sejít s vaším partnerem a jehož vztah za nic nestojí, tak upalujte od něho pryč. Protože v této kombinaci může šeredně ublížit vám, vašemu partnerovi i vašim dětem. O to víc, že on má papír na pomoc lidem jako jste vy. Pak není divu, že mnoho mužů psychology nechce, zatímco když se jim pokazí auto, tak využijí služeb autoopravny, což by mělo být v podstatě totéž. Ale kdyby se stalo pár lidem, že přivezli aspoň trochu pojízdné auto na opravu a vrátili se s nepojízdným vrakem, asi by se také víc rozmýšleli, zda auto nechat opravit profesionály nebo radši nic nedělat.
Prospěšné psychoterapie
Naštěstí je tady rodinná terapie, včetně různých poddruhů, které problém nevidí v jedinci, ale v celé síti vztahů. A když se uzdraví tato síť, tak se uzdraví i jedinci v této síti zapojení. Ale i psychoterapie zaměřené na jedince mohou být velice úspěšné, když si jsou vědomi toho, že každý z nás není sám za sebe. Tyto psychoterapie poznáte podle toho, že buď spontánně stojí o rozhovor s dalšími členy vaší rodiny nebo se mu aspoň nevyhýbají. Protože psychoterapie založené na slovech vás mohou poznat a pomoci vám jen v interakci s druhými lidmi. A s každým člověkem jste
trošku jiný. Kdo neví ani toto, tak by neměl být psychologem.
Další revoluční posun v (psycho)terapii
Ale zatím neznám psychologa, který se dívá na rodinu jako na generační záležitost. A to, co si nevyřešíte v jedné generaci, se objeví v další. Je to tím, že epigenetika je vědecky uznávaná teprve nedávno a všechny metody, které s tím pracovaly, byly zavrženy jako nevědecké. Ale jen díky tomu nikdo nevidí, že když v jedné generaci byl narcismus a manipulace, tak v další generaci bude také, nejméně jeho důsledky. A dívají se na celý problém jen z hlediska toho, co vidí klient. A ten vidí své děsivé dětství v narcistické rodině. A klient je vyzýván k tomu, aby si tento problém neřešil, tam kde je a řešil tam, kde není. Takže teď 99,999% psychologů věří, že narcismus není řešitelný. A nevidí, že řešitelný je, jen musíme své naladění rozšířit z jedince (1. typ psychoterapie) na jeho rodinu (2. typ) a hlavně i na vývoj rodinných vztahů v čase (to zatím umí jen konstelace, které nejsou psychoterapií, protože nechtějí být omezeny jako psychoterapie a které nedělají až na výjimky psychologové).
Já mám klientku, která tím, že si uzdravila svého narcistického otce v sobě, tak se její otec přestal jako narcista chovat. Což je pro psychology důkaz toho, že si vymýšlím. Ale když řešíte problém tam, kde je, tak se dá vyřešit. Zatímco když ho řešíte tam, kde není, tak je samozřejmě neřešitelný. A když papíry na pravdu mají lidé, kteří pravdu nechtějí slyšet, tak pak zbytečně trpí narcisté (tedy bývalé oběti svých narcistických rodičů) i jejich oběti (současné oběti narcistů a manipulantů).
Ale totéž platí i pro jiné věci, které jsou zatím jakž takž řešeny v jedinci nebo jeho rodině, ale skutečný problém je hloubš. Ve „zděděném“ falešném já, které zabraňuje skutečnému já, aby mohlo uzdravit daného klienta. Principy jsou už vědecky dokázané, ale zatím jsme k tomu jako společnost nedorostli.
Proč mluvím o psycholozích s despektem?
Protože jsem je měl všechny v úctě až do okamžiku, kdy o mě nejméně dvě z nich napsaly článek. Ten článek hrubě zkresloval realitu, měl asi 40 chyb o mě a asi 2 o psychologii a mě přesto trvalo tři měsíce, než jsem pochopil, že to nebyla neznalost, ani omyl, ani chyba, ale že to byl cílený útok na člověka, který jim podle nich leze do zelí. A oni si ani nezjistili fakta, že jsem byl právě 3 roky po mrtvičce, takže jsem teprve začínal zase brát lidi. A nebo si je zjistili a usoudili, že když mám po mrtvičce, tak se nebudu bránit.
Mě tato nespravedlnost naopak vybudila k akci a jen díky nim jsem zjistil, jak se někteří psychologové chovají. Přičemž 99% psychologů mám pořád v úctě. Ale ani ti nejlepší z nich si nemohou dovolit napsat nic pravdivého o žádném ze svých kolegů, protože by porušili svůj etický kodex. Takže musí mlčet. Zatímco já už ne. Jednak proto, že nejsem psychoterapeut. Jednak nejsem závislý na penězích natolik, abych se pro ně zpronevěřil své etice. A navíc jsem podle nich svůj etický kodex porušoval. Což nebyla pravda, ale teď už jejich verzi jejich etického kodexu porušuji, protože považuji za důležitější dbát na blaho klientů a ne špatných psychologů.
A znova opakuji, že dobrých psychologů a psychoterapeutů si vážím a vážit budu. Protože nikdo neví všechno. Zatím jsme na počátku vývoje. Takže se musíme jeden od druhého učit. A snad ti nejlepší z nich budou mít tu odvahu, aby zjistili, zda jim funguje to, co funguje mě a mým klientům.
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
