Přijmout vše, jak je

Přijmout vše, jak je

Zde je začátek celého článku: Jak být milován.

       Uleví se nám, když pochopíme, že rodiče nám dali všechno, co mohli a že všechno ostatní si teď už můžeme dát sami. Že se na rodiče nemusíme zlobit za to, co nám nedali, protože už na nich nemusíme být závislí. A že je ani nemusíme omlouvat, protože přežijeme, i když se na nás rozzlobí. Že ať byli a jsou mí rodiče jacíkoliv, že teď jsem to já, kdo určuje, jak budu zítra žít.
        Kdybychom dokázali přijmout vše, jak je, okamžitě by se náš život změnil k lepšímu. Dokázali bychom si odpustit i to, že neumíme věci přijmout, jak jsou. A pak bychom je daleko snadněji přijali. Protože jediné, co funguje, je přijetí.
       To se ale lehce řekne, těžko udělá. K tomu obvykle potřebujeme průvodce. Nejlepším průvodcem je ten, kdo na sobě má rád to, co já na sobě nesnáším. A ještě lepší je, když umí i nějaké techniky nebo zkratky, jak

Přijmout sám sebe

       To je totiž celé tajemství lásky. Když přijmu zcela sám sebe, budu se úplně milovat. A když se budu celý milovat, budu k sobě přitahovat ty, kteří budou milovat mě. A když mě budou milovat a přijímat, ještě víc pochopím, že jsem v pořádku takový, jaký jsem a že jsem hoden lásky. A o to víc pramen lásky zesílí.

Láska je v očích toho, kdo se dívá

       Když ho miluju, řeknu: „Umí se rozšoupnout.“ Když ho nesnáším, řeknu o něm, že rozhazuje.
       Když ho miluju, umí šetřit. Když ho nesnáším, je to držgrešle.
       Když ji miluju, je taková sošná. Když ji nemám rád, je tlustá.
       Když ji miluju, je krásně útlounká. Když ji nesnáším, je jak prkno.
       Když ho miluju, řeknu, že každému rád pomůže. Když si na něj chci stěžovat, řeknu, že neumí říct Ne.
       Čtěte pokračování v článku: Každý z nás má právo na lásku.
 
Tady najdete termíny kurzů a přednášek.