Publikováno 29.3.2024
Mám právo žít a dělat chyby
Na první pohled se zdá, že o této větě nikdo nepochybuje. A přece jsem dostal tuto zprávu: „Máš pravdu, nemůžu selhat. Ani v maličkostech. Včera jsem ve stresu zapomněl při barvení vajec dát ocet. A neustále si to vyčítám a cítím se jako to nejsmradlavější h...“
Toto mi napsal muž, kterému zatím nejsem schopen trvale pomoci. Zatím jsem mu pomohl na 10 dní. Předtím to bylo na 4 dny a předtím jsem byl rád, že aspoň kurz prožil aspoň příjemněji, než kdyby byl sám. A to všechno i přesto, že už roky chodí na psychoterapie, poslední trvala 66 dní, bere léky předepisované psychiatry a vyzkoušel je snad už všechny.
A možná že právě ujasnění si toho, že on má právo žít a dělat chyby, mu pomůže třeba i na 20 dní.
A jinak si všimněte: Kolik mužů dává obarvit vejce? Když navíc je jisté, že v době pomlázky nebude doma, ani se svými dcerami. Takže paradoxně to, že tento muž dělá daleko víc, než je jeho povinností, z něj dělá snadný terč pro každého, kdo z něj chce to h…. udělat.
A přitom právě tento muž by měl udělat pravý opak: „Všimni si toho, jak jsem úžasný táta.“ Který barví vejce se svými dcerami. Zatímco běžně je tento úkon vyhrazen jen ženám. Proč to nedělají dcery s matkou? Protože každá žena má právo na rovnoprávnost. Ale v této jedné věci rovnoprávnost matky s otcem dělá absolutní chaos dětem. Když má táta barvit vejce, už je další na řadě, aby manželka vyšlohala svého muže, aby se omladil a aby byl plodný. Což je skutečný důvod, proč je pomlázka.
Mám právo žít svůj život podle sebe
Samozřejmě s tou výjimkou, že nesmím udělat trestný čin. A když nedělám nic, co by MUSELO ublížit druhým lidem, tak mám právo a dokonce i povinnost se postarat o svou spokojenost. Protože když budu nespokojený, budu přenášet svou nespokojenost i na druhé. A když budu spokojený nebo dokonce šťastný, tak budu i to přenášet na druhé.
A já teda chci žít ve světě, kde budeme všichni alespoň spokojení. Protože druhá možnost vede k třeba k takovým důsledkům.
Ale co když udělám něco, co někomu MŮŽE ublížit?
Třeba já v tom případě nesmím říct své matce nic, co by v ní způsobilo špatný pocit. Takže jí musím přisvědčit, že má pravdu, že jí nikdo nemá rád. Zejména její jediné dítě, které jí zůstalo, ji nemá rádo. Sice se o ni starám, zachránil jsem jí život, když jsem se rozhodl se vrátit do téměř rodného domu. Protože kdybych to neudělal, tak by matka jen tiše usnula po té, co si způsobila subdurální krvácení. Zatímco když jsem tam byl přítomen, tak jsem ji vzal k obvoďačce, která jí dala jen léky na bolest hlavy. Protože nikdo z nás nevěděl nic o jejím pádu nebo něčem, co způsobilo prasknutí cévy v mozku. A když bolest nepřestala ani další den a byla stále spavější, tak jsem tentokrát nás obvoďačka poslala do nemocnice. A mamka ihned šla na operaci. Která jí zachránila život. Ale i přes to všechno, já jsem ten, kdo ji nemá rád.
Kdybych ji opravdu měl rád, podle jejích představ, tak bych ji musel říct, že všichni ji opustili. Sice má sousedku, se kterou se schází a druhou, se kterou méně. Ale to se jí nesmí říct, kdyby se ji nesmělo říct nic, co by jí mohlo ublížit. Má spoustu kamarádek na telefonu, ale když jí naplno chytne její deprese, vše musí být špatné. A kdo říká něco jiného, tak ji nemá rád. Takže jí mám lhát jen proto, aby byla její deprese spokojená? A když bude deprese spokojená, přežije to vůbec mamka?
Já se musím přiznat, že nejsem dokonalý. Já jsem byl svědkem toho, jak ty události proběhly skutečně. A jak ji potom její deprese totálně proměnila, aby mohla být deprese spokojená s tím, že celý svět se proti mamce spojil.
A tato zkušenost mi teď pomáhá. Protože vždycky, když jsem měl pocit, že všichni lidé jsou proti mně, jsem se podíval na mamku a řekl si: Chci také sloužit své depresi? Nebo chci žít raději spokojeně? Protože nemůžete sloužit dvěma pánům. Vždy se musíte rozhodnout pro jednoho. Moje mamka se rozhodla, že chce sloužit depresi. Já ne. A díky tomu vím, že deprese se dá uzdravit. I bez léků. Když ten člověk se rozhodne sloužit raději sobě, než depresi.
A ze stejného důvodu je deprese neřešitelná. Když se rozhodnete pro jiného pána, než pro sebe.
A to nejpodstatnější je: Mám právo žít. Jak se rozhodnu
A nést za své rozhodnutí následky. Protože když to neudělám, tak rovnou můžu otevřít dveře každému, kdo mě chce vládnout a říct mu: Vstup a vládni mě. Já se ti nebudu vzpírat. A naopak jsem připraven za tebe klidně i zemřít. Nebo klidně ve jménu tebe i někoho popravit, kdo by se ti chtěl vzpírat. Protože ty jsi můj pán. A já ti věnuju všechno.
I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
