8. 6. 2023, 19:47
Vážená paní Čechová,
jmenuji se Martin Daniel. Píšu Vám tento mail, protože paní Košlerová se dopustila mnoha chyb (ty nejzákladnější jsou v přiloženém dopise pro pana ředitele rozhlasu).
Hlavně se chci zeptat, zda moje hypotéza, že jste nebyla pravdivě informována, je pravdivá nebo ne. Protože to se nedozvím, dokud se vám nezeptám.
1. Zdá se mi, že Vás paní Košlerová neinformovala o tom, že jsem jí nejméně 3x doporučil, aby navštívila psychiatra.
(Sama to přiznává, když ve 2. článku píše: "Ještě abych to uvedla na pravou míru, tak v jednu chvíli říkal, že pokud nechci jít k němu, tak bych měla jít k psychiatrovi.")
Protože podle Vaší odpovědi se mi zdá, že Vám to "zapomněla" říct.
2. Nikdy bych si nedovolil tvrdit, že jsem psychoterapeut. Jediné, co mám, je výcvik v terapii, která se jmenuje Hlubinná abreaktivní psychoterapie, avšak dobře vím, že si tak říká, ale psychoterapie to není. Mám velkou úctu k psychoterapeutům, takže vím, že jím nejsem. Avšak paní Košlerová se tváří, jako by mě přichytila při činu a já se musel přiznat. Zatímco já jen pravdivě odpověděl, že nejsem psychoterapeut, ale jen terapeut, protože mě by bylo proti srsti se chlubit něčím, co nejsem. (A ani svým titulem se nechlubím, protože chci, aby za mě mluvila má práce a ne můj titul).
3. Paní Košlerová mi neodpověděla na můj mail, kde jsem jí vypsal, že mám velmi komplexní výcvik v rodinných konstelacích (dále jen RK) (výcvik v RK dle Soulworku, supervize v RK dle Hellingera a to jen proto, že mě můj učitel v RK dle Hellingera odmítl vzít do normálního výcviku s tím, že mi místo toho hned nabídl supervize, protože podle jeho slov jsem to už nepotřeboval).
I přesto, že jsem jí to napsal před vyjítím článku, neobtěžovala se to do něho napsat.
(Celkem asi 4 roky výcviku+ asi 4 roky supervizí, nepočítaje normální kurzy, kterých jsem absolvoval nespočet před tím, než jsem tuto svou práci začal dělat). Informovala vás paní Košlerová o tomto faktu?
4. Celkem nechápu, proč by mých 8 let výcviku a k tomu 20 let praxe mělo být méně, než 5 letý výcvik v "systematice", což je prý dle paní Košlerové (podle kontextu) jediná možnost, jak se rodinné konstelace naučit.
Přitom ani neví, že velmi podobnou techniku má i Satiterapie (rodinné rekonstrukce) a možná i další druhy psychoterapie (to už zase nevím já).
5. Nevadí vám, že i Vaše jméno působí díky paní Košlerové nevěrohodně, protože
"Jedinou kvalifikací zmíněného terapeuta je čtrnáct let zkušeností v hotelnictví, kde měl údajně neustálý kontakt s lidmi,“ směje se Čechová, zatímco listuje skupinou, kde jsou odkazy na weby alternativních terapeutů."
Vím, že jste to neřekla o mě, ale z článku to tak vyznívá. A já pořád nevím, jestli paní Košlerová udělala chybu CTRL C+CTRL V nebo jestli si skutečně myslela, že píše o mě, ačkoliv je jasné, že jsem vystudovaný lékař a tudíž je vysoce nepravděpodobné, že bych dělal v hotelnictví.
6. Rád bych se vás zeptal, co bych měl dělat, kdybych byl psychoterapeut a někde na webu se o mě píšou nepěkné zprávy, které jsou nepravdivé. Sice nejsem vázaný psychoterapeutickým kodexem, ale držím jeho pravidlo, že o věcech, které jsou na kurzu, já nemám právo mluvit. To jsem dokázal 7 let, ale když paní Košlerová napsala článek plný nepravd na základě nepravd uvedených o mě na webu, cítím potřebu zareagovat.
Takže by mi pomohl Váš názor na danou situaci a co byste v daném případě doporučila na supervizním sezení, kdybych s tím za Vámi přišel (kdybych byl psychoterapeut).
Protože varianta, že se pravda ukáže, čemuž jsem věřil dříve, se ukazuje být spíše zbožným přáním, než realitou.
7. A ještě vás chci informovat, že paní Košlerová nereaguje na mé maily. Vždy jsem si myslel, že prvním úkolem novináře je zjistit pravdu.
Ale co je ještě horší, ani pan ředitel rozhlasu mi neodpověděl. Když se neozval po téměř měsíci, znovu jsem mu napsal z jiného mailu, protože pro mě bylo přijatelnější vysvětlení, že můj mail spadl do spamu, než že by to byla politika celého rozhlasu.
(Celou tu dobu jsem věnoval práci na sobě, např. jsem nechtěl, abych měl jakýkoliv negativní pocit vůči paní Košlerové a dokonce považuji za svůj úspěch, že jsem schopen cítit lásku a porozumění k těm, kteří mě pomlouvají na doktorka.cz)
A tak mě překvapilo, když mi dnes volala asistentka jedné paní psycholožky, která také je poškozena článkem paní Košlerové a řekla mi, že mi pan ředitel neodpoví. A že to řešila s ombundsmanem rozhlasu a že ani on neví, jak jí pomoci.
8. Mohla byste mě prosím, pomoci v tom, aby se mnou někdo z rozhlasu mluvil? Protože jsem poslal mail už na 3 adresy, ale stále ani potvrzení, že mail byl přijat. Myslím, že samotný fakt, že se ani neobtěžují mi odpovědět, že se mnou nechtějí mluvit, svědčí o něčem podivném a Vy bohužel jste v tom článku citována jako autorita (ale nedivím se, když si sebe představím na Vašem místě a kdyby mi někdo řekl, že si nějaký Daniel hraje na psychoterapeuta a že odmítá psychiatrii, asi bych také zapomněl na základní pravidlo psychoterapie, že se nemám stát součástí problému, ale chtít vždy být součástí řešení).
Protože jsem mail poslal Vám, ale bylo to na adresu, která Vám nepatří a až dnes jsem se to dozvěděl, musím říct, že za celou tu dobu mi odpověděl pouze pan ombudsman rozhlasu. ale pořád nechce řešit, že o mě nepravdivě informovali.
9. Dále je v článku: „Jedna taková stížnost přišla i na M. D., nicméně nemůžeme ji dále řešit, protože není naším členem a nemáme na něj páky“
Budu velice rád, když mě seznámíte s touto stížností. Protože se z toho chci poučit a přinejmenším, abych stejnou chybu už znovu neudělal. Protože jedině prací na sobě se může člověk dostat dál.
A nevím, jestli druh psychoterapie, který vy děláte, pracuje s tímhle poznáním, ale já vím, že když bych někomu vědomě ublížil, tak si to ponesu dál, dokonce i v případě, že bych udělal vše pro to, abych na to zapomněl. Takže prosím, abych se z toho mohl poučit. A mohl udělat všechno pro to, abych to aspoň ve svém vnitřním světě mohl napravit.
10. A pak se chci zeptat, zda je pro Váš v pořádku, když paní Košlerová píše: že psychoterapeuti, kteří nepracují v klinické sféře, tedy ti, kteří nemají lékařské atestace, nejsou jakkoliv ukotvení v zákoně
Podle mého názoru (ale možná se mýlím) psychoterapeuti nemohou mít lékařskou atestaci (kromě těch pár výjimek, kteří jsou i lékaři).
Myslel jsem si, že psychologové mají atestaci v psychologii. Takže ji mají v medicíně? Rád se přiučím.
Děkuji za Váš čas
v příloze: Dopis pro pana ředitele rozhlasu
Pozn: Ověřeno od jedné mé kurzistky, která je psycholožka: V bodě 10 mám pravdu a i přesto paní Čechová nereaguje.
=================
13. 6. 2023, 18:37
Dobrý den
před 5 dny jsem Vám poslal mail, na který jsem dosud neobdržel žádnou odpověď.
Prosím Vás alespoň o potvrzení, že jste můj mail dostala a že se jím hodláte zabývat. A kdy asi tak mohu čekat odpověď.
Děkuji mnohokrát Martin Daniel
Posílám tento mail i z 2. své emailové adresy pro případ, že Vám nedorazil.
Pokud nedostanu žádné potvrzení, budu nucen předpokládat, že Vám emaily nechodí a poslat Vám dopis poštou.
==========================
14. 6. 2023 8:32:11
Od: Dominika Cechova (Kratochvilova)
Dobrý den, děkuji za zprávu.
Email jsem dostala. Chápu, že procházíte profesně i lidsky obtížnou situací.
Pokud byste byl kolega psychoterapeut, bez okolků bych Vás směřovala k urychlenému vyhledání supervize (např. zde: https://www.supervize.eu/supervizori/seznam-supervizoru-cis/), která v našem oboru slouží jako nástroj podpory a profesního růstu.
Možná máte obdobnou síť podpory i ve vaší profesi? Je fajn, nebýt v takových situacích sám.
S pozdravem,
Dominika Čechová
Poznámka: Jako by to psal jiný člověk, než ten, který mou profesi neuznává a musí varovat před psychošmejdama.
A také si všimněte, jak je najednou odpověď velmi záhy, když napíšu, že stejně napíšu dopis, když neodpoví na mail.
==============================
14. 6. 2023, 11:00
Děkuji za Vaše porozumění.
Naštěstí mám podporu, díky které to zvládám.
Ale prosím o odpověď na mé otázky, které jsem Vám poslal. Děkuji
====================
Dobrý den ještě jednou,
omlouvám se za nedorozumění. Já nepotřebuji od Vás pomoc, tu dostávám v rámci mé profese.
Mě jde jen o odpověď na mé otázky, protože chci porozumět tomu, jak se mohlo psychoterapeutce stát, že se stala součástí problému, místo aby byla součástí řešení. (Protože to se určitě může stát každému a není lepší chyba, z které se mohu poučit, než když se poučím z Vaší chyby místo abych čekal na vlastní, ale tím se také určitě řídíte).
A protože o celé situaci chci napsat článek, tak chci slyšet nejdříve, jak jste to vnímala Vy, protože já chci publikovat pravdu a ne moje domněnky.
(A protože jsem se během své práce jako lékař setkal opravdu s úžasným psychoterapeutem, tak si ještě pořád myslím, že to celé musí být veliké nedorozumění, zatímco komunikaci s paní Košlerovou jsem už vzdal.)
Takže prosím o odpověď na mé otázky. Protože neodpověď je taky odpověď.
Alespoň do 17.6. mi pošlete minimálně informaci, kdy se budete touto mojí žádostí zabývat.
Děkuji Daniel
PS: A protože moji ženu napadlo, že možná neodpovídáte Vy, ale Vaším jménem Vaše paní asistentka, tak to prosím uveďte na pravou míru, protože já si naopak myslím, že to jste pořád Vy, i když jsem si také nemohl nepovšimnout úplně jiného, skoro až přátelského vyznění Vašeho mailu (což je v přímém rozporu s vyzněním článku).
Dosud (1.7.) žádná odpověď
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
