Každý máme své přesvědčení, které nám brání vidět realitu

Publikováno 24.1.2024

Každý máme své přesvědčení, které nám brání vidět realitu

       Takže já mám předsudek (přesvědčení, paradigma), že já vidím každého jako dobrého. Až když udělá něco opravdu zlého, tak ho začnu vidět jako zlého. Ale protože já už vím, co je zlo a ze své zkušenosti předpokládám, že každé zlo je jen bolest, tak ani pana Putina nevidím jako principiálně zlého. Ale že zlu slouží, o tom není žádná debata.
       A pak vidím lidi, kteří vidí každého, kdo se neřídí stejným přesvědčením jako on, jako zlého, manipulativního, nemorálního, doplňte si co chcete. A protože mé myšlenky nejsou v souladu s davem, tak vidím, že mě jako ztělesněné něco vidí lidé, kteří zastávají všechny možné názory. Jen proto, že nevěřím, že ve vakcínách jsou čipy nebo že vím, že věda ještě neví všechno.
       A při komunikaci s takovým člověkem se zákonitě dostanu do stavu, kdy já říkám: Všechno jsem to řekl, stačí to umět přečíst bez předsudků.
       A tento člověk mi říká: Ale nic jste neřekl.

Já jsem zodpovědný za to poznat, zda ten druhý mě čte správně

       Když učitel řekne, že 1+1 jsou dvě a žák mu řekne, že výsledek jsou tři, pak s jistotou víme, že někde vznikla chyba. A nemusí to být nutně na straně žáka.
       Když žák má definici, že I = jeden a II = tři, tak odpověděl správně. Ano I+I = II. Až na to, že definice žáka je úplně odlišná od definice všech ostatních lidí, takže učitel mu musí říct, že II = dva. Zatímco slovo tři máme pro III.
       A až je správně přečtena první věta, až tehdy je čas na druhou. Jinak nemůžeme dojít k pochopení jeden druhého.

Ale nemohu být zodpovědný za to, zda mě ten druhý čte správně

       Protože on má právo na svůj předsudek. Když mě o to poprosí, velmi rád mu pomohu ho uvidět a napravit. Anebo napravit svůj předsudek.
       Ale dokud to neudělá, není šance na další komunikaci, protože mluvíme úplně jinými jazyky. Když mluvím s člověkem, který nevěří faktům, tak stačí k dorozumění fakta. Ale on jim nevěří, tak co teď?
       Když mluvím s člověkem, který věří jen na tvrdá fakta, tak je nutno jít dál – na věci fakty nesdělitelné. A právě tam je základní nastavení člověka podstatné, abychom se mohli domluvit. Když mě vidí jako principiálně špatného, pak jediné šance, jak se domluvit, je omluvit se za všechno, co jsem. A to ještě zatím neumím. Ještě pořád lpím na tom, kdo jsem. Tak snad časem.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků