Jsem vůdce sekty?

Publikováno: 17.7.2023

Já jako sekta?

       Protože na dva příspěvky mých nespokojenců se snaží vzbudit dojem, že jsem snad sekta a protože teď snad po tragickém případu „léčitele“ Richarda nastane silnější boj proti sektám, které skutečně ubližují lidem, rozhodl jsem se ukázat, v čem se liší můj přístup od sekt.

Já: Chybu vždy hledám u sebe.
Sekta: Chyba je vždy mimo vůdce sekty a pokud je to možné i mimo členy sekty.

Já: Pomáhám lidem tak, že se s nimi snažím najít chybu u nich, aby ji spravili a byli tím pádem svobodní.
Sekta: Protože základní předpoklad je špatně, musí vůdce sekty své chyby vidět v druhých.
Proto nakonec sekta končí smrtí vůdce (léčitel Richard) při které však často umírají všichni členové sekty.

Já: Každý člověk má volbu, jestli chce chodit na další kurz nebo ne.
Sekta: Každý člověk je skrze pocit viny manipulován, aby sloužil vůdci sekty v šíření jeho „pravdy“.

Já: Každému říkám: Nevěř mi. Ale ověř si, jestli chceš. A jen asi v 5% případů, kdy zatím ještě neumím to danému člověku vysvětlit, tak říkám: Jestli se chceš uzdravit, udělej tento krok, i když ho necítíš jako ten správný pro tebe. Jestli nemám pravdu, omluvím se ti. Ale jestli ji mám, sám to pocítíš, protože tenhle výsledek ti neumím dát, dokud neuděláš ten krok. Pracuji na tom, aby se 5% zmenšilo, ale nevím jestli to dokážu.
Sekta: Slovo vůdce je svaté.

Já: Přibližuju se k pravdě. Takže každá negativní zpětná vazba je vítaná. Díky tomu se čím dál víc přibližuju k pravdě.
Sekta: Vůdce je pravda sama. A protože nikdo zatím nedosáhl stavu, kdy by to bylo možné (a pravděpodobně i podle mě a s jistotou podle vědců to nikdy nebude možné z principu), tak se tím pádem vzdaluje od pravdy víc a víc, až nakonec je rozdíl tak viditelný, že není jiná cesta ven, než skrze smrt.

Já: Klidně přiznám svůj omyl a omluvím se za něj. Protože 1. mýlit se je lidské a 2. já chci najít skutečnou pravdu a cesta k ní je lemována uvědoměním si svých omylů
Sekta: Kdyby se vůdce přiznal k chybě, ztratil by aureolu výjimečnosti.

Já: Cílem mé práce je člověk, který věří sám sobě. Takže ideální případ je člověk, který přišel ke mně jednou a daný kurz mu natolik pomohl, že už nic dalšího nepotřebuje a já už ho nikdy v životě neuvidím.
Sekta: Cílem je udělat z člověka poslušnou loutku. Proto hledá mezi nejslabšími lidmi.
Já: Nevyhýbám se ani nejslabším lidem. Ale daleko raději pracuji s lidmi, kteří jsou sebe-vědomí, protože u těch mi hrozí nejmenší riziko (protože mě umí poslat do prdele, když je to potřeba), největší účinek mé práce a nejlepší odměna.

Já: Jsem začal pracovat, aby mě bylo dobře.
Sekta: Nevím, ale domnívám, že vůdce začíná proto, aby jeho ego získalo to, co nezískalo jinak.
Já: Protože vím, že mé ego je jen neuzdravená část mě, radši ji uzdravím, než bych šel cestou, ve které nikdy nemůžu být trvale spokojen, i kdybych měl miliony.

Já: Od začátku chci po člověku, aby se uzdravil (protože kvůli tomu přišel za mnou). A když se rozhodne jít dál, je moje tvář pořád a pořád hodnější, ale to jen proto,že daný kurzista je schopen to víc a víc vidět.
Sekta: Nejdřív je hodná a až své ovečky získá, až tehdy se ukáže pravá tvář sekty.

Já: Jsem normální člověk, který musel hodně pracovat, aby se dostal tam, kde je.
Vůdce sekty: Je vyvolený.

Já: Znám své plusy i minusy. Když na ně někdo upozorní a já už o nich vím, jsem rád a ptám se. Ale protože jsem pořád člověk, i mě se může stát, že je nevidím. Ale velmi pravděpodobně i přesto, že se tvářím, že to není pravda, tak uvnitř to zanechalo stopy a já po nějaké době své chyby připustím. Ale v každém případě daný člověk není mým nepřítelem.
Vůdce sekty: Má jen plusy. Člověk, který na ně upozorní, je okamžitě nepřítelem.

Já: Nežiju život podle svých kurzů. Já žiju své kurzy podle svého života.
Vůdce sekty: Chce žít podle svého učení. Ale protože ještě nikdo nevymyslel učení, které zcela pravdivě odráží život, tak se mu to nedaří a za to, že mu to nedaří může někdo zvenku.
Vůdce sekty, který kašle na lidi: Sám pije víno, ale lidi musí být o vodě.

Já: Cílem je, aby Vám bylo dobře. Utrpení není třeba a pokud se mu nemůžeme vyhnout, tak děláme vše pro to, aby utrpení bylo co nejmenší a trvalo co nejkratší dobu.

Zcela škodlivá sekta: Cílem je utrpení.
Sekta: Cílem je spasení, ale cesta k němu vede přes utrpení.

Já: Vše se říká veřejně a přede všemi. Výjimkou je jen to, co si daný člověk chce nechat pro sebe.
Sekta: Něco jiného se říká venku a uvnitř, něco jiného začátečníkům.

Já: Na každou otázku chci odpovědět, často nevím.
Sekta: Otázky jsou zakázané. Nevím asi neexistuje.

Já: Vítám nespokojenost, protože to je cesta k Vaší spokojenosti.
Sekta: Nespokojenost je odmítána.

       

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
               

(c) MUDr. Martin Daniel, 720 235 106, danielma@seznam.cz