Publikováno: 7.8.2023
Kletba či prokletí – fakt nebo pohádka?
My jsme všichni vychováváni v tom, že prokletí patří do pohádek. Ale co když i Váš život je důkazem, že kletby jsou a že mají vliv na náš život.
Bez ohledu na to, zda na ně věříme nebo ne.
1. Úplně nejhorší přístup
Možná také máte ve svém okolí někoho, kdo říká: „On mě proklel“. „Musím mu to vrátit.“ „Musím se očistit.“ „Mám nastaveno zrcadlo, aby se mu to vrátilo.“
To je ten nejhorší možný přístup. A proto se většina lidí na celý koncept prokletí dívá přes prsty.
Protože ti lidé, kteří vidí prokletí úplně ve všem, mají velice blízko k lidem psychotickým, kteří jsou nebezpeční sobě i druhým a tudíž musí být léčeni. Ale znám i lidi nepsychotické, kteří musí každý den věnovat tomu, aby se očistili od domnělého prokletí. A bohužel protože v ezoterice až na výjimky neexistuje možnost, jak si ověřit, jestli to, čemu věřím je pravda nebo jen můj výmysl, funguje ezoterika podobně jako náboženství – když to někdo „svatý“ řekl, musí to být pravda, i když všechny důkazy jsou proti.
Nevěř mi, ale ověř si
Tento přístup mi pomohl se dostat tam, kde jsem a proto stejný princip nabízím i lidem, kteří ke mně přijdou.
Naopak lidé, kteří věří víc své víře, než sami sobě, těm nemohu pomoci.
Protože vždy existuje víc cest a jen jedna jediná vede k cíli, zatímco všechny ostatní nevedou nikam. A kdyby existovalo jen 10 kroků a na každém z nich by bylo na výběr z 10 možností, celkový počet možností by byl 10.000.000.000. A z nich jen jediný vede k uzdravení. A proto si potřebuji ověřit, že každý krok někam vede, protože jedním špatným krokem, na kterém bych trval, si znemožním dosažení cíle = Vašeho osvobození.
Proto potřebuji Vaši spolupráci, ne slepou víru. Potřebuji vědět, zda se skutečně něco změnilo nebo jen věříte, že se něco změnilo. Protože každý krok je správně, ale jen jediný je správně pro Vás.
2. Prokletí neexistuje
Tento přístup má velikou výhodu – mohu to ignorovat. A protože mnoho ezoterických škol říká totéž: „Nevšímej si toho špatného. Tím to jen materializuješ.“ Tak aniž to víte, děláte stejně jako to dělá nejvíc ezoteriků.
Ale hlavně to děláte jako lidé z 19. století – když na něco nevěřím, odmítám důkazy. Protože mě se žije líp ve světě, kde nic takového neexistuje.
Což je posun oproti lidem z 15. století, kde se ne/věřilo v to, čemu ne/věřili naší otcové. Ale není už čas, abychom se dostali do 21. století?
3. Prokletí existuje, ale téměř nikdy nejste proklet Vy osobně
Já jsem se snad ještě za 20 let své práce nesetkal s tím, že by můj kurzista byl proklet. A přece následky prokletí si neslo odhadem tak 10% mých kurzistů.
Příklad z praxe
Představte si kurzistu, který má problémy, se kterými mu není schopen nikdo pomoci. A pak se ukáže, že jeden jeho předek byl voják, který zabil. A on si vyčítá, že vzal druhému život. I když byl ve válce. I když věděl, že kdyby nezabil, ten druhý by ho zabil.
I když se to zdá divné, důsledek pro všechny jeho potomky je stejný jako kdyby na ně vyslal kletbu. Paradoxně právě proto, že byl morálně na výši. Že nechtěl nikoho zabít. Je to něco jako kdyby se proklel sám a toto jeho prokletí si nesli všichni jeho potomci.
Řešení je jednoduché – pomoci mu odpustit si sobě
Samozřejmě v realitě je to nesmírně těžké, protože „v realitě“ je to všechno nesmysl a každý rozumný čtenář mě hned pošle na psychiatrii. Ale já na rozdíl od psychiatrických pacientů rozlišuji velice dobře mezi realitou, na kterou si můžu sáhnout, bludem a pak hlubší verzí reality, která nepopírá tu jednodušší realitu, ale doplňuje ji. Ale hlavně danému kurzistovi se udělalo lépe potom, co si jeho předek odpustil a dosáhl klidu.
Chcete říct, že věříte v život po životě?
Nevím. On se dá vysvětlit úspěch mé terapie, aniž musím věřit v minulé životy. Ale problém je, že pokud by minulé životy neexistovaly, tak já musím v sobě nést odkazy nejméně 50 generací mých předků a to i částí jejich životů až do jejich smrti. Protože když svému předkovi pomohu „unést“ tíhu jeho života a osvobodit se, najednou jsem osvobozen i já.
Kdyby se to stalo před narozením jeho potomka, je to snadné. Genetika a epigenetika mohou vše vysvětlit. Ale nevím, jak se dá vysvětlit např. případ otce, kterého kurzista nikdy neviděl a přesto v konstelacích mu mohl pomoci překročit práh smrti a dostat se do světla, což většina náboženství vidí jako boží království.
Ti, co nepřekročili práh
A pak je i logické, že jsou kmeny, které vidí mrtvé jako součást jejich života. Protože tam těm mrtvým nikdo nepomáhá překročit práh smrti a odejít do světla a současně se nebojí je vidět.
Představte si, že budete stovky nebo tisíce let znovu prožívat svou smrt
Což vidím na každém kurzu. Jak se ten člověk dusí tisíce let, protože umřel na udušení. A kurzista – jeho potomek - trpí na astma.
Jak je předek oběšený a je to vidět na první pohled, že je oběšený, i když byl oběšen v 17. století. A samozřejmě že kurzista má problém s krkem a dýcháním.
Jak si kurzistka chce nechat potetovat tělo přesně v těch místech, kde její předek dostal „cejch“, aniž o tom věděla.
Naštěstí existují lidé, kteří jdou dál. Ale pro většinu z nich nastává bloudění jejich životem a vinami, kterých se dopustili.
Ale i lidé nábožní nejdou často do světla. Protože náboženství často upřednostňuje vinu před odpuštěním. Takže tito lidé jdou do pekla, protože oni neprošli sítem svého vlastního svědomí. A protože toto své utrpení si nesou i do Vašeho života (protože dokud nejsou osvobozeni oni, nejste svobodný ani Vy jako jejich potomek), je jasné, že ani Váš život není tak úžasný, jako by mohl být.
V hlubinných konstelacích můžete osvobodit i své předky
a tím pomoci i sám sobě. Je jen na Vás, jestli to uděláte Vy nebo některý z Vašich potomků nebo jestli je necháte bloudit a prožívat své „peklo“ dokud se něco nestane a oni sami poznají, kde je jejich pravé místo.
A nebo Váš předek je ateista a tudíž nevěří, že něco po smrti existuje a tím pádem je „zakletý“ v okamžiku své smrti nebo chvilku před ní, protože přece po smrti nic neexistuje a toto jeho vědomí mu brání se posunout dál. Ale utrpení zůstává.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
