Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Přijetí sama sebe

Přijetí sama sebe – nejdůležitější úkol

       Proč je nejdůležitější? Protože je samo o sobě podstatné, zda přijímáme sami sebe. A taky proto, že ten, kdo přijímá sám sebe, zvládne vše ostatní snadněji a s větší radostí. A naopak ten, kdo sám sebe nepřijímá – nezvládne mnoho jinak snadných úkolů a bude mít v životě více tíhy a méně radosti.

Přijetí toho dobrého

       Divili byste se, kolik lidí nedokáže přijmout své silné stránky. A pak jsou jako ryby, které se celý život pokouší létat – a kupodivu se jim to moc nedaří.
       Když ryba naopak přijme kým je, stane se mistrem v plavání a může to pak učit i ptáky, kteří v rámci volnočasových aktivit poznávají i to, co není jejich a samozřejmě učí ostatní ryby, které sice plavou samy od sebe, ale třeba ne tak dobře.
       Proč nepřijímáme to dobré? Protože nám někdo řekl, že je to špatné. Takže pak třeba chlapi odmítají svou mužskou sílu a diví se, že ženy jimi pak pohrdají. A to jen proto, že jejich máma to se svým mužem neuměla a místo aby jim řekla: „Víš, selhala jsem v tom, jak jednat s mužem“, obviňuje všechny chlapy a neuvědomuje si, že tím odsuzuje své syny k utrpení.

Přijetí toho špatného

       Takže řešením je vždy přijmout to špatné, co jsem. Přijetí neznamená necítit za to zodpovědnost. Právě naopak. Až když přijmu, kdo jsem, se vším všudy, s tím dobrým i s tím zlým, až tehdy mohu to dobré plně zužitkovat a mít z toho prospěch já i ti ostatní a to „špatné“ uzdravit a pak z toho mít prospěch já i ti ostatní.
       Většina toho špatného, co jsem, vůbec není špatná. A rozhodně to není špatné poté, když si to uzdravím. A uzdravit si to nemohu, dokud s tím nezačnu aspoň komunikovat.
       Většina našich „špatných“ stránek jsou jen neuzdravené vnitřní děti. A my místo abychom jim podali pomocnou ruku, se jich snažíme zbavit. A divíme se, že čím víc před tím špatným utíkáme, tím víc nás to dohání. Je to jako útěk před vlastním stínem.
       Když se naopak otočíme a pozorně se podíváme, stín zmizí a přijde úleva.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU

Propozice ke kurzu a místo konání najdete zde. Termíny jsou zde.
-------------------------------------------------------------------
 

       Tento kurz je určen mužům, kteří chtějí být více v mužské energii a ženám, které chtějí naplnit samy sebe ženskou energií.
        Tento kurz dělám od r. 2008, tehdy bylo to, co jsem říkal, velmi kacířské. Za ty dva roky se objevilo mnoho knih, které potvrzují to, co učím. Ale knihy si přečtete, zatímco na kurzu to zažijete, což je daleko více.
       

Pro muže:

       
        Být v mužské síle je neskutečný zážitek. Dokonce máš i pocit, že jsi fyzicky vyrostl. Najednou zvládneš i to, co dříve nešlo nebo jen s velkými obtížemi. Začneš si uvědomovat, že jsi pro ženy přitažlivý, a to dokonce, i když nejsi nijak zvlášť upravený.
        Začneš být přitažlivý pro peníze a pro úspěch. Co sis dříve ani nedokázal představit, najednou můžeš realizovat.
        Dokážeš obejmout svou ženu tak, že se jí udělá dobře, i když jinak by byla nabručená, nešťastná nebo depresivní celé hodiny. Přestaneš být bezbranný vůči ženám, nebudeš se bát, že jim ublížíš. Budeš se cítit pevně a jistě ve svém středu. Začneš si všímat, že už jen Tvou přítomností dochází k příjemné změně u ostatních. Nebudeš se muset hnát za mocí a budeš ji mít.
        Budeš dobrým vzorem svým dětem. Budeš oporou pro celou svou rodinu, aniž by Tě to vyčerpávalo. Naopak začneš vidět, jak je úžasné být hlavou a pilířem rodiny. Co Ti dříve vadilo nebo Tě vyčerpávalo, dnes buď s klidem odmítneš nebo zvládneš s radostí.
        Tvá žena i rodina se vedle Tebe zklidní a budou šťastnější. Vše půjde snadněji. Celý svět Tě bude více respektovat. Za méně práce dostaneš více koláčů.
        Budeš k sobě přitahovat více ženské ženy, ubude bojů a přibude lásky, respektu a jemnosti v Tvém životě.

       

Pro ženy:

       
        Být v ženské mocné slabosti je zážitek naplňující srdce i duši. Když v ní budeš na 100%, nebude nic, co by Tě mohlo ohrozit, budeš se moci úplně odevzdat a přitom být v bezpečí. Dostaneš se do absolutního klidu, přijetí a dělání neděláním.
        Budeš si užívat obdivných mužských pohledů, každý muž bude toužit Tě hýčkat. Budeš v bezpečí před agresivitou i před nástrahami vnějšího světa. Zažiješ dětskou nevinnost a přitom budeš plně ŽENOU. Uvolnění vede k plnějšímu prožívání celého života, sexu i menší bolestivosti menstruace. Budeš milovat, že jsi ŽENOU a nebude nic, co bys mužům záviděla.
        Snadno najdeš MUŽE, který dá s radostí oporu Tobě i Vašim dětem. Dokážeš dát dětem to nejpodstatnější, co může matka dát - vyživíš je pro celý život mateřskou a ženskou energií. To neznamená, že nebudou konflikty, ale už jen přítomností ženské energie se začnou rozpouštět.
        Najdeš v sobě naplnění a už nebude platit: "Neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane." Budeš milována a budeš to cítit. Najdeš svého prince, ale on bude král a Ty královna.
        Tvá přítomnost bude hojivá a bude Tebou prostupovat láska. V tom najdeš štěstí a naplnění.
       


Námitka: Ale tohle je až moc sladké. Tohle snad ani není možné. Nevěřím tomu.

        Odpověď: Ano, máte pravdu. Pro drtivou většinu z nás je to něco, co nelze v životě zažít. A je pravdou, že budu nadšený, když to po jediném kurzu zažije i jen jediný člověk jen na milisekundu. Odstavce výše neukazují výsledek jednoho kurzu, ale dlouhé cesty, která tímto jediným kurzem může začít.

        Na druhou stranu podle mých zkušeností téměř každý pocítí alespoň malou změnu tímto směrem. Kdo ne, tomu se na konci kurzu budu ještě víc věnovat, aby měl aspoň malou zkušenost mužské/ ženské energie v sobě.
        Muži i ženy navíc na kurzu dostanou návod na cvičení, kterým daný proces mohou posilovat a přibližovat se i sami doma stavům popsaným nahoře. Vím, jaké to je být slabým mužem a kdyby tehdy takový kurz existoval, rád bych za něj dal statisíce a pořád by se mi to vyplatilo.
       

Muž, který nejde do mužské energie, je sám proti sobě

       
        Mužům se vyplácí každý krok směrem k mužské energii. I jen po jediném kurzu pocítí změny k lepšímu. Pro muže je tento proces velmi příjemný, protože samotná cvičení jsou pro muže přitažlivá (jediný, kdo je nechce podstupovat, je jejich strach) a každý krok se ihned vyplácí. Je jen jedna nepříjemnost spojená s cestou k mužské energii a tou je možná reakce okolí. Pokud lidé kolem Vás byli zvyklí, že vše půjde podle nich, bude pro ně Vaše změna trnem v oku. A možná začnou házet klacky pod nohy. Ale když vytrváte, i oni Vám pak poděkují.
       

Ženy potřebují bezpečné prostředí

       
        Na druhou stranu pro ženy je celý proces podstatně náročnější. Proto ženy musí cestu k ženské energii spojit s přijetím mužské energie. Pokud by žena šla ihned úplně jen do ženské energie, většina by to nezvládla, protože jejich strachy by jim to neumožnily. Proto je posun u žen pozvolnější, aby si mohly průběžně na novou energii zvykat. I v tom je toto uspořádání kurzu jedinečné, protože jak jdou muži více do mužské energie, ženy mohou bezpečně více a více jít do ženské. Tohle žádný kurz, kde jsou jen muži nebo jen ženy, nemůže nabídnout.
        Z principu cesta do ženské energie je nemožná bez důvěry nebo bez ochraňující mužské energie. A jen málo žen (i mužů) dokáže životu důvěřovat natolik, aby se mohly vydat k ženské energii bez bezpečného ochraňujícího kruhu zdravé mužské energie.
       
       
Abych Vám ukázal, co je možné po jediném kurzu, zde jsou zprávy účastníků.
       
       
Nebo se můžete na kurz rovnou přihlásit.
       
       
       

nbsp;

Jak se uzdravit

Proč se nemohu uzdravit

       Každý, kdo pracuje s lidmi, viděl ve své praxi zázraky. Lidé se uzdravili z nemocí, ze kterých by to nemělo být možné.
       Rozumné by bylo ptát se, proč se to někdy stane a co udělat, aby se zázraky staly běžnou součástí mého života.
       Klasická medicína nám místo toho tvrdí, že zázraky neexistují a že je to jen špatné pozorování, neznalost, omyl nebo podvod.
       Já věřím, že můžeme vysledovat zákonitosti a udělat, aby se zázraky staly běžnými nebo aspoň častějšími.
       V tomto článku rozeberu několik důvodů, proč se zázraky neději každý den. Samozřejmě hlavním cílem článku je donutit Vás se zamyslet, zda nechcete náhodou sílu zázraku použít pro sebe a co udělat pro to, aby se šance změnila ze setin promile aspoň na procenta.

1. Není to možné

       Pamatuji si na jednu lékařku, která prohlásila, že jestli umím vyléčit angínu bez antibiotik, tak si zasloužím Nobelovku, protože to přece není možné.
       Vůbec se nezamyslela nad tím, že antibiotika jsou tady méně, než 100 let a že předtím angína neměla 100%ní úmrtnost. Tak byla slepá, že si vůbec neuvědomila, že uzdravit se z angíny bez antibiotik je normální, nic neobyčejného. Z hlediska statistiky je neobyčejnější na angínu zemřít, než se z ní uzdravit i bez antibiotik.
       Tím nechci nabádat k nepoužívání antibiotik tam, kde jsou třeba. Jen chci říct, že kdybychom se zamysleli nad svými vlastními přesvědčeními, určitou část z nich bychom okamžitě prokoukli.
       A také to, že nadprůměrná inteligence (lékaři i vědci patří k těm nejinteligentnějším lidem) nás sama o sobě neochrání před bludy. Bohužel blud z úst lékaře je možná virulentnější, než většina virů.
       Dodatek: Když je angína způsobena streptokokem, vždy jsem antibiotika doporučoval, protože přechození takové angíny může mít později závažné následky.
       Když je onemocnění způsobeno virem, je nasazení antibiotik zcela zbytečné a má jen nežádoucí následky (a to i tehdy, když ještě nevím, že na antibiotika může vzniknout rezistence a když ještě nevím, že antibiotika ničí střevní mikroflóru a tím imunitu člověka).
       Ve všech ostatních případech by rozumný lékař zvážil rizika podání a rizika nepodání antibiotik a kromě výhod podání antibiotik by také zvážil výhody nepodání antibiotik a ve většině případů by pak antibiotika nepodal. Protože nepodání antibiotika v případě, kdy pacient není ohrožen na životě má jeden obrovský plus – nutí to imunitní systém k činnosti a je tedy jistá šance, že antibiotiky neléčený pacient bude v budoucnu odolnější. A to nejen proto, že nemá zničenou střevní imunitu.
       Bohužel v tomto ohledu medicína není rozumná ani vědecká a pavědecky se drží paradigmatu padesátých let a ještě stále podává antibiotika i tam, kde jsou neúčinná a dokonce i tam, kde pacientu jen ublíží (doufám, že to už neplatí pro celou medicínu, ale jen pro starší lékaře). Na obranu lékařů je nutno říct, že není lehké mnoha pacientům vysvětlit, proč odcházejí bez antibiotik a že někteří lékaři se bojí ukázat, že se jim cokoliv líbí na jakékoliv alternativní medicíně, takže znám lékaře, kteří se sami léčí alternativně, ale pacientům nabízí jen klasickou léčbu, aby neměli problémy.

2. Síla kolektivního podvědomí

       Když ve středověku věřili, že jejich město je chráněno nějakým světcem, byla podstatně nižší šance u takto věřících, že zemřou na mor, než u těch, kteří měli jinou víru, obzvlášť pokud naopak dotyčný člověk věřil, že mor je boží trest a že on zhřešil.
       I my věříme podobně na účinnost některých léků, které jsou později prohlášeny za neúčinné. (A samozřejmě si můžeme namlouvat, že to je problém minulých věků a že my jsme na tom jinak. A naši potomkové se tomu budou smát stejně, jako se my smějeme těm, kteří věřili na neomylnost tehdejší vědy).
       My věříme na neexistenci zázraků a ony se tudíž dějí jen velmi málokdy. Pamatuji si na jednoho chlapce, bylo mu něco kolem 7 let. Byl u mě na kineziologii. Udělali jsme vše a problém se ani nepohnul. A to bylo divné. Tak jsem se ptal: Co by se stalo, kdyby ses uzdravil? Odpověděl mi: „Pán bůh by se zlobil.“
       Byli tam s ním oba jeho rodiče a rozzlobili se: „Co to říkáš?“ Vyšlo najevo, že oba jeho rodiče a dokonce i všichni 4 prarodiče jsou nevěřící a samozřejmě on také. Přesto v tomto malém dítěti hluboko uvnitř vězelo přesvědčení, že kdyby se uzdravil, bude se na něj bůh (nebo spíše Bůh) zlobit.
       Jakmile toto chlapec vyslovil, já uklidnil rodiče a o tomto bludu si s chlapcem popovídal, už jsme nemuseli nic dalšího dělat a to všechno, co jsme hodinu předtím uzdravovali a nic, se najednou proměnilo a bylo mu dobře.
       Každá doba má své bludy. Problém je, že uvidět bludy své doby je nesmírně těžké a obvykle to trvá nejméně 20 let, než prohlédneme.
       Jiné bludy, třeba to, že smysl má jen to, co je objektivní a měřitelné, může přetrvávat celá staletí. A přitom to nejdůležitější v našem životě je to neměřitelné a subjektivní. Stačilo by se zamyslet a byl by prostor pro zázraky.

3. Síla autority

       Byl dělám pokus s dětmi. Když jim učitel dopředu řekl, že jejich práce za nic nestojí, měli objektivně horší výsledky, než skupina, kterou učitel dopředu pochválil.
       Teď si vemte, jak nesmírnou moc má, když Vám lékař řekne, že Vaše nemoc je neléčitelná nebo že určitě umřete.
       Člověk musí hodně chtít žít, aby tuhle úplně zbytečnou překážku překonal.

4. Autority se mýlí, ale my to nesmíme vědět

       Tuším Albert Einstein řekl, že když významný a zasloužilý vědec o něčem řekne, že je to možné, že má téměř s jistotou pravdu. A když stejný vědec o něčem řekne, že je to nemožné, že se téměř s jistotou mýlí.
       Dokonce i on sám pak sehrál neblahou roli při odmítání kvantové teorie, protože ta už přesahovala jeho představy možného, přestože o jediné desetiletí dříve přišel s něčím do té doby nepředstavitelným.
       Pamatuji si na kolegyni lékařku, která tvrdila, že homeopatie nefunguje a že je to jen placebo. A klidně o 1 větu později řekla, že jejímu malému jednoročnímu dítěti homeopatikum dala a dítě se uzdravilo. Vůbec si neuvědomila, že není možné, aby oba tyto výroky platily a že vlastně sama potvrdila účinnost homeopatie a to u dítěte, kterému to nejde vsugerovat a navíc od matky, která všem okolo sugeruje, že homeopatie nefunguje.
       Proto tvrdím, že stačí zapojit základy logiky a všechny důvody, proč by zázraky neměly být možné, se rozpadnou na prach.

5. Aby něco bylo nemožné, nesmí se to stát ani jednou

       Pokud se jednou jedinkrát v historii lidstva nějaký zázrak stal, je nemožnost zázraku absolutně nevědecký a antivědecký blud.
       Bohužel jsme tak věřící, že zázraky neexistují, že raději pošpiníme své předky a jejich pozorování, než bychom připustili, že možná se někteří nemýlili.
       Pamatuji, když jsem začínal s alternativní medicínou, že mi často lidé říkali: Víte, on pak doktor si myslí, že jsem se uzdravil kvůli jeho lékům. Já jsem se mu bál říct, že jsem je vůbec nebral.
       Pamatuji s jakým tajnůstkářstvím mi lidé sdělovali své neobvyklé prožitky a to jen proto, že věděli, že se jim ani nevysměju ani jim nevynadám.

6. Pravdu se dozvíme, až bude povoleno říci cokoliv

       Samozřejmě se pak onkologové nikdy nedozvědí o zázračně vyléčených, protože ti se bojí takovému lékaři jít na oči a proč by zbytečně šli do hádky? Proč přesvědčovat někoho, kdo se přesvědči nedá, o něčem, čeho jsem živoucím důkazem?
       Onkologové naopak ví o všech, u kterých to jiné selhalo. Když máte takhle vyselektované informace, není divu, že onkologové jsou největší bojovníci proti alternativní medicíně. K vítězství lži bohatě stačí, když je jedna informace zakázána a nesmí se o ní ani přemýšlet.
       A to je navíc třeba uznat, že když někdo spoléhá jen na zázrak a odmítá klasickou léčbu, že si pravděpodobně snižuje pravděpodobnost přežití. Protože drtivá většina léčitelů zázraky neumí a rozhodně ne u každého.
       Když se lékaři přestanou zlobit na ty, co nechtějí jejich léčbu a budou je naopak mít k tomu, aby jim pak přišli říct, jak to dopadlo, zjistíme v kolika procentech případů zázraky fungují u různých diagnóz a u různých alternativních metod.
       Do té doby je nejefektivnější se léčit klasickou medicínou a k tomu přidat pokus o zázrak.

7. Zázrak je křehký

       Aby se zázrak nestal, stačí věřit tomu, že je nemožný a on se nemožným stane. Pokoušet se v dnešní době o zázrak je jako jít proti proudu. Musíte mít hodně síly, vytrvalosti a odhodlání vůbec udržet místo, kde jste, když Vás proud táhne pryč. A postavit se proudu a jít proti němu znamená skutečně velkou sílu nebo touhu po životě.
       Aby se zázrak stal u člověka, který věří, že zázraky nejsou možné, musí hodně změnit svou psychiku a hlavně musí zapojit logiku. Samotná logika stačí k tomu, abychom existenci zázraku připustili. Pokud za zázrak bereme to, že se uzdravil někdo, komu lékaři řekli, že to není možné, je takových případů zdokumentováno hodně.
       A pak už stačí jen to, že skutečně chceme žít i za tu cenu, že totálně pohřbíme svá stará přesvědčení. Dalo by se říci, že buď naše bludy pohřbí nás nebo my pohřbíme naše bludy.
       Jen je tady třeba připomenout toho chlapce z počátku článku. Nestačí, že vědomě zázraku uvěříme. Musí ho připustit každá část našeho podvědomí. Musíme uzdravit všechna (i ta skrytá) přesvědčení, že se nemohu uzdravit. Že je to sice možné, ale ne u mě. Že je to sice možné i u mě, ale ne u této diagnózy.

8. Nemoc má smysl

       Pokud jsem si do svého života přivedl závažnou nemoc, mělo to nějaký důvod. Třeba to, že si nezasloužím žít. Nebo si nezasloužím být šťastný. Nebo se chci trestat. Nebo něco nedokážu a nemoc je toho důsledkem.
       Být zdravý vyžaduje také velké množství sobeckosti. Znamená to nevzdat svůj život něčemu, čemu musím vzdorovat, abych si prosadil to, po čem toužím.
       Uvedu podobný příklad: Je mnoho mužů, kteří nemají mužskou sílu. Oni ji tedy mají, ale potlačili ji. Aby byl klid. Aby někomu neubližovali. Aby nebyli sobci. Aby neublížili ženě. Těch důvodů jsou stovky.
       Když se pak rozhodnou, že chtějí svou sílu, musí udělat něco, co se v jejich vnitřním světě nesmí. Na této křižovatce se mnozí vrátí zpět ke své slabosti. Tím ale na nějaké úrovni říkají svému životu NE. A toto NE se zhmotní v nemoc třeba až po desítkách let.
       Uzdravit se z nemoci tedy znamená, že jsem nejdřív důvod k nemoci měl a pak si ho uzdravil. (Pokud bych ho neměl od počátku, nikdy bych touto nemocí neonemocněl). Proto bychom se neměli až tak moc dívat na ty zázraky, kdy se někdo uzdraví z nevyléčitelné nemoci, ale spíš se dívat ten každodenní zázrak, že většina lidí danou nemocí nikdy neonemocní. Pak pochopíme, že zázraky se dějí stále a u nás stačí jen okopírovat to, co dělají ti zdraví.
       A pak uvidíme ten správný poměr mezi zázraky a nezázraky. Dá se říci, že každý zdravý člověkoden je zázrak, který můžeme okopírovat od těch, kteří to umí. A každý nemocný člověkoden je odklon od naší přirozenosti.
Stačí si uzdravit důvody, proč jsme nemocní. K tomu není třeba žádná vůle ani ZÁZRAK, stačí ten každodenní zázrak, který vidíme u každého zdravého člověka kolem nás.

9. Miliony důvodů

       Důvodů, proč jsme nemocní, ne-mocní silou (tedy slabí), ne-mocní penězi (tedy chudí), ne-mocní vztahy (tedy sami nebo v problematickém vztahu), atd., je mnoho. Možná i doslova jsou jich miliony. Podstatné je, že mnohé jsou pro všechny společné (o těch je tento článek). Ale podstatné jsou i důvody Vaše vlastní. A ty budeme hledat a uzdravovat na kurzu Proč se nemohu uzdravit.
       Pokud chcete zázrak na počkání a bez vlastního přičinění, pravděpodobně ho nedostanete. Ale pokud jste připraven/a si svůj „zázrak„ odpracovat, dřív nebo později k tomu musí dojít.
       Ale samozřejmě ještě lepší je odpracovat si to předem, dřív, než se nemoc zhmotní.

10. Kdy se zázraky dějí

       Zajímavé je sledovat, kdy se zázraky dějí. Obvykle je to u lidí, kteří skutečně potřebují/musí/chtějí žít.
       Tady je třeba vysvětlit jeden omyl. Když jeden člověk zemře a jiný přežije, neznamená to, že ten první nechtěl žít nebo chtěl žít méně. Ale můžeme si být jistí, že u toho druhého touha po životě byla větší, než to, co ho chtělo zabít. A naopak.
       K přežití stačí víc chtít žít, než nežít. Pokud u mě souhrn toho, co chce, aby zemřel, „váží“ 10 kg, stačí mi k převážení 11 kg bez problémů. Ale pokud mě chce dostat do smrti něco, co „váží“ 100 tun, nestačí mi ani 99 tun k převážení.
       Proto není pravdou, že kdo zemřel, nechtěl žít. Jen jeho touha po životě nestačila k „převážení“ toho, co chtělo jeho smrt.
       Od kurzu nečekejte zázraky (i když i ty se občas dějí), my prostě jen „ubereme pár kil“ tomu, co chce, abyste byl/a nemocný/á (mrtvý/á) a přidáme pár kil Vaší touze žít a být zdravý.

Kdy se uzdravit

       Někdy se říká, že od dna se nejlépe odráží. Ale není to pravda. Zažil jsem několik lidí, kteří ke mně chtěli přijít, ale už to nedokázali, protože nemoc jim vzala i sílu se dopravit na kurz. Já nejsem léčitel, abych to mohl udělat za Vás, já potřebuji Vaši spolupráci a ke konstelacím potřebuji ještě další lidi. Na smrtelné posteli už Vám pravděpodobně nepomohu ani já, ani drtivá většina lékařů, ani léčitelů a alternativců.
       Proto je rozumné se o svou nemoc starat v době, kdy ještě není přítomna nebo kdy je slabá. Tehdy stačí psychologické, alternativní a konstelační metody k úplnému vyléčení. Když je tělo zhuntované, nestačí mnohdy ani dryjáky.

Lepší je malý, než velký zázrak

       Proto je nejlepší, když žádný zázrak nepotřebujete. Když jste prostě jen zdraví. K tomu je třeba, aby v nás nebylo nic, co si naši nemoc přeje. A to se dá řešit ihned.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Blízkost a žena

K čemu je dobrá blízkost pro ženu

       Napsal jsem článek, proč dobré umět být blízko, když jsem muž.
       Kromě zuřivých feministek se každá žena touží opřít. Abych se o něco mohl opřít, musím s tím být spojen. Nelze se opírat o něco, co je dva kilometry daleko.
       Je víc, než v pořádku, když žena umí být sama a najde v sobě pevný bod, o který se lze opřít. Ale když je žena aspoň trochu ve spojení se svou ženskostí (což feministky nejsou, ty jsou spojeny jen se svou mužskostí), i ta nejvíc samostatná a nezávislá žena, chce být s mužem. A chce se o něj opírat. A dokonce ještě víc – chce s ním splynout, rozpustit se v něm.
       A sami uznáte, že to nejde bez toho, že umím být blízko. Blízkosti zabraňují bolesti, které v sobě máme. Když si je žena uzdraví, může se v muži rozpustit natolik, že jeho touhy budou její a její touhy budou jeho.

Chytrý muž

       si váží ženiny zranitelnosti a je rád, když mu žena říká, že jí chybí a že po něm touží. Když se muž blízkosti bojí, bojí se, že ho žena úplně pohltí. Ale správný MUŽ se toho nebojí, protože on ví, že on má pohltit ženu. A to tak, že i potom bude žena schopná samostatného života, ona bude mít na výběr – bude umět být spojena s ním a ztratit se v něm, kdykoliv on bude chtít a bude schopná být naplno sama sebou, když bude ona chtít.

Zdravá závislost

       Naše dnešní společnost lpí na nezávislosti a samostatnosti. Jen málokdo si uvědomuje, že existuje zdravá i nezdravá závislost a zdravá i nezdravá nezávislost.
       Žena ve zdravé ženské energii umí zdravou závislost, která ji obohacuje a umí i zdravou nezávislost, která jí dává možnost výběru. Dokud si žena nedovolí zdravou závislost na muži a na rodině, do té doby jí bude chybět blízkost nebo se od této své potřeby odpojí. Protože žena je ze své podstaty na muži závislá, POKUD se chce DOBŘE starat o děti.
       V dnešní době žena na muži ekonomicky závislá není, ale je to za cenu toho, že místo aby se staral muž, tak se stará stát. Stát může ženu a děti nakrmit, ale nikdy jim nedá oporu, blízkost a další věci, které by jim dal muž.
       A když je žena natolik schopná, že nepotřebuje ani muže, ani stát, aby ona a její děti přežili nebo si dokonce žili dobře, má ještě současně s tím schopnost být plně ženou a mámou? Ne. Protože kdyby byla plně propojená se svou ženskostí, chtěla by muže, o kterého se může opřít, i kdyby byla nejbohatším a nejnezávislejším člověkem na planetě.
       Když nemá žena oporu a blízkost, něco podstatného nemá, i kdyby jinak měla úplně vše.

Proč je žena na muži závislá

       Aby bylo jasno, žena jako člověk není na mužovi nijak závislá. Ale když chce být žena, tak jakmile je ženou, je ze své podstaty na muži závislá. Tedy každá žena má na výběr – buď nebude závislá, ale zaplatí za to svou ženskostí. Nebo bude ženou a zaplatí za to sou nezávislostí. Nebo něco mezi tím.
       Není to o tom, že žena je slabší nebo horší, než muž. Prostě kterákoliv osoba kteréhokoliv pohlaví, pokud chce být v ženské energii a dát svým dětem ženskost, je principu závislý na osobě, která (opět bez ohledu na své pohlaví) představuje mužskost.
       Jen bohužel muž, ať se snaží jakkoliv, děti z prsu nenakojí. To chápeme všichni. Ale je tam daleko víc věcí, které muž v ženské energii nemůže dětem nahradit stejně jako žena v mužské energii.

Feminismus je egoistický

       A to je jediný důvod, proč má být žena ženou. Většina žen po tom naštěstí touží. Ale i když v sobě jako žena nemáte touhu být ženou, ještě stále je důvod, proč svou ženskost najít. Protože děti potřebují jednu osobu v ženské energii (a aby nebyly zmateny, bylo by dobré, aby byla i ženského pohlaví) a jednu osobu v mužské energii (a aby děti nebyly zmateny, bylo by dobré, aby byla i mužského pohlaví), které se mají rády a respektují své pohlaví i pohlaví toho druhého. Chápou své odlišnosti a ví, že každé pohlaví má něco nenahraditelného.
       Feministky si plní své sny a neberou při tom ohled na muže (tam to nevadí, takový muž si to zčásti zaslouží), ale ani na své děti (a tam to vadí, protože děti jsou malé a neumí se bránit).

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Blízkost je pro muže dobrá

K čemu je pro muže dobré umět být blízko

       Už jsi milý muži možná slyšel: „Ty tady se mnou nejsi.“ A nerozuměl jsi tomu: „Vždyť tady jsem, co proboha chce?“
       Když se dva lidé potkají, je to v mnoha vztazích jako když vezmete dvě opevněná města a dotknete je. I když se dotýkají, nikdy se doopravdy nespojí.
       Když se muž se ženou nikdy doopravdy emocionálně nespojí, žena nebude spokojená a muži se neodevzdá.

Bez blízkosti nelze mít ženu

       Když se muž bojí blízkosti (a většina takových mužů ani netuší, že se jí bojí, oni dokonce ani netuší, že neumí být blízko), nemůže si ženu doopravdy vzít. Tím nemluvím o sexu. To samozřejmě možné je. Tím mluvím, že se takovému muži žena neodevzdá, nedá se mu, on si ji neumí vzít.
       Proto se po vyprchání počáteční zamilovanosti takové vztahy rozpadají nebo se mění na obchodní plochý vztah, kde se spolu starají o děti, ale kouzlo mezi nimi mizí.
       Muži uvěřili, že být MUŽEM je špatně a tudíž i ztratili touhu ženu nejen dobýt, ale si ji i přivlastnit. A přitom právě to přivlastnění je jediným možným způsobem, jak spolu srůst natolik, že se mohou splnit ty nejodvážnější mužovy sny (A současně je tím naplněn základní ženin sen).
       Ne nadarmo se dnes muži nechtějí ženit. Dřív se muž o-ženil a žena se mu vy-dala. (Slovensky je to stále vydať sa, u nás se to zkrátilo na vdát se). Doslova se muž vyplnil ženou a žena se muži totálně vydala – na život a na smrt.
       Dnes si žena bere muže a muž si bere ženu, takže obě pevnosti vystrčí ruce a vezmou tu druhou za ruku. Ale ruku lze vzít kdykoliv zpět. O-ženění vzít zpět nelze, stejně jako když se plně muži vy-dám.
       A proto se dnes muži netouží ženit. Protože ten formální akt před nějakým úředníkem ani před knězem nenaplňuje tu skutečnou mužovu touhu – přivlastnit si ženu. Nemluvě o tom, že když si muž umí vzít jednu ženu, může si splnit i další touhu – mít jich víc. A to nemluvím o Rathově modelu, kdy muž musí zabezpečit kompletně dvě domácnosti, když chce mít dvě ženy. Zde mluvím o modelu, kde se muž stará o jednu domácnost a je hýčkán ženami, které se SPOLU starají o mužovo blaho.

Dovednost pro každého muže

       Když je muž sám, moc by se mu hodilo umět si ženu vzít.
       Když je muž bačkora, hodilo by se mu umět splnit ženino přání, „abys byl tady se mnou“.
       Když je muž MUŽEM a je monogamní, určitě touží po hlubokém splynutí. To bez blízkosti nejde.
       A když je muž MUŽEM se vším všudy, svou touhu bez této dovednosti naplní vždy jen na krátko.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz