Hlubinné konstelace
Je další vývojový stupeň rodinných konstelací.
Konstelace obecně
Konstelace jsou technika, pomocí které můžeme uzdravit naše vztahy. S rodiči, s dětmi, partnerské i pracovní.
Když by si klient chtěl zlepšit vztah se svou ženou, tak si někoho vybere za sebe a někoho za svou ženu. Důležité je, že konstelatér nepotřebuje a dokonce ani nesmí nic vědět o tom, jaké jsou mezi nimi problémy. Protože konstelace nefungují na bázi slov a dokonce jdou i dál, než k emocím zamknutým v těle. Jdou až k samému jádru problému, takže je jistější, když představitelé nic neví o klientovi a jeho ženě, protože by je „jejich znalost o příčinách“ nutila, aby skutečná příčina problémů zůstala nepoznána.
Zde je nutno říct, že samotné fungování konstelací přesahuje současné znalosti vědy. Podstatné je, že fungují a právě proto, že se vyhýbají povrchním příčinám, tak mohou vyřešit i to, na co jiné přístupy nestačí.
Jakmile představitel klienta a jeho ženy vstoupí do konstelace, nastává nejdůležitější část konstelace. Konstelatér má znalost, jak poznat, co je doopravdy za tím a pomáhá nasměrovat celou konstelaci od nemoci ke zdraví, od poškození k úplnosti, od oddělení ke spojení, od nenávisti, lhostejnosti a vzteku k lásce.
Nemusí vědět všechno, protože každá konstelace všechno ukazuje. A na zkušenosti daného konstelatéra záleží, jestli to uvidí (a pak může pomoct úměrně tomu, co vidí) nebo to nevidí a pak v nejhorším případě vysvětlí konstelaci. Ale vysvětlená konstelace je nejméně účinná. Protože se vrací ke slovům, které jsou nejméně důležitá.
Naopak nejúčinnější je taková konstelace, ve které se totálně změní život člověka a po skončení už ani neví, proč měl problém, který ho trápil třeba desetiletí a teď se diví, proč ho měl déle, než 1 minutu.
Většina konstelací je někde mezi těmito dvěma extrémy.
V čem jsou hlubinné konstelace stejné jako rodinné konstelace
Základ je stejný. Když si někdo např. chce vyřešit vztah se svými rodiči, konstelatér ho vybídne, aby si postavil někoho za sebe, dalšího třeba za tátu a další za mámu. A dál se vše děje podle určitých pravidel, ale v zásadě „se to děje samo.“ Ideální konstelace je taková, která se uspořádá sama, při které „ustoupím stranou, abych nezavazel.“
Ale většinou je třeba nějaký zásah. A na konci je klid, uspokojení, proudí láska a usmíření.
Vnitřní dítě
Na rozdíl od většiny ostatních konstelatérů ale často pracuji s vnitřním dítětem. Např. zadání je přestat se bát.
Téměř vždy je pak v konstelaci dotyčný člověk a jeho strach. A často se ukáže, že strach je jen další částí stejného člověka, který „uvízl“ v nějakém čase. A to je vnitřní dítě, které je samo, cítí se opuštěné a má strach. Takže kdo se chce zbavit svých strachů, ve skutečnosti se chce zbavit sám sebe.
A je potřeba přijmout své vnitřní dítě, vysvobodit ho z jeho „zajetí“, osvobodit ho z minulosti, kde zamrzlo. Pomoci mu v tom dospět a pak ho přijmout do sebe, jako svou nedílnou součást.
Vždy, když se bojíte, si představte, že je to Vaše mladší já, které se bojí, je samo a potřebuje Vás a Vaše přijetí, aby mohlo být vysvobozeno ze svého strachu.
Trauma
V čase uvíznutí se stalo trauma, které aby to dítě „přežilo“, tak muselo zapomenout v tom věku část sama sebe. Můžete si to představit jako pes, který aby přežil uvíznutí v pasti, tak si uhryzne nohu, aby přežil. Ale zatímco takový pes je neustále informován o tom, že mu chybí noha, tak v tomto případě daný člověk neví, proč se mu něco děje, dokud se to neodkryje v konstelaci.
Uzdravení spočívá v tom, že představitel dospělého klienta prožije všechnu bolest, kterou tehdy cítil. Nebo je s malým svým já a dává mu všemožnou podporu, zatímco malý já prochází bolestí.
Když si na tuto část sama sebe klient rozpomene a dá jí, co potřebuje, výsledkem je nejen to, že se přestane bát, ale i něco velmi důležitého získá.
Já pracuji tak, že i když nepracuji s vnitřním dítětem, i tak je tam téměř vždy přítomno a z tohoto hlediska velmi často klient u mě dostává dvě konstelace za cenu jedné.
Časté je také zadání Chci zlepšit svůj vztah k sobě. Taková konstelace téměř vždy je setkání daného klienta s jeho vnitřním dítětem.
Zásadní odlišnost
je, když „uslyším“ „parazita“. Nejčastěji se projeví fyzickým příznakem (třeba bolest hlavy nebo ještě jednoznačnější příznak parazita, např. drbání) nebo daný představitel řekne něco, co je typické pro parazita. Pak ho nejčastěji postavím do konstelace jako další osobu, aby se ukázalo, jestli je to skutečně parazit nebo třeba něco jiného. Zjistil jsem, že tím se celá konstelace dá urychlit, ale hlavně se docílí většího účinku.
Parazita se nezbavuji ani nedělám nic proti němu. Naopak se mu snažím pomoci, aby se dostal tam, kam patří a kde mu bude dobře. Na tomto místě mu bude natolik dobře, že se už nikdy nevrátí do života klienta.
Co jsou to „parazité“
Nemají živé fyzické tělo (na rozdíl od parazitů mikroskopických). Ale pokud je někde v mozku obsaženo Já, tak asi podobně bude mít fyzickou podobu i parazit. Ale k tomu ještě vede dlouhá cesta (pokud tedy vůbec já můžeme v mozku najít - to se ukáže, až věda pokročí). Takže zatím jsme v pozici lidí, kteří na horečku užívají vrbovou kůru a vůbec neví (to se dozví až v r.1896), že v sobě obsahuje kyselinu acetylsalicylovou. A že později z toho vznikne lék Aspirin.
Podstatné je, že tato část není ani já, ani mé vnitřní dítě, ani žádná jiná část mě.
A chová se jako typický parazit, např. jako Parazitická vosička Muscidifurax raptorellus : Samičky dravé vosičky aktivně vyhledávají kukly much a kladou do nich svá vajíčka, čímž je zahubí.
Naštěstí naši paraziti nám dávají většinou desítky let života, než nás zahubí
I když kdoví, třeba tohle je odpověď na otázku, proč i malé děti umírají na rakovinu. A mění naše chování podobně jako https://www.idnes.cz/technet/veda/parazit-toxoplazmoza-meni-tvar-vaseho-obliceje.A140319_142803_veda_kuz
Takže žijeme život našeho parazita a vůbec o tom nevíme.
Cíl: Spojení
Definitivním cílem je najít své místo ve světě a pochopit, že každý z nás je celek, který už není složený z částí, ale z jediného nerozděleného já.
Až si projdete celým procesem, zjistíte, že není důvod, proč za své problémy obviňovat druhé, protože proč byste měli kohokoliv za cokoliv obviňovat, když už mám všechno.
Ale toto je jen pro ty, kdo se se mnou chtějí vydat na dalekou cestu. Pro všechny ostatní platí, že cíl si určujete Vy a já se budu snažit Vám pomoci ho naplnit.
Pravda
Na rozdíl od většiny jiných cest, vždy to udělám tak, abyste mohli být co nejvíce pravdiví. Protože skutečná cesta k cíli nemůže vést přes lež.
Takže i když oba budeme vědět, že cílem je mír a láska, když bude třeba abyste vyjádřili jakoukoliv emoci, udělejte to. Takže třeba Vám pomůžu, abyste nadával, když to neumíte. Dokonce je možné v představě ublížit tomu, kdo mě ublížil atd. Protože dokud v sobě potlačuji emoce, do té doby není možná láska.
Protože skutečná láska je možná, až když vyjádřím všechnu svou ne-lásku. (Takovým způsobem, aby to nikomu neublížilo).
Cíl
Mým cílem je pomoci každému, aby během jediného kurzu dosáhl co nejvíce ze svých cílů.
A aby se cítil aspoň o maličko líp.
Většinou se podaří víc, ale nemohu právě Vám slíbit, že se to udělá celé.
Rozdíly
Moje konstelace jdou do větší hloubky.
Trvají déle.
Na konci je doba, kdy se můžete konstelací „zasytit“.
Přestože trvají déle, udělám stejný počet konstelací (používám techniku multikonstelací).
Aby Vám kurz neublížil
Je třeba mluvit o všem, co se Vám nelíbí zejména na mě nebo na kurzu. Protože právě tehdy máte ve svých rukou to, abyste z kurzu odešli totálně spokojení.
Zatímco, když přede mnou budete schovávat, co Vás trápí, tak zvětšujete svůj rozpor mezi Vaší pravdou a skutečnou pravdou a pak odejdete nespokojení nebo dokonce budete mít pocit, že jsme Vám ublížil. Ale doopravdy Vám ublížilo to, že jste nemluvil o sobě a abyste to příště udělali líp, tak se Vám udělá hůře. Ale když Vy to nepochopíte a nepoučíte se z toho, tak si budete myslet, že za to, že se Vám daří hůře, mohu já.
Komu nemohu pomoct
Pomoct mohu jen tomu, kdo chce vidět pravdu i za tu cenu, že bude bolet. Ale pravda bolí jen chvíli (většinou minuty), zatímco když ji odmítám vidět, bolí mě to pořád, ale podvědomě. TO, že bolí ale nevíme, protože „dráha bolesti je utlumená“ (hodně a hodně zjednodušeně řečeno) a místo bolesti vidíme, že daný člověk se něčemu úzkostlivě vyhýbá. Ale když to člověk viděl už stokrát, tak umí vidět to, co daný člověk ani jeho okolí na něm nevidí.
Takže třeba vidím v hrubosti pana Duška, kterého si jinak vážím, jenom jeho bolest nad ztrátou svých blízkých. To je princip podvědomé bolesti. Ona nemůže zmizet. Tak se přetransformuje do něčeho, co vypadá jako opak.
Podstatné je to, že když si to člověk uzdraví, velmi se mu uleví a až potom zjistí, jak moc ho to „bolelo“.
Další rozdíly
Hlubinné konstelace jsou víc otevřené. Např. Když máte pocit, že máte v konstelaci být, řekněte mi to. Protože já nejsem ten, „kdo konstelace řídí“, tak velmi pravděpodobné Vám to dovolím a právě Vy můžete být tím prvkem, který způsobí, že bude konstelace fungovat víc. Já tam jsem proto, abych poznal, jestli tam patříte nebo jestli „chcete být všude.“
Nezakazuji, aby šel do Vaše konstelace Váš blízký, když nevidíte nikoho lepšího pro tu roli. Pouze Vám řeknu, že podle Hellingera je to zakázáno, protože Váš blízký ví o Vaší situaci, což by mohlo být paradoxně na obtíž. Protože ty nejdůležitější věci nám konstelace řekne, aniž něco o „Vaší situaci víme“ vědomě, protože nás zajímá skutečnost, ne to, co si myslíme, že víme. A paradoxně právě Váš nejbližší Vám může nejvíc pomoct, když o tom, co bude dělat nerozhoduje jeho hlava, ale on prostě jen je.
Obecně je to právě svoboda od všeho, co „by se mělo“ nebo „nemělo“, je tím, co Hlubinné konstelace dělá tak mocné. Takže skoro všechny předpoklady rodinných konstelací jsem schopen prozkoumat, jestli platí vždy, většinou platí, někdy platí nebo dokonce jsou škodlivé. Proto se nedivte, jestli jste byl na jakýchkoliv konstelacích někdy dříve a dozvěděl jste se, co se nesmí, když to udělám jinak. Pak se mě zeptejte a já Vám řeknu, proč porušuju právě toto „základní pravidlo“ konstelací.
A také se nedivte, když budete u mě na kurzu třeba po pár letech a budete svědky nového přístupu. Protože mým cílem je umět to, co funguje, i kdybych kvůli tomu měl dělat pravý opak toho, co jsem dělal dřív.
Když se něco Vám nelíbí, ozvěte se. Moje konstelace jsou jako život.
A v životě taky nebudete čekat na svou smrt, abyste někomu neublížili. Mě můžete, ostatním lidem raději ne.
Protože někdy právě na Vás čekám, abych dal danému člověku najevo, že dělá blbost. Ale čím je daný člověk víc v problémech, tím je nebezpečnější, abych mu to řekl já a tím více může zafungovat třeba věta: „Já tomu vůbec nerozumím“ nebo „Už mě to nudí“ od někoho jiného, než ode mě.
A ještě důležitější je, abyste řekl cokoliv, co se Vám nelíbí na mně, na kurzu nebo čemkoliv spojeném se mnou. Protože když si to necháte pro sebe a budete se tím trápit, je dost velká pravděpodobnost, že skončíte mezi 1% mých nespokojenců, zatímco když to řeknete, je veliká šance, že budete patřit mezi ty, kteří si za normální cenu odnesli mnohonásobek. A chcete trpět jen proto, že jste nenašli odvahu mi to říct? Když naopak víte, že dodržením tohoto pravidla můžete vyřešit to, co by Vás ani nenapadlo, že se dá?
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
