Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Přijetí sama sebe

Přijetí sama sebe – nejdůležitější úkol

       Proč je nejdůležitější? Protože je samo o sobě podstatné, zda přijímáme sami sebe. A taky proto, že ten, kdo přijímá sám sebe, zvládne vše ostatní snadněji a s větší radostí. A naopak ten, kdo sám sebe nepřijímá – nezvládne mnoho jinak snadných úkolů a bude mít v životě více tíhy a méně radosti.

Přijetí toho dobrého

       Divili byste se, kolik lidí nedokáže přijmout své silné stránky. A pak jsou jako ryby, které se celý život pokouší létat – a kupodivu se jim to moc nedaří.
       Když ryba naopak přijme kým je, stane se mistrem v plavání a může to pak učit i ptáky, kteří v rámci volnočasových aktivit poznávají i to, co není jejich a samozřejmě učí ostatní ryby, které sice plavou samy od sebe, ale třeba ne tak dobře.
       Proč nepřijímáme to dobré? Protože nám někdo řekl, že je to špatné. Takže pak třeba chlapi odmítají svou mužskou sílu a diví se, že ženy jimi pak pohrdají. A to jen proto, že jejich máma to se svým mužem neuměla a místo aby jim řekla: „Víš, selhala jsem v tom, jak jednat s mužem“, obviňuje všechny chlapy a neuvědomuje si, že tím odsuzuje své syny k utrpení.

Přijetí toho špatného

       Takže řešením je vždy přijmout to špatné, co jsem. Přijetí neznamená necítit za to zodpovědnost. Právě naopak. Až když přijmu, kdo jsem, se vším všudy, s tím dobrým i s tím zlým, až tehdy mohu to dobré plně zužitkovat a mít z toho prospěch já i ti ostatní a to „špatné“ uzdravit a pak z toho mít prospěch já i ti ostatní.
       Většina toho špatného, co jsem, vůbec není špatná. A rozhodně to není špatné poté, když si to uzdravím. A uzdravit si to nemohu, dokud s tím nezačnu aspoň komunikovat.
       Většina našich „špatných“ stránek jsou jen neuzdravené vnitřní děti. A my místo abychom jim podali pomocnou ruku, se jich snažíme zbavit. A divíme se, že čím víc před tím špatným utíkáme, tím víc nás to dohání. Je to jako útěk před vlastním stínem.
       Když se naopak otočíme a pozorně se podíváme, stín zmizí a přijde úleva.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU

Propozice ke kurzu a místo konání najdete zde. Termíny jsou zde.
-------------------------------------------------------------------
 

       Tento kurz je určen mužům, kteří chtějí být více v mužské energii a ženám, které chtějí naplnit samy sebe ženskou energií.
        Tento kurz dělám od r. 2008, tehdy bylo to, co jsem říkal, velmi kacířské. Za ty dva roky se objevilo mnoho knih, které potvrzují to, co učím. Ale knihy si přečtete, zatímco na kurzu to zažijete, což je daleko více.
       

Pro muže:

       
        Být v mužské síle je neskutečný zážitek. Dokonce máš i pocit, že jsi fyzicky vyrostl. Najednou zvládneš i to, co dříve nešlo nebo jen s velkými obtížemi. Začneš si uvědomovat, že jsi pro ženy přitažlivý, a to dokonce, i když nejsi nijak zvlášť upravený.
        Začneš být přitažlivý pro peníze a pro úspěch. Co sis dříve ani nedokázal představit, najednou můžeš realizovat.
        Dokážeš obejmout svou ženu tak, že se jí udělá dobře, i když jinak by byla nabručená, nešťastná nebo depresivní celé hodiny. Přestaneš být bezbranný vůči ženám, nebudeš se bát, že jim ublížíš. Budeš se cítit pevně a jistě ve svém středu. Začneš si všímat, že už jen Tvou přítomností dochází k příjemné změně u ostatních. Nebudeš se muset hnát za mocí a budeš ji mít.
        Budeš dobrým vzorem svým dětem. Budeš oporou pro celou svou rodinu, aniž by Tě to vyčerpávalo. Naopak začneš vidět, jak je úžasné být hlavou a pilířem rodiny. Co Ti dříve vadilo nebo Tě vyčerpávalo, dnes buď s klidem odmítneš nebo zvládneš s radostí.
        Tvá žena i rodina se vedle Tebe zklidní a budou šťastnější. Vše půjde snadněji. Celý svět Tě bude více respektovat. Za méně práce dostaneš více koláčů.
        Budeš k sobě přitahovat více ženské ženy, ubude bojů a přibude lásky, respektu a jemnosti v Tvém životě.

       

Pro ženy:

       
        Být v ženské mocné slabosti je zážitek naplňující srdce i duši. Když v ní budeš na 100%, nebude nic, co by Tě mohlo ohrozit, budeš se moci úplně odevzdat a přitom být v bezpečí. Dostaneš se do absolutního klidu, přijetí a dělání neděláním.
        Budeš si užívat obdivných mužských pohledů, každý muž bude toužit Tě hýčkat. Budeš v bezpečí před agresivitou i před nástrahami vnějšího světa. Zažiješ dětskou nevinnost a přitom budeš plně ŽENOU. Uvolnění vede k plnějšímu prožívání celého života, sexu i menší bolestivosti menstruace. Budeš milovat, že jsi ŽENOU a nebude nic, co bys mužům záviděla.
        Snadno najdeš MUŽE, který dá s radostí oporu Tobě i Vašim dětem. Dokážeš dát dětem to nejpodstatnější, co může matka dát - vyživíš je pro celý život mateřskou a ženskou energií. To neznamená, že nebudou konflikty, ale už jen přítomností ženské energie se začnou rozpouštět.
        Najdeš v sobě naplnění a už nebude platit: "Neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane." Budeš milována a budeš to cítit. Najdeš svého prince, ale on bude král a Ty královna.
        Tvá přítomnost bude hojivá a bude Tebou prostupovat láska. V tom najdeš štěstí a naplnění.
       


Námitka: Ale tohle je až moc sladké. Tohle snad ani není možné. Nevěřím tomu.

        Odpověď: Ano, máte pravdu. Pro drtivou většinu z nás je to něco, co nelze v životě zažít. A je pravdou, že budu nadšený, když to po jediném kurzu zažije i jen jediný člověk jen na milisekundu. Odstavce výše neukazují výsledek jednoho kurzu, ale dlouhé cesty, která tímto jediným kurzem může začít.

        Na druhou stranu podle mých zkušeností téměř každý pocítí alespoň malou změnu tímto směrem. Kdo ne, tomu se na konci kurzu budu ještě víc věnovat, aby měl aspoň malou zkušenost mužské/ ženské energie v sobě.
        Muži i ženy navíc na kurzu dostanou návod na cvičení, kterým daný proces mohou posilovat a přibližovat se i sami doma stavům popsaným nahoře. Vím, jaké to je být slabým mužem a kdyby tehdy takový kurz existoval, rád bych za něj dal statisíce a pořád by se mi to vyplatilo.
       

Muž, který nejde do mužské energie, je sám proti sobě

       
        Mužům se vyplácí každý krok směrem k mužské energii. I jen po jediném kurzu pocítí změny k lepšímu. Pro muže je tento proces velmi příjemný, protože samotná cvičení jsou pro muže přitažlivá (jediný, kdo je nechce podstupovat, je jejich strach) a každý krok se ihned vyplácí. Je jen jedna nepříjemnost spojená s cestou k mužské energii a tou je možná reakce okolí. Pokud lidé kolem Vás byli zvyklí, že vše půjde podle nich, bude pro ně Vaše změna trnem v oku. A možná začnou házet klacky pod nohy. Ale když vytrváte, i oni Vám pak poděkují.
       

Ženy potřebují bezpečné prostředí

       
        Na druhou stranu pro ženy je celý proces podstatně náročnější. Proto ženy musí cestu k ženské energii spojit s přijetím mužské energie. Pokud by žena šla ihned úplně jen do ženské energie, většina by to nezvládla, protože jejich strachy by jim to neumožnily. Proto je posun u žen pozvolnější, aby si mohly průběžně na novou energii zvykat. I v tom je toto uspořádání kurzu jedinečné, protože jak jdou muži více do mužské energie, ženy mohou bezpečně více a více jít do ženské. Tohle žádný kurz, kde jsou jen muži nebo jen ženy, nemůže nabídnout.
        Z principu cesta do ženské energie je nemožná bez důvěry nebo bez ochraňující mužské energie. A jen málo žen (i mužů) dokáže životu důvěřovat natolik, aby se mohly vydat k ženské energii bez bezpečného ochraňujícího kruhu zdravé mužské energie.
       
       
Abych Vám ukázal, co je možné po jediném kurzu, zde jsou zprávy účastníků.
       
       
Nebo se můžete na kurz rovnou přihlásit.
       
       
       

nbsp;

K čemu je dobrá agrese a dominance

K čemu je ještě dobré umět být zdravě agresivní

       Pokud Vám Vaše žena řekla, že jste málo chlap, skoro určitě to znamená, že neumíte být dominantní.
       Dominance je něco, co nelze mít, když nemáme sílu.
       Sílu nelze získat, když odmítáme agresi. A zdravou agresi se nejde naučit, když odmítám agresi jako takovou.
       Smutnou zprávou je, že ti nejhodnější chlapci jsou nejvíc sami a nejvíc na odstřel.

Ani hodný chlapec, ani zlý muž

       Být zlý ale nic neřeší a hlavně to není cílem. Nicméně k tomu, abychom se stali tím, kým jsme, musíme přijmout a uzdravit i svouo zlou část.
       Proto je důležité pochopit, že musíme přijmout i svou agresivitu a i když je nakonec cílem ji uzdravit, musíme přijmout i tu zlou, ošklivou škodící agresivitu. Ale kde se s ní spojit, aby škody byly co nejmenší?
       Já nabízím kurz Přijetí vlastní agresivity, kde se to učíme. A muži se to učí i na kurzu Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU.

Když to chybí

       Znám ženy, které si našly milence, protože jejich muž je nebyl schopen plácnout po zadku. A to i když o to ty ženy prosily skoro až doslova na kolenou.
       A myslím, že každý z nás zná ženu, která opustila chlapa, protože jí přestal imponovat.
       Podle mého odhadu nejméně 20% žen potřebuje cítit ze svého muže sílu, převahu, dominanci a jistou míru agrese. Samozřejmě kočírované a láskyplné.
       Pokud chceš být přitažlivý pro víc žen, přijetí vlastní síly a agresivity je nezbytný krok.
       A pokud jako žena chceš být divoká a přitáhnout si divokého nebo dominantního muže, musíš přijmout agresivitu. Bez toho musíš zůstat u hodných chlapců.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Sourozenecké rozmíšky

Soupeření mezi sourozenci

       Dotaz: „Jak poznat, zda je soupeření mezi sourozenci ještě "zdravé" a "normální" a kdy už přerůstá v boj, který může vztahy narušit?“
       Rodina je přirozeně hierarchický systém. Kdykoliv se pokusíme tuto hierarchii narušit, budou problémy. A boje mezi dětmi jsou jen méně závažným z těchto problémů.
       Správně mají být rodiče větší, mají určovat pravidla, dávat hranice, pečovat, starat se, milovat, chránit a zabezpečit své děti. Pokud rodiče svou moc umí používat, budou hledat nejlepší řešení pro všechny, budou dávat dětem prostor k vyjádření, ale nakonec rozhodnou oni. Pokud jsou rodiče dospělí a mají vyřešené své strachy a nejistoty, budou umět uznat svou chybu, budou umět přizpůsobit svá rozhodnutí měnící se situaci a z dětí vyrostou sebevědomí, avšak nikoliv frackovití dospělí.
       V takovéto rodině pravděpodobně ani nebude žádné soupeření mezi dětmi, protože soupeření je příznakem toho, že zde chybí autorita a že nedošlo k jasnému nastavení hierarchie nebo být menší považují rodiče za něco špatného.

Nejdřív rodiče, pak děti

       Děti zlobí tehdy, když cítí, že si to mohou dovolit (tedy když rodiče nemají autoritu, když rodiče nejsou výš, než děti) nebo když jim nic jiného nezbývá, aby se ubránili před něčím, co jde proti jejich přirozenosti (tedy když rodiče nemají přirozenou autoritu, ale snaží se ji získat nadměrnými tresty nebo násilím)
       Ve zdravé rodině je jasné, že rodiče jsou větší a děti je respektují. Když se rodiče zmýlí, přiznají to a poučí se z toho. Tím roste jejich přirozená autorita a nemusejí ji nahrazovat nadměrnými tresty nebo násilím. Na druhou stranu se nebojí dítě adekvátně potrestat nebo mu dát na zadek.

Nejstarší dítě je největší

       Za normálních okolností (všechny děti mají stejné rodiče, žádné dítě není postižené) má být nejstarší dítě nejvýš v hierarchii dětí.
       Největší neznamená nejdůležitější. Například žena je důležitější, než muž, ale muž je větší. Muž je také první.
       Stejně tak nejstarší dítě má mít nejvíc moci, nejvíc zodpovědnosti, má být první. Toto je přirozený řád a když ho budete dodržovat, rozmíšky nebudou nebo jen malé. Samozřejmě Vy jako dospělý musíte zajistit, že nejstarší dítě nebude mladší děti šikanovat, ubližovat jim a podobně. Vždy je něco za něco a nejstarší dítě je první, proto nejvíc dostává a také po něm nejvíc chceme.
       Problémy mohou nastat, když přijde další dítě a to má víc pozornosti. Samozřejmě když je malé dítě bezmocné, musíme se mu věnovat víc. Ale vždy to lze udělat tak, aby první dítě zůstalo první.
       Ideální je to udělat pomocí pochopení: Něco, co nejstarší dítě unese (a neublíží si přitom) a mladší už ne. Vyzveme mladší dítě, jestli chce převzít vedoucí úlohu. K tomu patří nést tuto těžkou věc. Když mladší dítě pochopí, že je to zatím nad jeho síly, rád přenechá první místo staršímu sourozenci. Díky tomu pochopí, že moc neslouží k ponižování druhých. Ale k péči o ně. Navíc bude motivováno cvičit, aby tu samou věc časem zvedlo taky. A tím se dostane na pozici, kde bylo předtím první dítě. Jenže to mezitím také rostlo a cvičilo a teď už zvládne zase víc. Když mladší dítě pochopí, že není ostudou být druhé, že to má své výhody (a že to odpovídá jeho situaci), s radostí přijme pozici druhého a první dítě s radostí přijme pozici prvního. Každé dítě je tam, kde má být a nejsou žádné rozmíšky, protože každý je tam, kam patří.

K moci patří zodpovědnost

       Když dítě pochopí, že k moci patří zodpovědnost (a samozřejmě to musí VIDĚT u rodičů, aby to fungovalo), nebude se snažit být tam, kde pro to nemá předpoklady. Když mladší dítě uvidí, že starší dítě svou moc nad ním nezneužívá proti němu, nebude mít potřebu s ním bojovat.

Zdravý boj

       Cílem dětství je aby dítě udělalo všechny kroky k tomu, aby až nadejde čas, mohlo být a bylo dospělé.
       K dospělosti patří umět se ubránit, umět bojovat. (Samozřejmě také umět nebojovat, když není třeba a umět se i boji vyhnout, tam, kde je to nejlepší cesta).
       Proto musí rodiče děti na dospělost připravit a k tomu patří i to, aby uměli bojovat.
(Děti, které se neumějí nebo nechtějí bránit, budou mít potíže už ve škole.)
       Proto je důležité, aby rodiče dovolili boj mezi dětmi pod dozorem. Musí je naučit bojovat férově, pochopit, že jen chudák zneužívá druhé a ponižuje je. Když pak rodiče dají průchod přirozenému férovému boji a předtím naučili děti, že moc nemají zneužívat, velmi rychle všechny nebezpečné boje opadnou a zůstane boj jako příprava na život.

Úloha rodičů

       Rodiče musí jasně stanovit pravidla a ukázat jasně a jednoznačně, že být výš přináší výhody (menší mě má poslouchat), ale také zodpovědnost za oba, když rodiče nejsou přítomni. Pokud se rodiče nebojí své síly a přijímají svou autoritu, aniž by si tím museli něco dokazovat, automaticky to děti odkoukají a naučí se, že skutečný boj nastupuje jen tehdy, když všechny ostatní možnosti byly vyčerpány.
       Když se rodiče boje nebojí, mohou se děti kočkovat, aniž by jim hrozilo nebezpečí a bojování si užívat. Přirozeně se tím také otuží a to se bude v jejich dalším životě mnohokrát hodit.

       Není až tak důležité, zda v rodině boje jsou (boj je přirozenou součástí života), ale jak k němu rodiče přistoupí. Když to rodiče dobře zvládnou, boje ustanou, protože hierarchie je daná. Boj se objeví jen v situaci, kdy došlo k nespravedlnosti a tu mají (pomoct) napravit rodiče. Pouze když se jim to nepovede, budou trvalé boje.

Kočkování jako příprava na život

       Kočkování je boj, který není hraný, ale nehrozí při něm žádné nebezpečí, při kterém se děti učí zvládat svou sílu, trénují pro život a současně si stále znovu a znovu ujasňují svou pozici v systému. To je pro další život velmi přínosné, protože takové děti se nebudou bát vyjádřit svůj názor, budou se umět fyzicky ochránit a posílí své tělo a zdraví.
       Pokud není nějaké dítě nějak oslabené, automaticky se kočkováním i znovu osvěží, jaká je vlastně hierarchie v rodině.
       Trochu složitější situace je, když jen o málo starší je holčička. Tam by samotné měření fyzických sil mohlo vést k tomu, že by se výše dostal mladší bratr a to není zdravé. Tady musí nastoupit rodiče a vysvětlit, že fyzická síla je jen jedním z mnoha faktorů, které určují naše postavení v hierarchii rodiny a společnosti. Pokud mají rodiče autoritu, boje ustanou a zůstane jen trénink v kočkování.

Rodina jako tým

       Hlavně by rodiče měli děti naučit, že rodina je tým. Tím pádem snaha ublížit druhému nebo závist jsou hlouposti. Stáhnout sourozence dolů je zakázáno, dostat se výš, než je on, je vítáno.
       Jakmile děti uvidí, že rodina je tým, budou za něj kopat také.
              Za tým nehraju, když se necítím být jeho součástí nebo když cítím nespravedlnost. Když se rodiče postarají o to, aby se každé dítě cítilo být vítáno, s každým se zachází spravedlivě a úměrně jeho věku a postavení, nebudou děti bojovat mezi sebou, ale za rodinu, když bude potřeba.
       Když je pak rodiče naučí, že boj je málokdy to nejlepší řešení, naučí se být týmovými hráči i v širším kontextu.
       A když je rodiče dokonce naučí, jak poznat situaci, kdy je třeba bojovat ze všech sil a třeba i nefér (když je proti mně člověk s pistolí, má nefér výhodu a já tudíž mohu bojovat nefér), budou děti dokonale vybaveny i pro situace, které drtivá většina jejich vrstevníků nebude zvládat.
       A to všechno jen proto, že jejich rodiče přijali agresi a nestali se otroky ani své agrese ani svého strachu z agrese.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Jak uzdravit agresi

Vyřešená agrese

       Agresi má člověk vyřešenou tehdy, když

  • 1. nepotřebuje být agresivní.
  • 2. nepotřebuje se agresi vyhýbat tam, kde je to nejlepší řešení
  • 3. díky tomu se nedostává do kontaktu a agresory
  • 4. pokud už se s nimi dostane do kontaktu, umí je svou klidnou, ale současně jasnou a silnou energií uklidnit
  • 5. a pokud to nejde, umí se (agresivně, když je třeba) ubránit.

Má vůbec někdo agresi vyřešenou?

       Bezpochyby ano. Jako příklad dávám skupinu mnichů, kteří prošli v korejské válce po bojové linii a na dva dny v daném místě válka přestala.
       Bohužel to neměli vyřešené natolik, aby válka skončila úplně, ale je otázka, zda je v lidských silách ukončit válku. Podle mě je to určitě možné, ale půjde to extrémně těžko v situaci, kdy miliony lidí jsou plné strachu. Naopak to půjde snadno v okamžiku, kdy si miliony lidí uzdraví své strachy a proti nim budou desítky lidí, kteří strachy rozněcují.
       Jak je Vám asi jasné, ani já nemám agresi vyřešenou vůči tak ideálnímu cíli, jaký jsem uvedl. Přesto Vám mohu pomoci, protože každý krok směrem k uzdravení agrese nám pomůže. A nejvíc pomůže těm, kteří agresi odmítají. Protože ti nejvíc agresi přitahují.

Co musím udělat, abych si agresi „vyřešil“?

       Nejdřív musím pochopit, že agrese není ani špatná ani dobrá. Záleží na situaci. Kdyby Daladier a Chamberlain byli agresivnější, mohli zabránit světové válce. Když je proti nám agresor, máme jen dvě dobré možnosti. Buď 1.nezranitelná ženská energie nebo 2. vítězná mužská energie.
       Když neumím ani jedno z toho, zbývá mi už jen 3. agrese a malá válka (nebo žádná válka, protože agresor je agresivní jen na slabší). Nebo 4. ústupky a světová válka.
       Samozřejmě na ulici je lepší 5. utéct.
A hlavně: V 99% případů v naší společnosti je samozřejmě lepší být neagresivní, protože většinou na druhé straně není agresor. A možná je to i 99,9999999%. Přesto je lepší se umět ubránit, i kdybych to využil jen jednou za život. A nemohu se uchránit bez přijetí agrese.
       Myslíte si, že kladivo je lepší, než šroubovák? Ne. Záleží na situaci. Záleží na tom, „kdo“ je na druhé straně. Záleží na „jeho hlavě“. Když „hlava“ odpovídá šroubováku, bude fungovat šroubovák. Když „hlava“ nemá rýhu, tedy je to hřebík, můžu se ušroubovat a nic se nestane.
       Agrese je také jen nástroj. Problémy mají ti, co umí jen být agresivní, ale často daleko větší problémy mají ti, co odmítají být agresivní za každou cenu.
       Kdyby byli Židé v roce 1900 agresivnější, byli by v roce 1933 obtížnější terč a možná by je Hitler nechal na pokoji. Nebo by se je pokusil vyvraždit také, ale oni by se nedali tak snadno.
       Vždy když si budete říkat, že bez agrese by byl svět lepší, vzpomeňte si na to, že agresi nelze zrušit. Můžete se jí jedině vzdát. Ale když se jí vzdáte Vy, někdo jiný si ten Váš odmítnutý kousek agrese vezme a použije ho proti Vám.

Já ale nejsem agresivní

       Nejjstější způsob, jak se stát obětí agrese je být povýšený a odmítat agresi. Máloco agresivního člověka naštve víc, než bohorovný klid člověka, který si myslí, že je lepší, protože není agresivní.
       Začněte se dívat na druhé, tam to uvidíte líp. Lidé, kteří bojují proti agresi, proti ní bojují agresivně. A tím si přtahují agresi od agresorů.
       Jakmile pochopíte, že povýšenost je také určitý druh agrese, začne Vám dávat smysl, proč někteří lidé tak moc přitahují agresi, i když vědomě dělají vše pro to, aby se agresi vyhnuli.

Já ale skutečně nejsem agresivní

       Tím hůř. Chápu, že v této společnosti je to považováno za plus. A bezpochyby je plusem umět být neagresivní.
       Ale to je něco úplně jiného, než neumět být agresivní. Když agresi neumíte, agresorům připadáte jako snadný terč, jako hlupák a jako něco podřadného.
       Agresor není horší, než neagresor. On má prostě větší spojení se starší částí mozku, která říká: Udeř nebo Uteč. A nejsnazší je udeřit do někoho, kdo se ani nechce bránit.
       My „civilizovaní lidé“ máme naopak lepší spojení s tou částí mozku, která říká, že spoluprací dojdeme dál. Ale pozor: Spoluprací dojdeme dál jen tehdy, když budeme spolupracovat s těmi, co chtějí spolupracovat. Když se pokusíme spolupracovat s těmi, co chtějí udeřit, staneme se snadným cílem.
       Proto je důležité umět být agresivní i umět být neagresivní. Stejně jako šroubek povolíme šroubovákem a kladivem to všechno jen zhoršíme. Ale když se pokusíme šroubovat hřebík, budou se nám všichni smát.

Přijetí agrese

       Abych se naučil být agresivní, když je třeba a být neagresivní, když je to lepší cesta, musím agresi přijmout. Nemohu se naučit zacházet s něčím, co odmítám. A těžko se budu učit něco, čeho se bojím.
       Takže potřebuji bezpečné prostředí. A někoho, kdo mě s agresí rozumným tempem bude konfrontovat.
       K tomu potřebujete někoho, kdo aspoň trochu umí být agresivní a aspoň trochu umí být neagresivní a umí aspoň trochu poznat, kdy který přístup zvolit.
       Proto dělám kurz Přijetí vlastní agresivity, kde budeme dělat různá cvičení a uzdravovat naše strachy, abychom se nebáli přijmout agresi i neagresi.

K čemu je to dobré

       Čím víc mám agresi vyřešenou, tím mám větší pravděpodobnost, že se mi agrese druhých vyhne. A když ne, budu se jí umět postavit. Postavit tak, že si získám obdiv toho druhého a on už mě nebude chtít ublížit, ale bude si mě vážit.
       Čím víc lidí bude mít vyřešenou agresi, tím obtížnější terč budeme jako celek a tím budeme ve větším bezpečí vůči jiných skupinám obyvatelstva, kteří by nám chtěli vládnout, chtěli by zde zavést vládu násilí nebo by nám chtěli ublížit.
       Když mám vyřešenou agresi, jsem dost silný na to, abych uchránil svou rodinu a sebe.
       Budu v bezpečí před domácím násilím a násilím na ulici.
       Budu se umět na druhého jen podívat a on pochopí, že nejsem snadný terč.
       V ideálním případě budu umět rozpustit jeho agresivitu i strachy a z násilníka se může nakonec stát i můj ochránce.
       Budu umět nastolit v mé rodině pořádek a ani mě pak nenapadne, že bych se mohl ptát na tyto dotazy.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich