Publikováno: 1.8.2023
Lež je prý příčinou všeho utrpení.
Málo lidí si to uvědomuje, ale kdybychom neuměli lhát, byli bychom všichni na úrovni jednoletého dítěte. Protože ve věku 2-4let se projevuje jako další vývojový stupeň dítěte i schopnost lhát.
A přestože jsme všichni rádi za to, že umíme chodit, když se jedná o lež, tak tam nevidíme, jakou obrovskou práci jsme museli udělat, abychom poprvé zalhali.
Takže by nás za naši první lež měli naši rodiče pochválit stejně jako za první krok.
Proč je lež tak důležitá?
Protože nejsme v ideálním světě, kde je každá kořist strašně ráda za možnost být sežrána a každý dravec je natěšený z možnosti, že by umřel hlady, kdyby si žádnou kořist neulovil.
A protože jsme ve světě reality a ne ideálů, tak musíme pochopit, že každý krok směrem k přežití je krokem veskrze pozitivním a jako takový je evolučně podporován. I když to znamená, že naše pojetí morálky dostává řádně na frak.
Je ale lež vždycky špatná?
Já rád říkám pravdu. Protože pravda vede k souladu mezi tím, co říkám a tím, co dělám. A tím pádem mě pravda osvobozuje, protože nejlepší život je tehdy, když nemusím lhát. Protože každá lež mně dělá potíže. Jednak přímo lež je energeticky víc náročná na výpočetní kapacitu mozku, ale hlavně každá lež má následky. A je vždy jednodušší žít život v pravdě, než muset žít život a současně i své lži.
Ale co kdybych žil v roce 1942. A co kdyby mě zastavil esesák s dotazem: Co si myslím o Hitlerovi? Mohl bych říct pravdu. Ale pak bych asi skončil s kulkou v hlavě.
Takže lež mi může zachránit život
Ale i přesto se můžu rozhodnout, že pravda je víc, než můj život. Na to mám právo. Ale co když v aktovce nesu tajnou zprávu a když odpovím pravdivě, tak se tato tajná zpráva dostane k esesákům. A já najednou vidím, že v sázce není jen můj život, ale i životy mých nejbližších. Mám pořád právo mluvit pravdu?
Proto lidem vždy doporučuji, aby lhali co nejméně.
A když už musí lhát, aby aspoň sobě řekli pravdu. Protože když lžu i sobě, je to všechno ještě těžší.
Ale nikdy neříkám, že lež je špatná. Protože já neznám život daného člověka do takových podrobností, abych měl tu drzost za něj rozhodovat, co je pro něj lepší.
Když tedy lež není ten problém, co to je?
Je to naše neschopnost lež poznat. Ale jak můžu poznat lež druhého, když lžu podobně sám sobě. A tím pádem mám eminentní zájem na tom, aby moje lež nebyla poznána. Obzvlášť když lžu i sám sobě a ani o tom nevím. Můžete si to představit jako podprogram, na který jsem už dávno zapomněl, ale on pořád běží a já o tom nevím.
Jak rozeznat lež?
Prý je člověk, kterému lež smrdí. Spíše tomu věřím, protože schopnosti naší mysli jsou obecně hodně podceňovány a stejně jako se dnes už obecně mluví o synestézii, tak věřím že postupem času se objeví i víc možností, jak lidé mohou poznat lež.
Já osobně poznám, když člověk něco jiného říká a pravý opak dělá
Ale většina dotčených není ráda za tu informaci, ačkoliv by jim mohla pomoci k lepšímu životu. Protože dokud tam je nesoulad, nemůžete se dostat ani k tomu, co říkáte, že chcete, ani k tomu, co děláte.
Je to jako by jedna ruka něco dělala a druhá to ihned překazila.
A pak se lidé diví, že se jim v životě nedaří
Přitom by stačilo, aby sami sobě přestali lhát, aby se naučili dát do souladu svou řeč a činy a už by jim bylo hned aspoň o 50% lépe.
Proto někteří lidé dokážou skoro všechno a jiní se na ně za to zlobí.
A nechápou, že obviňování druhých nikdy nevede ke štěstí. Zatímco práce na sobě s velikou pravděpodobností ano. Najdete sílu si pomoci?
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
