Publikováno: 11.9.2023
Jak má vypadat omluva
Aby Vám druhá strana uvěřila, že omluvu myslíte vážně a tudíž se celá záležitost mohla ukončit, je třeba aby se Vaše omluva „dotkla jejího srdce.“
Jinak jsou to jen slova a Vaše „omluva“ nebude fungovat. A není to problém té strany, které se omlouváte, ale problém neomluvy.
Protože většina omluv je vlastně „neomluva“ nebo dokonce „antiomluva“, není divu, že většina společnosti nevěří v účinnost omluvy.
Což je škoda, protože upřímná omluva od srdce může změnit Váš život.
Příklad neomluvy v praxi
“Tak já se teda omlouvám. Tak jsem se omluvila a už o tom nechci víc mluvit.“
Tím vlastně říkám: Já se teda omlouvám, protože se to sluší. Ale už o tom nechci mluvit, protože by vyšlo najevo, že jsem to nemyslela vážně.
A pokračování bylo: „A co teda vlastně po mě chcete?“
Protože dotyčná žena nebyla absolutně zběhlá v tom, proč se omluva říká, tak jí bylo divné, že její strategie nefunguje. Ona byla zvyklá na to, že když udělá chybu, stačí jí říct kouzelnou formulku a vše je hned v pořádku. A ono nebylo. Protože tady najednou byla žena, která nechce, aby se všechno zametlo pod stůl, ale chtěla problém vyřešit.
Tak jsme jí odpověděl: „Dobrá, jestli se chceš omluvit, na znamení omluvy se ukloň.“
A to jste neviděli tu vichřici, která následovala. „To ses zbláznil?“, z ní vyjelo a hned útočně vyjela proti mně. Vůbec si neuvědomila, že odpovídám na její otázku. „To jako mám udělat pukrle? Ty ses zbláznil“.
A hned poté udělaly totéž další dvě ženy z rodiny. A kde že byli muži? No představte si, že tam buď nejsou nebo zůstali vzadu. Jak to mají muži správně udělat, když je někde boj, okamžitě ustoupí dozadu a nechají bojovat ty, kteří jsou k boji evolucí připraveny – totiž ženy. (Toto byl samozřejmě sarkasmus. Ale v této rodině muži nejsou, jsou jen osoby mužského pohlaví, které v okamžiku boje utečou za máminy sukně). A protože já do této rodiny nepatřím, tak jsem ani já nebyl v čele útoku, pouze jsem podporoval ženu, která potřebovala omluvu už 51 let a až teď si dokázala o ni říct).
Otec je od toho, aby udělal pořádek
A on místo toho naléhal na svou dceru, „aby se přes to přenesla“, „aby to už neřešila“, „aby byla ta rozumnější“.
Ale ona byla rozumnější už od svých 3 let. (A díky tomu předčasně dozrála a díky tomu má spoustu vynikajících vlastností, ale zaplatila za to chyběním dětství).
Takže když tento otec neudělal v rodině pořádek, měla jeho nejstarší dcera vztahy vždy jen na 8 let, jeho mladší dcera nežije s mužem trvale, protože její muž si také neudělal pořádek ve své vlastní rodině. A vnučky absolutně nejsou schopny přijmout muže jako garanta pořádku. Jedna z nich má absolutně nevychovaného psa místo dítěte a až ve třetí generaci se narodil konečně chlapec, který snad už konečně bude mít možnost stát se mužem nebo skončí jako všichni muži v této rodině – v područí žen.
Jinak je otec perfektní muž.
Ale v této jediné věci si neuměl udělat pořádek a díky tomu nemá syna ani vnuka. A i když rodina funguje úplně úžasně, pod povrchem bublají věci, o kterých nikdo neměl ani tuchy, až když si nejstarší dcera začala řešit své věci, tak je ona uviděla.
Proč je omluva potřeba doplnit úklonou
Když jste schopni říct omluvu tak, že dojde až do srdce té, které se omlouváte, není potřeba nic dalšího. Ale ve všech ostatních případech je to proto, že slova okecáte, ale řeč těla je těžší zneužít k falši.
Proto je vždy lepší, aby se ten omlouvající uklonil nebo aby se prostě neomlouval. Daleko lepší je slyšet: „Já se ti neomluvím“, než být svědkem falešné omluvy.
A proto je potřeba jít níž, protože tím dávám najevo, že mi to je doopravdy líto.
Protože buď jsem udělala něco, co je mi líto a pak se omluvím nebo se není za co omlouvat a pak se neomluvím. Ale když muž v rodině chce, aby se všechno vyřešilo nejpozději hned, tak je logické, že se omluvím i za to, za co nechci omluvit, aby už byl klid.
Jak to dopadlo?
Jako vždycky. Nemá smysl řešit věci s druhými. Je potřeba je vyřešit v sobě a až si je pořeším, až pak o nich informuji rodinu. Ale v tomto případě jsem tuto ženu podpořil v jejím „zbytečném“ boji, protože nebyl ve skutečnosti zbytečný. A ona si musela projít tím, že se zastala sebe. I když jsme to pak museli pořešit my. A že to trvalo celých 6 hodin, které probulela. A já jsem cítil, že brečí něco hodně hlubokého v ní, co ještě nezná jiný způsob, než se skrze to probrečet. A v takovém případě musíte být nesmírně rádi za pláč ženy, protože ona probrečela slzy, které nemohla dát najevo za celá desetiletí svého života.
A já byl strašně rád, že jsem byl první muž jejího života, který jí to umožnil. Sice nejsem otcem jejích dětí ani jejím prvním mužem. Ale na nějaké úrovni jsem se právě pro ni stal více.
V takových okamžicích Vás Vaše žena potřebuje. Je to jako u lva. Lev se může klidně převalovat, dokonce lvice může poslat samotné i na lov. Ale když přijde ten moment, tak tam buď je a bojuje o život sebe i svých dětí nebo tam není a v tento okamžik nemůže nahradit tím, že by zbytek svého života pracoval pro své lvice 18 hodin denně. Takže lev musí odpočívat, aby až přijde ten moment, který rozhoduje, nemusel spát.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
