Publikováno: 24.7.2023
Proč publikuji já
Na svůj první článek na Seznamu, jsem dostal tuto reakci: „A stopadesátý canc na téma Dušek. Víte, my si umíme udělat názor sami. Působí to na mě, že honíte jen zobrazení kvůli prachům, když je to rezonující téma.“
Musím se panu dotyčnému omluvit za svou reakci, protože až teď, když mám vydáno 8 článků, jsem pochopil, proč byl na mě tak moc ne-milý.
A já sám pochopil, že jsem se svezl na vlně nenávisti, ačkoliv jsem chtěl právě ukázat, že nenávist nás rozděluje, hloubí příkopy. Stačí jen trocha nepochopení a troška novinářského „umu“ při oříznutí toho, co by správný novinář měl buď zveřejnit celé jako neplacené nebo celé nechat v placené verzi.
Zatímco když by pan Strakatý (novinář, který zpovídal pana Duška o filmu a nakonec je z toho poprask o rakovině) postupoval tak, jak by měl, tak by vydělal méně peněz. A nechci pana Strakatého z ničeho obviňovat, protože podle mého názoru to ještě není „manipulace“, ale trošku to tím zavání.
Proč jsem obvinil někoho z manipulace asi jen 2x ve svém životě?
Protože když někoho obviníte z manipulace, končí veškerá komunikace. Protože když daný člověk to myslí dobře, tak je paralyzován Vaším obviněním.
Zatímco ten, kdo skutečně manipuluje vědomě a schválně už ví, jak i na toto nejdrsnější obvinění reagovat, aniž by byl paralyzován. A protože už ví, že Vy jste ho prokoukl, tak bych se docela bál, co může následovat.
A hlavně: Kdybych si tohle myslel o někom, kdo si ke mně přišel pro pomoc, tak ho budu chtít osvobodit z područí manipulace, protože manipulací trpí nejvíc sám manipulant. Což samozřejmě nijak nesnižuje utrpení těch druhých.
V ideálním světě, kde souboj ideí se dělá čestně
už by toto byla manipulace. Ale protože toto není ideální svět, tak tento postup patří k novinářské práci, protože čtenost rozhoduje.
A vždy vyhraje souboj o pozornost titulek, který vybudí emoce. A nad pozitivními vždy vyhrají negativní, protože evoluce nás naprogramovala si přednostně všimnout nebezpečí.
Každý z nás se může rozhodnout, co chce
Buď více peněz za cenu, že rozděluji společnost a že svými články pomáhám negativním emocím.
Já se rozhodl, že chci radši společnost spojovat. A to i za tu cenu, že si vydělám na psaní těchto článků podstatně méně.
Př. č. 1:
Muž č.1: Tak tohle je fakt síla. Připomínáte mi pane doktore svého času populární tetu Sali. Akorát nevím, komu jste vlastně chtěl pomocí? Možná to úplně nevíte ani vy sám.
Já: Vím to velice dobře. A taky vím, že drtivá většina lidí nechce pomoct, ale už jen tím, že se aspoň pár lidí zamyslí, tak jsem spokojený. Ale děkuji, že jsem Vás poznal trochu víc.
Muž č.1:Tak to je dobře, že to víte. A jste zdvořilý. Takže přeji hezký večer.
Ze člověka, o kterém bych si pomyslel, že mě chce degradovat se najednou stal člověk, který mi poděkuje za to, že jsem zdvořilý.
Já si myslím, že moje metoda funguje. Podstatné je to, že to nedělám, protože bych měl být zdvořilý. Já jsme jen poděkoval za to, že jsem ho mohl poznat víc, protože já už vím, že cokoliv co píšeme o druhých jen tak, velmi pravděpodobně píšeme o sobě. A protože pán si asi nevšiml této mé poznámky nebo mu naopak hodně důrazně došla, tak už neměl v úmyslu do mě kopat a místo toho jsme se mohli oba rozejít s tím, že ten druhý je také člověk a milý a zdvořilý člověk.
Př. č. 2:
Muž č. 2: Dušek? To je ten darebák?
Já: Právě pro takové jako jste Vy, je určen můj článek. Ale asi jste si ho pořádně nepřečetl? Protože právě pro ty, co si o někom myslí, že je darebák, aniž by se zamysleli, je tento článek speciálně
Muž č.2: Já Vám to tedy ještě upřesním: pan Dušek je nebezpečný darebák a myslím to naprosto vážně. Je mně líto, že tomu nerozumíte ...
Já: Já rozumím tomu, že si to myslíte. A právě pro Vás je určen můj článek zejména. Ale když se chcete dál trápit tím, že si ubližujete, máte na to právo. A já nevím, jestli je pan Dušek tak daleko, že je mu to úplně jedno, ale spíš si myslím, že je to potlačená bolest a ta způsobila další bolest Vám a tak mu to chcete vrátit a takto koloběh zla pokračuje a pokračuje a .........
Muž č. 2: Kdyby každý komu někdo blízký zemřel, z bolesti vyváděl to co pan Dušek, tak je svět plný bláznů .
Já: To s Vámi plně souhlasím. Ale já vidím málo racionality a spoustu bolesti v tom, co Vy si myslíte, že je normální. A vidím, že i Vy už se chováte trošku víc racionálně, než předtím. Takže jsem rád, jestli jsem Vám aspoň trošku mohl pomoci..
Muž č. 2: Umírání je součást života a pro pozůstalé to je velká bolest, mne před 4 roky zemřela vnučka, bylo jí 22 let, bylo to hrozné a dodnes to hrozně bolí, mám ale velkou rodinu a navzájem jsme si pomohli to nejhorší překonat, nevyváděli jsme, jeden druhému jsme se snažili být oporou a nedělat to ještě horší, proto si myslím, že pan Dušek není silný člověk a zřejmě potřebuje pomoc.
Já: Upřímnou soustrast. Děkuji. To byla pravda. Sice bolestivá, ale mající v sobě možnost Vás vysvobodit z Vašeho utrpení. Přeju Vám hodně štěstí.
Muž č. 2: Děkuji.
Jak nevypadá skutečná ezoterika
nebo já nejsem skutečný ezoterik.
Muž č. 3: Vážení přátelé. Pana Duška odsuzujete a bohužel o tomto světě a jeho zákonitostech absolutně nic nevíte. Tak až si o tom něco přečtete a něco se dozvíte a pochopíte, tak potom se můžete k tomuto vyjadřovat.
Já vidím ezoteriku jako schopnost víc pochopit
svět a druhé lidi. A když už tedy si myslím, že jsem dál, tak bych se podle toho měl chovat. A muž č. 3 se chová jako člověk, který pomáhá ještě víc rozdělovat lidi na ezoteriky a protiezoteriky a jestli je to skutečně jeho cíl, tak ho dělá na jedničku. Ale bohužel to je pravým opakem, kam by správný ezoterik měl jít.
PS: A vím, že všechny tyhle články píšu pro sebe. Takže děkuji za to, že si to přečte i někdo další.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
