Jak si ochranou klimatu zničit životní prostředí i klima a ještě za to zaplatit

Publikováno: 29.9.2023

Jak si ochranou klimatu zničit životní prostředí

Výpočty byly moc hezké. Uspoříme mnoho tun uhlí, nevypustíme tomu odpovídají emise skleníkových plynů. Musíme sice kvůli tomu vytěžit mnoho tun vzácných kovů, ale protože těžba neprobíhá u nás, tak zavřeme oči a budeme se tvářit, že pomáháme životnímu prostředí tím, že ho ničíme.
A realita? V červenci roku 2023 bylo dokončeno za téměř miliardu korun obří úložiště energií v Austrálii. A už v září stejného roku hoří jasným plamenem.

Výsledek

       Je ekonomická a ekologické katastrofa. Návratnost z hlediska ochrany klimatu se posunula někam za horizont. Protože shořel nejen uhlík a tedy vznikl CO2, ale hoří i daleko horší věci.
       Takže za miliardu korun, které byly investovány, abychom chránili klima, jsme vytvořili požár, který ohrožuje lidi, kteří by se mohli jen nadýchat zplodin. Požár, který je tak nebezpečný, že hasiči dostali radu, aby se požár ani nepokoušeli hasit.
       A k tomu, abychom mohli dostat požár, který vytváří CO2 i velice nebezpečné zplodiny, jsme museli dostat do ovzduší tuny CO2 (protože jak jinak tam vše bylo dopraveno, než loděmi, železnicí nebo auty), museli jsme zdevastovat půdu někde v Asii (ze které se vydolovaly miliony tun zeminy, aby z ní byly odseparovány tuny vzácných prvků nutných k výrobě baterií), museli jsme vypustit další tuny CO2 (aby se to odseparování a vytěžení mohlo udělat).
       Geniální strategie, jak si zhoršit ovzduší i klima a hodně za to zaplatit. A to všechno proto, že slovy našeho génia Járy Cimramana: Já jsem to spočítal dobře. Jen jsem to pak zapomněl vynásobit dvěma.“

Pro ty, co nejsou znalci Járy Cimrmana

       Tato část je ze hry Dobití severního pólu Čechem Karlem Němcem. A připomíná smutný fakt, že cesta na severní pól se skládá z cesty tam, ale když tam nechcete umřít, tak i z cesty zpět. A tudíž zásoby jídla je nutné vynásobit dvěma.
       Ale kdyby se cesta na sever počítala podle stejné metodiky, jako se počítá ekologická prospěšnost, tak by bylo nutné vynásobit aspoň deseti. Protože představa, že elektrická auta neznečišťují prostředí je tak vzdálená realitě, že ani nevím, jaké přirovnání použít.
       Naopak když se započte skutečnost, z čeho se vytváří elektřina, tak se ukáže, že elektroauta už samotným svým provozem vytvářejí víc CO2, než nejúspornější spalovací auta. Rozhodně to platí pro země jako je Německo. A to navíc se musí započíst další věci, jako třeba výroba jiného druhu aut a vytěžení kovů.

Chceme být průkopníky slepých uliček jako Jára Cimrman?

       Chceme zamířit mezi rozvojové země a zaplatit za to poškozením klimatu a životního prostředí? Pak jdeme správně. A je třeba nesejít z cesty.
       Ale já bych raději udělal něco pro klima a životní prostředí skutečného. Nemůžeme se řídit podle skutečné vědy a udělat to, co je skutečně funkční?
       Nebo se raději necháme opít rohlíkem falešné vědy, která říká věci, že výroba elektřiny je možná bez něčeho stabilního jako základu?