Publikováno: 15.7.2023
Můj velký učitel mrtvička
V říjnu 2019 jsem dostal mrtvičku a nejhorší na tom bylo to, že ačkoliv jsem lékař, já to na sobě nepoznal a dokonce jsem se bránil hospitalizaci. Dnes si to vysvětluji tak, že byla postižena ta část mozku, která by mě normálně upozornila na to, co se stalo. Já naopak považoval za přirozené, že nemohu mluvit (něco jako ve snu, kdy vám přijde úplně přirozené, že třeba létáte). Takže do nemocnice jsem se dostal až po uplynutí doby, kdy mohl být trombus rozpuštěn a tudíž musím si nést důsledky mrtvice.
Ale jak je tedy možné, že jsem mrtvičce vděčný?
Protože mi nezbylo, než se začít léčit tím, co znám, tedy konstelacemi. A protože jsem se v nemocnici nebyl schopen ani vyspat, předčasné propuštění na mou žádost pro mě znamenalo aspoň to, že aspoň jakýs takýs spánek jsem měl.
Velice zajímavé bylo, že to, co lékaři na neurologii si přeložili jako můj neklid a neptali se proč, protože si vůbec nedovedli představit, že by se se mnou mohli rozumně domluvit, ačkoliv viděli, že celou dobu pracuji na počítači, takže bylo jasné, že mé poznávací schopnosti byly neporušeny. Takže mě nechali vyšetřit na psychiatrii a psychiatr snad po dvou minutách se dozvěděl ode mě proč jsem působil jako neklidný a že jsem měl pro to důvod, i když jsem byl schopen jen kývat hlavou ano a ne. A byl se se mnou schopen i domluvit na tom, jestli chci být hospitalizován na psychiatrii a když mi řekl, že dané vyšetření mi tam o víkendu také nemohou zařídit, tak jsem řekl, že ne a vrátil mě zpět.
Po návratu domů
jsme se nebyl schopen domluvit ani se svojí matkou, ale naštěstí jsem měl překladatelku svojí ženu, která také přišla na to, jak se se mnou domluvit pomocí kývání ano a ne. Nikdo si nedovede představit, jak je těžké vědět, ale nemoct to vyjádřit.
Poruchy spánku
Po mrtvičce zůstaly problémy se spánkem, ale na rozdíl od nemocnice jsem mohl spát kdykoliv. A až po dlouhé době mi došlo, že jsem také měl dlouhodobou depresi, která se projevovala mj. i tím, že jsem nebyl schopen ani vstát z postele. Ale neměl jsem ani sílu pracovat na sobě pomocí konstelací, takže jsem byl nucen čekat na návrat mé ženy.
A po několika dnech a po desítkách konstelací jsem pak najednou byl schopen vstát a něco udělat na dvě hodiny. A pak po mnoha dnech práce na sobě na 4 hodiny. A pak na 6 hodin. A pak po několika měsících se poprvé stalo, že jsem byl v pořádku až do návratu mé ženy.
Pak se objevily sebevražedné tendence
A až tehdy mi došlo, že trpím depresí. Takže jsem navštívil svého obvoďáka, který mi předepsal jen slabý lék a řekl mi, že se musím objednat k psychiatrovi. Ale protože by to trvalo, tak jsem využil toho, že jsem kdysi pracoval na psychiatrii a poprosil „svého primáře“ o akutní pomoc. Dostal jsem lék a
za 4 dny se zhoršily neurologické potíže
Paní doktorka mi řekla, abych si dávkování snížil, ale já se rozhodl, že si daný lék už nebudu brát vůbec. Protože při představě, že by neurologické potíže vytrvaly, tak mi přišlo lepší přestat brát antidepresiva úplně. Věděl jsme, že sebevraždu nechci a že udělám vše pro to, abych žil. A tak jsem se zaměřil na sebevražedné myšlenky a ty asi po 3 dnech práce na nich zmizely a pak se v úplně malé míře objevily až v souvislosti s nepravdivým článkem.
Za celou dobu potom jsem si asi 2x vzal slabší prášek, abych po něm usnul, jinak nic. A protože jsem byl psychiatr, tak vím, že je zcela vyloučeno, aby se můj stav zlepšil na podkladě 4 dnů braní antidepresiva.
Takže vím, že konstelace mohou uzdravit i depresi
A navíc mám i další klienty, kteří se pomocí konstelací dokázali uzdravit ze své deprese. Ale je nutno přidat, že v žádném případě nikdo nemůže očekávat uzdravení za 1 kurz.
Výsledek
Mluva: Ještě pořád není dokonalá.
Výbavnost slov Se lepší a lepší. Teď mám potíže pojmenovat to, co chci asi tak odhadem jednou za hodinu.
Chybovost při psaní na PC: 15.7. Pořád hodně velká. Asi tak každé třetí slovo musím opravovat. 8.10. Opravuji každé 10. slovo.
Plazení jazyka: Zcela symetrické
Fyzická síla: Zcela symetrická.
Tvář: Zcela symetrická v klidu i při všech druzích pohybu.
Schopnost lezení na třešeň: Ještě loni vratká, letos už výrazně lepší, ale ještě ne pořád jako ve 20. Těším se na příští rok.
Schopnost řízení auta, kola: Vše úměrně věku.
Rovnováha na jedné noze: O něco horší, ale s otevřenýma očima držím.
Rovnováha na jedné noze se zavřenýma očima: Asi tak 5-10 s, než začnu padat.
IQ (test dělán v rámci lázeňského pobytu, protože psycholog už nevěděl, co by dalšího se mnou cvičil) 120-125. Což je o 15-20 bodů horší stav, než v době mého studia, kdy jsem si dělal IQ test v rámci Mensy.
Spánkový vzorec: Ještě stále není v pořádku. Teď momentálně spím víc a pořád jsem se ještě „nevyspal do růžova“ od mrtvičky.
Deprese: I přestože byl na mně proveden útok s cílem poškodit mě, mé jméno, mou profesi a můj jediný zdroj příjmu, tak se přesto držím a myslím, že bych byl na tom hůř, kdybych bral jen antidepresiva, ale protože nemám stroj času, tak to nemůžu vědět s jistotou.
Za co jsem mrtvičce vděčný
Že už vím, jak pomoct sobě a tím pádem i druhým, víc, než před mrtvičkou. Je to jako posun na další úroveň.
Kdyby se mi stal ten článek a nebyla předtím mrtvička, tak jsem si jistý, že bych to odnesl daleko víc, protože mě nikdo nenaučil, jak reagovat na lež. (Zatímco na pravdu je to „jednoduché“, tam se stačí omluvit a počkat v omluvě a úkloně, než to ten druhý zpracuje a uleví se nám oběma).
A jen díky mrtvičce už mohu pomoct sobě i druhým ve věcech, se kterými jsem si dřív nevěděl rady. A možná už přišel čas na to, abych dokázal funkčnost konstelací i trošku víc vědecky.
Taky díky mrtvičce už cítím, že konečně nadešel čas, abych to, co jsem se naučil mohl učit i dál, protože vše se zpřehlednilo a já už vím, co je důležité.
Už chápete, že jsem mrtvičce vděčný?
Protože ona zlepšila můj život. I když jsem na tom musel pilně pracovat a i když mi „díru“ na mozku nikdo nevezme.
Znovu jsem si ověřil, že když lékaři tvrdí, že něco nejde, často jenom neví, jak to udělat, aby to šlo. Mě říkali, že co se nespraví během 2 let, je už navždy ztraceno (všechny vědecké studie to prý tvrdí). A přitom stačí se dívat kolem sebe, abych viděl, že mozek je plastický a když se cvičí, tak se automaticky učí přenastavuje. (což zase tvrdí ty vědecké studie, které znám já).
Zažil jsem jak vypadá stáří (byly okamžiky kdy jsem si připadal na 150 let), jak asi vypadá člověk před smrtí a domnívám se, že „stáří“ je také jen další nemoc, na kterou znám teď i lék. Ale není to lék, který si zapiju vodou a o nic jiného se nemusím starat. Je to lék, který musím prožít a rozumím tomu, že většina lidí ho dnes nechce brát. A zítra to taky počká. A pozítří?
Asi není lék na smrt. Ale nebylo by hezké umřít třeba jen o rok později a přitom mít třeba o jen o jediný rok delší život bez nemocí? (říká se tomu odborně délka života prožitého ve zdraví).
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
