Publikováno 30.1.2024
Jak vypadá důsledek znásilnění
Každá žena má právo se zlobit na muže, který ji znásilnil. Ale když se zlobí na všechny muže, mezi něž patří i jejich syn, tak to může dopadnout takhle: „Já si vyčítám chuť na sex. Když holky popisovaly znásilnění, bylo mi zle a cítil jsem bolest v klíně. Obě moje sexuální partnerky mi chuť vyčítaly a máma mě ponižovala, že myslím jen pinďourem. Taky popisovala, že když po tátovi něco chtěla, musela mu "dát". A tím mi vnukla, že je to něco špatného.“
Tento muž je také poškozen. Ale touhou své matky se pomstít mužům. A kdybych byl maskulinista a měl touhu toto hnutí založit, tak by tento muž mohl stát symbolem našeho boje proti ženám, která nám ubližují.
Ale tím pádem bych ublížil tomuto muži.
Protože v něm se perou dvě touhy. Děkovat své mamince za dar života. A pomstít se své matce za to, že mu život tak pos..
A moje práce bude mít efekt, až se poprvé dokáže podívat své matce do očí a řekne jí: „Já nemůžu za to, co ti udělal táta. To si vyřešte vy mezi sebou. Já jsem jen dítě a já mám rád Vás oba. Protože já žiju jen díky vám. A prosím dej mi požehnání, abych mohl být mužem, protože zatím jsem jen tvou hračkou, kterou používáš proti mému tátovi a ani o tom nevíš, ale hlavně proti mně.“ Naštěstí stačí když to řekne v konstelaci. Kde máma nemusí být.
A dokud to neudělá?
Jak se mě představil
“Přes 10 let se snažím změnit svůj život, vyzkoušel jsem poměrně dost věcí od koučinku přes konstelace až po pobyt ve tmě, od psychoterapie přes antidepresiva až po ketamin. Bohužel můj stav se nelepší, spíše naopak. Z docela veselého a v kolektivu oblíbeného člověka jsem se změnil v bezmocnou izolovanou trosku, nespokojenou se vším.“
A zatím jsem mu nedokázal pomoct ani já. Ale změny už vidět byly. Zatímco na prvním kurzu sice říkal vtipy, ale on sám byl smutný, tak na posledním už téměř celý 1 den byl schopen mít i dobrou náladu. Ale pro něho se nic nezměnilo. A protože pro mě není nic důležitějšího, než uzdravený klient, tak jsem byl velice rád, že se vypravil na 66 denní psychoterapii.
V xxx jsem byl 66 dní. V průměru jsem absolvoval 2 autogenní tréninky denně, tedy 132x. Každý den jsem psal deník. Týden po nástupu odvezdal životopis. Měl jsem 4 skupinové terapie pro sebe (životopisná, jak převzít zodpovědnost, jak pustit manželku a práce+peníze). Každý týden byla tématická skupina (dopamin, bioenergetika, mindfulness, styl chůze, promlouvání k vnitřnímu dítěti, atd,) tedy 9x. Zbylé všední dny měl skupinu někdo jiný a dost často to bylo i moje téma, každopádně jsem na každé musel alespoň nějak reagovat), tzn. dalších cca 30 skupinových sezení. K tomu každý den fyzická aktivita (jóga, tělocvik (bez touhy vyhrát), míče, ping-pong (bez touhy vyhrávat, ani počítat body jsem nechtěl, ale ostatní mě přehlasovali), hudebně pohybová terapie). Nad rámec jsem 4 týdny klikoval, min. 500 kliků denně, chodil běhat (cca 1,5km denně), trávil čas s komunitou, vyráběl, kreslil, 3x navštívil saunu a 8x bazén (vždy minimálně 1,5km, ale poslední 3 návštěvy jsem plaval bez honby za výsledkem). Měl jsem zánět měkkých tkání v kotníku, ale i přes bolest a otok jsem nevynechal žádnou aktivitu, laboroval s tím 4 týdny (a stále to není OK) a i přes nálepku hypochondra se nenechal ani nijak ošetřit. Od listopadu se otužuji, každou neděli buď řeka, nebo studená sprcha. Poslední 2 týdny téměř denně, minimálně 4 minuty. Zobu pilule jak nikdy v životě, ráno Velaxin 150mg + Lamotrigin 50mg, večer Lamotrigin 50mg + Mirtazapin 30mg. K tomu Guajacuran 200mg a Ketilept (výbornej vypínák, v den odjezdu mě fakt tak na hodinu úplně vygumoval, ani oči jsem nemohl udržet v klidu). Málokdy jsem nebyl s komunitou v kantýně, nehrál kostky či Aktivity, natož se neúčastnil promitání filmu. Vystřídal jsem všechny funkce v komunitě, z toho předseda dokonce 2x.
A výsledek? „Jsem doma a je mi strašně. Během pár hodin po příjezdu jsem se zhroutil.“
Jeho matka mu neuvěřitelně ublížila. A přesto ji musí mít rád.
Ale mezitím si musí uvědomit svou nenávist a postupně ji uzdravovat. Až nakonec zbude jen láska a vděčnost za to, co dostal. Ale to musí být pravda. Jinak mu bude po každé terapii hůř. Protože terapie nesmí být o předstírání, ale o pravdě. A jeho pravda teď je nenávist. Už aspoň trošičku zvědomělá. Trvalo to 4 neúspěšné kurzy u mě, aby mi napsal: „A taky myslím, nebo spíš doufám, že jsem připraven mít vztek na mámu a požádat ji o požehnání být mužem.“
Protože dokud nenajde sílu k tomu ji vyjádřit (tak aby se nikomu nic nestalo), tak mu bude střídavě trošku líp a hodně hůř.
Jestli jste obětí znásilnění.
Prosím vyřešte si to. Protože zapomenout nestačí. To pak odnesou Vaše děti a Váš partner, který Vás neznásilnil.
A pokud je Vám zle při čtení tohoto článku a nebyla jste znásilněna v tomto životě, tak si uzdravte své znásilnění z minulého života. Každý z nás byl mnohokrát znásilněn a zabit. Kromě těch, kteří tady žijí svůj první nebo druhý život.
Abyste už sama nemusela trpět a aby Vaším (nevědomým) utrpením nebyl zasažen Váš syn přímo a Vaše dcera nepřímo.
Poznámka na žádost pana Ebra: To, co tady pan Martin Daniel píše je blbost. To vím stejně dobře, jako umím číst text s pochopením a správně ho citovat.
A spolek českých skeptiků Sisyfos souhlasí s mým tvrzením.
Poznámka: Pana Grygara jako propagátora vědy si nesmírně vážím. Ale když jde proti vědě, jakožto metodě založené nejdříve na nestranném pozorování faktů a používá ji k soukromému boji proti ezoterice, jakožto něčemu, co jde proti jeho křesťanské víře, tak je pro mě první z vědověřících. Spolu s celým spolkem Sisyfos.
Poznámka 2: Znova zdůrazňuji, že psychoterapii neprovozuji. Rozdíl mezi psychoterapií a terapií je popsán např. zde. Já bohužel nemohu za to, že terapii si chtějí přivlastnit někteří psychoterapeuti. Já jako lékař jsem oprávněn dělat terapii a proto se nebráním použití tohoto slova.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků