Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Přijetí sama sebe

Přijetí sama sebe – nejdůležitější úkol

       Proč je nejdůležitější? Protože je samo o sobě podstatné, zda přijímáme sami sebe. A taky proto, že ten, kdo přijímá sám sebe, zvládne vše ostatní snadněji a s větší radostí. A naopak ten, kdo sám sebe nepřijímá – nezvládne mnoho jinak snadných úkolů a bude mít v životě více tíhy a méně radosti.

Přijetí toho dobrého

       Divili byste se, kolik lidí nedokáže přijmout své silné stránky. A pak jsou jako ryby, které se celý život pokouší létat – a kupodivu se jim to moc nedaří.
       Když ryba naopak přijme kým je, stane se mistrem v plavání a může to pak učit i ptáky, kteří v rámci volnočasových aktivit poznávají i to, co není jejich a samozřejmě učí ostatní ryby, které sice plavou samy od sebe, ale třeba ne tak dobře.
       Proč nepřijímáme to dobré? Protože nám někdo řekl, že je to špatné. Takže pak třeba chlapi odmítají svou mužskou sílu a diví se, že ženy jimi pak pohrdají. A to jen proto, že jejich máma to se svým mužem neuměla a místo aby jim řekla: „Víš, selhala jsem v tom, jak jednat s mužem“, obviňuje všechny chlapy a neuvědomuje si, že tím odsuzuje své syny k utrpení.

Přijetí toho špatného

       Takže řešením je vždy přijmout to špatné, co jsem. Přijetí neznamená necítit za to zodpovědnost. Právě naopak. Až když přijmu, kdo jsem, se vším všudy, s tím dobrým i s tím zlým, až tehdy mohu to dobré plně zužitkovat a mít z toho prospěch já i ti ostatní a to „špatné“ uzdravit a pak z toho mít prospěch já i ti ostatní.
       Většina toho špatného, co jsem, vůbec není špatná. A rozhodně to není špatné poté, když si to uzdravím. A uzdravit si to nemohu, dokud s tím nezačnu aspoň komunikovat.
       Většina našich „špatných“ stránek jsou jen neuzdravené vnitřní děti. A my místo abychom jim podali pomocnou ruku, se jich snažíme zbavit. A divíme se, že čím víc před tím špatným utíkáme, tím víc nás to dohání. Je to jako útěk před vlastním stínem.
       Když se naopak otočíme a pozorně se podíváme, stín zmizí a přijde úleva.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU

Propozice ke kurzu a místo konání najdete zde. Termíny jsou zde.
-------------------------------------------------------------------
 

       Tento kurz je určen mužům, kteří chtějí být více v mužské energii a ženám, které chtějí naplnit samy sebe ženskou energií.
        Tento kurz dělám od r. 2008, tehdy bylo to, co jsem říkal, velmi kacířské. Za ty dva roky se objevilo mnoho knih, které potvrzují to, co učím. Ale knihy si přečtete, zatímco na kurzu to zažijete, což je daleko více.
       

Pro muže:

       
        Být v mužské síle je neskutečný zážitek. Dokonce máš i pocit, že jsi fyzicky vyrostl. Najednou zvládneš i to, co dříve nešlo nebo jen s velkými obtížemi. Začneš si uvědomovat, že jsi pro ženy přitažlivý, a to dokonce, i když nejsi nijak zvlášť upravený.
        Začneš být přitažlivý pro peníze a pro úspěch. Co sis dříve ani nedokázal představit, najednou můžeš realizovat.
        Dokážeš obejmout svou ženu tak, že se jí udělá dobře, i když jinak by byla nabručená, nešťastná nebo depresivní celé hodiny. Přestaneš být bezbranný vůči ženám, nebudeš se bát, že jim ublížíš. Budeš se cítit pevně a jistě ve svém středu. Začneš si všímat, že už jen Tvou přítomností dochází k příjemné změně u ostatních. Nebudeš se muset hnát za mocí a budeš ji mít.
        Budeš dobrým vzorem svým dětem. Budeš oporou pro celou svou rodinu, aniž by Tě to vyčerpávalo. Naopak začneš vidět, jak je úžasné být hlavou a pilířem rodiny. Co Ti dříve vadilo nebo Tě vyčerpávalo, dnes buď s klidem odmítneš nebo zvládneš s radostí.
        Tvá žena i rodina se vedle Tebe zklidní a budou šťastnější. Vše půjde snadněji. Celý svět Tě bude více respektovat. Za méně práce dostaneš více koláčů.
        Budeš k sobě přitahovat více ženské ženy, ubude bojů a přibude lásky, respektu a jemnosti v Tvém životě.

       

Pro ženy:

       
        Být v ženské mocné slabosti je zážitek naplňující srdce i duši. Když v ní budeš na 100%, nebude nic, co by Tě mohlo ohrozit, budeš se moci úplně odevzdat a přitom být v bezpečí. Dostaneš se do absolutního klidu, přijetí a dělání neděláním.
        Budeš si užívat obdivných mužských pohledů, každý muž bude toužit Tě hýčkat. Budeš v bezpečí před agresivitou i před nástrahami vnějšího světa. Zažiješ dětskou nevinnost a přitom budeš plně ŽENOU. Uvolnění vede k plnějšímu prožívání celého života, sexu i menší bolestivosti menstruace. Budeš milovat, že jsi ŽENOU a nebude nic, co bys mužům záviděla.
        Snadno najdeš MUŽE, který dá s radostí oporu Tobě i Vašim dětem. Dokážeš dát dětem to nejpodstatnější, co může matka dát - vyživíš je pro celý život mateřskou a ženskou energií. To neznamená, že nebudou konflikty, ale už jen přítomností ženské energie se začnou rozpouštět.
        Najdeš v sobě naplnění a už nebude platit: "Neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane." Budeš milována a budeš to cítit. Najdeš svého prince, ale on bude král a Ty královna.
        Tvá přítomnost bude hojivá a bude Tebou prostupovat láska. V tom najdeš štěstí a naplnění.
       


Námitka: Ale tohle je až moc sladké. Tohle snad ani není možné. Nevěřím tomu.

        Odpověď: Ano, máte pravdu. Pro drtivou většinu z nás je to něco, co nelze v životě zažít. A je pravdou, že budu nadšený, když to po jediném kurzu zažije i jen jediný člověk jen na milisekundu. Odstavce výše neukazují výsledek jednoho kurzu, ale dlouhé cesty, která tímto jediným kurzem může začít.

        Na druhou stranu podle mých zkušeností téměř každý pocítí alespoň malou změnu tímto směrem. Kdo ne, tomu se na konci kurzu budu ještě víc věnovat, aby měl aspoň malou zkušenost mužské/ ženské energie v sobě.
        Muži i ženy navíc na kurzu dostanou návod na cvičení, kterým daný proces mohou posilovat a přibližovat se i sami doma stavům popsaným nahoře. Vím, jaké to je být slabým mužem a kdyby tehdy takový kurz existoval, rád bych za něj dal statisíce a pořád by se mi to vyplatilo.
       

Muž, který nejde do mužské energie, je sám proti sobě

       
        Mužům se vyplácí každý krok směrem k mužské energii. I jen po jediném kurzu pocítí změny k lepšímu. Pro muže je tento proces velmi příjemný, protože samotná cvičení jsou pro muže přitažlivá (jediný, kdo je nechce podstupovat, je jejich strach) a každý krok se ihned vyplácí. Je jen jedna nepříjemnost spojená s cestou k mužské energii a tou je možná reakce okolí. Pokud lidé kolem Vás byli zvyklí, že vše půjde podle nich, bude pro ně Vaše změna trnem v oku. A možná začnou házet klacky pod nohy. Ale když vytrváte, i oni Vám pak poděkují.
       

Ženy potřebují bezpečné prostředí

       
        Na druhou stranu pro ženy je celý proces podstatně náročnější. Proto ženy musí cestu k ženské energii spojit s přijetím mužské energie. Pokud by žena šla ihned úplně jen do ženské energie, většina by to nezvládla, protože jejich strachy by jim to neumožnily. Proto je posun u žen pozvolnější, aby si mohly průběžně na novou energii zvykat. I v tom je toto uspořádání kurzu jedinečné, protože jak jdou muži více do mužské energie, ženy mohou bezpečně více a více jít do ženské. Tohle žádný kurz, kde jsou jen muži nebo jen ženy, nemůže nabídnout.
        Z principu cesta do ženské energie je nemožná bez důvěry nebo bez ochraňující mužské energie. A jen málo žen (i mužů) dokáže životu důvěřovat natolik, aby se mohly vydat k ženské energii bez bezpečného ochraňujícího kruhu zdravé mužské energie.
       
       
Abych Vám ukázal, co je možné po jediném kurzu, zde jsou zprávy účastníků.
       
       
Nebo se můžete na kurz rovnou přihlásit.
       
       
       

nbsp;

Vývojové fáze agrese

Vývojové fáze agrese

       Většina lidí se domnívá, že agrese je něco špatného. Ale kdybychom neuměli zabít viry, bakterie a neomezeně se dělící buňky, zahynuli bychom během pár hodin.
       Agrese je dovednost, která má mnoho vývojových fází. A protože se jí mnoho lidí bojí a někteří jí dokonce opovrhují, málokdo má šanci v této agresivně-neagresivní společnosti se dostat až do plně dospělé fáze.

0. Stupeň: Nejsem

       Tak se „cítí“ miminko v bříšku. Ani neví, že je někdo jiný, než maminka. Ani ho nenapadne, že by mohlo chtít něco jiného, než maminka. Samozřejmě je to dáno nejvíc tím, že ho ještě vůbec nic nenapadá ve smyslu, v jakém myslíme a cítíme my dospělí.
       Vemte to prosím jako psychologické připodobnění. Na fyzické úrovni můžou buňky miminka klidně i bojovat proti buňkám maminky, stejně jako plod na nějaké úrovni „obírá“ mámu o živiny.
       Pokud si tedy odmyslíme tyto fyzické záležitosti, psychologicky miminko ještě neexistuje, je to součást maminky a tudíž ani není nic, co by mohlo chtít, protože to vše „za něj dělá maminka“.
       Jiné připodobnění je z politiky. Slyšíme o boji za nezávislost různých národů, ale nikdy jsme neslyšeli, že by za nezávislost bojovali ti, co jsou totálně asimilováni. Tedy Jindřichohradečáci nebudou bojovat za samostatnost na ČR, protože se cítí být nejdřív Čechy a až pak Jindřichohradečáky.
       Agrese není přítomna, protože ani není kvůli čemu být agresivní, není za co bojovat. Slinivka také nebojuje proti krčním mandlím.
       Řešení: Užít si to. Člověk v tomto stadiu stejně nemůže nic dělat, protože nemá v tomto okamžiku k dispozici žádné mentální zdroje (a to ani když má v občance napsáno, že je mu třeba 50 let).
       Co mohou udělat ostatní: Postarat se o něj a těšit se, až se dostane do období vzdoru.

1. Stupeň: Jsem oddělen, ale neuvědomuji si, že něco chci

       Lidé, kteří necítí sami sebe, často až po letech zjistí, že něco chtěli. Předtím to vůbec netušili, i když třeba z řeči jejich těla se to dalo poznat.
       Tito lidé mají problém, protože ani netuší, že by něco chtěli, natož aby věděli, že něco chtějí. Ani nemluvě o tom, že by věděli, co přesně chtějí.
       Jsou nespokojení a netuší proč. Nebo neví, že jsou nespokojení, dokud jim to někdo nepřipomene.

       Řešení: Všímat si, když jsem nespokojený/á, co cítím a co chci.
       Co mohou udělat ostatní: Vést ho k cítění sama sebe a svých potřeb.

2. Stupeň: Uvědomuji si, že něco chci, ale netroufnu si to chtít nebo říct

       Na dalším vývojovém stupni si už uvědomuji, že něco chci, ale netroufnu si to chtít nebo si o to říct, natož o to bojovat.
       Když je v této fázi žena, říkám jí rohožka. Není to nic neuctivého nebo ji znevažujícího, je to popis toho, jak se cítí. Ve skutečnosti ale může být rohožkou i muž.
       Rohožka směřuje agresi dovnitř. Bojí se ji vyjádřit, ale ta nezmizí, jen je směřována proti sobě.
       Bojí se říct malé „ALE“. Ale tím, jak vše štosuje dovnitř, začíná to v ní vřít víc a víc a časem bouchne jako papiňák, kterému zablokujete všechny průduchy.
       Právě proto, že se rohožka agrese bojí, je nakonec nejvíc agresivní. Bohužel obvykle ne na toho, kdo za to může, ale na toho, kdo je zrovna poblíž.
       A i když její výbuch odnese ten správný člověk, nebude to fungovat, protože tisíckrát malý problém byl v pořádku a najednou stejný nebo dokonce menší problém a je z toho konec světa.
       I rohožka to chápe, tak se pak bude snažit popírat svou frustraci o to víc. Tím ale posiluje bludný kruh.
       Řešení: Začít pomalu odpouštět vztek, nejlépe v lese. Uvědomit si, že ten druhý nemůže za to, že já jsem necítil své potřeby nebo si je nedokázal prosadit. Tedy ho netrestat za minulost. Současně se starat o to, aby mé potřeby v přítomnosti byly aspoň trochu plněny nebo aspoň slyšeny.
       Co mohou udělat ostatní: Přestat myslet jen na sebe a podporovat ho v sebeuvědomování a sebeprosazování. Ale ne na svůj úkor. Nebo ne víc, než za kolik si dokážu vzít zodpovědnost.

3. Stupeň: Troufnu si, ale nechám se zahnat

       V této fázi už bojuji za svá práva, ale nedokážu si je ještě prosadit. Je to ale o mnoho lepší, než v předchozí fázi, protože už necítím úplnou bezmoc.
       Agrese je stále popírána, proto ani zdaleka není „čistá“ a tudíž druhým ubližuje, a to podstatně víc, než plně projevená (a podstatně větší) agrese od člověka, který je na 7. stupni.
       Řešení: Poprosit druhého, aby mi občas ustoupil.
       Vybrat si „snazšího soupeře“.
       Trénovat.
       A vědět, že nikdo učený z nebe nespadl. Tedy neztrácet naději.
       Co mohou udělat ostatní: Občas ustoupit. Chválit ho za to, že bojuje, i když je mi to nepříjemné a i když to ještě neumí.

4. Stupeň: Bojuji, i když neúspěšně

       Nenechám se zahnat, trvám si na svém, ale to ten druhý taky. Ani jeden z nás neumí ani vyhrát, ani ustoupit. Výsledkem jsou trvalé boje ve vztahu, kde by stačilo jen trochu dospělosti a mohli bychom si navzájem vyjít vstříc.
       Řešení: Pokračovat v boji. A občas ustoupit. Ne protože jsem slabší, ale protože jsem dost silný na to, aby ukázal dobrou vůli.
       Co mohou udělat ostatní: Ustoupit mu, aby pocítil chuť vítězství a přitom se sám nestát rohožkou.

5. Stupeň: Bojuji a někdy vítězím, někdy ne

6. Stupeň: I když většinou nebo stále vítězím, nedokážu nebojovat

       Toto je past, na kterou poukazují ti, co se bojí sobectví. Myslí si, že když budeme myslet na sebe, že se z nás stanou sobci. To ale hrozí jen některým lidem, většina má tuto fázi krátkou.
       Řešení: Pochopit, že cílem není boj ani vítězství, ale „dobro pro všechny“. Chtít nejlepší řešení pro všechny je jednak znakem dospělosti, hlavně to ale nejde zažít bez pocitu nasycení. Až když nasytím svůj hlad, až tehdy mohu přestat myslet jen na sebe.
       Tato nenasytnost je příčinou toho, proč někteří lidé chtějí stále víc a víc a nic jim není dost a proč někteří lidé jsou neustále agresivní, aniž by k tomu měli důvod.
       Řešení: Konstelace nebo jiná terapie.
       Co mohou udělat ostatní: Dát takovému člověku láskyplné, ale jasné hranice.

7. Stupeň: Vítězím bez boje

       Když ze mě jde vnitřní síla, už nemusím bojovat. Vítězím „bez námahy“ nebo s podstatně menší námahou, než dosud.
       Začínám důvěřovat Vesmíru a Životu a díky tomu nemusím bojovat za každou hloupost, ale soustředím se jen na to podstatné. Tím dávám lidem kolem sebe hodně prostoru a oni mi ho pak rádi vrátí, když potřebuji zvítězit.
       Řešení: Není potřeba, jsem na předposledním vývojovém stupni a pravděpodobně se časem dál dostanu i bez nějaké snahy nebo terapie.
       Co mohou udělat ostatní: Učit se to. A užívat si přítomnost moudrého vladaře s jasnou autoritou.

8. Stupeň: Dovoluji vyššímu, abych se stal jeho nástrojem

       Už dávno nepotřebuji bojovat. Ale umím to (tím se odlišuju od těch, kteří sem přeskočili z prvního stupně). Už dokonce ani nepotřebuji vítězit (ale přesto (nebo právě proto) skoro vždy vítězím – tím se odlišuji od těch, kteří sem přeskočili z nižších stupňů).
       Když je třeba, bojuji, když je třeba, vítězím, když je třeba, dám se do služby tomu, co je nade mnou.

Shrnutí

       Kdo odmítá agresi, je na začátku cesty. Kdo za žádnou cenu nikdy není agresivní, je na začátku cesty. Dalo by se říct, že ještě neprošel obdobím vzdoru. (Bohužel u některých z nich to tak skutečně je, že emočně jsou ještě před třetím rokem věku nebo před pubertou). To je mimochodem asi nejvážnější důvod, proč jsou hodní chlapci pro ženy nepřitažliví. Která žena se chce opírat o dvouleté nebo devítileté dítě? Byť má vysokou školu, vysoký plat a ústa plná krásných keců.
       Kdo je agresivní málokdy, při plném vědomí a tak, že to pomůže všem, ten je dospělý.
       Kdo agresi neodmítá, ale nepotřebuje ji a přesto vítězí, ten je dospělý.

       Kdo je agresivní pořád, potřebuje hranice (tedy by kolem něj neměli být lidé, kteří agresi odmítají, protože ti hranice dát neumí), jinak mu hrozí, že se stane zločincem nebo že bude terorizovat lidi kolem sebe. A přitom paradoxně právě tenhle člověk má blíže k dospělosti, než „sluníčkář“, který chce, „aby se všichni měli rádi“, bez ohledu na to, zda toho jsou nebo nejsou schopni.

Já mám agresi vyřešenou

       Tuhle větu Vám nikdy neřekne (rozhodně jen tak sám od sebe) nikdo ze 7. nebo 8. stupně. Ale chlubit se tím budou ti, co ještě ani nepoznali, co to ta agrese vlastně je.
       Když uvidíte agresivního člověka, máte jistotu, že je nejméně na druhém a nejvýše na osmém stupni. Když se Vám bude zdát příliš agresivní, možná to bude Váš problém. Ale když jeho agrese nebude fungovat je spokojenosti všech, máte jistotu, že není na 7. ani 8. stupni.
       Ale když uvidíte milého, laskavého, obětavého člověka, je buď na 0., 1. , 2. nebo 7. nebo 8. stupni. Nepoznáte to jen z jeho laskavosti. Poznáte to až po delší době.
       Když o své laskavosti musí mluvit, skoro určitě není na 7. ani 8. stupni. Když se svou laskavostí chlubí a dává ji ostatním za vzor, s jistotou není na 7. nebo 8. stupni.
       Tito lidé obvykle chtějí učit ostatní. A přitom právě oni by se měli od všech ostatních učit, tedy i od těch, kteří svou agresi nezvládají. Ne že by ji také měli nezvládat. Ale měli by ji přijmout, aby se mohli dostat na ty úrovně, kde skutečně už boj není potřeba.
       Na 0. a 1. stupni není boj potřeba, protože ho někdo (náš rodič) udělá za nás. Ale když máme v občance 40 let, už to máme zvládnout sami.
       A samozřejmě je nutno připomenout – udělejte to tak, abyste nikomu fyzicky neublížili, abyste nikoho nezmrzačili a sami sebe nepřivedli do vězení a do výčitek svědomí. V tom jsou úžasné kurzy, že se to můžeme učit v bezpečném prostředí a že skoro vždy, když máme nějakou potřebu, je tam někdo jiný, kdo má opačnou potřebu a my si můžeme navzájem pomoct.
       Zatímco v běžném životě spíše natrefíme na někoho, kdo se právě té naší potřeby bojí a díky tomu by mu ublížilo, kdybychom se pokusili být sami sebou.
       Ale právě jen tím že (bezpečně) budeme sami sebou, se můžeme rozvíjet.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Přijetí vlastní agresivity

Tento kurz potřebujete, když

  • neumíte vyjádřit, co chcete
  • si neumíte stát za svým
  • nevíte, co chcete
  • se bojíte říct svůj názor
  • máte problém s agresí
  • si neumíte prosadit, co je pro Vás důležité
  • si necháte ubližovat
  • se bojíte agresivních lidí
  • se bojíte psů
  • bojujete proti agresi
  • věříte, že agrese je jen a jen špatná
  • se s agresí často setkáváte
  • nevíte, co cítíte
  • se zlobíte na ty, co Vám nic neudělali a ty, co Vám ublížili necháte být
  • se bojíte násilí
  • se Vám v životě nedaří
  • si vše musíte vydřít, neznáte ten pocit, že by se něco stalo jen tak, bez námahy
  • máte problém se žlučníkem, trávením, slezinou, slinivkou
  • štěkáte na svého partnera/ku
  • jste podrážděný/á
  • jste obětí nebo pachatelem domácího nebo jiného násilí
  • cítíte se jako rohožka
  • nemáte autoritu
  • necháte si ubližovat
  • máte pomstychtivé myšlenky
  • se cítíte bezmocně

To ale ten kurz potřebuje skoro každý

       Ano. Jsme podivná společnost. Část z nás se agrese a násilí bojí tak moc, že je odmítáme i tam, kde by byly prospěšné. A druhá část si pak tuto „odmítanou“ agresi „vezme“ a s její pomocí je ještě agresivnější a násilnější a my pak máme ještě větší důvod se agrese bát.
       ´Díky tomu je tady veliká nerovnováha – lidé, kterým agrese chybí a lidé, kterým přebývá.
       Lidé, kterým přebývá, pak mají zbytečné problémy s policií nebo si vyčítají, že nedokáží kontrolovat své záchvaty zuřivosti.
       A ti, kterým agrese chybí, jsou zbytečně bojácní, nechají sebou vláčet a manipulovat. Místo aby přijali, že agrese je důležitá, jen je nezbytné znát míru, tak se mnozí snaží agresi vymazat z povrchu zemského, což je jistá vstupenka k problémům.

Nechoďte na kurz, jestli

  • chcete věřit, že agrese je jen a jen špatná
  • se nad agresi a agresivní lidi povyšujete

       Agrese je prostě jen nástroj. Když ho použijete nesprávně nebo v nesprávný okamžik, uděláte škodu. Ale když ho nepoužijete tehdy, když je to potřeba, uděláte škodu také, ale sobě.

Kdo kurz nepotřebuje

       Je to člověk, který se umí zastat sám sebe. Když je třeba, tak i s adekvátní mírou agrese. Protože to umí, nikdo si na něj moc netroufne, takže ho vidíte agresivního třeba jen párkrát za život. V takové situaci je ale stále emočně dospělý, takže druhého třeba seřve, ale tomu to pomůže, aby si uvědomil, že tohle chování není patřičné.
       Obvykle z takového člověka čiší klid a mír, ale není to „ezoterický“ klid a mír, který je k smíchu, ale klid a mír, který je naplněn silou a vzbuzuje úctu a skoro až pokornou bázeň.
       Takový člověk obvykle nebojuje. Ale když dojde na lámání chleba, dokáže druhého odstrašit tak silně a jasně, že se mu ani nic nestane, protože ani neměl čas přiblížit.
       Zejména tento člověk neodmítá agresi, přijímá ji jako součást života, agrese není jeho pánem, ale on ovládá ji a umí ji pustit v té správné intenzitě přesně v ten okamžik, kdy se nebezpečí ještě jen blíží a ono se mu raději vyhne.

Jak bude kurz probíhat?

       To záleží na tom, jací lidé se na kurzu sejdou. Ale obvykle na kurzu buď vůbec nejsou, nebo jen v mizivém počtu, lidé, kteří jsou agresivní. Pravděpodobně je to dáno i tím, že já jsem stále ještě méně agresivní, než by bylo správné, tudíž si u těchto lidí těžko sjednám respekt.
       Takže počítejte s tím, že 90% lidí na kurzu bude takových, kteří se budou učit přijmout aspoň trochu agrese do svého života.
       Odhadem 10% lidí pak bude takových, kteří jsou „agresivní proti své vůli“ a když se jim to stane, velmi si to vyčítají. Díky tomu jsou obvykle navenek neagresivní.
       U první části lidí se budeme učit agresi bezpečně vyjadřovat, umět s ní zacházet a učit se, že zvládnutá agrese se přeměňuje na sílu, která je bezpečná.
       U druhé skupiny se zaměříme víc na bezpečí a budeme hledat cesty, jak agresi bezpečně vyjádřit, aby se v nás nekumulovala a my nebyli jak papiňák.
       Prakticky vždy je to na kurzu tak, že když člověk s něčím potřebuje pomoct, něco potřebuje zažít, tak je tam někdo jiný, kdo potřebuje totéž zažít z druhé strany.
       Takže budeme dělat různá cvičení na zvládání, bezpečné vyjadřování a přijetí agrese, agresivity, násilí, síly a slabosti.
       A určitě postavíme také pár konstelací. Protože ideální je propojit cvičení a konstelace. Cvičení slouží k procvičování dovedností, které nám chybí. Konstelace nám pomohou vyřešit příčinu toho, proč máme s agresí problém, ať už proto, že máme agrese moc nebo málo.
       Ale kdo mě zná, tak ví, že každý kurz, i když se jmenuje stejně, je jedinečný, stejně jako jsou jedineční lidé, pro které je připraven.

Přečtěte si také článek o vývojových stupních agrese, tomu málokdo rozumí. Navíc si o sobě nejvíc myslí právě lidé, kteří ještě nepostoupili ani do druhé třídy.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Jak jsem rozzlobil jednu ženu

       Dostal jsem mail: ¨Žena..šťastná otrokyně...opravdu úsměvné. Opětovný důkaz mužského slaboštví. Díky bohu mám konečně přítele, který je silný ve smyslu osobnosti a pochopil, že  žena je rovnocenným partnerem. Ale...proti gustu žádný dišputát...kdo chce kam.... zavání to islamismem. I tak Vás lituji. Přicházíte o to nejlepší...souznění...ale to Vám asi nic neříká. Pohrdat ženou se nevyplácí a věřte mi, že vím o čem mluvím. Ženu-pečovatelku si vymysleli muži a to jen proto. že jsou FYZICKY silnější... ale jinak? Psychicky jste mnohem slabší. Napříč dějin...za vším stála žena. Ne...nejsem feministka, ale vadí mi toto sektovaní na základě fyzické síly.Tak už si konečně vy muži uvědomte, že nás potřebujete. A nejen k tomu, abychom vám rodiliy děti a vařily. Hodně zdaru a oči otevřené.“
       Vážená paní, nikdo po Vás nechce, abyste se stala šťastnou otrokyní. Moudrý muž to nevnucuje všem ženám, nabízí to jen těm, kterým chce věnovat čas. Funguje to ale jen u těch, které zjistily, že boj a rovnoprávnost jim nepřináší to, po čem touží.
       Zdá se, že jste v minulosti byla utlačovaná a nyní si začínáte chránit své území a svou osobnost. To je moc dobře. Je to běžný postup, že žena chce jít do ženské energie, až když zjistila, že se umí ubránit a že jí síla nepřináší to, po čem touží doopravdy. Takže Vám držím palce, abyste našla samu sebe a prosadila si svou rovnoprávnost, protože až když se to stane, až tehdy otevřete oči a zjistíte, že ten boj nevyvěrá z ničeho jiného, než ze strachu.
       Když se žena bojí, samozřejmě potřebuje úplně něco jiného, než se podřizovat muži. Proto také často na začátku kurzu se nejdřív muži uklánějí ženám, protože právě zraněné ženy to nutně potřebují.
       Je kouzelné sledovat, jak se mnozí muži cukají, ale v principu jsou všichni ochotní (když se jim to dobře vysvětlí) se ženám uklonit. A pak se stane ten zázrak. Nejdřív jedna žena, pak další a pak další hlásí, že to takhle nechtějí. Některým se dokonce dělá fyzicky špatně, když se jim muži uklání.
       Protože muž nemá být menší, než žena. Nicméně moudrý muž se rád ukloní ženě, která se bojí, aby jí ukázal, že si ji nepotřebuje zotročovat, že jí místo toho dává příležitost, aby se ona uklonila jemu a když oba zjistí, že se jim to líbí, tak jí dá možnost, aby se ona mohla stát jeho šťastnou otrokyní.

Islám

       Islám je zcela opačná představa o životě, než jakou mám já. Já nikomu nic nevnucuji, pouze ukazuji, kam vede chování A a kam vede chování B. Islám naopak lidem vnucuje svou představu o životě, aniž by ukázal, proč to tak má být nebo že to funguje. Ono totiž, jakmile najdete skutečná životní pravidla, už nemusíte nikomu nic vnucovat. Můj život nebude o nic ochuzen, když Vy budete kázat o nutnosti rovnocenného vztahu (pokud k tomu nebudete druhé lidi nutit silou), zatímco zdá se, že jen existence mých článků ve Vás vzbudila takový nával emocí, že jste mi musela napsat 3 maily. Takže aby bylo mezi námi jasno: Já Vás k ničemu nenutím. Já jen nabízím, abyste se zamyslela (otevřela oči). Uvědomuju si, že to ale asi nepůjde tak snadno, proto je mi potěšením i to, když budete bojovná a najdete svou sílu, protože podle mých zkušeností až dojdete do stavu, kdy se nebudete bát, začnete přemýšlet, co Vám v životě chybí a to je ten okamžik, kdy ženy přicházejí na mé kurzy. (Ty chytřejší přicházejí i dřív).
       Z mého pohledu islám se bojí žen, opovrhuje jimi a nectí ani ženskou energii.
       Já mám ženy rád, ctím je a dávám jim svobodu. Ale na rozdíl od současné společnosti jim dávám i svobodu být plně ženami. Je pravdou, že ctím podstatně víc ženy v ženské energii, než ženy kousavé, ale rozumím tomu, že i ty kousavé, žahavé a štiplavé mají nějaký důvod ke svému chování.
       Držím Vám palce, ať se Vám daří dobře ve vztahu, kde je žena rovnocenným partnerem. Hlavně doufám, že Vás po čase Váš muž neomrzí a že k němu budete i nadále cítit hlubokou živočišnou vášeň, která je dle mých zkušeností vyhrazena spíše pro ty páry, kde je mezi mužem a ženou velký rozdíl a kde ženu živočišně přitahuje mužova síla, a to i fyzická, ale hlavně ta jiná, ta hlubší.

Litujete mě

       Děkuji za to, že mi chcete věnovat Vaši energii jen proto, abyste mi sdělila, že mne litujete (nebo ve skutečnosti se nade mne povyšujete?). Jsou lidé, kteří žijí z negativní energie, já to moc neumím, ale i přesto si vážím Vaší snahy mě energeticky dotovat tím, že se mnou polemizujete, místo abyste mě v klidu ignorovala.
       Dřív jsem tento druh povýšeného postoje neměl rád, dnes to nechávám u Vás a přeju Vám vše dobré.

Přicházím o to nejlepší

       “Je báječné“ diskutovat s někým, kdo ani neochutná a už předem ví, že to, co ani neočuchal, je špatné. Každý máme svůj osobní příběh a jsem moc rád, že je Vám lépe, než Vám bylo před několika lety.
       Já se také mám podstatně lépe, než dříve a protože ani Vy neumíte zažít můj život, ani já Váš, není zde žádná možnost objektivně poměřit, kdo přichází o to nejlepší a kdo přichází o něco, co se mu dnes už zdá jen mdlé a nezajímavé.

Pohrdat ženou se nevyplácí

       To máte absolutní pravdu. Kdo pohrdá ženou či mužem, ztrácí nejvíc sám. Ale kdo pohrdá nezranitelnou ženskou energií (té je energie šťastné otrokyně velmi blízká) a je ještě k tomu sama ženou, ten přichází o největší dar. Navíc pak musí hodně bojovat o to, co by šťastná otrokyně dostala sama od sebe.
       Já jsem na vlastní kůži zažil nezranitelnou ženskou energii a kdybych v ní teď byl, pohladil bych Vaše zraněné vnitřní dítě a řekl Vám, že to zase bude dobré.
       Zažil jsem i energii, kdy jsem musel bojovat a čím víc jsem bojoval, tím víc to všechno bojovalo proti mně. Naštěstí jsem našel cestu, jak z tohoto nekonečného boje vystoupit a totéž přeju i Vám. A je jedno, zda na to půjdete mužským způsobem (tedy budete zvyšovat efektivitu boje) nebo ženským (že se odevzdáte natolik, že zmizí vše, co by Vám chtělo ublížit). Ve Vašem stavu je ten první způsob lepší, protože pro ten druhý pravděpodobně ještě nemáte dost důvěry v sebe, ve Vesmír, v MUŽE ani v ženskou energii.
       Opět platí to, co jsem už psal – držím Vám palce, ať se dostanete do další fáze, kde nebudete řešit muže kolem Vás, ale jen sebe. Jakmile změníte svůj vnitřní svět, změní se i muži kolem Vás.

Kdo vymyslel ženu-pečovatelku

       No přece evoluce. Děti nepečujících žen obvykle umřeli dříve, než by se mohli dožít dospělosti. Nepečující ženy mají také horší plodnost, i když jen statisticky, neplatí to absolutně pro každou nepečující ženu.
       Pečující ženu vymysleli také ženy, které zjistili, že určitým druhem péče mohou změnit svého muže tak, že on pak se chce starat o ně a jejich děti.
       Naše současná společnost bere mužům sílu, aby nemohli ženám ubližovat. Kupodivu jim pak často ubližují ještě víc. Dřívější ženy místo toho měly raději silné muže, kteří dokázali zabít jídlo i nepřítele a aby se k nim muž nechoval jako k nepřátelům, k tomu slouží právě ta péče, kterou odmítáte.
       Místo toho dráždíte hada bosou nohou a ještě si myslíte, že jste v bezpečí. U mě naštěstí ano, protože cítím Váš strach a tudíž zůstanu v klidu a budu se k Vám chovat skoro stejně, jako kdybyste o mě pečovala.
       Přečtěte si něco o rituálech probírání srsti u primátů, tam je nikdy ti silnější k tomu nenutí, naopak ti slabší to sami dělají, aby měli ochranu od těch silnějších. Pořád nechápete, že otroctví ženy si muž nebere pouze násilím. Skutečně silný muž dává ženě možnost se mu naprosto oddat a tím se dostat hlouběji do ženské energie a blíž ke své podstatě. Je při tom nutná jistá míra síly až násilí, ale jen burani si to berou zcela bez ohledu na pocity ženy.

Jsou muži psychicky slabší?

       Mnozí ano. Mnozí ne. V každém případě jsem moc rád za Vaši lekci nepohrdání druhým pohlavím.
       Věřím, že za mnoha úspěšnými muži jsou jejich ženy. A také jsem si jist, že mnoho mužů neuspělo, protože u sebe měli hádavou, nepříjemnou a kousavou ženu a neuměli ji zkrotit. Já s Vámi skutečně nebudu bojovat o to, které pohlaví je důležitější. Protože podle mne je to je žena – proto byly vždy ženy uklízeny do bezpečí v dobách válek a proto muži bojovali, aby pokud možno ženy nemusely. Žena je menší, má následovat a je důležitější.
       Nicméně, jestli chcete rovnocennost – pak ženy nejsou důležitější a my muži je nemusíme chránit. Pak se nedivte, že takto vychovaní muži se nedokáží postarat o svou ženu a že cizí ženu převálcují fyzickou silou, protože v době nouze i u slabých mužů obvykle pud přežití vykoná své.
       Z Titaniku přežilo podstatně větší procento nejchudších žen, než nejbohatších mužů. Protože tehdy bylo ctí muže dát ženě přednost při cestě do bezpečí.
       Ve vaší tolik opěvované rovnoprávné společnosti už tyto ohledy platí méně (jak uvedli ztroskotavší z lodě Costa Concordia) a když budete ještě chvíli bojovat, přestanou platit úplně. Protože je přirozeností muže proti jinému muži (byť má ženské pohlavní znaky) bojovat. A pak nastává přesně to, čeho se bojíte: tito muži fyzicky ženu přemůžou. To natolik patří k naší současnosti, že film Titanic vědomě lhal a ukázal, jak by to vypadalo dnes – muž s pistolí brání ženám v cestě za bezpečím, protože do bezpečí chce on sám. Tohle se nestalo, tak by to bylo dnes.
       Klidně s muži dál bojujte, je to Váš boj, jen se přitom dívejte, zda výsledek odpovídá tomu, co chcete nebo zda nevede k cíli opačnému.
       Naproti tomu já nabízím nesnadnou cestu, která nevypadá nijak růžově. Ale její výsledky překonávají cokoliv, co vůbec považujete za možné. Přeji Vám, abyste to někdy v budoucnu zažila.

2. mail

       Od stejné ženy mi za chvíli přišel 2. mail: „PROČ RADĚJI NEPOMÁHÁTE MUŽŮM?“
       Myslím, že musíte mít velmi zavřené oči, abyste dospěla k závěru, že pomáhám jen ženám. Na mých kurzech je zhruba 1/3 mužů a 2/3 žen. Ale na mých mužsko-ženských kurzech je to prakticky půl napůl.
       A představte si to – na poslední kurz Šťastné otrokyně přišlo víc žen, než mužů. Je pravda, že část z nich se nepřišla naučit, jak být šťastnou otrokyní, ale jak být ženou, ale i tak je to pozoruhodné, protože bych očekával, že na každou zájemkyni o kurz bude fronta 100 mužů. Bohužel mnozí muži jsou natolik odříznutí od své přirozenosti, že je víc zájemkyň o to naučit se být šťastnou otrokyní, než je zájemců o to, jak být moudrým pánem.

Poslední mail

       přišel za další 3 minuty: „Zkuste taky pochopit, že svět se změnil........muži jsou mnohem slabší a není to o tom. že by se změnily ženy“
       Ano, svět se mění neustále. Mnozí muži jsou mnohem slabší a mnoho žen si na to stěžuje. Já učím muže, jak opět najít svou sílu a jak zvítězit i bez boje. Bohužel když někdo nikdy nebojoval, nejde se naučit vítězit bez boje, aniž bych se předtím naučil bojovat.
       V poslední části s Vámi nesouhlasím – ženy si vzaly sílu, která jim nenáleží a která jim ubližuje a i díky tomu jsou muži slabší a slabší.
       Co je podstatné – já Vás k ničemu nenutím. Žijte si svůj život a pokud s ním budete spokojená, není důvod nic měnit.
       Když časem zjistíte, že byste se chtěla naučit, jak žít život s menší námahou, jak se víc opřít nejen o svého muže, jak najít ženskou část své duše, jste u mě vítána na mužsko-ženských kurzech.
       A kdybyste si chtěla uzdravit svůj strach – i to umím. Ale chápu, že dokud se bojíte, dáte asi spíše přednost ženě nebo bezpečnému muži.
       V každém případě přeji vše dobré a ať máte tolik síly, abyste přeprala muže na novodobém Titaniku, kdybyste se tam náhodou dostala. Nebo se u mě na kurzech můžete naučit, jak to udělat, aby Vám muži sami chtěli dát přednost.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz