Publikováno 13.1.2024
A co když celý náš život je takovým dlouhým snem?
Určitě znáte ten pocit těsně po probuzení, kdy jste ještě v moci svého snu. A připadá Vám úplně jasné, že jste žena, protože jste žena od vždy. A necítíte sice své pohlavní orgány, ale několik sekund Vám vůbec nepřijde podezřelé, že ve skutečnosti jste tady muž.
A pak Vám to najednou dojde. A najednou je jasně vidět rozdíl mezi snem, kde bylo možné cokoliv a mezi reálným životem, kde jsem muž, je mi 55 let, neumím lítat atd. A kde dnešek navazuje na včerejšek. Takže jestli jsem včera někoho zabil, tak dnes půjdu do vězení.
Zatímco ve snu ty sny na sebe nenavazují. Takže v jednom snu mohu být žena, zatímco za 3 sekundy později jsem třeba zvíře. Sice jsem to nikdy nezažil, ale teoreticky je to možné. Protože délka snu, subjektivně vnímaného jako hodiny a dny a třeba i roky, je jen několik sekund.
A když večer usínáte s myšlenkou, co si chcete vyřešit
Tak se v průběhu noci můžete posunout a můžete najednou vědět, jak to udělat. Já to zažívám, ale teď když vím, jak to mám udělat, tak je to daleko častější, než předtím.
A tak si říkám, co když celý náš život je takový sen. Ve kterém se dozvídáme věci pro své další bytí.
A jenom náhoda, totiž moje nemoc v mých 20 letech, způsobila že jsem se začal zabývat těmito věcmi a tudíž dnes neříkám nějakému dalšímu Martinu Danielovi, že je to nesmysl, co říká.
A díky této náhodě a štěstí (ano, nemoc může být štěstí) teď vidím a chápu oba pohledy. Chápu všechny ty, co se mnou nesouhlasí, co ve mně vidí psychošmejda, protože v jejich světě je nemožné to, co já běžně zažívám. A nejlepší způsob, jak vyřešit tento rozpor je označit toho druhého za psychošmejda, za blázna nebo za člověka, kterému jde o peníze. A nezlobím se na ně. Je mi jich líto, protože tím popisují nejvíc sami sebe.
A pak dává smysl, proč já cítím, že teď už žiju svůj druhý život v tomto těle
Protože úkol, který jsem si asi dal, byl splněn do mých 45-48 let. A od té doby žiju další život. Sice bych rád žil, ale jsem smířen s tím, že jednou umřu.
Zatímco lidé, kteří se ve svém životě nikam neposunuli, tak se musí bát smrti. A jejich problémy budou mít na svých bedrech jejich děti. Protože oni nevěří, že to může být jinak.
A jestli mám pravdu, tak je čeká po smrti hodně nepříjemné probuzení. A jestli nemám? Tak to nevadí, já jsem spokojený se svým životem. A pak mě zajímá, jak to bude pokračovat. Protože já už nevěřím, že smrt je konec. Už nemohu věřit v to, čemu věří většina. Ale možná se pletu.
Přihlásit na kurz se můžete tady.
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
