Publikováno 22.4.2024
Když si neumíte hrát se svým dítětem
Pak to znamená, že jste ve svém dětství nemohl/a být dítě. A teď nežijete dospělý život, který je plný lehkosti. Ale žijete předospělost, která je plná tíhy.
Předospělost je stav, kdy se musíte stát psychicky dospělým předčasně a nikdy nedostanete čas na skutečnou dospělost. A díky tomu se pak chováte jako dospělý, ale nemáte zdroje dospělého. Představte si to tak, že byste měl být závodníkem ve vzpírání a přitom měl tělo 3letého človíčka. A proto nás vysiluje to, co pro naše prarodiče bylo normální. Třeba péče o 9 dětí. Zatímco nás vysiluje jediné.
Otázka: „Mám problém. Mám ráda své dítě. Ale současně si hledám důvody, jak s ní nebýt. Radši jí posadím před televizi, jen abych nemusela být s ní. A neumím si s ní hrát.“
Když jsme nedostali něco ve svém dětství, tak pak ve stejném věku dítěte s ním máme obrovský problém. Dokonce jsou i případy, kdy dítě bylo tak strašně nepřijímáno svou matkou, že ho máma zabila. Tak moc nemohla unést své trauma. Tak moc nemohla unést, že to nedostala sama, co teď po ní chtělo její dítě. Takže když nemůžete unést křik svého dítěte, znamená to jen, že jste nezažila přijetí svých rodičů, když jste křičela. A když nemůžete unést křik, brečení, cokoliv od svého partnera, tak ani Vaši rodiče nemohli unést křik (brečení, cokoliv) váš, když jste byl/a dítě.
Takže když své dítě nezabijete, tak jste úžasný rodič.
To platí pro rodiče, kteří se za každou sebenepatrnější chybu obviňují. Aby dokázali uvidět na sobě i to dobré.
A samozřejmě že nejlepší by bylo, kdybyste všechno dostali už jako děti a tím pádem by byli ideálními rodiči pro své dítě. A v každém okamžiku svého života to můžete dostat. Buď v představě nebo v hlubinné konstelaci, ve které to můžete dostat skutečně. A pak budete ještě lepšími rodiči, než předtím.
Když slyšíte dospělého, který se nemá rád kvůli tomu, jak se chová
Tak si uvědomte, že jeho ponižování za to, jak to dělá špatně, vede k horším důsledkům pro něho i pro jeho děti, než když mu řeknete: Věřím, že chcete dělat to nejlepší a držím vám palce, abyste to dokázal. Můžu vás obejmout. Nejste špatný rodič. Ale můžete být i lepší a to uděláte tak, že se svěříte do péče někomu, kdo vám dá to, co jste nedostal, když jste byl dítě.
Protože my všichni chceme pomoci i těm nejhorším rodičům, aby se mohli chovat lépe. A v tom jim pomůžeme svým přijetím. Naopak když se na ně budeme zlobit, jen v nich prohlubujeme trauma a tím pádem se pak budou chovat ke svým dětem hůře.
A je důležité pochopit, že téměř všichni máme traumata a můžeme být na sebe hodní, když si myslíme, že nejsme dokonalí rodiče. Protože ty opravdu špatně rodiče ani nenapadne, že by oni mohli být ti špatní. Tato myšlenka napadá jen ty, co chtějí být lepší.
Tato máma udělala pro své dítě velmi mnoho
A při terapii se dostala se do stejného věku, jako má její dcera dnes. A zjistila velice zajímavé věci. Na vlastní kůži zjistila, jak ji strašně baví všechno prozkoumávat.
Že zlobí svou mámu, protože „když se na mě zlobí, tak má energii“ a jinak je bez energie. Protože dítě nevnímá vztek dospělého jako odrazující, ale jako něco, díky čemu maminka konečně žije.
Zatímco když ji přijímáte a máte ji rádi, i když chodí bosky nebo když se projde louží, tak už to příště nebude tak moc chtít dělat. A naopak bude chtít dělat, z čeho budete nadšená a plná života. Protože dítě chce, abyste byla tak plná života, jako je ono.
Procítila, jak je krásné cítit studenou podlahu na svém holém zadečku. Protože ono ještě neví to, co ví dospělý, totiž že se tam může nachladit. A o to musí každý rodič dbát, ale udělat to tak, aby dítě uvidělo, že není špatná ta studená podlaha, ale až podchlazení v důsledku delšího sezení tam. Protože miminko má potíže s termoregulací, ale většinou to zase není tak strašné, jak to vidí maminka.
Po návratu do jejího skutečného věku
Měla říct svému dítěti: Teď už jsem já velká a ty můžeš být malá. Ale její miminko jí to nevěřilo. A své miminko viděla ve svém věku a sebe viděla jako malou. Tak jsme to museli udělat ještě jednou. Ale teď tam byl problém: Ona potřebovala něco od svého táty, kterého ale viděla také jako malého.
Naštěstí to mohla přijmout ode mě, jako od svého náhradního táty. A když jsme celým procesem prošli podruhé, tak už se viděla jako velká a svou dceru viděla jako malou. Takže dcera byla osvobozena od toho, aby byla předospělá a současně pořád dítě. Stejně jako její matka poprvé nebyla předospělá, ale už skutečně dospělá.
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
