Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Nejdřív si vyberte svět, kde chcete žít.

Publikováno 10.2.2024

Světy, ze kterých si vybíráme

       Každý z nás se musí rozhodnout, v jakém světě chceme žít. Protože to si vybíráme jenom my. Ale protože velká většina naší společnosti žije v 1. světě, tak je velmi těžké z něj vystoupit. A většinou až vážná nemoc nás donutí svůj výběr znovu zvážit.

1. svět: Já za nic nemohu.

       Buď se rozhodneme žít ve světě, kde za nic nemohu. To má velikou výhodu: Já skutečně (věřím, že) za nic nemohu. Ale má úplně největší nevýhodu: Také nic nemohu změnit. Takže jsem odkázán jen na pomoc klasické medicíny a já mohu jen dodržovat to, co mi říká.
       A jsem odkázán na odborníky v oboru. Což by bylo dobré za předpokladu, kdyby odborníci na psychologii měli aspoň základní vzdělání např. i v konstelacích. Což absolutně nemají.

Odborník popírá akupunkturu

       Takže když odborník řekne, že akupunktura nefunguje, tak k žádnému akupunkturistovi nepůjdu, protože je to ezošmejd, který mě chce jen připravit o peníze.
       Proč jsem si vybral zrovna akupunkturu, když ta je dnes uznávaná? Protože já si ještě pamatuji doby, kdy se říkalo, že je to jen ztráta peněz. A pak se taky pamatuji na okamžik, kdy stejný pán, co předtím roky udával akupunkturu jako příklad neúčinného postupu, najednou četl nejnovější vědecký výzkum, který ukázal, že na bolest je účinná. K tomuto zjištění stačilo málo: Prozkoumat účinnost akupunktury bez toho, že já přece vím, že je neúčinná, proč bych měl mrhat svým časem, když to můžu odsoudit hned.
       A já jsme si tehdy ověřil, že když vědec říká, že něco nefunguje a neříká to, protože to zjistil sám svým vlastním výzkumem a pozorováním, ale protože si to někde přečetl, že v této jedné věci popírá základní zásadu vědy: Nejdřív pozorování. Až pak závěry.
       Pokud se rozhodnete, že chcete i nadále věřit, že my všichni žijeme ve světě, kde já za nic nemohu, pak za vše mohou ostatní. Jen Váš partner, jeho rodiče, případně společnost, může za neshody ve Vašem vztahu a Vám nezbyde, než ho na jeho chyby upozorňovat. A pak odejít.

Ale z jeho pohledu za všechno můžete Vy.

       A proto je Váš svět nezměnitelný. Protože když jste ve vztahu dva a oba věříte, že Vy za nic nemůžete a za všechno může ten druhý, tak jste v klinči, ze kterého jsou jen tyto cesty: 1. Oba uděláme ústupky a oba budeme nešťastní. Protože ani jeden nedostaneme, co chceme.
       2. Vy se rozhodnete partnera změnit a budete doufat, že půjde. A ono to nepůjde, dokud Váš partner bude žít ve světě, kde on za nic nemůže a Vy žijete ve světě, kdy Vy za nic nemůžete.
       3. Najdete si milenku a aspoň dočasně si od problémů odpočinete. Do té doby, než bude milenka od Vás něco chtít.
       4. Rozchod.

Každého, kdo Vám chce skutečně pomoci,

       vidíte jako toho, kdo Vás obviňuje. Protože čím víc Vám chce pomoct, tím víc Vás upozorňuje na to, co byste Vy mohl změnit.
       Protože si myslí, že Vy chcete žít lepší život. A přitom nevidí, že Vy jen chcete za nic nemoct. Takže dokud žijete ve světě, kde za všechno mohou ostatní, tak nic nečtěte od někoho, kdo věří nebo dokonce ví, že tento svět je ubohý. Není to nic proti Vám. Je to něco jako kdybyste najednou vše viděl jen černobíle a bez perspektivy. A protože on už ví, jak vypadá svět barevný a trojrozměrný, tak tím, že Váš svět lituje, nic neříká o Vás, ale jenom o světě, který Vy vidíte.
       Vám nejvíc pomůže to, že Vám někdo řekne, že za to, co se Vám stalo, může někdo jiný. Třeba náhoda, když jste dostal rakovinu. Nebo špatné poměry ve Vašem mozku, když trpíte depresí.
       Ale úplně nejvíce Vám pomůže, když za to může druhý člověk. Proto jsou lidé extrémně v tomhle světě posedlí tím dokázat, že jim ublížil někdo jiný. Já jsem si dříve myslel, že i těmto lidem můžu pomoct. Ale i když jsem jim dal sám sebe všanc, tak jim to nepomohlo.

V 1. světě žije i většina ezoteriků.

       A když je to hodně extrémní, tak je výsledkem psychiatrický pacient, který zneužívá ezoteriku, aby uviděl, že on opravdu za nic nemůže. To jsou ti druzí, kteří na něj vysílají myšlenky.
       Ale v méně extrémní podobě to má každý ezoterik, který vůbec nic neví o skutečné vědoterice. Vědoterika je nový název pro kombinaci toho nejlepšího z ezoteriky spojeného se základem skutečné vědy: Nejdřív nestranné pozorování reality, jaká je.
       Takže tito ezoterici, kteří o skutečné ezoterice nic neví, věří na svět, který je plný spiknutí těch mocných proti sobě. A je jedno, jestli je to víra ve spiknutí zlých židů, zlých farmaceutických firem, zlého očkování, které nás chce dát očipovat. Nebo jestli to není ezoterik, ale ve všem vidí spiknutí zla proti Rusku nebo proti Hamásu nebo proti běžným lidem. Typický pro 1. svět, že v tomto světě probíhá boj dvou protikladných sil. Přičemž já jsem vždy to dobro. A musím bojovat proti zlu.
       Zatímco skutečný vědoterik vždy vidí dobro a zlo i v sobě. A dobro krmí, aby rostlo a o zlo pečuje, aby se uzdravilo v dobro. Protože on už ví, že být dobrý se nejvíc vyplatí jemu. Ale musí to být dobro skutečné, ne předstírané.

2. Svět, kde mohu za vše.

       Toto je velice těžký svět a jen málokdo ho unese. Ale protože vina se dá řešit, tak ho unese každý, kdo už nechce žít ve světě, ve kterém nemá žádnou moc. A nejdřív musí projít:

3. Svět, ve kterém vím, že mám na každém problému svůj díl viny a zodpovědnosti

       Takže vždy mohu udělat aspoň něco pro své uzdravení. Když mám rakovinu, podstoupím všechnu léčbu, kterou mi lékaři doporučí. Ale hledám ještě něco víc. A hledám zejména u těch, kteří jsou svou konkurencí označeni jako psychošmejdi, obzvláště když si toto původně hanlivé označení vysloužili za to, že si dovolují říct, že se dá uzdravit i něco, co se prý nedá. A když tito psychošmejdi mají výsledky, nechtějí za svou péči moc peněz a nebojují s běžnou medicínou, tak je to ta nejlepší reklama, jakou jim mohou dát ti, co se bojí konkurence.
       Obzvláště když druhá možnost je: Po roce placení paní zjistila: „Jen jsem tam narazila na vola, který má těch chyb ještě víc a narozdíl ode mě a to je myslím zásadní chyba, on se psychoterapii vyhnul - psychoterapeuti totiž musí sami projít psychoterapií, aby poznali druhou stranu a teprve teď mi dochází, význam toho, když mi vykládal, že takovou psychoterapií prošel tak, že se všemu hlubšímu, co se ho týkalo vyhnul, že prý když je člověk inteligentní, tak to není těžké.“ A typické je to, že ona si vybrala člověka, který by měl být z těch nejlepších. Protože „je v lékařské i psychoterapeutické komoře a mnoha dalších institucích, v některých na vedoucí pozici.“
       Protože všemu podstatnému se můžete vyhnout jen v oficiální metodě, tedy musíte být psychoterapeut. Zatímco když pracujete metodou, která nemá oficiální krytí, tak tam čelíte pravdě. Právě proto, že Vaše metoda nemá oficiální krytí.

       Když mám depresi, budu brát antidepresiva, ale navíc hledám, jak si pomoct i jinak. Takže minimálně začnu navštěvovat psychoterapeuta. A když jsem chytrý, tak navštívím i konstelatéra, když se proti nim tak důrazně někteří psychoterapeuti vymezují. A pak si podle vlastního pocitu a výsledků vyberu.
       Když mám problém ve vztahu, podívám, se co mi může nabídnout psychoterapeut. A pak půjdu za hlubinným konstelatérem, protože tam mám šanci na plnohodnotný vztah i v případě, že chci svůj vztah opravit jenom já a ten druhý chce odejít.
       Umím se dívat a tak vidím, jestli daný odborník se ukazuje jako člověk nebo se zakrývá jen za své výcviky. Přičemž u lékařů je to v pořádku. Vy nemusíte lékaře poznat, protože lékař léčí léky. Ale u (psycho)terapeutů je to zásadní problém. Protože ten „léčí“ svou osobností. Takže už vím, že mě může daleko víc pomoct kamarád zedník, kdyby měl zdravou osobnost, než sebevíce titulovaný psychoterapeut, když má manipulativní osobnost.
       Protože vím, že ten druhý je jen průvodce. Skutečnou změnu musím udělat já.

Vyberte si svět, kam chcete patřit.

       A když si vyberete svět 2 nebo 3, tak já Vám pomohu zjistit, v čem Vy děláte chybu a jak Vy ji můžete změnit.
       A jestli chcete patřit do světa, ve kterém za nic nemůžete, tak aspoň dodržujte pokyny lékařů. Protože Vy nemáte způsob, jak věci sám napravit.

Podívejte se, v jakém světě žijete v oblasti úspěchu a práce.

       A když zjistíte, že tam věříte ve 3. nebo dokonce 2. svět, pak se ptám: Proč v oblasti zdraví věříte něčemu jinému.

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdraví Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       

       

Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Jsem pro Vás vhodný průvodce?

Publikováno 17.1.2024

Jsem pro Vás vhodný terapeut či lépe průvodce?

       Odpověď na tuto otázku je pro Vás klíčová. Protože jestli nejsem, tak na 20% zbytečně vyhodíte peníze a na 2% Vám bude po účasti na kurzu hůře.
       Naopak, jestli jsem pro Vás vhodný, tak Vám určitě bude lépe, aspoň pocitově a zaplacení kurzu bude ta nejlepší investice, kterou jste kdy udělal.

Jak to poznám?

       Jednoduše. Dovedete si představit své úplné uzdravení? Je jedno, jestli to bude za 1 kurz nebo za 2 roky. Když si dovedete představit, že jste zdravý, tak je veliká šance, že to budete chtít i podvědomě a splníte si to. Ať už se mnou nebo beze mě.
       V tom případě nemusíte dále číst tento článek a čtěte co Vám hrdlo ráčí na mém webu, abyste mohl zjistit, zda ke mně chcete přijít nebo ne. Protože já nepotřebuju Vás. A Vy se musíte rozhodnout, zda chcete mě a mou pomoc, abyste Vy došel ke svým cílům. Svým vlastním tempem.

Pokud si nedovedete představit své uzdravení

       Jste na tom už dost špatně, abyste ke mně chtěl přijít a riskoval své peníze, své zdraví a své emoce?
       Protože u mě Vás čeká pravda. A pravda je pro většinu z nás bolavá. Tak bolavá, že často raději zemřeme, než bychom jí čelili.
       Já nedělám psychoterapii. U mě nemáte žádnou záruku, že Vás budu šetřit. U mě si budete muset své uzdravení odmakat. A nebo říct: Já chci jen obejmout. Že chci být rychlý, neznamená, že neumím být soucitný, laskavý a pomalý.
       Když se rozhodnete pro rychlou cestu, tak nebudete nosit nic fyzického. Ale budete čelit své bolesti, svým strachům, své nerozhodnosti, všem svým negativním pocitům. Jestli na to nemáte ani na to si říct o jemnost a laskavost, nejsem ten vhodný člověk pro Vás. Přijďte až Vám bude natolik špatně, že budete rád za to, že dostanete šanci.
       A ano, když položíte otázku na konci kurzu a nebudete chtít řešit z toho vyplývající rozpor ve Vás, můžete se dostat i do blázince. Jako jedna moje kurzistka. Ale do toho blázince se nedostala kvůli mně, ale kvůli svému rozporu, který neřešen, ji dovedl až do blázince. A pořád je neřešen, jen je potlačen léky, takže místo toho, aby se uzdravila, tak je jí pořád hrozí další hospitalizace. Takže jestli nechcete řešit své rozpory a máte psychické potíže, nechoďte, prosím za mnou. Protože neumím Vás zachránit proti Vám samým.
       Mnoha jiným jsem pomohl, dokonce i člověku se schizofrenií (neumím ji uzdravit, aby bylo jasno, ale umím udělat život s ní lepší), jakož i dalším lidem, kteří díky mě nemuseli být hospitalizováni. Ale podmínkou pro to je, abyste byli ochotni se vzdát všeho, co Vás k nemoci „pudí“. Včetně toho, co máte rádi nebo bez čeho si nedovedete svůj život představit. Protože když udělá chybu lékař nebo psychoterapeut, téměř nikdo o tom ani neví. Zatímco já jsem vinen i Vaší chybou. Protože lékaři a psychoterapeuti neví, co je příčinou duševních nemocí. Já už ano, protože jsem si prošel mrtvičkou a díky ní i depresí a pochopil jsem to, čemu jsem předtím nerozuměl. A toto poznání může změnit svět. Když budete chtít. Protože mé samotné poznání je platné jako třeba bylo platné poznání pana Ignáce Filipa Semmelweise, když přišlo 50 let před objevem mikroorganismů. A i když smrtnost pacientek na jeho oddělení poklesla o desítky (!!!) procent, protože chtěl jen, aby si lékař umyl ruce před tím, než šel k porodu. Což je dnes přirozené. Ale tehdy ne. A dnes nevíme, že jsou „paraziti“ i nefyzičtí. A objev “mikroskopu na ně“ nás nečeká asi ani za 50 let.

Jestli si myslíte, že stojím o Vaše peníze,

       dejte je komukoliv jinému. Já Vám dávám možnost udělat něco pro své zdraví. A ti lidé, kteří si myslí, že bych byl tak ubohý a hloupý, abych kvůli pouhým penězům poškodil svou karmu, tak ti nech jdou někam, kde budou mít dobrý pocit ze svých peněz.

A co když nebudu mít co do úst?

       Pak půjdu radši rozvážet balíky nebo jakoukoliv jinou práci. A budu si ji užívat, protože budu vědět, že na nic jiného nemám.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Jak probíhají konstelace prakticky

Publikováno 13.10.2023

Jak probíhají konstelace prakticky

       Na kurzu se sejde od nejméně 3 do nejvíce 30 lidí. Větší počet se dá také zvládnout, ale já se těmto opravdu velikým kurzům vyhýbám.
       Obvykle je minimální počet lidí aspoň 6.
       Tito lidé jsou v kruhu a postupně každý z nich řekne své jméno a když je ochoten, tak i pár větami, co od kurzu očekává. Podstatné je, že nikdo neříká nic osobního, leda by chtěl. A naopak, když chce mluvit až příliš dlouho, tak mu vždy řeknu, že já to nepotřebuji. Takže když on to potřebuje, ať nám to řekne, ale jen když to opravdu nutně potřebuje.
       Já osobně začínám pracovat už od úvodního kolečka, takže i jen z pár vět mu mohu říct, co může udělat, aby mu bylo lépe. Podstatný je fakt, že každý v kolečku slíbí, že vše, co se na kurzu stane, zůstane tam. Nikdo nemá důvod, proč by druhého pomlouval, protože to by vedlo k tomu, že všechno dobré, co během kurzu získal, by tím automaticky spláchl do WC. I přesto je dobré, aby nikdo neříkal nic, co by proti němu mohlo být zneužito. Protože konstelace nefungují jako psychoterapie – konstelace fungují na hlubší úrovni, než jsou slova a tudíž nemohou být zneužity způsobem, kterého se psychoterapeuti bojí.

Když se na Vás dostane řada

       Sednete si vedle mě a řeknete, co chcete. Protože cíl konstelací není změnit minulost, ale současnost. A když změníme současnost, automaticky se tím změní celá Vaše budoucnost.
       Takže pro příklad řekněme, že si chcete uzdravit vztahy ve Vaší rodině. Ale protože všichni jsme jen lidé, tak tady už skoro každý řekne, jak ho trápí, že jeho vztahy byly špatné. Ale mě nezajímá „jeho proč“. Protože to „jeho proč“ už dávno zná a kdyby to bylo „skutečné proč“, tak by už ke mně nepřišel, protože už by svůj problém měl dávno vyřešený.
       A nastane ten okamžik, kterým konstelace začíná. Řeknu klientovi, aby si ze všech přítomných vybral představitele za sebe. A jemu najednou přijde, že ví, že to musí být právě tento člověk. Ale jsou i jiné možnosti. Může váhat mezi dvěma představiteli. A nebo si naopak neumí vybrat ani jednoho. To už je pak moje práce, abych klientovi řekl, co tím právě říká o sobě a o svém životě.
       Tímto způsobem postaví postupně do rolí další lidi a konstelace se může rozběhnout. A pak nastává ten zázrak, že na konci konstelace je v ideálním případě zcela jiný člověk, než na začátku.
       Ale stejně tak je možné, že konstelace „nejde“ a výsledkem je jen trochu jiný člověk. V každém případě od té doby, co vím o „parazitech“ tak výrazně ubylo situací, kdy by konstelace pomohla tak málo, jako běžná hodina u psychologa. Ale i za to jsem rád, protože někdy nejde víc, než málo.

Otázky

„Díky, četla jsem. No, ale stále nechápu, že řekněme například že se přihlásí 6 lidi. Každý přece řeší svůj problém a já si třeba Frantu výběru jako svého partnera, a další osoby jako někoho dalšího z toho mého příběhu. Ale Franta si řeší zase něco jiného, třeba matku, předpokládám, že i on se přihlásil z nějakého důvodu pro řešení svého příběhu. Pak si tedy všichni rozdáme různé role v různých příbězích a pak se děje co? Přece se to nemůže dělat všechno současně:)“

       Řešíme vždycky jeden příběh v 1 okamžiku. Tedy pro Vaši konstelaci se Franta stane Vaším partnerem. A najednou zjistíte, že Franta už není Franta, ale má typický postoj jako Váš partner, ačkoliv ho nikdy v životě neviděl. Což se děje málokdy. Daleko častější je situace, kdy „Franta“ poprvé v životě něco dělá nebo říká, protože to ve skutečnosti dělá „skrze jeho tělo Váš partner.“ Nevím, jak to celé líp vysvětlit, dokud to nezažijete na vlastní kůži, tak mi stejně nebudete věřit.
       Pamatuji si na situaci, kdy mě žena poprosila, abych si stoupl do jednoho člověka, kterého jsem neznal a věděl o něm, že je to dítě ve věku mezi 5 a 12 lety. A věděl jsem, že je v dětském domově. A první, co jsem musel udělat, bylo, že jsem si dal žváro do huby a kouřil jsem (samozřejmě jakoby, protože jsem nekuřák). A své ženě jsem se omlouval, protože jsem si myslel, že v dětském domově nikdo nesmí kouřit veřejně. A moje žena z toho byla úplně paf, protože jsem představoval, aniž bych o tom věděl, největšího kuřáka na celém dětském domově.

A než by se došlo k posunutí jednoho účastníka v jeho příběhu, tak by to třeba trvalo dlouho. A co ten čas pro těch 6 dalších lidí? To se na každém sezení věnuje ten čas toho sezení někomu jinému? Když každý z 6 účastníků bude mít svůj problém a současně dostane roli v příběhu někoho jiného, tak to na mě působí jako šílený guláš. Buď si sedím na vedení a nebo jsem v představě konstelací úplně vedle jak ta jedle.

       Zase si představujete psychoterapii nebo skupinové sezení v psychoterapii. Ale nic si z toho nedělejte, tento druh práce je už v Čechách skoro 30 let, mám za sebou tisíce spokojených klientů, stejně jako mí kolegové, mí učitelé a mnoho generaci mladších kolegů a přesto pořád stejný zmatek mezi terapií a psychoterapií mají dokonce i psychologové.
       Prostě znovu opakuji, že já dělám víkendové kurzy, kde je dost času na všechny příběhy a dokonce i na přestávky mezi nimi, když je potřeba.
       A guláš z toho není, protože každá konstelace je ukončena. Zase na rozdíl od psychoterapie, která musí být ukončena po uplynutí 50 minut, protože pak už čeká další klient.
       Zatímco konstelace probíhá, dokud není ukončena. A já osobně bych se bál otevřít cokoliv důležitého, kdybych věděl, že teď už to musím ukončit během třeba 10 minut. Zatímco v konstelacích je jedna z nejvíce kouzelných vět: Máš dost času. A proto mé kurzy nemají pevně daný konec. Protože končí, až když jsou všichni v pohodě nebo přinejhorším, aspoň je ukončeno vše, co bylo rozděláno.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Jak odpustit doopravdy, trvale a co nejsnadněji

Publikováno: 3.10.2023

Lze odpustit a neodpustit?

Takto se dá přeložit dotaz: „Lze nějaký pocit (křivdu) pustit a přitom druhému neodpustit?“

       Z čehož vyplývá, že pravděpodobnost je stejná jako být těhotná napůl. Prostě žena je buď těhotná nebo není. Tečka.

Když mi někdo uškodí, jsme spojení skrze tento čin

       Důkazem je to, že lidé myslí na svou křivdu roky a někteří lidé jsou schopni držet nenávist i třeba 90 let. Dokonce kvůli něčemu, co by jiný člověk pustil hned.
       Takže aby vznikla křivda, musí na ni být dva. Samotný akt ublížení nestačí. Ještě je třeba „schopnost“ „křivdychopnosti“.
       A tato křivdyschopnost se dá uzdravit (a díky tomu můžete být imunní vůči ublížení) nebo naopak se dá pěstovat. A pak jste naopak otevřený i vůči slabšímu ublížení.
       Ačkoliv se to nezdá, i mnozí pachatelé trpí výčitkami. A i když se zdá, že netrpí, tak ve skutečnosti to „cítí“, ale podvědomě. Takže to necítí vědomě, ale pořád tento čin má na jejich život dopad. Takže pokud chcete spravedlnost, před tím, než můžete odpustit, tak ji máte, jen ji nevidíte.

Představte si oběť jako člověka s „chobotem“

       Ten chobot nevidíme. Je to jen energie, kterou téměř nikdo nevidí. A ti, kdo ji vidí, musí říct, jestli je to jen přirovnání nebo jestli je daná věc reálná. Já energie nevidím, takže mohu popisovat jen to, co vidím dnes a denně při práci se svými klienty.
       A ten „chobot“ pátrá kolem, aby našel svého viníka. Takže když mám „chobot“ na to být okraden, tak to vycítí jasně ten, kdo chce někoho okrást a jde neomylně za svým cílem. Ale protože když chci někoho okrádat, tak z principu nemůžu být duchovně „daleko“, tak to nevidím, ale prostě to zkouším a s člověkem, který má „chobot“ analogický k mému mi to půjde snadněji a lépe, než s člověkem bez tohoto „chobotu“.

A jakmile se „choboty“ propletou,

       tedy v tomto případě došlo k okradení, tak se spojí pachatel s obětí a jsou spojení navždy. Jediná možnost, jak nebýt spojen se svým pachatelem, je odpustit mu. Ale tím, že mu skutečně odpustím, tím dojde k uzdravení mého „chobotu“ a už nikdy více se s tímto chobotem s nikým nespojím.
       Takže výsledkem je mé hluboké očištění, ale i to, že už na stejné „choboty“ u druhých jsem imunní. Takže zatímco dosud mám tendenci přicházet o peníze, nyní jsou mé peníze v daleko větším bezpečí. Samozřejmě, kdyby se udělala třeba měnová reforma, tak přijdou o peníze všichni. Ale když nemám „chobot na ztrátu peněz“, tak to přijmu jako fakt a prostě vydělám další. Zatímco člověk s tímto „chobotem“ se bude stejnou věcí užírat a díky tomu bude mít méně energie na to, aby si vydělal nové peníze a statisticky na tom bude hůř finančně. Ale podstatné je, že psychicky na tom bude vždycky hůř. A protože psychika souvisí se zdravím obecně, tak jeho „chobot“ mu nepřímo zadělává i na problémy tělesného rázu.
       A co je ještě horší. Když si daný chobot neuzdravím, budu ho mít i další životy. Ale tentokrát si nebudu pamatovat, co se stalo vědomě. Ale o to silnější budu mít pocit, že mám právo okrádat druhé. A tak si svůj příští život zkusím s opačným znaménkem svého „chobotu“.
       A přesně to je důvod, proč chtít odpustit. Protože jestli Vás v tomhle životě někdo znásilnil, tak v příštím životě budete chlap, co znásilňuje ženy nebo se k nim chová aspoň nevhodně. A jestli se narodíte jako žena, pak budete nenávidět chlapy, budete je (naštěstí většinou ne doslova) zbavovat jejich mužství a budete je chtít zavřít, protože budete mít pocit, že je to Vaše svatá povinnost.
       A také to vysvětluje i fakt, že někdy se opakuje pořád ten stejný vzorec beze změny znaménka. Zjistil jsem, že někdy jsou neustále lidé v pozici oběti. A zdá se, že jsou to často lidé, kteří tím chtějí druhým ukázat, kam to vede. Ale toto je naivní přístup, jediné řešení je uzdravit svůj „chobot.“
       Stejně jako je tomu v případě lidí, kteří „za žádnou cenu nesmí nikomu ublížit“. Takže jim nezbyde nic jiného, než neustále být obětí, dokud neodpustí.

Proto jsou často pachateli trestných činů oběti z dětství

       Je už mnohokrát dokázáno vědeckými metodami, že když je někdo násilný, s vysokou pravděpodobností byl jako dítě obětí násilí. Na to existují i jednodušší vysvětlení, ale podstatné je to, že Váš osud není daný. I když jste byl obětí šikany nebo horšího druhu násilí, nemáte k dispozici jen dvě možnosti chování. Máte úplně všechny, pokud si uzdravíte svůj „chobot“ = odpustíte.

Proto odpouštíte kvůli sobě.

       Buďte sobec. A odpusťte druhému kvůli sobě. Skutečně se tak moc nesnášíte, že kvůli tomu, že Vám druhý ublížil, si chcete ubližovat pořád? Až do smrti? A pokud mám pravdu, tak ani pak to nepřestane? Kolik svých životů chcete promarnit, abyste na konci zjistil, že si stejně z druhého nemůžete nic vzít?

Když to můžete napravit, udělejte to.

       Když dokážete od svého lupiče vymoct své peníze, určitě to udělejte. Protože v takovém případě odpuštění půjde snáz.
       Ale když jste byla znásilněna, jakým způsobem se chcete „odznásilnit“? Zavření do vězení pomůže dalším obětem. Ale Vám ke skutečně plnému životu může pomoci jen odpuštění.
       Protože když neodpustíte, možná v dalším životě budete nucena, tentokrát jako muž, znásilnit svého pachatele. Což je ještě ta lepší varianta. Ale co když Váš pachatel bude mít 90, až se narodíte a Vám „nezbyde“, než si Vaše nutkání Vašeho „chobotu“ „řešit“ s úplně cizími ženami, tím, že je znásilníte? A tak už budete spojen ne jen s jedním pachatelem, ale s mnoha lidmi.

Oběť to má snazší

       Ona může odpustit. Zatímco pachatel se musí omluvit a čekat, až mu oběť odpustí. Naštěstí se to dá obejít tím, že se podívá do svých minulých životů. A když uvidí, že hraje ping-pong, střídavě v pozici oběti a pachatele, tak může jako oběť odpustit svým pachatelům a pak se stane zázrak a je osvobozen ze hry na oběť a pachatele.

Jak odpustit

       Většina odpuštění je jen jako. Říct si „Odpouštím“ vede často jen k tomu, že celý problém přesune do podvědomí. Proto já svým klientům zakazuji toto slovo. Mohou ho říct, až je hotovo a celá bytost cítí osvobození.
       Prvním krokem k odpuštění je naopak plné prožití svého vzteku na pachatele. Můžete ho v duchu (!!!) rozčtvrtit, rozsekat, ubít ho ke smrti.
       A není to špatně? Nemáte na výběr. Protože to stejné jste dělali podvědomě. A když tímhle procesem neprojdete, tak to budete dělat až do své smrti. Jen o tom nebudete vědět. Skutečně si myslíte, že je lepší, aby obě strany desetiletí trpěly, než abyste to udělal/a v představě a trvalo ta maximálně pár hodin? (Platí to tehdy, když Vás vede někdo zkušený. Když to budete dělat sám/a, tak to může trvat i roky).
       Prosím zapomeňte na náboženství, které nám káže být dobří. Oč víc se snažíme být (nepravdivě) dobří, o to víc jsme pak zlí.
       Když budeme pravdivě zlí a uděláme to tak, abychom nikomu neublížili, můžeme být snadno pravdivě dobří.

Skutečné řešení

       Nebo můžete přímo přeskočit na druhou etapu a svou bolest prožít. Bude to bolet. Ale pokud tam není přítomen nějaký minulý život, tak to bude trvat maximálně hodinu a většinou je do 5 minut hotovo.
       Druhá možnost je žít celý život v bolesti a protože před ní utíkám, tak se bolest zvětšuje. Sice ji nevnímáte vědomě, ale pilně pracujete na tom, abyste umíral v silných bolestech. Když si představíte, že neprožitím bolesti si zvyšujete šanci na rakovinu, pořád ještě před svou bolestí chcete bezvýsledně utíkat? Když se podíváte na to, co rakovina vlastně znamená, tak je to stav, kdy rakovina „užere“ všechno, co daný člověk potřebuje k životu. A některé druhy rakoviny jsou víc agresivní = užírací, než jiné.

Až 3. etapa

       znamená skutečné odpuštění. Až se tak stane, budete najednou cítit příval energie, odvalení velikého šutru a když se dobře podíváte, tak zjistíte, že najednou máte k dispozici něco, po čem už roky marně toužíte. Pak jste vysvobozeni. Zatímco hra na odpuštění je jen hra a nemá všechny tyto 3 vlastnosti. A čím víc hrajete hru na falešné odpuštění, tím víc přitahujete další zkušenost, kterou už nebudete schopni ani falešně odpustit, abyste konečně našel odvahu ke skutečnému odpuštění.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Když jste tady poprvé a chcete přijít na kurz

Publikováno: 3.10.2023

Když jste tady poprvé a chcete přijít na kurz

       Tak si přečtěte aspoň 5 článků. Pokud Vás tím neodradím, můžete se přihlásit.
       Říkám lidem pravdu. Pravda osvobozuje. Ale také může někoho traumatizovat. Což je princip života. Život si nehraje na psychoterapeuta, život Vám to osolí natvrdo.
       A Vy to zvládnete nebo ne.

Oproti Životu jsem já kafíčko

       Kdykoliv řeknete STOP, okamžitě přestanu. Kdykoliv řeknete, že to chcete jemněji, udělám to. Dokonce i když to neřeknete a já to vycítím, tak zjemním.
       Ale nejsem dokonalý a nevím všechno. Tak mi to, prosím, raději řekněte.
       Chci, abyste mohli žít uzdravený život a tím pádem byli spokojenější. Abyste mohli žít v souladu s Vaší pravdou (aspoň tolik, kolik naše společnost dovolí). Abyste mohli žít naplno a přitom s klidem v duši.

Když si netroufáte, čtěte si a pomalu hledejte odvahu

       Jsou lidé, který stačí samotné články k velkým posunům v životě. Takže si dejte čas. Aspoň až přijde Váš čas, budete připravení.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

Syndikovat obsah
(c) MUDr. Martin Daniel, 720 235 106, danielma@seznam.cz