Publikováno 20.1.2024
Kdo patří k nám
Měl jsme zajímavou diskuzi s jedním pánem, který si myslel, že také trpím nemocí zvanou „za-všechno-mohou-ti-druzí“. A tak ho hluboce ranil můj článek https://medium.seznam.cz/clanek/martin-daniel-co-vypovida-incident-s-vyhozenymi-ukrajinkami-o-nas-41400. Protože si ho přeložil jako útok na sebe. Ale já na nikoho nechci útočit. A už vůbec ne na nás Čechy. Protože kdybych to dělal, tak bych útočil na sebe. A já nechci mít autoimunitní chorobu. To je choroba, ve které bojuje daný pacient sám se sebou.
K nám patřím zejména já. Kdybych se já vyděloval z „my“, už bych nemohl psát „o nás“, ale jen „o vás“ nebo „o nich“.
A to by bylo přímo proti všemu, čemu věřím. Protože já věřím, že změnit mohu vše. Co se dá. Ale podmínkou pro změnu je, abych měnil sebe. To mohu zcela. Nebo aspoň nás. Když jsem ½ z my, mám šanci měnit nás z jedné poloviny. A že to jde, ukazuje tento příklad. Ten muž chtěl změnit sebe a díky tomu změnil i svou ženu.
A tady jsem já součástí nás s hlasovacím právem 1/10 milionů.
Takže je přirozené, že změna trvá. A když se mi něco nelíbí na sobě, tak to uzdravím a píšu o tom, jen když cítím, že by to mohlo pomoct i ostatním.
Když se mi něco nelíbí na našem vztahu, tak to uzdravím nejdřív u sebe a pak u své ženy. A nebo když žena chce, tak nejdřív u ní. A píšu o tom, jen když cítím, že by to mohlo pomoct i ostatním.
Když se mi něco nelíbí na mé práci, změním to. A nepíšu o tom.
Když se mi něco nelíbí v mé rodině, řeknu o tom a pak si to stejně musím uzdravit v sobě, protože jiná cesta zatím není možná.
Když se mi něco nelíbí v mém městě zanadávám si a jdu dál, protože oni už to udělali a nemíním ztrácet čas tím, že budu spravovat to, co oni rozbili. Proč? Protože průjezdnost mého města je sice relativně daleko horší, než v Praze, ale já většinou jezdím na kole, takže nemusím čekat v zácpě každý den půl hodiny, ale jen párkrát do roka.
Když bych psal o nich, automaticky bych počítal, že to nemohu změnit
Takže bych se musel rozhodnout. Stojí mi za to? Pak musím přijmout zodpovědnost za současný stav.
Když ne, tak proč psát o něčem, za co nechci nést zodpovědnost? A proč jen víc rozdmýchávat spor? Když ho nechci vyřešit?
Ale co Hamás?
Tady nejsem schopen připustit můj díl viny. Takže ho asi mám. Asi jsem až moc proizraelský. Nebo je to v pořádku, že takovou hrůzu, jakou udělal Hamás, neumím přijmout. A že nejsem protigazanský, to je jasné z toho, že hledám cestu a že vidím utrpení lidí v pásmu Gazy. Ale já tu cestu nevidím.
Nebo možná ano, ale ta cesta je tak nepřijatelná pro nás (ačkoliv já ji dnes a denně dělám a funguje), že nevidím, jak by mohla fungovat pro Gazany.
A proto píšu články. Abych pomohl nám všem k lepšímu životu. A když pomůžu nám, pomůžu automaticky i sobě.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
