Aktivita je důležitá
Když jsem si četl diskusi k “obhajobě“ pana dr. Hnízdila, bylo mi smutno. Takovou diskusí bych nebyl překvapen na nenávistném fóru nebo diskusi o politice. Ale od vědců?
Je tam někdo, kdo je prý vědec a v podstatě říká, že většina nemocí se nedá vůbec ovlivnit stylem života, prostě je to jako loterie a někdo rakovinu dostane a jiný ne. Používá k tomu věty, které se zdají být vědecké, ale ve skutečnosti vybírá pár diagnóz, u kterých (dle současného stavu poznání vědy) není vůbec žádný nebo žádný významný ovlivnitelný rizikový faktor k tomu, aby tvrdil, že to tak je pro všechny diagnózy. A jak je zvykem, právě ten, který manipuluje, obviňuje protistranu z manipulace.
Na něj reagovala podle mého názoru hodně pokorně (jsem na to hodně citlivý, takže když ženu pochválím za její pokoru, hodně to znamená) žena, která učí zdravotní sestry. Nepovyšovala se. Jen se ptala, ale odmítala přijmout jiný názor bez rozumných argumentů. A dnes jsou všechny její komentáře vymazány, přitom ona byla dle mě „skoro až svatá“, jak pokorně reagovala na jeho styl psaní. Vůbec nechápu, proč její příspěvky byly vymazány, jediný důvod, který mě napadá, že když je vidět konstrast jejích a jeho příspěvků, je jasně vidět, kdo manipuluje. Takto už to není zřetelné a protože je slyšet jen jeho názor (a jisté nenávistné ženy) a ne na co reaguje, asi většina nyní už bude souhlasit s ním. (Aniž by se dotyčná dáma mohla bránit).
Dosud jsem si myslel, že vědec = člověk, který umí myslet a hledá pravdu. Já být na jeho místě, tak bych proti vymázání jejích příspěvků protestoval. Stále doufám, že takových je většina, ale uvědomil jsem si, že jsou i jiní vědci.
Většina lidí (a část z nich jsou vědci) se tam v podstatě snaží umlčet ty, co chtějí něco dělat pro své zdraví.
Chci zdůraznit, že není pravda, že nezáleží na mém životním stylu. Na druhou stranu je pravdou, že jsou lidé, kteří žijí zdravě a rakovinu dostanou a jiní, kteří žijí nezdravě a dožijí se sta let.
To ale není důvod, proč se na všechno vykašlat. Spíš bychom se měli zamyslet, že asi ono zdravě a ono nezdravě možná nemáme nadefinováno úplně dobře.
Znám lidi, kteří žijí strašně „zdravě“ a spíše jsou to blázni. Takže prosím nedívejte se na lidi, kteří jsou posedlí zdravím. Tihle lidé se možná stravují zdravě, ale dělají to ze strachu a ten strach je škodlivější, než občas „zhřešit“.
Já osobně považuji za důležitější psychohygienu, tedy to, jak se starám o sebe, jaký vztah mám k sobě a zda si průběžně uzdravuji své strachy. Strachy jsou podle mého ten největší jed, jaký na naše tělo působí, navíc neustále.
Proč je důležité něco dělat
Když uvěříme pseudoodborníkům, že nemoci jsou jako loterie a nemůžeme udělat nic jiného, než se vložit do rukou lékařů, berou nám víc, než tuší.
Nedávno jsem napsal článek, který mohl poškodit mou práci. Kdyby ho četl nějaký nenávistný „sluníčkář“, který by ho nepochopil (pro ty, co se chtějí hádat: Tedy by musely být splněny 3 podmínky, musel by to být sluníčkář, musel by být nenávistný a nepochopil by ho), mohl by si myslet, že jsem rasista. Napsal jsem ho mimo jiné proto, že na kurzu jsem byl napaden, že nesmím říkat něco, co jedné paní připomnělo rasismus, ale bylo to jen pojmenování faktu, že porodnost naší populace je úplně jiná, než porodnost jiných populací.
Žil jsem ve světě, který znemožňuje napsat jiný názor (protože je to politicky nekoektní). A skutečně jsem se bál. Nebál jsem se, že mě někdo zabije nebo uvězní, ale bál jsem se, že značná část lidí odmítne všechny mé názory, protože si mě zařadí do škatulky, kde podle nich slušní lidé nejsou.
Hodně jsem se bál, ale nakonec jsem se rozhodl ho zveřejnit. A víte, co se stalo? Nic. Žádná negativní reakce. Ale kromě toho se stalo něco důležitějšího: Mě se ulevilo. Já si uvědomil, že žiju ve svobodném státě, kde mohu říkat svůj názor a kde politická korektnost se používá jen k vyvolání strachu, nic víc.
Ulevilo by se mi, i kdyby se mi odhlásila polovina čtenářů. Bylo by mi to líto, ale tohle se už se párkrát stalo. Už jsem několikát napsal něco, co část lidí odmítá slyšet (třeba že bychom neměli chtít rovnoprávný, ale plnoprávný vztah nebo že muži a ženy jsou jiní). A část lidí odešlo. Ale odešli jen ti, co odmítali slyšet.
Jen díky tomu, že jsem riskoval, jsem tam, kde jsem. Naštěstí už nejsme v dobách Galileových a můžeme svou pravdu říkat.
Souvislost
Stejně jako mě se ulevilo, když jsem něco udělal a ta úleva byla v podstatě nezávislá od výsledku (udála se ihned, jak jsem to zveřejnil, ne až podle reakce lidí), tak i vážně nemocným se uleví, když přestanou být diagnóza a stanou se člověkem, který něco aktivně dělá pro své zdraví. (Neslibuji zázrak, neříkám, že se uzdravíte. Říkám, že se Vám uleví a že budete mít víc sil. A jestli je ještě šance a uděláte to správné, tak se možná stane i zázrak. Zatímco když zůstanete dignóza, zázrak se s jistotou nestane).
Tedy i když uděláte něco, co ve skutečnosti nemá žádný význam, ono to má význam už jen proto, že to AKTIVNĚ děláte.
Jestli se rozhodnete, že se uzdravíte a abyste se uzdravili, tak na své zahradě vykopete jámu (něco, co s uzdravením nemá žádnou souvislost), tak když tu jámu vykopete, přiblížíte se ke svému zdraví, protože jste začali něco dělat. (Samozřejmě to neplatí pro člověka, který kvůli kopání jámy zrušil skutečnou léčbu. A samozřejmě to neplatí pro člověka natolik oslabeného, že by ho kopání jámy zabilo nebo skoro zabilo).
Tedy pokud půjdete k léčitelovi, k dr. Hnízdilovi nebo kamkoliv jinam, kde současná věda říká, že to nemá žádný význam, tak Vám to pomůže dokonce, i kdyby měli Sysifové pravdu (nemají ji, ale tady chci demonstrovat, že by ji neměli, i kdyby ji měli). (Samozřejmě opět to neplatí, když kvůli tomu odmítnete klasickou léčbu).
Druhý mechanismus, který se naše věda a zdravotnictví snaží omezit a přitom by spíše měla zkoumat, jak ho posílit, aby mohl pomoci ještě víc lidem, je placebo efekt.
U banálních onemocnění je až 33% lidí vyléčeno neúčinným lékem, jen svou vírou, že ten lék funguje. Proto je tak těžké odlišit a trvá to roky, jestli je nový lék účinný nebo ne.
Uvědomte si, že máte 33% šanci být zdraví v podstatě zadarmo a vyhnout se nežádoucím účinkům léků. A věda to nejen nezkoumá, ona nutí lidi, aby se toho vzdali.
U rakoviny samozřejmě bude mít placebo nižší efekt. Ale představte si, že umíráte a můžete ke své šanci přežít přidat pár promile nebo procent. Nestojí to za to? A chovají se lékaři, vědci a Sysifové skutečně racionálně, když všem lidem berou obě tyto šance? (To ani nemluvím o tom, že většina lidí, které Sysifos zesměšňuje, pomáhají i doopravdy, ne jen pomocí placebo efektu a efektu probuzení).
Třetí mechanismus, který nemůže nikdo popřít, je pozornost. Většina alternativců dává lidem pozornost. A to už je velmi zajímavé, protože dle psychologie mnozí lidé jsou nemocní, aby přilákali pozornost svého okolí.
Říká se tomu sekundární zisk z nemoci. Zde opět Sysifovci ignorují poznatky vědy, používají blátivé myšlení k zesměšnění oponentů a matou veřejnost.
Neodmítej staré známé pro nové
Pokud jste vážně nemocný, určitě neodmítejte pomoc klasické medicíny. Ale současně neodmítejte, že své zdraví máte (alespoň trošku) ve svých rukou.
Najděte si někoho, kdo má výsledky, bez ohledu na to, jestli se to někomu jinému zdá vědecké nebo pavědecké.
Ze života pana doktora Semmelweise: „Kolegové se mu nejen vysmívali, někteří ho přímo pronásledovali a skupina lékařů dokonce zařídila, aby mu již nebyl na klinice prodloužen pobyt.“
A to jen proto, že zjistil, že může zachránit většinu žen, které umíraly po porodu na horečku omladnic, když si porodník umyje ruce poté, co pitval mrtvoly. Ale jím navrhovaná asepse a antisepse se stala součástí vědou uznané pravdy až více, než 30 let poté, kdy je přesvědčivě prokázal. Jen proto, že pro lékaře bylo obtížné připustit, že oni ty ženy v podstatě zabili.
A kdyby neprokázal dr. Pasteur existenci mikrobů, možná ještě dnes by rodičky umíraly ve velkém, protože k uznání Semmelweisova objevu došlo jen proto, že po Pasteurově objevu se změnilo paradigma vědy a najednou bylo zcela jasné, že Semmelweis měl pravdu (stejně jako předtím bylo zcela jasné, že ji nemá).
Myslím, že v tomto článku jsem nade vši pochybnost a s použitím poznatků vědy prokázal, že odmítat alternativní medicínu nemocnému škodí (samozřejmě jen za předpokladu, že kvůli alternativní medicíně neodmítne klasickou medicínu a za předpokladu, že postup alternativní medicíny není pro jeho zdraví škodlivý) dokonce i tehdy, kdyby alternativci pomáhaly jen výše zmíněnými 3 mechanismy, které jsou již nade vši pochybnost vědecky prokázány.
Navíc Sysifos odmítá přijmout fakt, že např. akupunktura je již jednoznačně vědecky potvrzená, tedy se snaží nemocným odebrat metodu, která prokazatelně působí i jinak, než těmi třemi nezpochybnitelnými účinky.
Další metody nejsou obvykle podrobeny vědeckému výzkumu, „protože je jasné, že nemohou fungovat“. A je to jen a pouze změna paradigmatu, která umožní, aby tyto metody byly nestranně prozkoumány. Nebo tlak ze strany pacientů.
U Semmelweise je neuvěřitelné, že dva ústavy sídlily pod jednou střechou a všechny rodičky si přály ten, kde se méně umírá. I přesto „profesor Klein, ředitel kliniky, bral hromadné umírání matek jako samozřejmost. „Proti tomu se nic nedá dělat" „
Tady vidíme, co se stalo již tisíckrát v historii vědy. Ti nahoře netuší vůbec nic a pacienti hlasují svýma nohama.
Pokud ještě odmítáte alternativní medicínu jako celek a myslíte si, že se chováte racionálně, tak pravý opak je pravdou. Když někdo platí peníze za něco, co by jinde dostal zadarmo, je to důkaz, že to NĚCO přináší. Jediné racionální chování je hledat, co to NĚCO je. Možná je to jen pozornost.
Pak bychom měli změnit celé zdravotnictví, protože něco velmi důležitého nám odmítá dávat. A my musíme hledat šarlatány, aby nám to dali a přitom racionální by bylo, aby nám to dali lékaři a sestry.
Nebo je to něco podstatnějšího a pak by lékaři měli měli aktivně pacienty posílat tam, kde jim přidají pár procent k šanci, že přežijí. Současné chování některých lékařů a bohužel celého spolku Sysifos připomíná situaci, kdy přijdete do hospody a můžete si dát buď jen jídlo nebo jen pití. (Podotýkám, že jsem lékař a nikdy jsem s žádným lékařem po odchodu z medicíny neměl problém. Chodí ke mně naopak nadprůměrné procento lékařů. Jen bohužel u většiny z nich je ještě stále vidět, že to je něco, k čemu se nesmí před ostatními lékaři přiznat. Jinými slovy chyba není u doktorů, chyba je v klimatu, které zakazuje o tom mluvit. A když se o tom nemluví, tak to vypadá, jako by všichni doktoři byli proti alternativě.)
Nejhorší na tom je, že většina společnosti uvěřila, že tohle zcela iracionální chování je vrchol racionality.
V příštím článku si popovídáme,jak je to s racionalitou alternativní medicíny u nesmrtelných nemocí.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
