Publikováno 16.4.2024
Sebeláska nebo sobectví? Kde je hranice?
Můžete si přečíst hodně definicí v mnoha různých knihách. Zatímco bigotní věřící odmítají obojí, protože „máme mít rádi jen boha“, tak psychologické knihy téměř bez výjimky sebelásku oceňují. A jen málokteré se zastávají i sobectví. Protože psychologové věří jen současné vědě a tak popírají i skutečnosti, pro které už i teď jsou důkazy. A tudíž pro ně je nemožné najít pravdu i jinde. Naštěstí dnes už epigenetika je součástí vědy, zatímco před 30 lety to byla pavěda. Stejně jako fyzici před 120 lety věřili, že už všechno vědí a kdo říkal něco jiného, byl pavědec. V podstatě dějiny vědy jsou dějinami toho, co všechno bylo pavědou a dnes už je to součástí vědy.
Naopak ezoterické knihy vždy sobectví považují za špatné a až poslední roky se stává sebeláska až modlou. Přičemž před 30 lety i sebeláska nebyla vždy jen pozitivní.
A když se Vám stane, že vidíte takový rozptyl názorů, tak se buď přikloníte k jednomu názoru a zamrznete tam. Nebo začnete přemýšlet nad tím, jak je to doopravdy.
Hranici mezi sebeláskou a sobectvím určují ti druzí
Takže když se jim nelíbí, jak se staráte o sebe, tak to označí za sobectví. A když se jim to líbí, tak je to krásný příklad sebelásky. A když si toho začnete všímat, tak Vám dojde, že ten rozdíl je v nich. A pak si ještě všimnete další věci: Čím víc vás má ten dotyčný raději, tím spíš vidí sebelásku. Zatímco čím méně vás má rád, tím spíš je to hnusné a odporné sobectví.
A když máte štěstí, tak po nějaké době zjistíte, že je tam ještě druhá proměnná. Člověk vás může mít hodně rád, ale když nemá rád sebe, tak spíš má tendenci vidět vše jako sobectví. A na druhé straně jsou lidé, kteří se mají skutečně rádi. A ti nejen, že vidí totéž jako sebelásku. Ale oni jaksi vás ani neumí mít neradi. Protože skutečná láska k sobě se pozná podle lásky k druhým.
A tak lidé, kteří se nemají rádi, spíš kamarádí se sobě rovnými. A když tito lidé něco chtějí pro sebe, tak jsou často označeni za sobce. Protože kdo nejvíc vidí sobce v druhých? Přece sobec. Protože když budete chtít dělat něco pro sebe, nejvíc se to nebude líbit tomu, pro koho jste to dělali dosud.
Člověk, který se nemá rád = sobec
A je jedno, jestli je daný sobec miliardář. Protože on sice má miliardy, ale nikdy v životě si jich neuměl užít. A tak chce stále víc a čím víc má, tím méně má ve své mysli. A tak chce pořád víc. A má pořád míň, i když objektivně je třeba 5. nejbohatší Čech.
Zatímco člověk, který se má rád, už víc nepotřebuje. A peníze mu slouží. Zatímco sobec slouží svým penězům.
A tak bohatý sobec založí hnutí. Kterému slouží všichni chudí sobci. A bohatý sobec chudým sobcům přidá na důchody. A chudí sobci si ho váží a nedají na něho dopustit. Ačkoliv každý ne-sobec vidí, že důchodci nejvíc odnesli jeho vládu. Protože z mrtvých na covid bylo nejvíc důchodců.
A když bohatý sobec zavelí k revoluci, tak chudí sobci za něho budou umírat. Nebo půjdou do vězení. A budou doufat, že až bohatý sobec vyhraje volby, tak omilostní všechny ty, co v jeho jménu šli udělat převrat do Kapitolu. Ale běda, když mu někdo nabídne něco za to, že zradí ty, co za něho bojovali. To to pak udělá bez mrknutí oka.
Sobec chce všechno pro sebe. A drobty a všechno zlé rozdá druhým. Člověk, který miluje sebe, chce rovnováhu. Která není rovnostářstvím. Ale rovnováhu mezi tím, co patří mě a co patří druhým. Zatímco sobec je ten, kdo nikdy nemá dost a kdo těm druhým závidí.
Takže když rozhoduje sobec,
tak to, co dělá on je vždy sebeláska. Ale když totéž dělají druzí, tak je to sobectví.
Ale když pomáháte druhým lidem i sobě víc, než 20 let a všemu chcete rozumět, tak zjistíte ještě něco závažnějšího.
Sebeláska je zdravé sobectví
Takže kdo odmítá sobectví, ten automaticky odmítá i sebelásku. A nejhorší na tom, že většinou ten samý člověk sebelásku hodně chce. A přitom dělá vše pro to, aby jí nikdy nemohl dosáhnout.
Protože když máte nemocný prst, taky si ho kvůli tomu neuříznete. Naopak mu dáte péči a čas, aby se mohl uzdravit a stát se zdravým prstem.
A je jen náš problém, že nevidíme obdobnou souvislost mezi zdravou sebeláskou a nezdravou, kterou ale nazýváme sobectvím.
Proč to nevidíme?
Protože jsme zapomněli rozlišovat, co jsme my a co se za nás jen vydává. A tak sobci bojují za to, co nejsou oni. A díky tomu čím víc mají, tím méně je to jejich. Zatímco ti, co se mají rádi, to chtějí pro sebe. A tudíž jim stačí málo a mají všechno podstatné.
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
