Poprvé publikováno 5.6. 2014
Šťastná svobodná otrokyně 2
Pozn: Nejedná se o snahu zavést otrokářství. Je moc dobře, že jsme ve společnosti, která dává každému moc nad sebou. A když žena ví, že je svobodná, může ještě víc svobody získat, když půjde za tím, co doopravdy chce. Ať už je to cokoliv. Já jsem pro svobodu, ať už je svoboda vnitřní (ta jediná skutečná) nebo zevní.
Jak je vůbec možné si představit, že by otrok měl větší svobodu, než jeho otrokář?
Je to jednoduché. Otrok má jediného otrokáře, svého pána. Zatímco pán může mít tisíce vnitřních otrokářů. Třeba musí dělat věci, aby se zalíbil svým sousedům. Nebo musí dělat věci, aby měl na hypotéku. Nebo musí držet hubu (snad to není vulgární, ale prostě držet ústa není přesně to, co chci napsat), protože se bojí. Paradoxně někteří vězni v koncentrácích se přestali bát. Prostě už neměli co ztratit. Bylo jisté, že to nepřežijí, tak čeho se ještě bát?
Když je „otrok“ šťastnější, než otrokář
Nejdřív jeden skutečný příběh: Cvičení na otroka a otrokáře dělám na více svých kurzech. Obvykle ho spojuji s polední pauzou a rád ho podstupuji také. Byl jsem s jednou ženou, která mi dala za úkol kopnout do popelnice. A pozdravit cizí lidi, kteří šli proti nám. Přeskočit plot. Ponořil jsem se do otroka tak dobře, že mi všechny úkoly dělaly radost. Samozřejmě jsem současně pár procenty své mysli byl i lektor a hlídal, aby toto cvičení nikdo nepřehnal. Ale z 95% jsem byl šťastný až euforický otrok.
Ve svém životě musím obvykle rozhodovat. Mám poměrně dost povinností a tudíž být otrokem je úžasná příležitost k relaxaci. (Opět podotýkám, že být skutečným otrokem a mít zlovolného pána je něco jiného.) Nemusíte nic rozhodovat, zodpovědnost nese pán. Nic jsem nepoškodil, lidem na ulici neublížilo, že je pozdravil cizí člověk a v hospodě, kde jsme byli, nesli docela dobře, že jsou tam "blázni".
Když je otrok svobodnější, než otrokář
Když jsme pak končili kurz, moje otrokářka řekla věc, která mi předtím nedošla: Moc Ti děkuju, že jsi mi ukázal, že mohu být bezstarostná. Já si nikdy nedovolila nic tak špatného jako třeba kopnout do popelnice. Nebo pozdravit cizí lidi jen tak. Ale co mi nejvíc dalo - ty jsi byl jako otrok svobodnější, než já jako tvoje paní.
Vím, že tahle žena nešla verbovat otroky, aby jí sloužili. Pro ni tohle cvičení mělo úplně jiný dopad - ona se poprvé osvobodila od svého vnitřního otrokáře. Poprvé zažila, že je možné kopnout do popelnice a ono se nic nestane. Že je možné přeskočit plot a není konec světa. Že je možné oslovit cizí lidi na ulici a oni se usmějí.
To je první pozitivní účinek tohoto cvičení. Druhý spočívá v tom, že na pudové úrovni každá žena touží ležet svému muži u nohou.
Každý muž touží podmanit si ženu. A pomáhat jí.
Protože přesně odpovídá tomu, co chceme na pudové a nevědomé úrovni. Každý muž touží podmanit si ženu. Ale většina mužů na to zapomněla, protože to se přece nedělá. Maminka mě naučila, že muži se mají k ženám chovat hezky.
Ale jestli to tak skutečně je, proč mají největší problém najít ženu ti nejhodnější muži? A proč si surovci obvykle mohou vybírat? Proč to tak je, když přece všichni víme, že ženy chtějí ty hodné muže?
Ve skutečnosti je to jinak. Ženy samozřejmě chtějí hodné muže. Ale jen na vědomé úrovni. Chce to jejich nový mozek a chce to jejich strach. Ale jejich pudová část a jejich ještěří mozek chce něco jiného.
Pudově chtějí ženy podlehnout muži a opřít se o něj. Ale můžete se opřít o někoho, kdo je menší nebo stejně velký jako Vy? A tady přichází konflikt. Ženino vědomí chce hodného muže, ale její podvědomí chce silného muže, který si ji podmaní a možná dokonce i zotročí. Když si muž dokáže ženu zotročit tak, že se jí to líbí, budou oba nadmíru spokojení.
On je až moc hodný
Když je muž hodný a nosí ženě dárky a podbízí se jí, chvíli se jí to bude líbit. Ale pak jí začne něco chybět. Kolikrát už jsem slyšel: Když on je hodný až moc.
To neznamená, že muž má být zlý. Vždy říkám, že ideální je muž, který umí být zlý (takže ona ví, že si ho neomotá kolem prstu), ale nemá potřebu být zlý. Z takového muže má žena respekt. A současně je v bezpečí.
Skutečně zlí muži jsou ubožáci. Ale skutečně hodní muži jsou bez žen. Většině z nich to vadí. A proto je důležité dívat se pod povrch toho, co se říká a uvidět, jak to je doopravdy.
Skutečně silné ženy po tom touží
Budete se divit, ale tento koncept je nejblíž právě ženám, které jsou silné a které to už přestává bavit. Muset všechno sama. Na minulém kurzu měla jedna paní úkol: Rozhoduj za mě.
Samozřejmě že by nedovolila, kdyby to bylo proti jejím zájmům. Ale už si konečně chtěla odpočinout od toho nést tu všechnu zodpovědnost. A proto dala svému otroku úkol, aby on rozhodoval. I takový paradox existuje.
Slabé a bezmocné ženy obvykle nemohou být šťastné svobodné otrokyně. Někdy to jde, ale obvykle ne, protože nejdřív musíme umět být za sebe, abychom se uměli odevzdat. nejdřív musím vědět, že mi nic nehrozí, když se odevzdám a až potom mám tu odvahu udělat to nepředstavitelné - dát se svému muži. Přestože většina žen právě po tomhle celý život touží.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
