Publikováno: 1.8.2023
Pro LGBT+ nebo proti LGBT+
Nejdříve musíme připustit, že lesby a gayové existují a existovat budou. Příkladem budiž třeba 2 samice čápa, které vychovávají mláďata v Chýnově.
Ale ani to není důkazem, že jsou lesby. On možná jejich samec uhynul a žádný další samec nebyl k dispozici a tak se daly tyto samice dohromady, aby jejich děti měly šanci vyrůst.
Protože to je základem pudu přežití.
Ale lidé riskují životy
Ale je jisté, že lesby i gayové existují, protože i v zemích, kde je jistota, že budou mrtví, když se to na ně provalí, tak i tam je jejich „pud“ natolik silný, že i tam jsou.
Ale co je divné? Že v zemích, kde se LGBT+ stává normou, je každou generaci jejich počet vyšší. Jak je to možné?
Mně LGBT+ nevadí.
Dokonce si často dovoluji říct vtip, že čím víc bude gayů, tím líp pro mě, protože budu mít více žen na výběr. Samozřejmě je to vtip, protože se zdá, že počet gayů a lesbiček je plus minus pořád vyrovnaný. Jen když chtějí lesby mít dítě, tak k tomu potřebují muže nebo aspoň gaye.
Naopak, pokud jde o to ulevit této planetě, tak bych přikázal, aby bylo co nejvíce gayů a lesbiček, ale bez nároku na dítě. Ale pak si uvědomím následky: Už takhle má náš důchodový systém potíže a když by najednou ubylo třeba 10% dětí, tak by naše důchody byly ještě nižší, než bez nich. Takže čistě ze sobeckého hlediska nejsem ani proti tomu, aby měly stejnopohlavní páry děti.
¨
Ale co ty děti?
Nemyslím si, že by trpěli tím, že budou mít dvě maminky nebo 2 táty. Ale čím budou trpět určitě – je nepřítomnost rodiče opačného pohlaví. A to je ten skutečný problém. Protože tyhle děti na tom budou hůř, než děti, které vyrůstají bez rodiče, který umřel. Protože i kdyby otec zemřel ihned po styku, pořád s ním tak trochu žijí, protože když dítě vzniklo z lásky a když není maminka tak plná bolesti, že jeho smrt zapře, tak takové dítě bude žít s tím, že jeho tatínek neměl to štěstí ho zažít, ale je na něj vzpomínáno s láskou.
Zatímco na tatínka dítěte počatého ze zkumavky nebo na inzerát („chci, abys mně oplodnil a nic víc“) nikdo nebude vzpomínat s láskou.
To je první a v principu neodčinitelný zločin na dětech.
Samozřejmě že se dá vyřešit všechno. Takže když rodiče takového člověka se vykašlou na svou zodpovědnost, ještě pořád má dítě od 20 let svého věku možnost to odčinit a svého tatínka „poznat“ skrze rodinné konstelace, i kdyby všechny ostatní způsoby nemělo.
Samozřejmě přítomnost mužského principu u leseb a ženského u gayů se dá nahradit. Třeba strýčkem nebo tetičkou. Ale bude takový strýček, tetička, děda nebo babička žít s dítětem každý den? Nebo aspoň se s ním vídat 2xtýdně?
Co je skutečným důvodem, proč se počet gayů a leseb zvětšuje?
Podle mého názoru je to strach z mužů u leseb a strach z žen u gayů. A pokud mám pravdu, tak tady máme druhý a třetí těžko odčinitelný hřích stejnopohlavních párů.
Protože dítě bude vyrůstat v prostředí, kde je méně výrazná přítomnost opačného pohlaví, ale navíc je tam podvědomá nebo dokonce vědomá představa: To druhé pohlaví je špatné. Ublížilo mě. Tak i tebe musím před ním chránit.
A když je dítě opačného pohlaví, tak to cítí
a snaží se mamince nebo tatínkovi přiblížit. Ale tím pádem je proti svému pohlaví. Tedy samo proti sobě. Takže si dovolím vyslovit předpoklad, že takové děti budou mít větší tendence k sebepoškozování, sebenenávisti, budou mít velmi ztížený postoj k tomu mít se rádi a budou mít větší těžkosti s tím najít si partnera, se kterým budou spokojeni. Zatímco spíš budou mít tendenci obviňovat druhé nebo sebe. A co že to vidíme v poslední době? Proč si stěžujeme na malý počet psychiatrů a zejména dětských psychiatrů? A že by čím dál větší počet rozvodů souvisel i s tím?
Což se samozřejmě může dít i u dětí heterosexuálů. A v každém případě se s tím dá hodně udělat. Jen pro dítě je to daleko těžší, než kdyby si svůj problém řešil rodič.
Jak vypadá dítě heterosexuálů, ale kde žena učí dítě, aby bylo „dobrým mužem“ proti sobě
jsem zažil na jednom kurzu, kde byl přítomen muž ve věku nad 30 let, který ještě nikdy neměl ženu. A to, co jsem říkal ženám, ho tak rozzuřilo, že chtěl všechny ženy chránit proti mně a přitom vůbec neslyšel, že ty ženy chtějí být chráněné vůči němu, protože ode mě jim ani podle nich žádné nebezpečí nehrozilo. A protože z kurzu odešel jako můj nespokojenec, docela by mě zajímalo, jestli pořád ženy chrání způsobem, který v nich vyvolává strach nebo jestli si už našel jakoukoliv ženu, která by s ním chtěla strávit aspoň jednu noc bez placení, když ne celý život.
Takže je lepší šťastná lesba, než nešťastná heterosexuálka
Protože utrpení jejího dítěte je nejvíc dané ne/spokojeností matky. Nebo řečeno obecněji: utrpení dítěte je nejvíc dané ne/spokojeností primární osoby, která o dítě pečuje.
Takže každé sebemenší štěstí matky bude mít pozitivní vliv i na její dítě. Ale musí to být skutečné štěstí. Nestačí jen nepřítomnost spouštěče neštěstí.
Když jste homosexuál, mějte z toho radost
Protože to nejvíc ukazuje, jestli jste s tím v pohodě, protože to chce Vaše duše. A když nemáte radost, řešte si to. Protože tohle nikdo za Vás neudělá.
A pak můžete zjistit, jestli jste „přirozený“ LGBT+ a pak Vám Vaše volba bude činit spokojenost v životě.
Nebo jste homosexuál, protože se bojíte opačného pohlaví a pak je Vaše jediná šance, jak prožít život šťastně, si uzdravit svůj strach.
A když jste heterosexuál, mějte z toho ještě větší radost,
protože nemusíte řešit to, co naši homosexuální spoluobčané. A když se Vám nelíbí homosexualita jiných lidí, tak jste právě tím na sebe prozradili, že jim buď závidíte nebo se jich bojíte nebo máte jakýkoliv jiný problém se (svou) (potenciální) homosexualitou.
A bohužel většina společnosti si toto neuvědomuje.
Takže místo toho, aby Vám na Vaše zlostné výlevy a urážky daný člověk odpověděl: Děkuji, že jste se představil, já se jmenuji…., tak se tím trápí. Snad jim i Vám pomůže tenhle článek. Protože ať jsme jacíkoliv, pořád jsme lidi a to je důležitější, než náš strach. Aspoň mělo by být. Pokud tedy Váš strach není tak velký, že vše ostatní je proti němu bezvýznamné. A pak byste měli mít léčení pro Vaše vlastní dobro. Ale to není možné, protože naše společnost se rozhodla, že musíme chránit oběti i za tu cenu, že se tím zvětšuje počet obětí, až nakonec budou všichni oběti a pachatelé.
Já mám zkušenost, že jsem byl obětí násilí od ženy a právě to mi pomohlo pochopit, že cesta oběti nikam nevede, jedině k nenávisti a dalšímu utrpení. Takže jsem si uzdravoval své strachy, abych mohl z „hry na oběť“ vystoupit a tudíž pak už nebyl ani obětí ani pachatelem.
Doufám, že můj článek a moje práce pomůže i dalším lidem, ať už jsou v pozici obětí, pachatelů, nenávistníků nebo jen těch, co neví, co je možné a i díky tomu trpí víc, než je nutné.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
