Cesta ke štěstí

       Když se zeptám žen, co chtějí, tak častá odpověď je: Muž, o kterého se mohu opřít.
       Kdyby muži měli odvahu si přát, měli by přání mít oddanou ženu. Ale bohužel většina z nich si to ani nepřeje, protože slovo oddaná bylo v minulosti natolik zdiskreditováno, že jim stačí žena, která s nimi nebude bojovat a které bude aspoň trošičku rozumět a kdyby to snad šlo, že by ji šlo i uspokojit, tak by dnešní muž ani víc nechtěl.
       Ale upřímně řečeno: Trvale uspokojit ženu jde jen tím, že jí pomohu, aby se mi oddala. Jiné cesty jsou krátkodobé a nevedou k uspokojení základní potřeby ženy – být svému muži oddána. To je to podstatné. (Nevěříte? Představte si, že jste ne-zadaná. Je to v pořádku? Je zajímavé, že slovo od-daná má stejný slovní základ jako slovo za-daná i slovo v-dav-ky.)
       Protože muže jde uspokojit tím, že mu dáme to, co si přeje, tak si dnešní průměrný muž myslí, že tím uspokojí i ženu. Ale není většího omylu. Kromě jedné situace: Když je žena v poměrně zdravé mužské energii, tak je možné ji uspokojit mužským způsobem. Ale jen dočasně a jen krátkodobě. Když je v nemocné mužské energii, tak ji nejde uspokojit žádným způsobem, stejně jako muže v nemocné mužské energii, tam je třeba terapie, pokud si to dotyčný uvědomí a chce své problémy řešit.
       Normální žena nechápe, co dělá špatně nebo si myslí, že to dělá špatně muž (to je častější varianta). Ale v pravidlech, které jsou společností nastaveny, nejde ženu uspokojit. Proto většina manželství končí rozvodem, protože žena a nakonec i muž doufá, že změnou partnera to vyřeší. Ale po počátečním zamilování to většinou je nakonec podobné.
       Někteří partneři to řeší mimomanželským vztahem, jiní rezignují a někteří po dlouhém hledání najdou někoho lepšího. Jen málo lidí najde vztah, který je posiluje a pozvedává.
       Mimochodem, četli jste nejnovější výzkumy, že manželství už nepomáhají ani mužům ani ženám k lepšímu životu? Sami vědci připouští, že se asi v minulosti spletli. Já ale věřím jinému vysvětlení: V minulosti (statisticky) manželství pomáhalo. Dnes už ne. Protože se změnilo manželství(statisticky). Dnes je těch lidí, kterým manželství pomáhá, méně, než dříve a navíc se zhoršila daň za rozvod. Zatímco dříve to bylo stigma a tudíž se rozváděli jen ti (statisticky), kterým partner ubližoval, dnes se rozvádí skoro každý. A aby si odnesli co nejvíc, dělají větší problémy a to znamená větší stres (zase jen statisticky, třeba u vás je jinak).
       Menší procento partnerů je ochotno rezignovat ve vztahu, zato se postupně zvyšuje procento těch, kteří rezignují po čase a zůstávají sami.
       A obávám se, že se také zmenšuje procento těch spokojených. Protože časy se zhoršily a je čím dál tím těžší mít šťastný vztah. A je čím dál menší procento těch, kteří jsou ochotni být spokojení v jen částečně šťastném vztahu. Protože čím dál víc chceme vše, ale nevíme, že deset nepodstatných věcí je méně, než jedna podstatná. A časy se zhoršily, protože věříme, že to podstatné je cesta k neštěstí. A tak většina mužů je přetížená, protože se snaží dát ženě vše nepodstatné a většina žen je nespokojená, protože cítí, že to podstatné nemá. A ženy neví, že mužům zakazují dát jim to podstatné, protože uvěřily demagogii, kterou na nich provedly ženy, které měli nejméně ženské energie (feministky, které mají hodně mužské, ale hlavně nezdravé mužské energie a tudíž je nemožné je uspokojit).

Jak z toho ven?

       Pokud cítíte, že jste ženou, které tento článek mluví z duše, jste na 1% cesty. Obvykle uvědomění samo je tak důležité, že je to půlka cesty. Ale tady ne, protože i pro Vás je to obtížná cesta plná nášlapných min. To 1% cesty je nesmírně důležité, protože bez toho ani nevíte, kam jít. Ale je důležité si uvědomit, že tím to celé teprve začíná.
       Protože ty miny jsou ve vás, ale muži jsou dnes také plni min. Oni byli vždy, ale teď je to horší, protože už je tady několikátá generace, která byla vychovávána matkami. Samozřejmě že vždy syny vychovávala matka, ale v minulosti většinu mužů ve 3-6 letech začali aspoň spoluvychovávat muži. A dělali chyby. A chovali se k ženám nehezky nebo ještě hůř. Prostě dělali chyby a bylo by nefér to neříct.
       Tak výchovu převzaly ženy. Ale chyby mužů nebyly odstraněny, jen navíc přibyly chyby žen. Takže mužský pohled dost často úplně zmizel (vidíme to v psychologii, kde muži i ženy říkají to, co je feministky naučili a lidé, kteří se tím řídí, tak jsou na tom hůř, než kdyby dělali své vlastní chyby, protože tam by to aspoň nebylo posvěceno autoritou. Takže muži, kterým zbylo aspoň trochu mužské energie, tak mají averzi jít k psychologovi, protože cítí, že nemá pro ně pochopení, i když se tváří, že ano).

A když chci i přesto začít?

       Nejdřív si musím uvědomit, že je to opravdu celé v prdeli. Protože není pravda, že tady byl nějaký zlatý věk, ke kterému je nutno se vrátit. Pokud tady bylo něco tomu vzdáleně podobného, tak to rozhodně nebyl středověk a rozhodně to bylo před nástupem křesťanství. Ale domnívám se, že ani tam to nebylo dobré. Většina feministek si myslí, že se chci vrátit do středověku, kde muž vládl ženě. A proti tomu bojují a nutno říct, že zcela oprávněně. Protože tam sice vládl muž ženě, ale rozhodně to nebylo pro dobro jich obou.
       Dalo by se říci, tam vládlo cosi oběma a muž si mohl najít úlevu v tom, když si ulevil na ženě. Ale to je něco jako chlapeček, kterému je špatně a tak si najde někoho, na kom si schladí žáhu. To ale neznamená, že on vládne a že on může za nespravedlnost celého světa, i když je pravda, že k ní maličko přispěl.

Postup

       1. Musím si uvědomit, že muži nejsou zlo. Prostě muži jsou muži a mají své výhody a své nevýhody, stejně jako ženy. A současní muži rozhodně nemůžou za nic, co se stalo před jejich početím.
       2. Tohle uvědomění je snadné, ale budete překvapeni, jak často v průběhu výcviku vám to budu říkat a jak často vám bude trvat, než si uvědomíte, že vlastně to tak je. A budete se divit, jak často totéž si budou muset uvědomit i muži, protože tady pracujeme s tou částí naší osobnosti, která je velmi těžko přístupná našemu rozhodnutí, že muži i ženy jsou v pořádku.
       3. Musíte pochopit, že většina věcí, které nám druzí dělají, není ze zlé vůle, ale protože to jinak neumí. Proto je důležité ihned vyjádřit svoje pocity a pokusit se je uzdravit. V drtivé většině případů to je možné a nám se ihned uleví.
       4. Když tohle zažijeme víckrát, začneme cítit, že většina problémů, které zažíváme, nemá nic společného s tím druhým. Naopak si je vytváříme my na těch druhých. Když si začneme víc všímat, kdy vnímáme toho druhého a kdy jen reagujeme na naši vnitřní představu o tom druhém. Když to začneme rozlišovat, máme vyhráno a přestane být důvod k neštěstí, protože jestli to skutečně dělá ten druhý, tak ho můžeme zastavit a když ne, tak to můžeme uzdravit v sobě.

Najdu co chci já

       Takže když si tímto způsobem uzdravíme to, co nám brání být sami sebou, budeme šťastní. A věřím tomu, že u většiny lidí to bude tak, že žena najde způsob, jak být sama sebou a právě proto oddaná.
       A muž najde způsob, jak své ženě porozumět a učinit ji šťastnou. A tím, že muž bude sám sebou, tak automaticky bude i šťastný. A když bude šťastný, nebude myslet jen na sebe, ale i na svou ženu. A ta to vycítí, přestane se bát a to jí přinese to, po čem touží.

Jak začít?

       Sedněte si se svým partnerem a řekněte mu o svém přání. Pokud bude souhlasit, přijďte oba na tento úvodní kurz. Zde si vyzkoušíte, zda Vám sedne to, co nabízím. Pokud ne, nic se neděje, přeju Vám, abyste štěstí našli jinde. Pokud Vám to sedne oběma, můžete se přihlásit na výcvik Cesta ke štěstí.
       Pokud Vám to sedne, ale partnerovi ne: Nejlepší by bylo, kdybyste přišli oba. Ale jestli to není možné, rozhodněte se: chci jít do toho a na vše být sám/a? Anebo na to nechci už být sám/a? Nebo se chci vykašlat na svou touhu a zůstat tam, kde jsem?
       Přeju hodně štěstí a mám hodně důležitou poznámku: Nic se neděje, když to odložíte. Budete patřit k většině. Protože každý z nás je jedinečný a na tom nic nezmění, jestli to budete cítit za rok nebo třeba za padesát let. Změní se jen jediné: Těch 49 let se budete cítit jedinečný/á a dobře nebo ne. Jinak je vesmíru šuma fuk, kdy to pochopíte. Protože v celém vesmíru jsme tak maličcí a nedůležití, že skutečně nejsme důležití. A současně jsme to nejdůležitější. V celém vesmíru je jeden (nebo dva nebo možná i víc) lidí, pro které jsem já ten nejdůležitější. To jste (nebo byste měl být) právě Vy.
       A ještě jedna věc: Vesmíru je jedno, jaký bude náš život. Ale nám by to nemělo být. Jestli je pro Vás těch 49 let důležitých, tak začněte právě teď.
       A pokud jste sám/a? No tak začněte a třeba se za rok dostanete ke svému štěstí. Nebo se dostanete aspoň k tomu, že k němu budete blíž. Já neurčuji, kolik zvládnete. Já nemohu slíbit, že se k vašemu štěstí dostanete za rok. Mě to trvalo 30 let, než jsem našel, co jsem hledal a ještě nejsem na konci cesty. Ale věřím, že Vám to bude trvat kratší dobu. Jednak Vaše cesta může být kratší (měl/a jste chuť na sebevraždu v dětství? Byl jste ve dvou letech na pokraji smrti a ve 20 jste byl ochrnutý?), ale hlavně teď už vím, kudy jít. A to stejné mohu naučit i Vás.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.