Publikováno: 17.7.2023
Pocit viny je asi nejdůležitější základní kámen našich nemocí
Jsem si absolutně jistý, že pocit viny nedovolil jedné paní, aby chtěla vidět pravdu a díky tomu musela zemřít na rakovinu i přes veškerou léčbu, kterou dostávala.
Jsem si jistý, že pocit viny byl v pozadí smrti mé babičky i tatínka, a to bohužel ne jejich pocit viny.
Obecně velmi často je v pozadí jakékoliv deprese pocit viny, a to většinou pocit viny, který nemá nic společného s pravdou.
Pocit viny, který mi nepatří
Jako typický příklad uvádím příklad ženy, která se trápila pocitem viny za to, že nedokázala zabránit úrazu svých vnoučat, i přesto, že s nimi v době jejich úrazu nebyla a byla od místa úrazu vzdálena desítky kilometrů. Když si to pořešila, nesmírně se jí ulevilo.
Podobný případ vidíme u přeživších holokaustu, kteří se často obviňují za to, že oni přežili a jejich spoluvězni ne.
Dokonce je kniha Sofiina volba, ve které je krásně ukázána zrůdnost nacistů, kteří nejenže nepřipustili svoji vlastní vinu, ale naopak dělali vše pro to, aby jejich vinu nesly jejich oběti.
Deprese
patří k nemocem, u nichž je dost často vidět vina, kterou daný člověk nese a přitom jediný důvod, proč si depresi „přivolal“ je právě jeho neschopnost odmítnout vinu, která mu nepřísluší nést.
Např. Muž, který si kladl za vinu, že jeho dítě zemřelo. Jednalo se přitom o interrupci, kterou provedla jeho teď už bývalá milenka přímo proti jeho vůli a on neměl absolutně žádnou šanci tomu zabránit. A přesto, že to věděl a na rozumové úrovni to chápal, i přesto si nesl hluboký pocit viny, který ho málem zahubil.
On byl dokonce připraven se o své dítě starat i SÁM, zcela bez účasti matky dítěte, kdyby se tato žena rozhodla jejich společné dítě nezahubit. Deprese, která následovala, byla velká a pro mě je velkou ctí, že jsem mu mohl pomoct zachránit život, když život nenarozeného dítěte už jsem nemohl zachránit.
Rakovina
Podle mě má přímou souvislost s vinou (ať už reálnou nebo domnělou) i rakovina.
A podle mého názoru je pocit viny vždy, když daný člověk nechce slyšet pravdu, která by byla několik minut krajně nepříjemná (kdyby se jednalo o vinu domnělou), ale nakonec by mu pomohla uzdravit své utrpení. Takže možná nejčastější důvod naší smrti i našich nemocí je právě pocit viny, který bohužel působí nejvíc drtivě na ty, kteří ho nesou, aniž by k tomu měli objektivní důvod.
Proto mám svých 7 nespokojenců
protože nechtěli vidět ani náznak pravdy.
A proto jsou stovky mých spokojenců, kteří se dostali do konfliktu se mnou, ale mě se podařilo jim ukázat, že já nejsem příčinou jejich utrpení a díky tomu mohli projít celým procesem a uzdravit se.
A to ani nemluvím o tisících svých spokojenců, kteří si ani nevšimli, že by byla možnost, že já bych byl proti nim.
Ale i přesto, že počet mých nespokojenců (kterých je dohromady asi 20 a dokud paní Košlerová neřekla pravdu, tak jsem do nich započítával i paní Šíchovou, za kterou se paní Košlerová vydávala) je hluboce pod 1% všech mých kurzistů, i přesto pořád hledám cestu, jak i jim pomoct. A bohužel zatím ji neznám.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
