Publikováno: 10.8.2023
Medicína neumí léčit chorobu: „On vzdal svůj život“
Jedná se o odpověď na tento článek: https://medium.seznam.cz/clanek/marci-muj-pribeh-jak-doplaci-stat-a-obycejni-lide-na-cernou-ekonomiku-16532#dop_ab_variant=843020&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Ale přece depresi medicína léčit umí. To je pravda. Ale léčit u někoho depresi, kdo se tak necítí, kdo se léčit nechce a jehož jediným příznakem je alkohol – to medicína neumí.
Samozřejmě umí člověka zbavit závislosti na alkoholu. Ale podmínkou je, že buď daný člověk chce nebo to dostane soudním příkazem.
Ale problém je, že u těch nucených je procento „vyléčených“ ještě podstatně menší, než u dobrovolně léčených. A i tam je v nejlepším případě kolem 50%-60% po jediném roce. Zatímco po 5 letech je to 25%.
Co je ve skutečnosti za tím
Něco ve Vašem synovi nechce žít normální život. Něco v něm se tak bojí reality, že se radši každý den upíjí, než by tomu čelil. A dokud se nebude řešit tahle skutečná příčina, tak celé léčení alkoholismu je jen řešením následku, přičemž skutečná příčina se neřeší. Proto také děti „vyléčených“ alkoholiků mají vyšší šanci, že se stanou alkoholiky „za své otce“.
Ale tohle nikdo nevidí. A když nevidíte skutečnou příčinu, tak musíte zaujmout jedno ze tří stanovisek:
1. Je to chudák, musím se o něho postarat. To děláte Vy a je to pro Vás přirozené. Ale vrátit čas nemůžete a i kdybyste to udělala, tak kdybyste se víc starala, tak byste ho možná uchránila před jeho osudem, ale také byste z něho udělala ještě víc nesvéprávného člověka, než je. Takže si prosím nekažte svůj život, protože Vaše přesvědčení, že Vy byste ho zachránila, je v podstatě skoro nemožné a protože nemáte stroj času, tak je to jen způsob, jak si ještě víc ubližujete.
2. Je to alkoholik, nic si nezaslouží, jen nám bere peníze.
3. Ignorovat to.
Jak mu tedy pomoct?
Mám pro Vás špatnou zprávu: Asi nijak.
Proč jsem tak krutý?
Protože mě k tomu vede má zkušenost. Většina lidí radši dál trpí, než by chtěla něco udělat. Kdo by v situaci Vašeho syna chtěl dobrovolně čelit bolesti? Když navíc má pořád alkohol a s pomocí alkoholu tu bolest na chvíli necítí?
A že má alkohol nežádoucí účinky? To mu zřetelně nevadí, protože Váš syn už přišel o nohu, přišel o manželku i děti, přišel o úplně všechno kromě Vás a pořád ten strach, kterému by musel čelit, kdyby se rozhodl to řešit, je zřetelně větší, než to, co se mu reálně děje.
A přece mu můžete pomoci
Tím, že si vyřešíte své trable. To, že svého syna litujete. Že se k němu chováte, jako by mu bylo 5 let, i když mu je 40. Tím Vás v žádném případě neobviňuji. Naopak Vám dávám možnost, abyste vystoupila „z moci viny“ do „království volnosti“.
A když si všechny své problémy vyřešíte, tak bude mít Váš syn konečně prostor na to si konečně moci řešit svůj problém. Protože děti často nevědomě obětují svůj život, aby jejich rodiče nemuseli čelit svému vlastnímu problému.
Ale chápu, že Vy jste už v důchodu, že už to nemá smysl (stejně jako pro Vašeho syna nemá smysl pracovat, „proč by pracoval, když mu stejně všechno seberou. No, má pravdu“).
Má smysl pracovat, když mi všechno seberou?
Pokud se dívám na okamžitý efekt, tak to nemá smysl.
Ale když je mi 40 a i kdybych měl celý život pracovat jen na dluhy, tak tím je aspoň umenším. Aspoň něco vrátím i státu na daních. A to nemusím věřit na minulé životy. Kdybych na ně věřil, tak bych musel být šťastný, že aspoň část svých dluhů můžu splatit v tomhle životě a nemusím si je převádět dál. Protože pro můj budoucí život je důležité, jestli se příště narodím úplně nemohoucí nebo jen bez nohy nebo dokonce v plné síle. A co když o tomhle Váš syn právě rozhoduje, aniž to ví?
A co s Vámi?
Vy máte právo pokračovat dál ve Vašem životě a doufat, že se karta obrátí. Asi ne. Bez Vašeho přičinění Vám bude spíše hůř a hůř. Dokud nepochopíte, že bojovat o sebe a o to, aby Váš život byl co nejlepší, stojí i pět minut před Vaší smrtí.
A proč to tedy píšu, když nevidím, že byste to chtěla? Protože podle mého názoru má každý právo vědět, kam jde. A Vy, když nic nezměníte, podle mě jdete vstříc své záhubě. Ta Vaše záhuba se jmenuje smutek a vina a asi má i další jména.
A když ne Vy, tak snad někdo jiný uvidí sebe ve Vás a najde sílu se vzepřít svému osudu a vykročit na cestu k osvobození a radosti.
Nebude to cesta lehká, bude bolet
ale nakonec se vyplatí. Budete ji chtít tisíckrát vzdát. Nebo se na ni ani nevydáte.
A protože to vypadá, že jsme „odsouzeni k životu“, tak budete to, co se Vám děje teď, žít znovu a znovu, dokud jednoho dne nenajdete sílu se vydat na cestu k osvobození a radosti. A je jen a jen na Vás, jak dlouho do té doby budete trpět. Držím Vám palce.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
