Publikováno: 13.7.2023
https://www.gwup.org/inhalte/92-themen/psychotechniken/1006-familienstellen-nach-helllinger-ein-destruktiver-kult?fbclid=IwAR340VQ515jYsRWT6QrDwm7Pd92uuj8_iO9NKFfLbXxiragMlDSPl4Qfeys
Přeloženo pomocí překladače Google.
Dovolím si ocitovat jen kousek z daného textu, protože na něm mohu nejlépe ukázat rozdíl mezi skutečným uzdravením a jen „ošetřením“ incestu:
„(Význam) sexuality a incestu
Hellinger nevnímá incest jako akt, za který je třeba osobně odpovídat, ale spíše „systémovou“ událost, ve které nakonec nejsou ani pachatelé, ani oběti, ani nevinně zapojené třetí strany, ale pouze komparsisté v dramatu inscenovaném transcendentní mocí. , ti, kteří jsou podle obecného smyslu pro spravedlnost a spravedlnost hlavními viníky, mohou být omluveni: „Pachatelům, ať už to byli otcové, dědové, strýcové nebo nevlastní otcové, bylo něco odepřeno, nebo se něco neoceňuje, a incest je pak pokusit se kompenzovat tuto mezeru.“ (Hellinger 1998, s. 89).
Hellinger touto omluvou patriarchům zároveň urychluje obvinění žen: „Pokud mezi partnery chybí i výměna a rovnováha, například v sexuálních vztazích, vzniká v tomto systému neodolatelná potřeba rovnováhy, která se prosazuje jako hybnou silou a zřejmou kompenzací je, že se dcera nabídne sama nebo že žena odejde či nabídne dceru muži“ (tamtéž, s. 90).“
Představte si
že by krádež byla podobně neodčinitelná jako je vražda. Pak by samozřejmě bylo v pořádku někoho přinutit k trestu a tomu druhému by za to připadla jako malé plus „vědomí, že pachatel byl potrestán“.
A jako druhá možnost by byla okradenému vše vrátit. Ale to vrácení by bylo jiné, než jak ho známe. Po tomto vrácení by dotyčný už nikdy nechtěl druhému nic vzít a hlavně: Okradený by dostal víc (mnohonásobně), než mu bylo vzato. Takže by nejen došlo k vrácení ukradeného, ale navíc by „zloděj“ už nemusel být více trestán, protože „on už sám od sebe“ by nechtěl nikdy nikomu nic ukradnout.
Co byste si vybral jako oběť?
Buď byste si musel celým svým životem nést incest se všemi jeho následky zmírněný tím, že pachatel byl potrestán. Nebo byste se úplně osvobodil od všech následků, které na Vás incest měl. Chápu, že pro člověka, který nezažil ten léčivý efekt konstelací je absolutně nepřijatelné, že bych měl pravdu. A chápu, že pro oběť incestu je věc ještě horší, když bude vědět, že jeho štěstí je závislé na tom, zda dojde k odpuštění nebo ne.
Já vždy hledám to, co by pomohlo oběti
Takže bych nejdřív dal možnost oběti incestu, aby se zlobila, nadávala, křičela. Dokonce bych pravděpodobně jí dovolil, aby představiteli „zločince“ ublížila. Ale tak, že by mi musela slíbit, že si „zločinec“ neodnese žádný trvalý následek, protože on jen představuje zločince, i sama oběť incestu to ví a tudíž ani ona nechce vědomě ublížit tomu, kdo za její utrpení nemůže.
A nevím, jak dlouho by to trvalo. Možná i měsíce. Ale vím, že dokud nedojde k usmíření, tak je oběť „předurčená“, aby se jí to stalo znovu (samozřejmě mluvíme o procentech. Takže třeba taková oběť incestu bude mít větší pravděpodobnost znásilnění, než žena, která odpustila. Ale pořád, když „zdravá“ žena bude pobíhat někde v místě, kde jsou bojovníci Islámského státu, tak může být znásilněná i tak. A když naopak oběť incestu nepřijde s žádným mužem do styku na kilometr, tak nemůže být znásilněna).
Ale když vyloučíme tyto extrémy, tak dokud nedojde k úplnému uzdravení, tak nebude mít daná oběť incestu „klid na duši“, i kdyby každý den svého „zločince popravila“.
A proto odmítání konstelací a podobných technik v psychoterapii
daným ženám nepomůže, i když je to vedeno těmi nejlepšími úmysly.
Vidím chyby Berta Hellingera
I já jsem viděl při svém jediném osobním setkání s Bertem Hellingerem, že jeho postup je až moc direktivní a byl si moc jistý tím, že to, co viděl, je pravdou. Já naštěstí nic nevidím a v tom vidím svou nevýhodu (moje konstelace déle trvají), ale i výhodu.
Druhá ukázka:
Ti, kteří se tomuto tlaku poddají, mohou pociťovat (falešnou a dočasnou) „úlevu“, ale za cenu toho, že se stanou součástí terapeutova bludného systému přesvědčení a rizika ztráty identity. Nemůžete být spaseni“ (Hellinger 1995a, s. 340).
Neznám kontext, ve kterém je tato věta řečena. Ale kdyby to byla pravda a kontext byl správný, tak tohle určitě je špatně.
Pokračování:
Tvrdohlavý pacient s rakovinou z. Před shromážděným publikem například přednáší: „Moje hypotéza o rakovině je, že mnoho pacientů s rakovinou raději zemře, než aby se poklonili svým rodičům.“ (tamtéž, str. 417)
Aha, tak už znám kontext….Takže představte si, že cesta ke zdraví je jen jedna. A Vy vidíte, že člověk naproti Vám nemá desetiletí, aby se mohl uzdravit, ale má jedinou šanci. Nechali byste ho bloudit, nebo byste použili všech možností, abyste mu dovolili uvidět cestu?
A mám ještě poznámky proti Bertovi:
1. Je víc důvodů rakoviny, než jen tento.
2. Já bych spíš postavil do konstelace důvod, proč se tento klient nemůže uklonit a když by se to uzdravilo, bylo by pak snadné a lehké, aby se klient uklonil svým předkům. Ale to vyžaduje to, aby terapeut nebyl závislý na tom, jestli to klient udělá nebo ne. A když je, je to známka něčeho nepořešeného v sobě. Tak se vší úctou tímto říkám, že v tomto případě pravděpodobně měl stejný problém i Bert.
Pokračování:
Ale i ti, kteří se věrně podřizují, žijí nebezpečně: Žena si vzala život po Hellingerově drastické léčbě, která potvrdila, že svému bývalému manželovi nedala dostatečný uznání. V dopise na rozloučenou výslovně odkazuje na Hellingerův „objednávka“: „Možná existují lidé, kteří sami přijímají tolik obvinění z viny, že již nemají právo zde zůstat. A když to (...) nastolí pořádek, chci udělat svou část“ (Gerbert 1998).
Tady, pokud se to stalo, jak je citováno autorem článku, se určitě stala chyba. Zásadní je v tom, že každý člověk si zaslouží vědět, že má hodnotu a tato hodnota vždy je větší, než cokoliv dalšího.
A zase přílišná jistota Hellingera v tom, co dělá, že dělá správně, je tím, co autorovi článku vadí a zde je nutno říct, že zcela oprávněně.
A zase: Tady Bert neviděl, že má podobný problém (tipnul bych si, že rozuměl víc bývalému manželovi, než dotyčné ženě a proto to udělal tak, že výsledkem byla zbytečná smrt. Snad aspoň po tom si na to udělal vlastní konstelaci, aby se mu totéž nestalo znovu).
Další části článku nepřekládám
protože celý zbytek článek je o nedorozumění. Já rozumím oběma stranám a tak můžu fungovat jako překladatel. A právě proto vím, že některé věty nejde vysvětlit, když se nejdříve nepochopí ty předchozí.
Ale i přesto jsem rád, že konečně už vím, proč to, co dělám, tolik vadí nejméně 1 psycholožce-redaktorce. A i pro ni stejně jako pro autora článku platí to, co jsem napsal výše: Dokud budou vidět své „dílo“ v znevažování druhých (a paní novinářka ještě k tomu znevažování musí lhát zcela transparentně), do té doby nebudou mít klid sami od sebe. Já už vím, co by jim pomohlo, ale já jsem ten poslední, od koho to můžou přijmout.
Takže mě nezbývá, než jim oběma popřát to nejlepší a doufat, že se dostanou ze stavu, kde jsem byl i já aspoň do stavu, kde jsme já teď (a to zcela určitě nejsem v cíli). A protože to nevidím jako Bert Hellinger podle autora článku (že bychom byli jen hříčkou sil nad námi), ale na druhou stranu vím, že tyto síly si s námi chtějí hrát, třeba tak, že jsou moc rády, když spolu bojujeme a když nevidíme jednotu v nás, byl bych moc rád, kdyby to dotyční uviděli a našli sílu se těmto „silám“ postavit a najít sami sebe.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
