Publikováno 9.4.2024
Ustupovat zlu se nevyplácí
K tomuto článku mě inspiroval komentář: “Tady je vidět, o co vlastně jde alianci za každou cenu mít základnu na ukrajině, klidně zahodí půlku ukrajiny přes palubu, hlavně že oni dosáhnou svého“.
Pán si ani nevšiml, že reaguje na vtip, který říkal, že Putinovi stačí počkat na vítězství Donalda Trumpa a pak bude mít Ukrajinu celou. A na protikomentář, který říká fakta, která známe my Češi nejlépe, odpověděl další muž takto: “Každá strana to vidí ze svého úhlu pohledu, ruského či amerického, podle nich užší spolupráce nepřipadá v úvahu,jsou to rozdílné světy. Rus by si nikdy nepustil USA do kožichu (surovinové bohatství) viz Jižní Amerika, plno zemí je vyhnalo/znárodnilo fabriky. Nedopustí, aby měl na hranicích NATO. Američanům by se Rus na jejich hranicích také nezamlouval, na to nemusím pohlížet ruskýma očima, nebo z pohledu malého státečku.“
A pán, ačkoliv píše česky, vůbec nepřipustí, že na světě existují i jiné pohledy na svět, než je ruský a americký podle ruského. Jeho ani nenapadne, že by měl jako Čech vidět zejména český pohled na svět a díky němu prosazovat české potřeby. A zatímco USA klidně strpí, aby v zemích NATO bujel antiamerikanismus (Maďarsko, Slovensko na vládní úrovni, v ČR zatím jen jako hlas silné opozice), myslíte si, že by Putin snesl podobně protiruského premiéra nebo prezidenta?
Víte, že pan Zelenskij byl původně hodně proruský? On totiž chtěl mír. A chtěl se s Ruskem dohodnout. Však také jeho rodná řeč je ruština. Např. V srpnu 2014 se dostal do střetu s ukrajinským ministerstvem kultury, když kritizoval zákaz vystupování ruských umělců na ukrajinské půdě.
V případě svého zvolení měl v úmyslu snažit se ukončit probíhající konflikt v Donbasu jednáním s Ruskem a nevylučoval ani uspořádání referenda o této záležitosti.
Na rozdíl od dalších dvou favorizovaných kandidátů – Petra Porošenka a Julie Tymošenkové – zastával ve volební kampani vůči ruskojazyčné menšině na Ukrajině vstřícnější postoj.
Co se změnilo?
Ukázalo se, že čím víc prstů Ukrajina dá Rusku, tím víc jich Rusko chce. A tak se postupně stal z pana Zelenského mírotvůrce ten, kdo musel volit válku. Protože druhá možnost byla odejít do exilu poté, co Rusko věrolomně Ukrajinu napadlo. Protože naštěstí pan Zelenskij včas uviděl v praxi rčení našich předků: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ Stejně jako „podej čertu prst a vezme si celou ruku“.
Už i Emmanuel Macron vidí realitu
A konečně po dvou letech horečného telefonování si s Putinem konečně našel odvahu a uviděl realitu a nechal se vyfotit jako boxer. A hlavně je ochoten začít vyjednávat o tom, že bychom snad Ukrajině pomohli i svými vojáky.
Představte si to v reálu: Vás někdo napadne. A Vy prosíte všechny kolem, aby Vám pomohli. A oni se jen dívají, přijedou policisté a dívají se na ten zápas s tím, že Vám nesmí pomoct moc, aby se agresor snad moc nerozčílil. A nakonec po dlouhém doprošování Vám poskytnou nůž (HIMARS, tanky), ale odmítnou Vám dát nůž, kterým toho druhého můžete uděřit na zranitelném místě (střely TAURUS doteď, předtím vše, co mohlo Ukrajině pomoct zachránit ukrajinské životy). A agresor pořád všem okolo vyhrožuje: Jestli mu někdo pomůže, já na něj pošlu jaderné zbraně. A tak se pořád díváme a máme na rukou ukrajinskou krev. Protože už dávno jsme mu mohli pomoci, aby ten napadený mohl toho agresora vyhnat ze svého území.
A to minimum, které pro Ukrajinu děláme, z toho děláme kdoví co. A proč? Protože se bojíme jít do boje. Protože se bojíme toho, že naši chcimírové z nás udělají chciválky. A protože věříme panu Putinovi, že chce zemřít o 20 minut později, než my všichni ostatní. A nevidíme, že pan Putin je zbabělec, který když uvidí naší sílu, tak uteče. Škoda, že ji neuviděl v r. 2021. Ale ona tehdy nebyla.
Ale když potkáte lva, musíte bojovat jako lev
Protože jinak nepřežijete. Dávám jako příklad cvičení, kterým si prošel každý, kdo chtěl umět pracovat s vnitřními částmi. A tak byl jeden účastník, který potkal v druhém jeho živočišnost. A tato vnitřní část řvala. Ne proto, že by ho chtěla sežrat. Ale protože lev umí jen jednu řeč.
A jeho doprovázející na něj mluvil jemně, jako kdyby mluvil s rozumným slušně vychovaným člověkem. A lev byl pořád víc a víc rozzuřený. Protože s ním se mluvilo řečí, které on nerozuměl. A když to viděla žena, která je to všechny učila, tak to musela vzít do svých rukou. A prostě zařvala. Jako lev. A lev to uslyšel a najednou bylo po vzteku. A takto si dva lvi „popovídali“ a pak se mohli rozejít s pocitem, že ten druhý mě slyší.
A podobně musíme reagovat na pana Putina. Protože on je chciválek. A musí dostat zpátky vzkaz, že toto je teritorium, které není jeho. A válka okamžitě skončí. A bude mír.
Zatímco když to uděláme podle našich chcimírů, tak se můžeme těšit, že válka nebude jen na Ukrajině. Protože každý agresor se zastaví až v okamžiku, kdy mu je jasné, že se i jemu vyplatí mír víc, než válka. Zatímco zatím se pořád panu Putinovi vyplatí válka mnohonásobně víc, než mír, i kdyby mu hned celá Ukrajina byla přidělena.
O tom, že mám pravdu, říká i teorie her. To je striktně vědecký přístup, který se pokouší do vědy převést i válku. A nejjistější možností, jak co nejvíce získat nebo aspoň co nejméně ztratit je strategie:
V prvním kroku udělat vstřícný krok
A pak vždy opakovat krok protivníka. A my, kteří se pyšníme, že jsme společnost založená na vědě, tak ani toto nevíme a pořád se snažíme uchlácholit pana Putina. A i všechny jeho loutky. A dopadneme jako vždy: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“
Naši předkové to věděli. Naši vědci to vědí. Když se zamyslíme, tak selský rozum nám říká totéž.
Ale my chceme pořád mír. A tak připravujeme válku i u nás. Teď už naši bratia Slováci podlehli a my pořád věříme, že demokracie všechno zachrání. Ale demokracie selže vždy, když selžou demokrati. Viděli jsme to v roce 1932, kdy Hitler demokraticky zvítězil. A pak už demokracie nebyla dovolena. Viděli jsme to v roce 1946, kdy v nedemokratických volbách (protože jste mohli volit jen ze stran Národní fronty) zvítězili komunisté. A pak už byly jen hry na demokracii. Až v roce 1989 jsme to změnili. Chceme návrat zpět?
Děláme pro to všechno
A můžeme se jen modlit, aby u nás zvítězil Babiš a ne další Hitler nebo Gottwald. I když kdoví, jak se budou naši potomci učit o dnešní době za 100 let. Třeba se ukáže, že někdo významný nebo nevýznamný využije naši slabost a zařadí se do učebnic jako další Stalin. Ale ve skutečnosti máme každý z nás možnost 1. jít za Hitlerem, 2. ustoupit mu nebo 3. s ním bojovat. Jména se mění, ale princip je stále stejný. Chcete dát čertu prst a doufat, že tisíciletá zkušenost se nepotvrdí? Nebo chcete našim čertům říct: A dost.
I na vaše (klidně anonymní) dotazy ohledně zdraví a vztahů se těším na https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
