Publikováno 22.1.2024
Pozitivnímu člověku nemůžete věřit
Moje žena přijela z psychoterapeutického výcviku. Opět jako vždy rozbouraná. Takže jsme museli dokončit to, co se na výcviku nedodělalo. A říkali jsme si, co asi tak dělají kolegyně, které přijdou domů a musí hned něco dělat. Když já jsem jí držel skoro celé odpoledne v náručí, zatímco se vyplakávala.
A pak druhý den se k jejím zážitkům vrátili a řekla, že jedna vedoucí jejího výcviku ji dokázala také obejmout (jediná!!) a řekla jí, že se jí líbila její práce na výcviku. Ale moje žena má problém – protože se výcvik nese v duchu pozitivního přístupu, tak neví, jestli ji pochválila, protože to dělala skutečně dobře nebo proto, aby byla pozitivní.
A to je největší past pozitivního myšlení. Zatímco já člověku řeknu pravdu i za tu cenu, že ho to bolí a postarám se o něj, kdyby ho má pravda rozsekala. Tak stejně tak i pochvala ode mě funguje úplně jinak.
Asi to je důvodem, proč si naše generace vzpomíná s vděčností na učitele, kteří třeba i trestali, ale byli přitom spravedliví. Protože byli pravdiví. Zatímco dnešní učitelé se dětí bojí, takže se obávám, že jejich vzpomínky na ně budou odlišné.
Získat důvěru trvá. Ztratíme ji během sekundy.
Každou nepravdou. Takže pozor na nepravdivé pozitivní myšlení.
Zatímco pravdivý pozitivní přístup je to nejcennější.
A falešnou pozitivitou ztrácíme šanci ho zažít.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
