Publikováno: 1.10.2023
Meze psychoterapie
Vždy jsem měl k psychoterapeutům úctu. Ale protože platí základní psychologické zákony i pro psychology, tak jsem uviděl meze psychoterapie.
Základní psychologický zákon, o kterém psychologové asi neví,
zní: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Takže když mě může jedna psycholožka a jedna psychoterapeutka lživě pomlouvat, tak já se mohu podívat pravdivě na limity psychoterapie. K čemuž jsem neměl odvahu, dokud jsem se řídil etickým kodexem. Ale protože článek říkal, že se žádným kodexem neřídím, tak jsem uviděl další body, ve kterých může kodex škodit dalšímu rozvoji toho, co chce chránit. A další bod mého zvnitřnělého kodexu jsem se rozhodl obětovat pravdě a vývoji.
Některé druhy psychoterapie nepovolují jakýkoliv fyzický kontakt
Kromě podání ruky na pozdrav. Takže psychoterapeut, který Vás obejme, když jste někoho ztratil/a, protože je to lidská reakce nebo Vám dá pocítit oporu (i když o tom, že to takto funguje, asi ani žádný psychoterapeut neví, když pracuje a snad o tom ví aspoň v mimopracovní době), možná už překračuje meze.
Protože je tak nasáklá strachem ze sexuality, že dělá všechno pro to, aby tam k ničemu sexuálnímu nemohlo dojít. Ale právě proto i normální lidé nevědí, že mohou druhého obejmout, aniž by to znamenalo jakoukoliv sexuální výzvu.
A přesto (nebo právě proto???) jsou případy, kdy psychoterapeut se stane sexterapeutem, aniž by to řekl předem a protože je v dané oblasti absolutně nevzdělán, tak je pak i proti své 19leté klientce může školáček.
Protože cokoliv popíráme, to se zvětšuje, hromadí, a čím víc to i přesto odmítáme připustit, tak to nakonec vybouchne s nedozírnými následky. Zatímco kdybychom to nechali projít hned na začátku, tak by to mělo daleko menší následky. To je 2. psychologický zákon pro účely tohoto článku, o kterém určitě ví každý psycholog a každý psychoterapeut, ale prakticky se jím nemohou řídit, protože v terapii je to přece zakázané.
A já nevím, jestli někteří psychoterapeuti si to řeší v rámci supervizí (pak zmizí napětí a zůstane uzdravení, když se to udělá dobře). Ale jsem si jistý, že v případě uvedeném v článku se to buď vůbec neřešilo nebo řešilo špatně nebo řešilo jen tam, kam může daná psychoterapie dosáhnout (tedy nedošlo k uzdravení). Ve všech případech je viníkem psychoterapie.
Ale to se nesmí přiznat. Tak se za viníka označí psychoterapeut. A jako je tomu vždy, když se řeší příznak místo příčiny, tak se budou vylučovat psychoterapeuti a zdůrazňovat zákaz, místo aby se řešil skutečný důvod zákazu a proč ho mají někteří psychoterapeuti tendenci porušovat.
I psychoterapie, která uznává dotyk
a o které vím, jak probíhá výcvik, protože to mám z první ruky, tak neví o možnosti, jak se může člověk opřít o svého terapeuta vůbec nic. A naopak po 2 letech výcviku nedošlo k základnímu lidskému kontaktu, tedy k objetí, které není sexuální a právě proto může přinést nasycení základních lidských potřeb blízkosti, lásky, péče, přijetí.
A zatímco na mých výcvicích byly vidět veliké změny po každém jednotlivém kurzu, tak na tomto výcviku změny, které většina lidí udělala za 2 roky, jsou pro člověka, který prošel pár mými kurzy, neviditelné.
A to je druh psychoterapie, který vede k hlubokým změnám (na rozdíl třeba od psychoanalýzy 1. generace). Ale jsem si jistý, že nemůže vést k takovýmto změnám.
Každý zákaz má důsledky, které nevidíme
Takže zákaz sexu s terapeutem nakonec vede k hluboké nedůvěře v lidský kontakt (protože co kdyby to byla předehra?) a tím pádem se ztrácí úplně nejdůležitější věc v kontaktu člověka s člověkem. A proto mnozí laici by radši šli na pivo s přáteli, než k psychoterapeutovi, protože přátelé jim dají procítit, že je mají rádi, zatímco pro psychoterapeuty to nemohou udělat, protože by tím pádem překročili hranice. A protože psychoterapeut nesmí vzít do péče svého kamaráda a musí ho poslat za svým kolegou, tak se musí jako čert kříže bát skamarádštění se svým klientem.
“Kupodivu“ pak má mnoho psychoterapeutů problémy ve vztazích. A pak zcela přirozeně takový psychoterapeut má tendenci říkat svým klientům, aby opustili svůj vztah. Zatímco já říkám i oběti domácího násilí, že když nezmění svůj přístup k sobě, tak zamění jen svého starého násilníka za nového. Takže ať určitě odejde, obzvlášť když se bojí o děti nebo o sebe. Ale hlavní je práce na sobě.
Pořád si myslím, že 99% psychoterapeutů je kvalitních
Což se ukáže podle toho, kolik psychoterapeutů odpoví urážlivě nebo se podívají na sebe a zlepší svou psychoterapii. Pevně doufám, právě pohled zvenku by mohl přispět k lepší kvalitě psychoterapeutické péče, ale hlavně k lepšímu pocitu ze života každého psychoterapeuta.
Protože pevně doufám, že 99% psychoterapeutů baví jejich práce tak, že by nic jiného nechtěli dělat, ani kdyby ji měli dělat zadarmo. A pokud daný psychoterapeut zjistí, že je jeho práce nebaví a dělají ji jenom pro peníze, tak víc peněz to nevyřeší. Stejně jako jejich pocit nenaplnění ze své práce nemůže nahradit ani zákaz alternativ.
Podepište petici, jestli chcete mít kvalitnější psychoterapie i terapie
https://www.petice.com/psychoterapie_neni_terapie
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
