Publikováno 27.1.2024
Proč se nikdo nestará o dobro znásilněné dívky?
Před ministerstvem spravedlnosti se v úterý večer konal protest kvůli verdiktu v případu opakovaného znásilňování dcery družky. A tento protest je tady proto, aby se pro blaho všech znásilňovaných žen poslal pachatel do vězení.
A ze stejného důvodu, pro blaho celé rodiny, byl daný pachatel odsouzen jen k podmínce, protože bez jeho příjmu by to rodina nezvládla, jak tomu uvěřil pan soudce.
Ale zkusme se na daný případ podívat objektivně.
První pohlavní styk iniciovala ona, protože se chtěla pomstít matce.
A tady udělal daný muž první a neodpustitelnou chybu - otčím má být odolný vůči svodům své nevlastní dcery. Takže i když ho chápu (já rozumím i daleko horším pachatelům, protože většinou je za tím nedostatek lásky a přijetí od jejich rodičů), tak zákony jsou udělány tak, že okamžitě poté, kdy svodům své nevlastní dcery podlehne, je otčím v podstatě rukojmím své nevlastní dcery.
Proč je daný muž rukojmím své dcery?
Protože ona, i kdyby ho sebevíce milovala a myslela to jenom dobře, tak když se dozví, že její otec půjde za jakýkoliv styk s ní, byť dobrovolný, do vězení, tak se celý systém moci totálně změní.
Takže dokonce i kdyby to tak ona nemyslela, tak on může slyšet ve větě: „Mohu jít dnes ven?“ i nevyřčený dodatek: Nebo půjdeš do vězení. A jaký ústupek je už moc, když druhou možností je jít do vězení? Co když je celý příběh úplně opačně? Co když ona vydírala jeho? Přičemž já nevím, jak to bylo. Ale fakt, že soudce, i když mu muselo být jasné, co bude následovat, se rozhodl pro zmírnění trestu, je dost výmluvný. I když ani to nedává jasnou odpověď na otázku, jak to bylo doopravdy.
Přičemž znovu říkám, že nevlastní otec udělal strašnou chybu. Ale musí za ni pykat víc, než se rozhodl soudce? Přičemž finanční situace odsouzeného neumožňuje předpokládat, že soudce tak učinil na základě úplatku.
A pokud by tato moje hypotéza byla pravdivá, tak by matka najednou nebyla strašná matka, která nechala svou dceru napospas. Ale zase je mnoho matek, které nechají trpět své dcery, jen aby si nemusely přiznat pravdu o sobě. Podstatné je to, že já nevím, jak to bylo. Ale jsem si jistý tím, že poslání otce do vězení nikomu nepomůže, kromě toho, že na chvilku bude lépe dceři. Buď protože na chvilku pocítí spravedlnost nebo protože zase vyhraje. Stejně jako vyhrála, když se chtěla pomstít matce. A to je jediná věc, kterou víme s jistotou.
A pokud dcera říká pravdu a když otčím bude obtěžovat její sestru, tak měl jít do vězení. Ale co když už to neudělá? Jen z toho důvodu, že hned půjde natvrdo bručet. Já bych v tom případě ženu hned opustil. Protože buď jsem danou chybu udělal a pak musím jít pryč od jakýchkoliv nezletilých. Nebo jsem udělal chybu, že jsem neodolal pokušení a pak žít roky s tím, že kdykoliv se může cokoliv obrátit proti mně a já půjdu bručet jen z rozmaru mé druhé nevlastní dcery, by pro mě byl nepřijatelný risk. Ale co když on má svou ženu rád? Tak ji mám opustit, jen abych měl klid? Já bych si našel takovou práci, abych uživil jak sebe, tak svou ženu i s dětmi a abych měl na zaplacení hotelu 1xtýdně, kde bych mohl být se svou ženou, ale bez jejích dětí. Bohužel má podmínku, takže práce v cizině nepřichází v úvahu. A to ještě nemluvě o možnosti, že některé z dětí jsou i jeho, což nevím.
Podobný, ale úplně jiný příběh
Jedna moje přítelkyně měla dceru v podobném věku. A zkusila to na mě. Naštěstí to byla asi setina toho, co prožil daný muž a naštěstí u toho byla i má přítelkyně. A možná, že ani nic nezkusila, jen mě v daný okamžik přišlo její chování podivné a tak jsem raději zakázal dceři, aby byla se mnou sama bez přítomnosti matky. Prostě já budu v jednom pokoji a ona bude v druhém. A jedině, když matka bude doma, tak můžeme být všichni tři spolu. A co se nestalo? Odjel jsem a už jsem si jen pak mohl vzít své věci. Přítelkyně se se mnou rozešla. Ani nevím proč. Nikdy mi neřekla ani slovo. A jsem velmi šťastný, že se mě dcera pomstila jen takhle. Za to, že to nebylo po jejím. Protože já jsem nechtěl být její loutkou. Já jsem chtěl, aby dcera byla dcerou a my dospělí byli dospělí. A bohužel jsem se asi dceři nezdál jako dobrý partner pro její podřízenou, tedy její matku. Protože se mnou to bylo těžší, než kdyby byla sama. Protože i když jsem tehdy neuměl být mužem, to jsme se naučil až později, ani tehdy jsem nechtěl být na dvacátém místě, kam jsem asi patřil podle mínění dcery. Když členů rodiny byli jen tři. A pak beze mě už zase jen dvě.
Děti mají být dětmi
Žena má své dceři říct: Ty mě nemusíš zastupovat. Tohle je můj muž a ty jsi jediná žena, kterou nikdy nesmí mít. A v ideálním případě by to celé řekl ten muž. Všechny mé dcery jsou jediné ženy, které nikdy nesmím mít jako ženy. Protože to jsou dcery. A tvoje matka je má žena a ty ji nikdy nemůžeš nahradit. Protože pak bys platila celý svůj život za mé chvilkové uspokojení. A já, protože tě mám rád jako svoji dceru, tak mi je přednější tvůj život. A dcera by se mohla vrátit do dcery a nemusela by nahrazovat nedostupnost její matky.
Ale to by si žena musela věřit. Že svůj život zvládne i bez muže. Takže by nemusela platit za přízeň muže svou dcerou.
Takže má být muž odsouzen?
Jasně, že má. Ale tak, aby to mělo smysl. Takže já bych udělal vězení jen pro muže jako je on. Nemusely by tam být mříže. Ti muži by museli pracovat. A třeba 75% výdělku by ten muž posílal své družce. Aby ona ten čas a peníze využila k tomu zjistit, že není závislá na svém muži.
Ale je to utopická představa. Protože by to znamenalo také pracovat na ženině sebevědomí. Aby už příští její muž neměl pocit, že si může dovolit vše. Ale také na sebevědomí pachatele. Protože kdyby to byl aspoň trochu muž, našel by si milenku. A podváděl by svou ženu a ona by za to byla ráda, protože základní problém v jejich vztahu byl ten, že mu jedna žena, která nikdy nebyla plně jeho, nestačila. Protože jeho žena se mu neoddala. A neoddala se mu, protože on neměl na takovou ženu. A místo ženy si našel dítě, které ještě ke všemu pak musel nutit, aby mu byla po vůli. Ale už samotný fakt, že dítě ho přitahuje, svědčí o tom, že i on sám se cítí jako dítě.
Zatímco dospělý muž se nemusí nutit do odmítnutí své dcery, byť nevlastní. Stejně jako je pro mě přitažlivá králičice jako sexuální partnerka, tak stejně nepřitažlivé má být každé dítě do věku 15 let (jak říká zákon), ať už je mé vlastní nebo cizí, ať už má prsa nebo ještě ne.
Takže soud rozhodl, jestli má být muž odsouzen za to,
že on nedostal jako dítě lásku od svých rodičů. Tak je to doopravdy. Ale řešení není v tom každého omlouvat. Takže jestli ten muž vydíral svou nevlastní dceru, ať jde bručet. Ale jestli to tak není….
Řešení.
Spočívá v tom si to vše uzdravit. Ale protože soud o této možnosti neví, tak má na výběr. Buď potrestá pachatele neúměrně hodně, ale soudce bude z obliga, protože za práva odsouzeného se nikdo nebude bít.
Nebo úměrně dle mínění obžaloby.
Ale soudce se rozhodl víc vidět utrpení pachatele, než jen utrpení druhého pachatele. Nebo se totéž dá říct jinak: Rozhodl se vidět i utrpení jedné oběti a neviděl jen utrpení druhé oběti, jak přikazuje ulice.
A tak máme možnost si vybrat ze dvou zel. A protože pachatel asi nevyhledá léčbu, tak je rozumné ho poslat za mříže na doživotí. Sice je to nespravedlivé, ale je to jediná jistota, když chceme ochránit další dítě, před jeho „zájmem.“
Ale ženu neochráníme před tím, aby i její budoucí dítě bylo „zájmem“ někoho dalšího mentálně ve věku 14 let, který si našel tuto ženu, aby od ní nedostal to, co potřebuje a hledal si to jinde. A tato žena bude věřit, že muži jsou prasáci, aniž by se podívala na to, že stejný vzorec má i její matka. A to je jedna polovina problému, za který ale pyká muž vězením a svým životem, žena svým životem a jejich děti podle svého pohlaví stejně jako jejich rodiče.
Dodatek od mé ženy.
Byla pěstounkou pro 5letou holčičku. A musela návštěvám říkat, aby si dali na ni pozor, protože „ona si uměla sednout na klín tak, že to ve zdravém muži muselo něco vybudit.“ Tak když si takové „dítě“ najde „takového pachatele“, tak je na problém zaděláno. Ale protože její tehdejší muž byl dospělý a ona neměla negativní vztah k sexu, tak ani jednoho nenapadlo, že by ji měla holčička zastupovat v dělání věcí, které si chtěli nechat jen pro sebe. A tak holčička viděla příklad toho, že nemusí „maminku“ zastupovat.
Řešení.
Jediné skutečné řešení, které přinese klid všem zúčastněným, je přijmout svůj díl viny a uzdravit si ho.
Pachatel musí přijmout vinu za to, že neodolal. A pokud vydíral dceru, tak si musí uzdravit i to, proč si tak moc nevěří, že by mohl získat ženu bez nátlaku. A to, co v něm ho pudí k tomu, aby své dceři neodolal. Což každá dcera potřebuje vidět. Že je zcela bez šance získat tátu jako partnera. A pak může být naplno dcerou.
Dcera musí uvidět svou snahu se pomstít matce a uzdravit si všechny své nenávisti, pravděpodobně vůči více lidem.
A matka musí uvidět svůj díl viny a uzdravit si část v sobě, která nechce plně svého muže. A pak se buď může naplno rozvést nebo naplno být jeho ženou. V obou případech budou její děti před jejím mužem v bezpečí.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
