Nemůžeš za všechno, co se ti děje

Publikováno 22.4.2024

Nemůžeš za všechno

       Při jedné terapii jsem se setkal s tím, že pro klientku bylo překvapující zjištění, že za úplně vše špatné nemůže ona sama.
       Zjistili jsme, že celé dětství prožila v pocitu, že když je něco špatně, tak za to může ona. Ona si v dospělosti tento svůj pocit vůbec neuvědomovala. Byla překvapená, že něco takového v ní bylo. Byl tak velice dobře skrytý v jejím podvědomí, že se objevil až poté, co povrchnější věci byly uzdraveny.
       Ale současně tento pocit vysvětluje celý její život. Proto se snaží být dokonalá. Proto se sebou není pořád spokojená. Proto si připadá, že každého musí štvát.

Možná je to obecný rys každého dítěte

       Odpovídala by tomu nechuť mnoha lidí vidět svou (spolu)zodpovědnost v tom, co se jim děje. A tak je pro ně lepší věřit tomu, že za všechno špatné mohou jen ti druzí. Jen aby nemuseli oni vidět svou vlastní zodpovědnost za sebe a za svůj život.

Kdyby to platilo obecně

       Tak by v životě každého měly být tyto etapy:

1. Dítě. Za nic nemůže. Ale myslí si, že může za vše

       Protože dítě bez péče někoho dospělého umře, ať se snaží sebevíce. A právě proto se dítě klidně i obětuje, jen aby rodiče zůstaly spolu. To je už hodně dlouho známý fakt, že nemoci dítěte jsou téměř vždy způsobem, jak zachránit rodiče a jejich vztah. A pro dítě je na této úrovni lepší, když je nemocné, ale rodiče kvůli jeho nemoci se nerozejdou, než kdyby bylo zdravé, ale bez rodiče. Proto by měli všichni rodiče, když se chystají se rozejít (nebo mají problémy ve vztahu), velmi dobře vysvětlit svým dětem, že po rozvodu budou tady pořád pro své dítě oba a že dítě neztrácí ani jednoho z rodičů.
       A také jim opakovaně vysvětlovat, že za jejich rozchod nemůže dítě, ale jen oni sami. Úplně nejlepší je řešení, kde oba rodiče vezmou svůj díl zodpovědnosti a viny, každý sám za sebe. Ale kdyby toho byli oba schopni, už se asi nemusí rozvádět.
       Když to neudělají, velmi pravděpodobně bude jejich dítě trpět pocity viny za to, že je moc zlobivé, že něco pokazilo, že ono udělalo něco, čím to způsobilo. Tady vyjmenovávám nejčastější důvody, za co se děti viní a rodiče se musí aktivně ptát, aby se to vůbec dozvěděli. Přičemž všem dospělým je jasné, že kvůli čemukoliv, co by mohlo dítě udělat, se oni nerozcházejí. A když je dítě malé, musí to slyšet aspoň stokrát, než je vůbec ochotno tomu uvěřit.
       Věta, která pomůže v tomto stádiu: Ty nemůžeš za nic špatného. Za to mohu já.

2. Zdravé dítě zdravých rodičů: Ví, že ono nemůže za nic.

       Protože má rodiče, kteří přebírají zodpovědnost za něj a tudíž dítě se může „vykoupat“ v pocitu, že ono za nic nemůže.
       Protože zdravý rodič na dítě nepřehazuje svou zodpovědnost. A tudíž ví, že když má dítě jakýkoliv problém, dospělý to napraví. Dá mu všechno, co dítě potřebuje a dítě je spokojené. A tak postupně dochází k přesvědčení, že dítě za nic nemůže. A to je nejlepší způsob, jak z dítěte vychovat dospělého, který se necítí bezmocný. Který ví, že může udělat vše, aby se ochránil a díky tomu nemá pocit, že je figurkou v rukou mocnějších.

Jak dítě se stává mocnějším,

       přebírá víc a víc zodpovědnosti za sebe. Až nakonec dojde k tomu, že je 3. dospělé a ví, že za všechno, co se mu děje, je spoluzodpovědné. A už ho neděsí představa, že by on mohl za něco. Naopak je za to rád, protože to znamená, že svůj život má ve svých rukou. A nakonec i on má dítě a za všechno, co se děje jeho dítěti, je zodpovědný táta a máma. A dítě se může „vykoupat“ v pocitu, že ono nemůže za nic.
       Věta, která pomůže v tomto stádiu: Za každou věc, která se ti děje, neseš spoluzodpovědnost. Když ji uneseš a uzdravíš, všechno se v tvém životě změní.
       Když pro dospělého je tato věta jak červený hadr na býka, znamená to, že je stále v pozici malého bezmocného dítěte, i když je mu třeba i 50 let.

Když to ale rodič neumí

        A tudíž neunese zodpovědnost za své dítě. Pak dítě zůstane celý život v podvědomém pocitu, že může za vše. A aby tento pocit teď už dospělý člověk přehlušil, tak lpí na tom, že on za nic nemůže. A důsledek? Takový člověk věří na spiknutí mocných nebo na náhodu. Protože přece za to někdo musí moct. Někdo musí moci za to, že já nejsem spokojený. Někdo musí za to, že za mou práci dostávám málo peněz. A pak je logické, že těm, ze kterých cítí spokojenost, nevěří. A naopak věří těm, ze kterých čiší nespokojenost. A je logické, že pak volí ty, kteří se cítí podobně ukřivděni jako on a nebere vůbec v potaz, že tito lidé lžou a neplní své sliby.

Když jste dospělí a pořád se chováte jako dítě

       Pak je logické, že máte problémy ve vztahu i jinde. Protože když ve vztahu já za nic nemůžu a za všechno může můj partner a partner to má stejně, tak ani jeden z nás nemůže nic změnit. A ještě horší je, když jeden nemůže za nic a druhý může za vše. Protože dospělý přístup je, že já za to mohu z 50%. Zatímco dítě si myslí, že ono může za vše.
       Protože kdyby to bylo zdravé a skutečné, ten druhý by si problém vyřešil a vztah by byl zase úžasný. A po nějaké době by oba uviděli svůj díl viny a zodpovědnosti. Tak by vypadal vztah člověka ve 3. stadiu s člověkem v 1. stadiu. Ale to je prakticky nemožné, protože člověk v 1. stadiu není přitahován k člověku ve 3. stadiu. On takového člověka může vidět výjimečně jako rodičovskou postavu nebo ho úplně odmítne, protože on je pro něho špatný.
       A proto jsou vztahy založené na zamilovanosti možné jen v rámci 1.stadia nebo 3. stadia. Jediná možnost, jak člověk v 1. stadiu může mít vztah s 3. stadiem je vztah založený na rozumu. Sám osobně vím o jednom takovém vztahu a když se ten/ta v 1.stadiu rozhodl pro cestu sebeúzdravy, tak najednou cítí zamilovanost i on/a.

Takže jestli chcete lepší život,

       tak řešením není volit Babiše ani Fialu. Řešením je uvidět, že žijete život malého dítěte, které potřebuje vědět, že ono za nic nemůže a může se spolehnout na Vás, že se o něj postaráte. A to bohužel dnes neumí ani většina psychoterapií. Ale mohou vám to nabídnout všechny cesty, kde se pracuje s vnitřním dítětem a kde můžete sami zažít ten pocit, kdy se během několika (desítek) hodin dostanete z přetížení malého dítěte (stadium 1.) do pocitu dospělého člověka, který zná svou skutečnou moc.
       Ale bohužel čím hůře na tom jste, tím méně pravděpodobné je, že se touto cestou vydáte. A místo toho budete pořád zklamávání těmi, které si volíte, aby oni vyřešili vše za Vás. Protože nikdo nemá tolik moci nad Vaším životem, jako vy. Když máte občanku.
       Protože čím jste na tom hůř, tím máte méně peněz, ale i všechno to, co tady píšu, je pro Vás úplně nesmyslné. Takže jestli je to pravda i pro vás, tak speciálně pro vás: Nemůžete za nic. Dokud nezačnete chtít něco změnit na svém životě. Ke změně musíte najít aspoň jednu věc, za kterou můžete a kterou můžete Vy sami změnit.
       
       

Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích

       https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.

       
Přihlásit na kurz se můžete tady.
       

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

(c) MUDr. Martin Daniel, 720 235 106, danielma@seznam.cz