Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU

Propozice ke kurzu a místo konání najdete zde. Termíny jsou zde.
-------------------------------------------------------------------
 

       Tento kurz je určen mužům, kteří chtějí být více v mužské energii a ženám, které chtějí naplnit samy sebe ženskou energií.
        Tento kurz dělám od r. 2008, tehdy bylo to, co jsem říkal, velmi kacířské. Za ty dva roky se objevilo mnoho knih, které potvrzují to, co učím. Ale knihy si přečtete, zatímco na kurzu to zažijete, což je daleko více.
       

Pro muže:

       
        Být v mužské síle je neskutečný zážitek. Dokonce máš i pocit, že jsi fyzicky vyrostl. Najednou zvládneš i to, co dříve nešlo nebo jen s velkými obtížemi. Začneš si uvědomovat, že jsi pro ženy přitažlivý, a to dokonce, i když nejsi nijak zvlášť upravený.
        Začneš být přitažlivý pro peníze a pro úspěch. Co sis dříve ani nedokázal představit, najednou můžeš realizovat.
        Dokážeš obejmout svou ženu tak, že se jí udělá dobře, i když jinak by byla nabručená, nešťastná nebo depresivní celé hodiny. Přestaneš být bezbranný vůči ženám, nebudeš se bát, že jim ublížíš. Budeš se cítit pevně a jistě ve svém středu. Začneš si všímat, že už jen Tvou přítomností dochází k příjemné změně u ostatních. Nebudeš se muset hnát za mocí a budeš ji mít.
        Budeš dobrým vzorem svým dětem. Budeš oporou pro celou svou rodinu, aniž by Tě to vyčerpávalo. Naopak začneš vidět, jak je úžasné být hlavou a pilířem rodiny. Co Ti dříve vadilo nebo Tě vyčerpávalo, dnes buď s klidem odmítneš nebo zvládneš s radostí.
        Tvá žena i rodina se vedle Tebe zklidní a budou šťastnější. Vše půjde snadněji. Celý svět Tě bude více respektovat. Za méně práce dostaneš více koláčů.
        Budeš k sobě přitahovat více ženské ženy, ubude bojů a přibude lásky, respektu a jemnosti v Tvém životě.

       

Pro ženy:

       
        Být v ženské mocné slabosti je zážitek naplňující srdce i duši. Když v ní budeš na 100%, nebude nic, co by Tě mohlo ohrozit, budeš se moci úplně odevzdat a přitom být v bezpečí. Dostaneš se do absolutního klidu, přijetí a dělání neděláním.
        Budeš si užívat obdivných mužských pohledů, každý muž bude toužit Tě hýčkat. Budeš v bezpečí před agresivitou i před nástrahami vnějšího světa. Zažiješ dětskou nevinnost a přitom budeš plně ŽENOU. Uvolnění vede k plnějšímu prožívání celého života, sexu i menší bolestivosti menstruace. Budeš milovat, že jsi ŽENOU a nebude nic, co bys mužům záviděla.
        Snadno najdeš MUŽE, který dá s radostí oporu Tobě i Vašim dětem. Dokážeš dát dětem to nejpodstatnější, co může matka dát - vyživíš je pro celý život mateřskou a ženskou energií. To neznamená, že nebudou konflikty, ale už jen přítomností ženské energie se začnou rozpouštět.
        Najdeš v sobě naplnění a už nebude platit: "Neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane." Budeš milována a budeš to cítit. Najdeš svého prince, ale on bude král a Ty královna.
        Tvá přítomnost bude hojivá a bude Tebou prostupovat láska. V tom najdeš štěstí a naplnění.
       


Námitka: Ale tohle je až moc sladké. Tohle snad ani není možné. Nevěřím tomu.

        Odpověď: Ano, máte pravdu. Pro drtivou většinu z nás je to něco, co nelze v životě zažít. A je pravdou, že budu nadšený, když to po jediném kurzu zažije i jen jediný člověk jen na milisekundu. Odstavce výše neukazují výsledek jednoho kurzu, ale dlouhé cesty, která tímto jediným kurzem může začít.

        Na druhou stranu podle mých zkušeností téměř každý pocítí alespoň malou změnu tímto směrem. Kdo ne, tomu se na konci kurzu budu ještě víc věnovat, aby měl aspoň malou zkušenost mužské/ ženské energie v sobě.
        Muži i ženy navíc na kurzu dostanou návod na cvičení, kterým daný proces mohou posilovat a přibližovat se i sami doma stavům popsaným nahoře. Vím, jaké to je být slabým mužem a kdyby tehdy takový kurz existoval, rád bych za něj dal statisíce a pořád by se mi to vyplatilo.
       

Muž, který nejde do mužské energie, je sám proti sobě

       
        Mužům se vyplácí každý krok směrem k mužské energii. I jen po jediném kurzu pocítí změny k lepšímu. Pro muže je tento proces velmi příjemný, protože samotná cvičení jsou pro muže přitažlivá (jediný, kdo je nechce podstupovat, je jejich strach) a každý krok se ihned vyplácí. Je jen jedna nepříjemnost spojená s cestou k mužské energii a tou je možná reakce okolí. Pokud lidé kolem Vás byli zvyklí, že vše půjde podle nich, bude pro ně Vaše změna trnem v oku. A možná začnou házet klacky pod nohy. Ale když vytrváte, i oni Vám pak poděkují.
       

Ženy potřebují bezpečné prostředí

       
        Na druhou stranu pro ženy je celý proces podstatně náročnější. Proto ženy musí cestu k ženské energii spojit s přijetím mužské energie. Pokud by žena šla ihned úplně jen do ženské energie, většina by to nezvládla, protože jejich strachy by jim to neumožnily. Proto je posun u žen pozvolnější, aby si mohly průběžně na novou energii zvykat. I v tom je toto uspořádání kurzu jedinečné, protože jak jdou muži více do mužské energie, ženy mohou bezpečně více a více jít do ženské. Tohle žádný kurz, kde jsou jen muži nebo jen ženy, nemůže nabídnout.
        Z principu cesta do ženské energie je nemožná bez důvěry nebo bez ochraňující mužské energie. A jen málo žen (i mužů) dokáže životu důvěřovat natolik, aby se mohly vydat k ženské energii bez bezpečného ochraňujícího kruhu zdravé mužské energie.
       
       
Abych Vám ukázal, co je možné po jediném kurzu, zde jsou zprávy účastníků.
       
       
Nebo se můžete na kurz rovnou přihlásit.
       
       
       

nbsp;

Když je Vám mizerně.

Když je Vám mizerně.

       Tohle je malý pokus o návod pro ty, kdo se chtějí začít cítit lépe.
       Možná se Vám bude zdát, že radím někomu s oběma zlomenýma nohama, aby běžel rychleji.
       To v reálném světě nejde. Ale v tom našem vnitřním světě to někdy kupodivu jde. Takže pokud Vás můj návod naštve a přiměje, abyste se rozběhl/a, budu moc rád. A klidně si při tom na mě zanadávejte.
       Pokud Vám pomůže začít běhat a díky tomu Vám pak obě nohy srostou, bude to ještě lepší. (Tohle ve vnitřním světě jde a ani tomu nemusíte věřit, stačí když se začnete chovat, jako by to bylo možné).
       A pokud jste ten, co věří, že prostě běhat nemůže, zkuste se s pomocí tohoto návodu aspoň odplazit o pár metrů vedle. I to může pomoct k tomu, aby se něco změnilo a aby pak další postup byl (o maličko) snazší.

Stojí to za to?

       Kvůli čemu se vlastně cítíte mizerně? Stalo se něco nenapravitelného?
       Představme si tu nejhorší variantu: Představte si, že jste svou nečinností způsobil něčí smrt. Kdybych býval byl udělal …., tak by se to nestalo.
       Tohle už nelze napravit. Ale když se budete utápět v pocitu viny, uděláte další chybu a další chybu. A pak se budete utápět ještě víc v pocitu viny a díky tomu budete ještě větší přítěží svým blízkým.
       Pokud jste udělal něco skutečně neodčinitelného, tak se dejte do služeb ostatním lidem a odčiňte to. Nemůžete to napravit,ale můžete to odčinit.
       A jestli jste neudělal nic tak moc zlého? Tak proč se ničíte? A proč to raději nenapravíte?
       A pokud jste neudělal vůbec nic zlého? Proč se ničíte za něco, za co nemůžete? Mnoho dětí se trápí tím, že „dovolily“ svým rodičům, aby se rozvedli nebo dokonce mají pocit, že to zapříčinily. Většina pocitů viny je zcela nepatřičných.

Za co se trestáte?

       Pamatuji na spolužačku, která poprvé dostala pětku a sesypala se z toho. Myslíte, že jejího zaměstnavatele dnes zajímá, že na základní škole dostala pětku? Z dnešního hlediska je to absolutně nedůležité. A bylo to nedůležité i tehdy, protože byla myslím poslední, kdo ještě pětku nedostal. A přesto to tehdy brala jako konec světa. Ale ten nenastal. Stejně tak možná i to, za co se trestáš Ty, není nic jiného, než sebedestruktivní chování. (Hlavně se prosím netrestejte za to, že se trestáte)
       Paradoxně v životě často uspěli lépe ti co dostali pětek daleko víc. Připravili se na neúspěch a možná že tohle je ta nejdůležitější lekce našeho života: Zvládnout, když se nedaří a přesto kráčet dál(nebo se aspoň plazit).
       Někdy je paradoxně lepší vědět méně. Nádherně to ilustruje jeden vtip: Potkají se dva spolužáci a ten hloupý má bezva fáro, veliký dům a žije v přepychu. „Jak je to možné?“ ptá se ten druhý. „No co prostě něco koupím za stovku a pak to prodám za dvěstě. Mě těch 10% zisku stačí.“
       Nikdy nevíme, co na nás život nachystá. Polští vojáci od určité hodnosti byli zabiti v Katyni. Kdo byl neúspěšný nebo prostě jen ještě neměl dost času na získání šarže, přežil. Co když Vám Váš neúspěch jednou poslouží? A co když jste neúspěšný prostě jen proto, že se pokoušíte uspět v něčem, co Vám nesedí? Jak jinak Vám má život dát najevo, že máte dělat něco jiného?

Často to není o nás

       Leonardo da Vinci totálně selhal v tom, aby sestrojil letadlo nebo ponorku. Prostě to tehdy nešlo. Co když selháváte jen proto, že jste si dal příliš velké cíle? A co když vůbec neselháváte, jen máte ten pocit?
       Jak si myslíte, že by Leonard dopadl, kdyby se soustředil na své neúspěchy místo na své úspěchy?
       Někdy je selhání dané jen tím, že jsem v nesprávný čas na nesprávném místě. Pokud Žid zůstal v Německu v roce 1938, bylo jen otázkou náhody a neuvěřitelného štěstí, když přežil. Co když Váš život je o hodně lepší, než by byl v kůži někoho jiného za stejných podmínek? Možná jste prostě z těch špatných karet, které jste dostal, zahrál tu nejlepší možnou hru a přesto to nestačilo na vítězství. Pak není třeba truchlit, ale naopak oslavovat.
       Ať už jste dostal sebehorší karty, když jste ochoten se učit, můžete se naučit, jak si přitáhnout lepší karty a jak i s průměrnými kartami začít vyhrávat. (ale obvykle to nejde hned. Většinou je k tomu potřeba větší či menší trpělivost).
       A prosím nesrovnávejte se s ostatními. Oni mají jiné předpoklady. Z tohoto hlediska dává velký smysl teorie minulých životů. Co když jste prvňáček, který se snaží uspět mezi vysokoškoláky? Pak „neuspěl“ na vysoké škole je lepší známka, než jednička jak bič mezi prvňáčky.

Co platí dnes, může být zítra jinak

       Ve starověké Spartě bych nepřežil svůj porod a pokud ano, tak ve 2 letech bych byl mrtvý. V 15 letech jsem přemýšlel o sebevraždě. A dnes učím lidi, jak se z podobného zoufalství dostat. Jen díky tomu, že vnější okolnosti mi umožnily přežít (neshodili mě ze skály ani jsem nezemřel na nemoc, která byla bez léčby smrtelnější) a naučit se, jak se mít lépe. A také díky jiným darům, které jsem dostal. Ale ty stejné dary by mě mezi roky 1939 a 1955 dovedly nejméně do kriminálu a možná na šibenici.

Ať jste na tom sebehůř, i malé kroky Vás dovedou k cíli

       Mnoho lidí ztrácí naději, protože se jim cesta zdá dlouhá. Ano, cesta k úplnému zdraví a bezpodmínečnému štěstí je hodně dlouhá. Ale místo, kde Vám bude o maličko líp, je možná nedaleko. A možná i když nemáte nohy, tak se tam můžete odplazit. Vnitřní svět je tak úžasný, že jakmile se na to místo dostanete, nohy Vám začnou dorůstat. A pak už budete moct jít. A po čase i běžet. Jen je potřeba začít tím prvním krůčkem.

Nejste Vaše chyby

       Každý z nás dělá chyby. Ti úspěšní se z nich poučí rychle. V motivačních knihách se často zmiňuje nejslavnější basebalista historie. Udělal nejvíc homerunů (kdo neví co to je, tak si představte, že je to 1 nebo hned několik gólů naráz). Ale současně měl na svém kontě nejvíc chybných odpalů.
       V životě je to podobné. Pokud neuděláte fatální chybu, můžete je všechny nebo aspoň většinu napravit.
       Soustřeďte se na zlepšení stavu spíše než na to, jaké chyby jste udělal. Na nápravu chyb spíše než na to, jak je to špatné. Na to dobré spíše, než na to špatné.

Co takhle vidět to dobré na tom špatném?

       Mě třeba nefungují žádné jednoduché návody. Což je blbé. Jiný člověk se naučí, že když A, tak je třeba udělat B a je to.
       Já se musím naučit pochopit celý systém, abych věděl, kdy je třeba udělat B, kdy C, kdy D a kdy XYZ. Dlouhou dobu jsem záviděl a ještě někdy závidím těm, kterým fungují jednoduché recepty. Ale oni zase nikdy nepochopí ten život celý. A i jim se někdy stane, že jim jednoduchý recept nezafunguje.Když se to stane, já jsem připraven. Oni ne.
       V jiném článku jsem psal, že nemám dobrou paměť. Ale jen díky tomu jsem se dostal tam, kde jsem a kde mohu pracovat bez jakýchkoliv pomůcek a hlavně jsem odhalil principy, které ostatním zůstaly skryté.
       Nemusíte se snažit být optimistou. Stačí přestat být pesimista.

Posilujte

       Jsou lidé, kteří schválně chodí v pohorách, aby si cvičili své svaly. Nebo nosí zátěž v batohu nebo chodí po schodech i tam, kde ostatní jezdí výtahem.
       Stejně tak můžeme posilovat svou odolnost. Co Vás dnes sráží k zemi, Vám může zítra nebo za rok přestat ubližovat. Ale opět: Musíme udělat první krok a pak ty další. A že už jste jich udělal moc a jste unavený? No možná už v Kolíně nadáváte na to, že ještě nejste v Brně. A také je možné, že jdete nesprávným směrem. Poznáte to jednoduše: Bylo Vám před tisícem kroků líp nebo hůř? Když hůř, je hodně pravděpodobné, že jste se vydal nesprávným směrem. Ale i na tom můžeme najít něco dobrého: 1. už víte kudy ne. 2. teď půjdete rychleji. Jen musíte najít někoho, kdo Vám ukáže, jak poznat, kde jste a kterým směrem je Váš cíl.

Představte si horší variantu a poděkujte za to, že to není horší

       Někdy si říkáme, že už nemůže být hůř. A obvykle pak zjistíme, že to možné je.
       Paradoxně v dobách války klesá počet lidí s depresemi. Částečně je to možná dáno tím, že depresivní lidé snadněji umírají. Ale nejméně část lidí prostě nemá čas na „malicherné“ problémy, když jde o život.
       Představte si, že Vaše město je bombardováno. Po ulicích chodí nepřátelští vojáci a zabíjejí na potkání. A Vy jste na tom úplně stejně jako nyní, jen navíc k tomu nemáte co jíst, co pít, nemluvím o elektřině a internetu, ale hlavně nevíte, v kterém okamžiku dovnitř vtrhnou nepřátelští vojáci a v lepším případě Vás rychle a málo bolestně zabijí.
       Když si Vaši situaci porovnáte s touhle, nebylo by dobré poděkovat za to, že máte „jen“ své problémy?
       A teď si představte, že třeba židovští vězni byli nuceni nasadit oprátku na hlavu svým kamarádům nebo rodinným příslušníkům. Nebo čekali v dlouhé řadě na to, až na ně dojde řada a esesáci střelí jednoho z nich do hlavy, zatímco druhý pevně připoutaný k němu se utopí v hluboké vodě, kam tuto dvojici pak shodí. A Vy nemůžete udělat nic, abyste zachránil/a sebe, ani své děti ani zbytek rodiny.

Když nic jiného nepomůže, zkuste pomáhat druhým

       Ale jen těm, kteří to opravdu potřebují a jen těm, kterým svou pomocí pomůžete. Nejsem věřící, ale v tomto ohledu může být pro mnohé lidi osvobozující dát se do služby něčemu vyššímu nebo většímu.

Zkuste dát druhým to, co potřebujete

       Někdy se říká, že nemůžeme dát to, co jsme sami nedostali. Na nějaké úrovni to je pravda, ale současně platí i opačný paradox: Někdy mohu dostat já nejvíc tím, že to dám druhým. Nezištně. Prostě jsem zrovna v beznaději, tak než se v ní utápět, dám se do služby jiným.
       Já jsem od táty nikdy nedostal zastání. A přesto jsem to uměl dát dvěma nevlastním dětem. Bylo to úžasně osvobozující. Sice to úplně nesmazalo ten dluh, ale z 95% ano. A současně mi to dalo ještě obrovské sebevědomí: Není tak velký problém vyhrát závod v běhu, když se narodím jako Carl Lewis nebo Emil Zátopek. Ale představte si to blaho, když vyhrajete závod,do kterého jste nastoupil jen s jednou nohou.

Mějte se rád/a

       Asi to nejdůležitější: Ať už Vám předchozí řádky pomohly nebo Vás jen víc potopily, co kdybyste se pohladil/a? Nebo obejmul/a. (Tady v bodě II. najdete krásný obrázek, který ukazuje, jak moc byste se měl/a objímat).
       Jsou to jednoduché věci, které ale mají velikou moc. Můžete také přijít na kurz Mít se rád, ale malé změny můžete dělat i sami doma.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Nejdůležitější dovednost

Proč je důležité mít se rád

       Každý z nás má v životě těžkosti. Ale někdo se pod jejich tíhou zhroutí, zatímco pro jiného jsou výzvou k tomu, aby po jejich překonání žil ještě lépe, než předtím.
       Někdo vůbec nesnese, aby se o sobě dozvěděl něco špatného. Jak to ovlivňuje naši budoucnost?

Nejúspěšnější lidé se učí z chyb

       a to ještě nejlépe z cizích chyb. Ti neúspěšní naopak tvrdošíjně trvají na tom, co nefunguje.
       Abychom se mohli učit ze svých chyb, musíme nejdřív nějakou chybu přiznat.
       Díky tomu právě paradoxně snaha o dokonalost brání jakémukoliv zlepšení.

Postupné zlepšování nebo nic

       Pokud chcete být ihned dokonalí, většinou selžete. A abyste to unesli, začnete si lhát. Tím si ale zabráníte v postupném zlepšení.
       Pokud unesete, že nejste hned dokonalý/á, nemusíte si lhát a můžete se učit ze svých chyb a selhání.
       A nakonec na tom budete lépe, než ten, kdo byl od počátku skoro dokonalý, ale nevyvíjel se.
       Abyste se mohl/a vyvíjet, musíte napravovat své chyby. Tedy musíte toužebně hledat, kde najdete nějakou svou chybu, abyste měli co napravit a hlavně aby to pak mohlo fungovat lépe.
       K tomu je potřeba přijmout své chyby, ale ještě přesněji:

Přijímám sám sebe, i když dělám chyby

       To je to jediné podstatné, co změní Váš život. K tomu mi pomůže naučit se mít rád, i když nejsem dokonalý, i když dělám chyby, i když jsem omylný, i když ještě neumím přijímat své chyby nebo sám sebe chybujícího, i když, i když, i když.
       A i když a i když a i když. (doplňte si to co Vám brání se mít rádi).

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Uzdravení vnitřního dítěte

Uzdravení vnitřního dítěte

       Na tomto kurzu se naučíte, jak pomoct sám sobě. Budeme procvičovat techniku, s jejíž pomocí můžete sami vyřešit značnou část svých problémů.
       Většina věcí, které nás trápí, je spojena s přítomností neuzdraveného vnitřního dítěte, které něco potřebuje. Naučíme se, jak tento stav rozeznat u sebe i u jiných a jak to u sebe uzdravit.
       Těším se na viděnou.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Když přijmu, kdo jsem

Když přijmu, kdo jsem

       Často se mě lidé ptají,co mají dělat, aby …. Za ty tečky si můžete dosadit cokoliv. Někdy je možné dát radu, ale obvykle není důležité, co uděláte, ale KDO to udělá.
       To „kdo“ souvisí nejvíc s přijetím sama sebe takového, jaký jsem.
       Všichni známe přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž.
       Proč to tak je?
       Protože každý jsme jiný. A proto stejná rada pro dvě rozdílné osoby povede k odlišným výsledkům.
       Proto většinou říkám: Změňte své „vyzařování“ a pak nebude moc důležité, co uděláte, protože to bude fungovat, i když to uděláte trochu „špatně“.
       Určitě znáte tu situaci, kdy se na Vás někdo usmál tak, že jste pro něj chtěl/a něco udělat, i když si sám o to přímo neřekl. A naopak jsou lidé, kteří se chovají tak hrozně, že „pro něj to schválně neudělám“.
       Pokud jste třeba hádavá osoba a já Vám dám radu, abyste požádal, vy požádáte hádavě a pak se budete divit, proč má rada nefungovala. A přitom pro někoho jiného to byla nejlepší rada. A i když Vám vysvětlím, že je třeba u toho být milý, tak i když se budete snažit, vyloudíte v nejlepším případě falešný úsměv, který to ještě zhorší.
       Když místo toho uzdravíme Váš vztek a hádavost, vy se stanete jinou osobou, které ti druzí rádi vyjdou vstříc, ať už požádá nebo ne.

Co je třeba přijmout a co uzdravit

       Když máte vztek vyřešený (uzdravený), dokážete být tvrdý i laskavý. PŘIMĚŘENĚ situaci. Tam, kde nemáte důvod být tvrdý, budete laskavý a bude to fungovat. A naopak tam, kde je třeba do toho jít tvrdě, uděláte to, ale bude to „čisté“ a přinese to výsledky.
       Když vztek nemáte vyřešený, budete se snažit být laskavý, ale přesto „z vás bude vyzařovat“ jakási permanentní naštvanost. A tím budete přitahovat hádky, které ale nedokážete využít k vyřešení problému. Nebo je ta hádavost tak velká, že ji ani nedokážete skrýt. Ale v obou případech je to nezdravý vztek a ten řešení blokuje.
       Kdo má vztek vyřešený, nepotřebuje ho vyjadřovat, když k němu není důvod. Ale když důvod je, tak ho projeví. Ale je to „čistá tvrdá hra“.
       Ten, kdo má vztek nevyřešený, nedokáže být čistě tvrdý, spíš „fauluje.“
       Kdo má vztek vyřešený, jasně ukáže, co mu vadí a udělá to obvykle tak, že druhý mu vyjde vstříc. Stejně tak dokáže přijmout, když vadí něco druhému a najít nejlepší řešení pro oba.
       Kdo má vztek nevyřešený, bojí se cokoliv říct, až to v něm nabobtná natolik, že pak vybouchne, ale tím to ještě zhorší.
       Kdo má vztek vyřešený, nic neskrývá, jasně ukazuje kdo je a protože to obvykle stačí, tak navenek působí jako klidný člověk. Až když je třeba síly, tak ji ukáže a pak se zase zklidní ihned, jakmile je vyřešeno.

Přijetí je klíč

       Nejdůležitější je, že když přijmu sám sebe, to neuzdravené se uzdraví a já tak budu více sám sebou. Přestanu vyjadřovat to, co nejsem ve skutečnosti já a budu více vyjadřovat svou podstatu.
       A když přijmu svou podstatu, ta mi přestane dělat problémy a naopak se ukáže, že to je to nejlepší, co mohu být (vzhledem ke svému „životnímu úkolu“ - více na konci článku).

Když to mám srovnané,

       mohu udělat i něco, co by jinak druhému ublížilo a ejhle – ono mu to pomůže. A naopak – když to myslíte úplně nejlíp, ale nejste v souladu sám se sebou, ublížíte i tam, kde to od každého jiného pomůže.
       Za svůj život jsem už zažil mnoho příkladů, které to potvrzují. Tady Vám dám dva.
       Mé kurzy pořádám v domě, kde mi majitel sám do očí řekl, že uklízečka a vrátní jsou nejdůležitější osoby v domě. Samozřejmě to přináší mnoho problémů, ale jak už to bývá, když je něco Vaším úkolem, není snadné odejít. Takže jsem se dlouho snažil s nimi vycházet a čím víc jsem se snažil, o to to bylo horší. Pravidelně mě vrátný seřval za něco, co jsem neudělal ani já, ani mí lidé ani mí podnájemci.
       V několika případech se to dalo zcela jasně dokázat, nicméně pan vrátný se mi nikdy neomluvil a i tyto případy mi sčítal k mé tíži.
       Hledal jsem jiné místo pro pořádání kurzů, ale „z nějakého záhadného důvodu“ jsem nic lepšího nemohl a nemohl najít.
       Tak mi nezbylo, než si to vyřešit. Trvalo to, ale nakonec jsem se tím přestal stresovat. Prostě jsem to vzal jako nutnou daň, ještě nemám na to, abych měl bezproblémový život. ZATÍM.
       A ejhle. V okamžiku, kdy jsem se přestal bát, že na mě bude zase něco shozeno, pan vrátný sám za mnou přišel a pochválil mě. Že prý vzorně dům zamykáme. (Předtím jsme ho zamykali daleko vzorněji, nyní stále dodržuji, co je třeba, ale už se tím nestresuju.)
       Před tím jsem to dělal na 110%, ale bylo to spojeno se stresem a se strachem. A tudíž to nefungovalo. Nyní to dělám na 90% a výsledky jsou nad má očekávání.

Učím ženy

       Už asi 8 let dělám kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU. Ale zpočátku se ten kurz jmenoval jinak: Stát se MUŽEM/ Chci MUŽE. Protože přece já nemohu učit ženy, jak být ženami. Když nejsem žena.
       Dokud to mělo ten starý název, neustále jsem měl dotazy od rozzlobených žen, jak si to představuji, že mám tu drzost, že chci učit ženy, jak být ženami. Když jsem muž.
       A já vždy ukázal letáček a dokázal jsem, že se o to rozhodně ani trochu nesnažím.
       Ale pak si ten kuz „sám řekl“ o změnu názvu a já ho změnil. A od té doby mi napsaly mail asi dvě ženy, že přece nemohu učit ženy, jak být ženami, do očí mi to neřekl nikdo. Předtím to byla skoro každá přednáška, teď jednou za 4 roky.

Co se změnilo?

       Změnil jsem se já. Předtím to byl Martin Daniel, který věřil, že muž nemá šanci ženy naučit, jak být ženami. Ale pak tenhle Martin něco zažil a zjistil, že to funguje úplně jinak. A dnes vím, že nejméně na jedné úrovni to mohu ženy naučit snadněji jako muž. Jen musím pochopit, že je to nesmím učit, ale že mým úkolem je udělat bezpečné prostředí, aby z nich to ženství samo „vykvetlo.“
       Kdyby mi tehdy někdo poradil, abych to ženám vysvětlil a dal by mi i správná slova, sám bych tomu nevěřil a tudíž by mi to nikdo nevěřil. I kdybych znal slova a pochopil logiku za nimi, stejně bych neměl prožitek a tudíž by to „nemělo váhu“.
       Jinými slovy, když jsem neměl zkušenost, nefungovalo dobře nic. Dnes, když tu zkušenost mám, mám desítky způsobů, jak mohu předvést, že jsem ten pravý právě pro tuhle práci.

Mé slabosti jsou má síla

       Na posledním kurzu dostali muži za úkol říct, co se jim na mě jako lektorovi nelíbí. Něco našli. Mé bříško. Navíc jsem měl nejmenší výšku ze všech přítomných mužů.
       To je něco, co mě silně znevýhodňuje. (Znáte ty výzkumy, které říkají, že v amerických volbách prakticky vždy zvítězí ten vyšší?)
       Současně je to ale můj největší dar, který můžu dát lidem, kteří se něco ode mě chtějí naučit. Když jsem se to naučil já, být v mužské energii, proč by s tím měl mít problém někdo s daleko mužnější postavou?
       je zajímavé, že hodně často při závěrečném loučení na konci kurzu mi právě tihle vysocí a mužsky vyhlížející mužové děkují nejvíc. Ono totiž mužsky vypadat a mít mužskou energii vůbec není totéž.
       A v tomto ohledu je moje nevýška a bříško to nejlepší, co mohu dát. Muži se díky tomu naučí, že tohle není důležité a co je podstatné. A že to podstatné má nebo může mít v sobě každý muž, bez ohledu na výšku, baculatost, jestli je na vozíku nebo jakýkoliv jiný hendikep.

Když přijmeš sám sebe, Vesmír Ti otevře dveře

       Každý z nás je jedinečný. Každý z nás má nějaký dar. Ale naše okolí nám říká, že to je naše prokletí.
       Já mám třeba dar špatné paměti. Kdybych měl dobrou paměť, pracoval bych jako lékař nebo jako homeopat. Ani jedno by mě nenaplňovalo.
       Díky mé horší paměti mi nezbývá, než se věci učit logicky, najít ve věcech řád. Díky tomu jsem se na medicíně učil daleko méně, než mí spolužáci a měl lepší známky. To je paradox, co?
       Díky horší paměti se snadněji učit na škole, o které si většina lidí myslí, že je to jen biflování. Kdybych měl dobrou paměť, šel bych na to stejně jako většina. Ale právě dar špatné paměti mě pomohl se snadněji stát lékařem a pak pochopit, že moje cesta vede jinudy.

Vše, co na sobě nemáš rád, je dar

       To je tak důležité, že to zopakuji: Vše, co na sobě odmítáš, je Tvůj dar.
       Jen musíš pochopit, co Ti přináší.A někdy musíš uzdravit tu nezdravou podobu toho daru, aby se dar ukázal v pravé (uzdravené) podobě. Když přijmeš sám sebe, nebudeš sice takový, jakého tě chtějí ostatní, ale najdeš sám sebe, najdeš své poslání, svůj „osud“ a své štěstí.
       A co uděláš, bude přinášet dobro Tobě i ostatním.
       Když sám sebe nepřijmeš, budeš se muset daleko víc snažit. A výsledky budou o hodně horší.
       Když přijmeš, kdo jsi a budeš plně využívat svých silných stránek (mnohé znich jsi předtím považoval za slabé nebo dokonce špatné), půjde to skoro samo a výsledky budou mnohem lepší.

Rozhodnutí je na Tobě

       Skoro všechny mé články a kurzy jsou o tom, jak být sám sebou a přijmout sebe takového, jaký jsem. Ale nejvíc to zažiješ na kurzu Přijetí sama sebe a Jsem sám sebou. Tady jsou termíny.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich