Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Hlubinné konstelace

       Je další vývojový stupeň rodinných konstelací.
       Na rozdíl od pana Hellingera nevidím to, co je za konstelacemi přímo. Musím si k tomu konstelaci postavit. Ale velikou výhodou je, že moje pomoc je delší, ale bezpečnější.

Obecně

       Když se Vám budou zdát moje články moc dlouhé nebo nesrozumitelné, nemusíte je číst. Ale já chci najít pravdu. A pravda je jen málokdy ANO nebo NE.
       A když mým článkům nerozumíte? Čtěte je víckrát, až je nakonec pochopíte. Nebo odejděte, nikdo Vás nenutí se uzdravit.
       Já nepotřebuji umět pomoct mnoha lidem málo. Mým cílem je umět pomoci tomu, kdo o to stojí, tak moc, jak je schopen unést. Protože mnoho lidí chce uzdravit, ale jen málo lidí je pro to ochotno udělat, co je potřeba.

V čem jsou hlubinné konstelace stejné jako rodinné konstelace

       Základ je stejný. Když si někdo např. chce vyřešit vztah se svými rodiči, konstelatér ho vybídne, aby si postavil někoho za sebe, dalšího třeba za tátu a další za mámu. A dál se vše děje podle určitých pravidel, ale v zásadě „se to děje samo.“ Ideální konstelace je taková, která se uspořádá sama, při které „ustoupím stranou, abych nezavazel.“
       Ale většinou je třeba nějaký zásah. A na konci je klid, uspokojení, proudí láska a usmíření.

Vnitřní dítě

       Na rozdíl od většiny ostatních konstelatérů ale často pracuji s vnitřním dítětem. Např. zadání je přestat se bát.
       Téměř vždy je pak v konstelaci dotyčný člověk a jeho strach. A často se ukáže, že strach je jen další částí stejného člověka, který „uvízl“ v nějakém čase.

Trauma

       V čase uvíznutí se stalo trauma, které aby to dítě „přežilo“, tak muselo zapomenout v tom věku část sama sebe. Můžete si to představit jako pes, který aby přežil uvíznutí v pasti, tak si uhryzne nohu, aby přežil. Ale zatímco takový pes je neustále informován o tom, že mu chybí noha, tak v tomto případě daný člověk neví, proč se mu něco děje, dokud se to neodkryje v konstelaci.
       Uzdravení spočívá v tom, že představitel dospělého klienta prožije všechnu bolest, kterou tehdy cítil. Nebo je s malým svým já a dává mu všemožnou podporu, zatímco malý já prochází bolestí.
       Když si na tuto část sama sebe klient rozpomene a dá jí, co potřebuje, výsledkem je nejen to, že se přestane bát, ale i něco velmi důležitého získá.
       Já pracuji tak, že i když nepracuji s vnitřním dítětem, i tak je tam téměř vždy přítomno a z tohoto hlediska velmi často klient u mě dostává dvě konstelace za cenu jedné.
       Časté je také zadání Chci zlepšit svůj vztah k sobě. Taková konstelace téměř vždy je setkání daného klienta se svým vnitřním dítětem.

Zásadní odlišnost

       je, když „uslyším“ „parazita“. Nejčastěji se projeví fyzickým příznakem (třeba bolest hlavy nebo ještě jednoznačnější příznak parazita, např. drbání) nebo daný představitel řekne něco, co je typické pro parazita. Pak ho nejčastěji postavím do konstelace jako další osobu, aby se ukázalo, jestli je to skutečně parazit nebo třeba něco jiného. Zjistil jsem, že tím se celá konstelace dá urychlit, ale hlavně se docílí většího účinku.
       Parazita se nezbavuji ani nedělám nic proti němu. Naopak se mu snažím pomoci, aby se dostal tam, kam patří a kde mu bude dobře. Na tomto místě mu bude natolik dobře, že se už nikdy nevrátí do života klienta.

Co jsou to „parazité“

       Nemají živé fyzické tělo (na rozdíl od parazitů mikroskopických). Ale pokud je někde v mozku obsaženo Já, tak asi podobně bude mít fyzickou podobu i parazit. Ale k tomu ještě vede dlouhá cesta (pokud tedy vůbec já můžeme v mozku najít - to se ukáže, až věda pokročí). Takže zatím jsme v pozici lidí, kteří na horečku užívají vrbovou kůru a vůbec neví (to se dozví až v r.1896), že v sobě obsahuje kyselinu acetylsalicylovou. A že později z toho vznikne lék Aspirin.
       Podstatné je, že tato část není ani já, ani mé vnitřní dítě, ani žádná jiná část mě.
       A chová se jako typický parazit, např. jako Parazitická vosička Muscidifurax raptorellus : Samičky dravé vosičky aktivně vyhledávají kukly much a kladou do nich svá vajíčka, čímž je zahubí.

Naštěstí naši paraziti nám dávají většinou desítky let života, než nás zahubí

       I když kdoví, třeba tohle je odpověď na otázku, proč i malé děti umírají na rakovinu.        A mění naše chování podobně jako https://www.idnes.cz/technet/veda/parazit-toxoplazmoza-meni-tvar-vaseho-obliceje.A140319_142803_veda_kuz
       Takže žijeme život našeho parazita a vůbec o tom nevíme.

Cíl: Spojení

       Definitivním cílem je najít své místo ve světě a pochopit, že každý z nás je celek, který už není složený z částí, ale z jediného nerozděleného já.
       Až si projdete celým procesem, zjistíte, že není důvod, proč za své problémy obviňovat druhé, protože proč byste měli kohokoliv za cokoliv obviňovat, když už mám všechno.
       Ale toto je jen pro ty, kdo se se mnou chtějí vydat na dalekou cestu. Pro všechny ostatní platí, že cíl si určujete Vy a já se budu snažit Vám pomoci ho naplnit.

Pravda

       Na rozdíl od většiny jiných cest, vždy to udělám tak, abyste mohli být co nejvíce pravdiví. Protože skutečná cesta k cíli nemůže vést přes lež.
       Takže i když oba budeme vědět, že cílem je mír a láska, když bude třeba abyste vyjádřili jakoukoliv emoci, udělejte to. Takže třeba Vám pomůžu, abyste nadával, když to neumíte. Dokonce je možné v představě ublížit tomu, kdo mě ublížil atd. Protože dokud v sobě potlačuji emoce, do té doby není možná láska.
       Protože skutečná láska je možná, až když vyjádřím všechnu svou ne-lásku. (Takovým způsobem, aby to nikomu neublížilo).

Cíl

       Mým cílem je pomoci každému, aby během jediného kurzu dosáhl co nejvíce ze svých cílů.
       A aby se cítil aspoň o maličko líp.
       Většinou se podaří víc, ale nemohu právě Vám slíbit, že se to udělá celé.

Rozdíly

       Moje konstelace jdou do větší hloubky.
       Trvají déle.
       Na konci je doba, kdy se můžete konstelací „zasytit“.
       Přestože trvají déle, udělám stejný počet konstelací (používám techniku multikonstelací).

Aby Vám kurz neublížil

       Je třeba mluvit o všem, co se Vám nelíbí zejména na mě nebo na kurzu. Protože právě v takový okamžik rozhodujete, jestli Vám kurz nepomůže nebo dokonce ublíží nebo jestli Vám extra hodně pomůže.
       Když jste se mnou, s mým vedením a vším kolem toho spokojeni, tak dosáhnete jen normálního výsledku. Ale zase Vám nemůže být hůř.

Komu nemohu pomoct

       Pomoct mohu jen tomu, kdo chce vidět pravdu i za tu cenu, že bude bolet. Ale pravda bolí jen chvíli (většinou minuty), zatímco když ji odmítám vidět, bolí mě to pořád, ale podvědomě. TO, že bolí ale nevíme, protože „dráha bolesti je utlumená“ (hodně a hodně zjednodušeně řečeno) a místo bolesti vidíme, že daný člověk se něčemu úzkostlivě vyhýbá. Ale když to člověk viděl už stokrát, tak umí vidět to, co daný člověk ani jeho okolí na něm nevidí.
       Takže třeba vidím v hrubosti pana Duška, kterého si jinak vážím, jenom jeho bolest nad ztrátou svých blízkých. To je princip podvědomé bolesti. Ona nemůže zmizet. Tak se přetransformuje do něčeho, co vypadá jako opak.
       Podstatné je to, že když si to člověk uzdraví, velmi se mu uleví a až potom zjistí, jak moc ho to „bolelo“.

Další rozdíly

       Hlubinné konstelace jsou víc otevřené. Např. Když máte pocit, že máte v konstelaci být, řekněte mi to. Protože já nejsem ten, „kdo konstelace řídí“, tak velmi pravděpodobné Vám to dovolím a právě Vy můžete být tím prvkem, který způsobí, že bude konstelace fungovat víc. Já tam jsem proto, abych poznal, jestli tam patříte nebo jestli „chcete být všude.“
       Nezakazuji, aby šel do Vaše konstelace Váš blízký, když nevidíte nikoho lepšího pro tu roli. Pouze Vám řeknu, že podle Hellingera je to zakázáno, protože Váš blízký ví o Vaší situaci, což by mohlo být paradoxně na obtíž. Protože ty nejdůležitější věci nám konstelace řekne, aniž něco o „Vaší situaci víme“ vědomě, protože nás zajímá skutečnost, ne to, co si myslíme, že víme. A paradoxně právě Váš nejbližší Vám může nejvíc pomoct, když o tom, co bude dělat nerozhoduje jeho hlava, ale on prostě jen je.
       Obecně je to právě svoboda od všeho, co „by se mělo“ nebo „nemělo“, je tím, co Hlubinné konstelace dělá tak mocné. Takže skoro všechny předpoklady rodinných konstelací jsem schopen prozkoumat, jestli platí vždy, většinou platí, někdy platí nebo dokonce jsou škodlivé. Proto se nedivte, jestli jste byl na jakýchkoliv konstelacích někdy dříve a dozvěděl jste se, co se nesmí, když to udělám jinak. Pak se mě zeptejte a já Vám řeknu, proč porušuju právě toto „základní pravidlo“ konstelací.
       A také se nedivte, když budete u mě na kurzu třeba po pár letech a budete svědky nového přístupu. Protože mým cílem je umět to, co funguje, i kdybych kvůli tomu měl dělat pravý opak toho, co jsem dělal dřív.

Když se něco Vám nelíbí, ozvěte se. Moje konstelace jsou jako život.

       A v životě taky nebudete čekat na svou smrt, abyste někomu neublížili. Mě můžete, ostatním lidem raději ne.
       Protože někdy právě na Vás čekám, abych dal danému člověku najevo, že dělá blbost. Ale čím je daný člověk víc v problémech, tím je nebezpečnější, abych mu to řekl já a tím více může zafungovat třeba věta: „Já tomu vůbec nerozumím“ nebo „Už mě to nudí“ od někoho jiného, než ode mě.
       A ještě důležitější je, abyste řekl cokoliv, co se Vám nelíbí na mně, na kurzu nebo čemkoliv spojeném se mnou. Protože když si to necháte pro sebe a budete se tím trápit, je dost velká pravděpodobnost, že skončíte mezi 1% mých nespokojenců, zatímco když to řeknete, je veliká šance, že budete patřit mezi ty, kteří si za normální cenu odnesli mnohonásobek. A chcete trpět jen proto, že jste nenašli odvahu mi to říct? Když naopak víte, že dodržením tohoto pravidla můžete vyřešit to, co by Vás ani nenapadlo, že se dá?

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
               

Publikováno 16.7.2023

Vina

       Domnělá vina je možná nejčastější příčina všech nemocí.
       Proto je velmi důležité si vybrat svět, ve kterém chceme žít

1. Svět, ve kterém vinu nelze odčinit

       To je svět, kde se musí trestat a kde se nesmí udělat chyba. Protože každá chyba může vést k vině a protože vina se nemůže ani uzdravit ani odpustit, tak si musím dát pozor na jakoukoliv chybu. Takovýto svět je hodně těžký a když se nesmí udělat chyba, tak se v něm i málo naučíme. To je svět, ve kterém musí platit oko za oko, zub za zub.
       Je to svět, ve kterém se kolo zla neustále roztáčí víc a víc, i když Vy si myslíte, že děláte jen to nejlepší. A zcela stejný bohulibý záměr má i druhá strana. A přesto zlo je pořád větší a větší.

2. Svět, ve kterém se každá vina dá uzdravit

       Tento svět je radostný. Je to svět, ve kterém se můžu dokonce i chlubit svými chybami. Protože jsem si už uzdravil svou vinu z této chyby vyplývající a zbývá už jen možnost se z chyby učit. A když se učím ze svých chyb, dělám jich postupem času podstatně méně, než když se chyb bojím.
       To je svět, ve kterém za určitých okolností můžu oplácet chlebem tomu, kdo po mě kamenem a někdy můžu uzdravit i toho největšího kameníka. (Aniž bych byl naivní nebo blbej).
       Je to svět, ve kterém mám v každém okamžiku možnost volby, zda svým příštím tahem chci roztáčet kolo zla nebo kolo dobra.

Až když si uvědomím, že vina se dá uzdravit

       až tehdy jsem ochoten slyšet, že i já jsem udělal něco zlého.
       A až si vezmu zodpovědnost za sebe, až tehdy se můžu skutečně uzdravit. Trvale. Bez prášků.

Nabízím možnost uzdravení těm, kteří chtějí věřit ve svět, ve kterém se dá vina uzdravit

       Nemusíte to ještě vědět. Nemusíte dokonce ani mít tušení, že by to tak mohlo být na 50%. Dokonce můžete mít pocit, že to tak nefunguje ani na 1%. Záleží na tom, čemu chcete věřit. Protože oba světy jsou stejně nepravdivé a stejně pravdivé. Záleží jen na Vás, kterým směrem se chcete vydat. A až se vydáte na cestu a dojdete veliký kus, tak až dodatečně zjistíte, že pravdivý je jen jeden. Že ten druhý svět se jen tvářil, že je skutečný.

Svět, ve kterém se nedá vina uzdravit

       automaticky posilujete tím, že nic neděláte.

Svět, ve kterém se pro začátek aspoň maličká vina dá uzdravit,

       je pro mnoho z nás nepřirozený až nemožný, takže se to musíte naučit. A musíte být připraveni, že na Vás druzí mohou i útočit, protože na koho jiného hodit vinu, než na někoho, kdo narušuje staré pořádky?
       To se stalo i mě, ale kdybych jen předával dál to, co jsem se naučil, byl bych už asi mrtvý lékař (protože můj táta zemřel v 54 a sestra v 48 letech). A z tohoto hlediska je pro mě ctí být zdravým psychošmejdem (i když jsem po mrtvičce, po které bych neměl být tak zdravý, jak se nyní cítím, kdybych dál žil ve světě viny).

Proč se učit něco pro nás nepřirozeného

       když většinou argumentujete naší přirozeností?
       Protože když se to jako společnost nenaučíme, jsme odsouzeni k válkám, nenávisti, zlu atd.
       A každý jedinec má možnost volby – jít směrem k nemoci nebo směrem ke zdraví.

Každý z nás má možnost volby

       Jestli máte to štěstí, že trpíte nemocí, se kterou si medicína neví rady, pak už asi víte, který svět si musíte vybrat, aby Vám bylo líp.
       Jestli to „štěstí“ nemáte, máte štěstí, že buď nemáte žádnou nemoc, nebo asi ani nevíte, že Váš problém by se dal vyřešit nebo můžete s radostí brát léky.

Jestli máte představu, že člověk, který Vám pomáhá, nesmí dělat chyby,

       nechoďte v žádném případě ke mně na kurz. Protože všechny mé kurzy pro každého člověka začínají větou: „Proč ty máš svůj problém?“ Když tuhle větu neunesete, jděte někam, kde Vám řeknou, že za nic nemůžete. Ale bohužel Vám neřeknou, že když za nic nemůžete, nemáte ani kousek moci nad svým životem.
       A pravděpodobně Vám dají náhražku pomoci - budete moct někoho obvinit. Ale to je jen náhražka.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
               

Já jsem tady pro ty, kdo chtějí mít více moci nad svým životem

       A nechci tady být pro ty, kteří chtějí mít více moci nad životy druhých lidí. Protože to jen znamená, že neví, že moc nad životy druhých mi nikdy nemůže přinést nic než moc, peníze, slávu, úspěch a podobné věci, které skoro nic neznamenají, když víme, že na druhé straně je mj. klid, vnitřní radost, upokojení a štěstí.
       Kdo se chce hrát na „pískovišti“ získávání moci nad druhými, ten má mnoho možností a prosím nechť ke mně na kurzy nechodí.

Ale co když cítím, že nemám absolutně žádnou moc nad svým životem?

       Ale máte. Když toto čtete, máte moc minimálně moc otevřít oči a máte moc číst česky. Takže nevěřím, že by byl živý člověk, který by aspoň trochu moci nad svým životem neměl.
       Ale teď pojďme od extrému: Podstatné není, co máte TEĎ. Podstatné je to, jestli chcete mít větší moc nad svým životem nebo se spíš chcete starat o druhé. Jestli se staráte o druhé, protože Vy to chcete a jim to pomáhá a neubližuje, tak spadáte pořád do skupiny lidí, kterým můžu pomoci.
       Ale jestli se staráte o druhé tak, že v nich vybuzujete pocit, že oni sami to nezvládnou, tak není jisté, do které skupiny patříte. A jak se to pozná? Podle své energie, kterou věnujete sobě versus energie, kterou věnujete pomlouvání druhých. A čím víc energie věnujete pomlouvání druhých, tím spíš Vás chci poprosit, abyste ke mně nechodil/a.

Ale co když opravdu nemám žádnou moc nad svým životem

       Pamatujete, jak jste neuměl/a chodit? Asi ne. Tak pamatujete na to, když jste neuměl/a jezdit na kole? Nebo na to, že jste neuměl/a velkou násobilku?
       Musíte se to prostě naučit. Já vím, jak na to. Jen je to těžší a navíc pro mnoho lidí a mocných skupin bylo a do jisté míry i je pořád je těžké nám to dovolit.
       Ale na druhé straně o to víc to potřebujeme. Takže jestli se chcete vydat na cestu, jsem připravený Vám pomoct. A je jen a jen na Vás, jestli se potkáme jednou, protože si budete chtít něco uzdravit nebo několikrát, protože jen někdy to jde všechno během jediného kurzu, protože já nejsem ani léčitel Richard ani guru Jára (podle médií, já nevím, jaká byla pravda), i když se mě teď někteří snaží k nim připodobnit. Pravdu uvidíte, když ke mně přijdete na kurz a můžete tam říkat o mě cokoliv, naopak tím mi pomůžete.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Nabízím 1 víkend společné cesty

       - lidem, kteří jsou natolik dospělí, že si chtějí vzít zodpovědnost za sebe. Tohle není psychoterapie. Já chci jít kousek cesty s těmi, kteří ve mně odmítají vidět Velkého Terapeuta nebo Velkého Gurua, ale prostě člověka se svými chybami, který ví shodou okolností víc o tom, jak se dá uzdravit to, co Vás trápí. .
       - Já se prostě nejlíp cítím, když jsem s lidmi, kteří se ke mně chovají jako k sobě rovnému. A když se tak ještě necítíte, přijďte na kurz a řekneme si po kurzu, jestli je tam změna. Protože nejvíc si lidé chválí, jak úžasní lidé chodí ke mně na kurz. Ale já Vám řeknu tajemství: To budou říkat i o Vás. Protože já znám tajemství, jak udělat ze skupiny úplně cizích lidí během 2 dnů skupinu lidí, kterým důvěřujete a v některých případech dokonce nejvíc ve svém životě.

Jsou tady 2 světy

       Já nabízím pomoc těm, kteří chtějí být za sebe zodpovědní a jsem nebezpečný těm, kteří věří, že někdo už ví všechno.
       Já jsem tady pro ty, kteří se chtějí dozvědět víc (a jsem nebezpečný pro ty, kteří věří, že já jako doktor vím méně o depresi nebo jakékoliv jiné nemoci, než paní, co si tím prošla. Mimochodem já si prošel depresí po mrtvičce a měl jsem nutkání se zabít. Ale naštěstí znám něco o životě a díky tomu jsem si pomohl tím, co dělám).
       Jsem tady pro ty, kteří vědí, že pokrok je nezastavitelný a rádi se ho budou účastnit. (Jsem nebezpečný pro ty, kteří musí mít vše dokonale certifikované a nestačí jim 8 let studia a 20 let praxe)
       A můžu být prospěšný nejvíc těm, kteří se chtějí naučit, jak i to, co jim ubližuje, jim může pomoct.

Nabízím pomoc:

       - lidem, kteří chtějí uzdravit své problémy. (To je něco jiného, než potlačit, zrušit, vymazat, přeprogramovat, nevšímat si jich…..)
       - od člověka, který ví, že: Já jsem ok, ty jsi ok. (Což znamená jen, že já mám své problémy a těžkosti a ty také. Ale oba jsme plnohodnotné lidské bytosti, které jsou v zásadě dobré.)
       - těm, kteří chtějí mít jistotu, že jejich problémy budou vyřešeny a ne jen přesunuty někam jinam.
       - těm, kteří věří vědě (protože pracuji podle zásad vědy, tedy si vše ověřuji, hledám pořád lepší a lepší řešení, neustále každý předpoklad testuji, jestli je i pro tohoto člověka pravdivý….) i těm, kteří věří, že pravda je hlouběji, než kam věda dosáhne (protože pracuji metodami, na které současná věda absolutně nedosáhne).
       - těm, pro které je jejich zdraví důležitější, než to, čemu věří (protože každé přesvědčení, která neodpovídá skutečnosti, je na překážku k uzdravení).
       - od člověka, který si rád ověří každé přesvědčení, které má, jestli jemu i ostatním slouží nebo ne
       - který nabízí přístup: Nevěř mi. Ověř si.
       - svobodu a nalezení Vaší pravdy
       - lidem, kteří nechtějí uvěřit, že jejich nemoc nebo problém je neřešitelný (Sám jsem 3 a půl roku po mrtvičce, po které jsem zcela ztratil schopnost mluvit. Ale naštěstí jako vzdělaný lékař vím, že to, co mi říkali tamní lékaři není pravda a já se můžu uzdravovat i nadále, i když podle lékařů: co se neuzdravilo do dvou let, je už navždy ztraceno)
       - i Vy se naučíte lépe porozumět sobě a díky tomu posoudit, kdy mají lékaři pravdu (obecně vždy, když Vám chtějí pomoct) a kdy ji nemají (obecně tam, kde věří, že oni toho nejsou schopni a tudíž Vám řeknou, že to nejde).
       - který není proti medicíně, takže vždy bude chtít, abyste brali všechny léky a podstoupili všechna vyšetření podle Vašeho lékaře.
       - kteří rozumí tomu, že nenabízím zázraky na počkání, neslibuji vyléčení všeho a hned a podobné nesmysly, které zatím neumím.
       - a hlavně: Chápou, že nejsem léčitel. Já jen pomáhám, abyste nekladli odpor tomu, aby Vás mohla Příroda uzdravit (protože lékař léčí, ale příroda uzdravuje)

Proč je důležitý postoj Já jsem ok, ty jsi ok

       Podle mého názoru je to kriticky důležitá věc pro každého, kdo chce pomáhat druhým lidem. Celou dobu jsem měl ve velké úctě psychoterapeuty, protože jsem velkou část doby, kdy jsem pracoval v medicíně mohl pracovat pod primářem, který je důležitou osobou v Gestalt psychoterapii. A myslel jsem si, že tak úžasní musí být všichni psychoterapeuti. Ale když byl na mě proveden lživý útok, dostal jsem se i na stránku, kde se kumulují špatní psychoterapeuti. (A i tito lidé jsou v pořádku, jen jsou pod vlivem svého přesvědčení a to nejvíc ubližuje jim, až pak všem ostatním. Jejich přesvědčení, skoro až bludné zní: Každý nepsychoterapeut, který pomáhá lidem, musí ubližovat lidem).

4 typy lidí podle Ericha Berneho

       Jsou 4 postoje ke světu:
       - Já jsem ok, ty jsi ok (tento postoj říká, že se považuju za dobrého člověka. A proto jsem schopen přijmout své chyby a pracovat na nich. A předpokládám, že i ten druhý je v pořádku. Jen má nějaké chyby, ale proč bych z toho měl vyvozovat, že je kvůli tomu špatný? To bych pak mohl posuzovat každého, kdo má problém s autem nebo má zastaralý mobil nebo má naopak ten nejnovější mobil a říkat si, že je špatný, protože neodpovídá mým přesvědčením. Obecně platí, že člověk takovéto typu má nejmíň přesvědčení (neboli bludů) o světě, o sobě, o druhých. Ale i on je má a měl by o nich vědět, když chce pomáhat lidem.
       - Já jsem ok, ty nejsi ok (takoví lidé svými činy projevují to, že Vás podceňují, neberou vážně. Nadměrně Vás chrání a to, co považují za velikou výhodu pro Vás, Vám naopak znemožňuje uzdravení. Protože k uzdravení povrchnímu stačí léky (a zaplaťpánbůh, že je máme). Ale k uzdravení skutečnému musíme poznat pravdu.
       -Já nejsem ok, ty jsi ok
       -Já nejsem ok, ty nejsi ok (tyhle dvě skupiny asi nebudou mít potřebu pomáhat, i když třeba ten muž, který donutil zubařku, aby ho zabila, patřil zcela s jistotou do této skupiny a předstíral, že je guru. Takže když bude ve vaší blízkosti osoba, která je nešťastná a přitom předstírá, že má napojení na vyšší energie a přitom se k Vám nechová s úctou, utíkejte od ní, seč Vám síly stačí. A jestli je taková osoba součástí Vaší rodiny, tak potřebujete velkou pomoc a hodně se naučit, abyste to zvládl/a. Sám mám takovou osobu v mé blízkosti a možná právě to mi pomohlo se rozhodnout, že chci pomoct sobě, protože kdybych to neudělal, už bych asi nežil.

Otázky a odpovědi:

1. S jakými problémy klientům pomáháte?
Tato otázka je pro lékaře a já nedělám medicínu: Takže neléčím diagnózu, pomáhám člověku, aby se uzdravil ze svého problému způsobem, který si zvolí.
A uzdravit se může jakýkoliv člověk, kromě
- absolutně věřícího v to, že mu nemohu pomoct.
- absolutně věřícího v to, že já mu určitě pomohu (protože ani on mi neřekne pravdivě jak na tom je a já jen podle toho můžu poznat, jestli jdeme správným směrem)
- člověka, pro kterého je jeho pravda důležitější, než jeho zdraví.

Takže s čím nemohu pomoci:
- Samozřejmě se uzdravit nedá končetina, kterou dotyčný už nemá (Ale dá se danému člověku pomoct, aby to snáze přijal a mohl s tím lépe žít)
- Velmi těžké až nemožné je pomoci člověku s depresí, schizofrenií. Ale na druhou stranu mám už dva klienty, kterým jsem pomohl i s depresí. A mám klienta se schizofrenií, který si velmi chválí to, co jsem pro něj udělal, ale je pravdou, že jeho schizofrenie byla „slabší“ a moje pomoc byla jen mé slušné chování a trocha znalostí. Další ženu se schizofrenií jsem musel poprosit, aby nechodila na mé kurzy, protože se do mě zamilovala a nebyla ochotná dodržovat pravidla kurzu.

- Prostě platí pravidlo, co už je pryč, nenaroste.
-Ale i toto pravidlo má své výjimky (Já sám mám 3, 5 roku po mrtvičce a ačkoliv mnozí lékaři stále ještě věří tomu, že už je to navždy ztraceno, pravdou je, že mozek je plastický a tudíž i mentální a jiné funkce mozku se mohou alespoň zlepšit i bez mé pomoci a s mou pomocí ještě víc.)
- Nepomůžu, ale odešlu klienta k lékaři s akutním problémem, který ho ohrožuje na životě.

2.Neříkáte, jestli pracujete s dětmi, páry, skupinami.
Pracuji jak s jedinci, tak s páry. Když dítě projeví zájem o kurz, může také přijít. Nejmladší dítě, které bylo na kurzu, bylo 14leté. Předpokladem ale je, že musí samo dítě projevit zájem, nemělo by tam být jen proto, že to chce rodič. Protože problémy dětí jsou většinou problémy rodiců.
Se skupinami pracuji vždy

3. Jak dlouho naše spolupráce trvá?
To záleží na Vás. Nejčastěji přijdete na 1 kurz, budete spokojený a dál už nebudete chodit. Na druhou stranu mám pár lidí, kteří ke mě chodí na kurzy už 20 let.

4. Jakým způsobem je spolupráce zahájena a ukončena?
Prostě se přihlásíte a přijdete na kurz. A od té doby až do mé smrti máte možnost (prosím ne v noci) mi zavolat a poprosit o konzultaci. Protože já si beru zodpovědnost za to, co otevřeme, ne jen v průběhu kurzu, ale na rozdíl od mých kolegů i po kurzu. Ale nemohu nést zodpovědnost za Vás v ostatních věcech, tím bych Vám bral Vaší sílu.

5. Jakou metodu nebo metody používáte a co vás k tomu opravňuje?
Používám metodu rodinných konstelací, doplněnou o mnoho mých i převzatých metod.
Moje diplomy a certifikáty do roku 2004, pak už jsem je přestal sbírat: http://smysl.com/m/vzdelani.htm

6. Jste konkurence pro psychoterapeuty? Ne. A i kdybych byl, tak správný psychoterapeut ji bude vítat, protože každá konkurence vede k lepším výsledkům pro klienta. Zatímco ničení domnělé konkurence by vedlo jen k vyšším cenám, nižší dostupnosti a nižší kvalitě péče.
(základní ekonomický zákon). Já si psychoterapie vážím a tudíž kdybyste měl jen malé nutkání si vybírat mezi mnou a psychoterapií, tak klidně vyzkoušejte oba přístupy nebo klidně jděte jen za psychoterapeutem, protože u mě jsou kurzy placené.

7. Je možné zhoršení po kurzu? Po celou dobu, co kurzy dělám, jsem zhoršení zaznamenal asi dvacetkrát. A ve většině případů jsem tomu danému člověk mohl pomoct i na dálku, i když jsem byl sám. Naopak to bylo velmi jednoduché, protože to přímo navazovalo na to, co bylo na kurzu, takže asi do čtvrt hodiny bylo po problému.
Nepodařilo se to jen jednou, kdy to nenavazovalo na dění na kurzu a já nebyl schopen jí pomoci jinak, než technikou zkrocení, jsem jí ve 2 hodiny v noci jsem řekl: „To bys musela být moje žena, abych kvůli tobě jezdil teď do Prahy, nech to prosím na ráno.“ Bohužel jsem nezaznamenal z jejího hlasu, že by byl problém tak velký a ráno už jsem jí nemohl pomoci, protože se mezitím dostala na psychiatrii. To považují za své velké selhání, ale já jsem se skutečně bál jet rozespalý 120 km po dálnici, že bych havaroval.
Je to velmi smutné, protože mezitím se ze zkrocení, které vítala a o které žádala, stalo v jejích očích něco, co mě velmi ublížilo. A i když jsem se snažil jí pomoci, když nás náhodou po pár měsících potkala i s celým kurzem na obědě, tak už byla tak zaťatá, že ani asi 10-15 min trpělivého naslouchání její pravdě o tom, jaký jsem sviňák, jí nepomohlo a raději utekla, než by přijala pomoc. Takže díky tomu mám i já svůj „pomníček“. Dnes už bych věděl i v jejím případě, jak jí pomoci a na dálku, ale to jsem se bohužel naučil až po mrtvičce. Takže dnes už bych Vám uměl pomoct i z postele, i když by Váš problém nesouvisel s kurzem.

Pak jsem se dozvěděl, že jedna paní si mě tak moc chválila, když ležela na psychiatrii, až si museli tamní lékaři myslet, že jsem to způsobil já. Ale bylo to nejméně rok po mém kurzu, takže to s tím nemohlo souviset.

8. Je možné zhoršení na kurzu? To je naopak velmi časté. Většinou je to ve formě pláče, který po 5 minutách už cítíte jako úlevný. Obecně zhoršení stavu na déle než půl hodiny nebo ve větší intenzitě déle, než na 10 minut, nevím jestli někdy bylo. Asi ano, aĺe platí pravidlo, že dokud se s Vámi něco děje, máte moji absolutní pozornost. A když se dostanete do stavu, že konstelace „potřebuje doběhnout“, tak Vás mohu sledovat méně a jen po očku. V každém případě se ptám nejméně na konci každého dne, jak Vám je a chci slyšet vše, co je v nepořádku. A vy jste zodpovědný za to, že říkáte pravdu, já vám do hlavy nevidím. A je to důležité, protože se to líp řeší na kurzu, než až po něm.

9. Co když se můj stav zhorší a Vy si s tím nebudete vědět rady.
To se stalo tak asi 10x. A dělám to, co jsem se naučil. Takže zkontroluji, že žijete, že nejste v ohrožení života (ještě nikdy se to nestalo, ale chcete slyšet postup).
A pak nezmatkuji a dám čas tomu procesu a myslím, že ani na výcviku (kdy jsem to zažil jednou) ani v mé praxi to netrvalo nikdy víc, než 7 minut. Tady mám výhodu, že celý uzdravující proces neřídím já, ale příroda (kdo chce může tomu něčemu říkat Vesmír, Bůh, jakkoliv). A protože tomu procesu věřím, tak do něj nevstupuji a tím pádem může trvat nejmenší možnou dobu. Podstatné je, že potom je člověku najednou podstatně líp, než předtím. A pak se ještě musím postarat o ty, kteří se báli. Ale ten prožitek změní i ty ostatní, najednou je víc cítit, že my všichni víc důvěřujeme tomu, co to řídí.
A teď už vím podstatně víc, než předtím, takže bych udělal i další věci. Takže už nemusím jen čekat. Ale když tak o tom přemýšlím, tak se to nestalo už nejmíň 5 let.
V každém případě pokud se toho bojíte, tak ke mě nechoďte. Ale problém je, že se Vám totéž pak může stát s někým, kdo si s tím nebude vědět rady. Protože mé kurzy slouží jen jako urychlovač, nemohou spustit něco, co v daném člověku není. (Takovou moc nemám).

10. Můžete aspoň krátce vyjmenovat věci, se kterými máte zkušenosti?
Rodinné vztahy, uzdravení vztahu, vztah rodič-dítě, rozchod, který už proběhl, rozvod, který chystám, rozvod, o kterém uvažuji, udržení vztahu, kde ten druhý chce, udržení vztahu, kde ten druhý nechce (tedy samozřejmě účinnost je daleko menší, ale určitě aspoň 10% takových vztahů jde zachránit), vztah s prarodiči, odpuštění rodičům, prarodičům, odpuštění sám sobě, úzkost, strachy všeho druhu, lepší vztah k sobě, všechny různé tíhy po těle nebo na duši, odpuštění si potratu, vyřešení si potratu, vyřešení si deprese za to, že jsem nezabránil potratu (jen 1x), deprese po mrtvičce (také jen 1x), bolesti hlavy, bolesti zad, porucha štítné žlázy (léčeno roky a potvrzeno laboratormími nálezy), ale toto nevedlo k úplnému vyléčení, jen k výraznému zlepšení (také jen 1x), tendence mít úrazy (na tomto ještě pracujeme, ale úleva je zřetelná) (také jen 1x), únava, alergie (dokonce jedna kurzistka hlásíla, že po zkrocení jí odešel otok tváře po bodnutí včelou), astma (mj. kurzistka po krocení kterému jsem byl přítomen, ale dělal ho její muž, se zlepšilo subjektivně dýchání asi o 50%, dál jsme zatím nepokračovali, protože si neřekla), problém s prací, problém s nadřízenými, problém s penězi, problém s prodejem chalupy (1x), delší dožití u terminálního stadia rakoviny (tam se bohužel nepodařilo paní zachránit, ale i přesto, že nechtěla slyšet pravdu a tím pádem bylo možno jí pomáhat velmi slabě, tak žila asi skoro 3 roky, i když se neměla dožít ani roku, na onkologii bylo vidět, že byli udivení, když ji ještě viděli) (1x), pak mám ještě další zkušenost s 1 paní, která už byla na opiátech, ale po mé pomoci (to bylo ještě jinou metodou, takže nevím, jestli to sem patří) se vrátila zpět „jen“ k běžným lékům proti bolesti. U ní nemohu říct, že by se dožila delšího věku, ale rozhodně žila zbytek života lépe a více v pokoji (1x). Vysoký krevní tlak, dysbalance mezi sympatikem a parasympatikem (to zadáni měl lékař a vysoce si chválil výsledky)(1x), rozloučení se s mrtvým, nemožnost rozloučit se s mrtvým, obecně jakékoliv usmíření se s mrtvým, dospělý muž, který našel svého otce, jak se zabil (1x), obecně sebevraždy blízkých, odloučení od matky jako dítě a odpuštění jí, znásilnění, zneužití dítěte, muž, který nebyl schopen vztahu (1x úspěšné, 1x neúspěšné, ale když někdo chce chránit ženy proti jejich vůli a přitom mu všechny ženy na kurzu říkají, že tu jeho „ochranu“ nechtějí a ode mě to už vůbec nechce slyšet, protože si myslí, že jsem jeho soupeř, tak se není co divit, že skončil mezi mými asi celkově 20 nespokojenci), ženy, které se bojí mužů, ukončení vztahu s mrtvým, stydlivost, strach se ukázat, touha exhibovat (ne sexuálně), touha po pozornosti, touha být jako malé dítě a mít maminku (jen 1x takhle výrazně, ale v menší podobě často), strach že neudělá zkoušku, jen co si pamatuju z hlavy (a to jsme měl vždycky horší paměť (nahrazoval jsem ji logickým myšlením) a mezitím byla mrtvička, takže buď to není zdaleka vše nebo se mi vrátila i pamět – vyberte si, co chcete, obě možnosti jsou pro mě příznivé)

11. A s čím máte zkušenost, že to nefungovalo?
Tak třeba já mám asi 3 problémy, se kterými si zatím nejsem schopen poradit. Ale všiml jsem si během času, že co nejsem schopen vyřešit teď, když to znovu zkusím za 2 roky, už to jde. Tak jsem to nechal být, protože tehdy jsem si myslel, že je přeci nesmysl si stavět potřetí konstelaci na stejné téma, když to před týdnem nemělo žádný vliv. Ale pak přišla mrtvička a já jediné, co jsem mohl dělat, bylo si stavět konstelace každý den a těšit se, až přijde ten den, kdy mi aspoň dvě hodiny bude dobře. A pak 4 hodiny. A pak přišel ten den, kdy mi bylo dobře až do návratu mé ženy. A já pochopil, že mě konstelace zachránily, ale ten počet konstelací byl neuvěřitelný. Nevím, jestli to tak platí pro mrtvičku obecně nebo to platí jen pro mě. A když si představím, že jsem měl možnost té mrtvičce třeba i předejít, tak je mi líto, že jsem před mrtvičkou si dělal třeba „jen“ 1 konstelaci měsíčně a že jsme je nedělal víc proaktivně, ale že jsem jen řešil, co bylo k řešení.

12. Takže jsou i lidé, kterým konstelace nepomohou.
Řeknu to jednoduše: Když máte kytičku, která má 3 kořeny a vytrhnete jen 1, co se stane? No z těch 2 kořenů vyroste zase ta kytička. A většina lidí má to štěstí, že i v takovém případě cítí změnu, alespoň malinkou. A jsou motivování přijít i napotřetí a pak už ten jejich problém nevyroste, protože nemá z čeho. Ale jsou lidé, kteří ucítí změnu až po vytrhnutí 3. kořene. A když takovýto člověk odejde z prvního kurzu, tak odejde beze změny. A já tím pádem nevím, jestli jsem mu pomohl nebo ne. Takže si ho musím zařadit do kolonky Nepomohl a takových lidí je odhadem tak 10%.

13. Přemýšlel jste o možnosti jim vrátit peníze?
Spíš bych jim v tom případě nabídl příjít ještě jednou zdarma. Ale to by si musel říct. Protože tomuto člověku se věnuju víc, než ostatním, právě proto aby cítil aspoň malinkou zněnu k lepšímu.

14. Může se stát, že problém se znovu objeví?
Ano. Znovu se vrátím k přirovnání s kytičkou. Když má kytička 1 kořen a vytrhnu ho, recidiva není možná. Ale může se objevit problém, který vypadá podobně, ale není stejný. Takže i v tomto případě je recidiva možná, podle mých zkušeností je tato možnost řídká, protože většinou klient cítí, že je to jiný problém a tudíž i on cítí, že to není recidiva.
Ale nikdy nevím, kolik kořenů daná kytička má. A protože nemám „absolutní vědění“, tak nikdy nevím, kolikrát daná kytička ještě vyroste. Ale většinou to probíhá tak, že daný problém „nevykvete tak moc“ jako předtím. Ale bohužel jsou i lidé, u kterých se „objektivně“ nic nezmění, dokud nebude vytržen poslední kořen.

15. co by ještě měl člověk vědět před tím, než přijde na kurz.
- Že se nestane nic, k čemu by nedal svolení.
- Že každé cvičení, konstelaci, prostě cokoliv může kdykoliv ukončit nebo přerušit.
- že mým cílem je pravdu najít. Ne ji mít.
- nejsem guru.
- A to nejdůležitější: Když se kdykoliv cokoliv bude dít, ať mi dá vědět, co se s ním děje. Protože do hlavy nikomu nevidím. Hlavně negativní zpětná vazba je vítána.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Upozornění

       V nedávné době o mě vyšly dva dehonestující články. To by mi nevadilo, kdyby byly pravdivé.
       Nicméně chápu, že poznat, co je pravda a co je lež, je obtížné.
       Takže tímto znovu říkám:

Nejsem psychoterapeut

       A nikdy jsem to netvrdil. Ale protože autorka článku neví, že je rozdíl mezi psychoterapií (součástí je certifikovaný výcvik od psychoterapeutů a je to součást klasické medicíny) a terapií (který nepatří do medicíny a mezi terapie patří jak potenciálně psychoterapie, které ale ještě nebyly uznány za psychoterapii, tak různé druhy terapií) tak to plete dohromady.
       Kdybych věřil tomu, čemu věří paní autorka, tak bych určitě měl certifikovaný výcvik. Ale já jsem chtěl pomoci zejména a nejdřív sobě , takže jsem šel do výcviků, které jsem cítil, že potřebuji a ne do těch, které by mi daly papír (jaký teď paní Košlerová chce). Takže jsem přemýšlel např. i o Gestalt psychoterapii, kterou docela uznávám a dělal ji i primář oddělení, kde jsem nejvíc a nejradši byl, když jsem pracoval jako psychiatr. Ale nakonec jsem se rozhodl pro něco, co já sám cítím jako daleko účinnější (pro typ problémů, které jsem si chtěl vyřešit u sebe) a proto jsem podstoupil výcvik v rodinných konstelacích, díky čemuž mohu pomáhat nejen lidem s psychologickými problémy.
       Na druhou stranu musím přiznat, že když se mě někdo neznámý ptá, co dělám, moje zestručněná odpověď na méně než jednu minutu je: Dělám něco jako psychoterapii. Protože rodinné konstelace spousta lidí neví, co si pod tím má představit.

Mám výcvik ( i když paní Košlerová mě udává jako příklad psychošmejda)

       Tady si dovoluji ocitovat z mého mailu, který jsem paní redaktorce napsal: „Kde jste přišla na to, že jediný možný výcvik je skrze systematickou terapii? Já dělám konstelace asi od roku 2001, první lektoři v čr byli podle mě v r. 1996. Byl to m.j. pan Bílý, o kterém jsem Vám psal, že mě nevzal do výcviku (ačkoliv jsem ho tehdy chtěl), protože ho nepotřebuji (protože už jsem měl Soulwork), ale rovnou mi nabídl účast v pokročilých supervizích, kam jsem také několik let chodil. A to myslím si nikomu jinému neudělal, naopak chtěl, aby výcvik absolvoval každý. 
Takže v principu jsem jediný v čr, kdo dělá RK a má výcvik jak od žáků Berta Hellingera, tak od Martina Carruterse . A přestože obě metody se jmenují RK, tak jsou mezi nimi rozdíly a "moje" RK jsou syntézou obou i toho, co jsem objevil já. 

Jak jsem psal, tvůrcem konstelací, je pro 99% lidí pan Bert Hellinger, který se je naučil od domorodců v Africe. (Já jsem sám byl u pana Carruterse, který se je naučil od domorodců na Havaji) a pokud vím, tak pan Hellinger byl výrazně proti certifikaci výcviků (což  jsem nikdy moc nechápal, ale on na rozdíl od pana Carruterse byl úspěšný v rozšíření konstelací). 
Třetí zdroj konstelací je paní  Satirová, ale ta se je naučila od Berta Hellingera (takže není 3.zdroj) a aby s ním nebyla úplně spojována, tak jim dnes říká Rodinné rekonstrukce….
Tak asi máte 4. zdroj - odkud čerpají? Od kdy to dělají?
Naučili se to od domorodců kde? Nebo že by to byli žáci pana Hellingera? 

Děkuji moc za spolupráci a za to že společně odkryjeme, jak to je.“
        To jsem ještě věřil, že paní redaktorka přišla zjistit, jak to je . Teď už bohužel musím uznat, že paní redaktorku pravda nezajímá. A článek díky tomu vypadá, jak vypadá.
       Kupodivu mi paní redaktorka neodpověděla a neodpověděla ani na další můj mail, kde mě zajímal zdroj další informace uvedené v článku.

Pokud si neberete zodpovědnost za sebe, jděte za jiným terapeutem

        Moje práce je založená na tom, že chcete pomoct, i za tu cenu, že se dozvíte věci, které nechcete vědět.
       Pokud se nechcete nic špatného dozvědět o sobě, můžete jít za psychoterapeutem (on to MUSÍ udělat tak, abyste to unesl) nebo za terapeutem (ten to nemusí, ale spousta terapeutů říká lidem JEN to, co chtějí slyšet).
       Já chci pracovat s lidmi, kteří chtějí slyšet pravdu, i když to bude nepříjemné.
       Ale blbá zpráva: I většina psychoterapeutů a i terapeutů bude chtít, abyste za sebe převzali zodpovědnost. Ale uznávám, že ne tak moc jako chci já.

Metoda, kterou používám je v nesouladu s dosavadními poznatky vědy.

       Píšu to zcela jasně: Podle drtivé většiny vědců je dokonce ne-vědecká či dokonce pavědecká. Avšak tady nabízím článek (https://mujlife.cz/vedci-dokazali-ze-rodova-pamet-existuje/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box). Kdybych toto řekl ještě před 5 lety, byl bych označen za pavědce. A dnes už to věda zdá se vyzkoumala (Ono je to daleko složitější, ale v principu pro nevědce je to jediný způsob, jak to říct laicky).
A přitom já to už vím 20 let, protože to je jediný racionální způsob, jak vysvětlit, že konstelace fungují.
       A jsem si jistý, že nadchází doba, kdy se konečně věda začne těmito věcmi zabývat, místo aby je ignorovala nebo popírala. Ale musím říci, že ZATÍM to věda neuznává.
       Já jsem se rozhodl, že si chci pomoct. Ale vy máte plné právo počkat, až k tomu věda dojde. Podle mě to bude nejméně 50 let a možná ještě déle. (Aby bylo jasno, věda je vynikající nástroj ke zkoumání mnoha věcí, díky vědě máme mobily a technické vychytávky atd. Atd. Atd. Atd.

Jak pracuji já

       Abych ukázal, co vás čeká, když se rozhodnete přijít ke mně, ukážu vám to, co by se správný psychošmejd (prý jím jsem) před vámi snažil skrýt.
       Článek je tady: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kurzy-psychoterapie-od-nekvalifikovanych-terapeutu-psychoteraput-ceska-asociace_2304120500_ank
       Mám zpola napsaný (15 stran zatím) článek, kde uvádím každou lež a chybu na správnou míru. (včetně nepravd v můj prospěch, např. věta, že naše zahrada je upravená, je pravdivá jen pro toho, kdo nevidí). Stejně tak mě fascinuje, že paní Košlerová i s kolegou si zapomněli všimnout, že náš dům má jen přízemí a 1. patro, avšak je schopna napsat větu: „Ještě ze schodů křičel na maminku, které patrně špatně slyšela a bydlí v tom domě s ním v nějakém vyšším patře, že tam má lidi.“ Přičemž mamka jako starý člověk bydlí v přízemí a já si vzal paní Košlerovou i jejího kolegu do 1. patra.
       Tento článek jsem si musel zpracovat (za což paní redaktorce děkuji, protože mě „probudila“ a také jsem jí poděkoval (kupodivu ani na tento můj mail neodpověděla).

Ale pak vyšel další

       a ten mě rozhodil výrazně. Takže jsem potřeboval pomoc. Moje žena mi pomohla jen trochu a pak musela do práce. Takže jsem zavolal účastnici mých kurzů, která nemá ŽÁDNÝ výcvik v konstelacích. Proč to tak mohu udělat? Protože pravda je jen jedna. A když to co uvidím, je pravda, mě se uleví. Takže potřebuju jen někoho, kdo je schopen mi tu pravdu ukázat. Zbytek udělám pro sebe i sám (Zase obrovský rozdíl proti psychoterapiím, kde nesmím pomáhat sobě (protože bych si lhal) a nesmím ani pomáhat svým blízkým (protože bych mohl zneužít své moci nad nimi). Ale v rodinných konstelacích nemusím řešit moc, protože kdykoliv bych použil svou moc vůči komukoliv jinému, tak to přestane pomáhat. (To mohu garantovat jen u konstelací, jak je dělám já. Protože díky tomu, že konstelace může dělat kdokoliv s jakýmkoliv výcvikem, dokonce i bez něho, tak kvalita konstelatéra není garantována, jak je tomu u psychoterapií.)
       Když jsme si ujasnili, že to vím a že po ní nechci nic jiného, než to, aby si „stoupla“ do toho, co jí řeknu, tak byla ochotná, ale každou druhou větou se mi omlouvala, že možná do toho tahá něco svého.
       Moje žena si stoupla do „toho, proč jsem si tuto situaci přivolal“. Chápu, že mi nerozumíte, ale princip toho, co dělám, že vždy si chci uzdravit to, čím JÁ to způsobuji.
       Po té mé „žačce“ jsem chtěl totéž a ona je tak úžasná, že už cítila silný neklid, než jsem to stačil doříct. Výsledkem bylo nakonec to, že ona se dostala přes několik mezikroků do ženské energie a jako taková mě může k sobě přivinout. Ale na to jsem měl námitku, že tím bych nevyřešil ten problém, jen by mi bylo líp. Ona však řekla, něco čím tuto mou námitku nabourala. Ale i přesto jsem musel říct, že uznávám, že možná má pravdu, ale pro mě je ta pravda zatím nepřijatelná. A hlavně tím, že je 150 km daleko, tak mi to nemůže dát a hlavně já bych to asi nepřijal.

Druhý pokus

       Takže jsem ji poprosil, aby z role vystoupila. A vstoupila přímo do „příčiny toho, proč je mi tak špatně“.
       A ona najednou se viděla jako já - školák. A měla pocit, že na ní (ale byla v roli mě, takže už dále budu říkat on, i když představitelka je žena) vyvíjen obrovský tlak. On musí být prostě nejlepší.
       Ale tady jsem jí řekl, k čemu jsem já došel už jako školák. Já si pamatuju, že jsem nechtěl přiznat, že jsem dostal dvojku a strašně jsem se za to styděl. A dokonce jsem padělal podpis rodičů, aby se to naši nedozvěděli. Samozřejmě to učitelka hned prokoukla, takže druhý den jsem šel domů i poznámkou.
       A co se nestalo? Naši mě měli rádi i tak. I když jsem přinesl dvojku a i když jsem byl přistižen při podvodu. Takže vím, že příčinou toho tlaku nebyli rodiče, ale (jak si to už dokážu dnes říct díky svým zkušenostem z práce se sebou i s lidmi) něco ve mě. A řekl jsem to svému vnitřnímu dítěti a řekl jsem mu, že nemusí být dokonalý. V tom okamžiku se mu hodně ulevilo. Musel jsem mu to říct mnohokrát, ale osvobodilo ho to.

Proč jsem to neudělal už dávno?

       Když jsem měl za sebou pár kurzů v rodinných konstelacích (tehdy to ještě nebyl výcvik), tak jsem si myslel, že stačí si udělat jednu konstelaci na mámu, jednu na tátu, jednu na sestru, na babičku, na dědečka…. Takže jsem to spočítal na 13 konstelací a pak už bude blaze.
       A pak později jsem slyšel jednoho ze svých učitelů, jak říká: Už na tom dělám 20 let a mám vztah s tátou hotový tak na 66%.
       Proto se musím smát, když v psychoterapii je pravidlo, že jakmile zjistím, že mám stejný problém, jako klient, musím mu přestat pomáhat a najít mu kolegu.
       Já místo toho udělám něco jiného. Řeknu mu asi tohle: S tímhle mám problém také (když to vím). A když o tom nevím, tak mu řeknu, když se na to zeptá: Víš, zatím to vypadá, že to mám vyřešeno. Ale nevím to s jistotou. Takže klidně počítej, že mám stejný problém jako ty. Co je ale důležité a co odlišuje rodinné konstelace (jak je dělám já) od jiných (psycho)terapií, je to, že i přesto ti mohu pomoci. Ale jen tehdy, když mi řekneš, když cokoliv nebudeš chtít nebo moct udělat. Takže se ptej, nesouhlas, to je v pořádku.
       V klasické psychoterapii bych ti musel přestat pomáhat. Ale já jsem zjistil, že moje metoda mě dává možnost ti pomoct, i když sám mám stejný problém. Dokonce jsem zjistil, že ti mohu pomoct, i když jsem na tom hůř než ty. Ale je to jen za předpokladu, že budeme oba důvěřovat procesu a že budete věřit, že to nedělám proti vám. Já to totiž dělám i pro sebe. Protože když tím projdeš ty, tak se automaticky něco změní i ve mně. (ale k tomu, aby to mělo pozitivní vliv i pro mě, musí to mít pozitivní vliv pro tebe, což je důvod, proč nemám absolutně žádný důvod, proč to dělat proti klientovi a mám všechny důvody to dělat pro klienta.)
Ale musím přestat do toho procesu jakkoliv zasahovat, takže díky tomu ta terapie bude pro vás delší, protože jakýkoliv můj zásah by mohl být prospěšný, ale také by mohl vést k tomu, by vás vedl můj problém a nikoliv já.

Vše se dá napravit

       A pak musím napsat o svých největších učitelích. A to nejsou ti, co mi nejvíc pomohli. To jsou paradoxně ti, kteří to dělali nejvíc blbě a já díky nim mohl uvidět, jak to nechci dělat.
       Takže mým velkým učitelem je i paní Košlerová. Ono to zvenku vypadá, že mi chtěla ublížit, ale já nevěřím, že jí šlo o mě. Ona chtěla jen pomoct lidem, aby jim neubližovali psychošmejdi a šarlatáni.
       Bohužel tím ublížila mě. Ale já mám v každém okamžiku volbu: Chci být ublížený nebo to chci uzdravit. A protože já už vím, že uzdravit jde všechno (samozřejmě kromě smrti a nevratných fyzických změn), tak nechci ztrácet čas obviňováním. A místo toho si to chci uzdravit.
       Takže jestli chcete někoho obviňovat, prosím najděte si toho, kdo to chce. (Já jsem byl dříve skutečně ochoten si nechat ublížit, pokud vám to pomůže. To už nechci.)
       Ke mě přijďte, až budete chtít, aby vám bylo lépe.
       
       

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.