Ďábel - je skutečný?

Ďábel

       Byl jsem na přednášce jedné paní, která odmítá pozitivní myšlení a většinu ezoteriky, protože je od ďábla. Podle ní je jediné správné, vše vložit do rukou Ježíše a nic neovlivňovat a nic nedělat, jen se modlit.
       Na začátek musím podotknout, že pozitivní myšlení také kritizuji a to zejména proto, že na začátku něco přináší, ale pak nám (nebo spíše těm kolem nás) víc bere. Takže vlastně mám velmi podobné výhrady vůči pozitivnímu myšlení jako paní přednášející.
       Paní nejvíc mluvila o reiki. Tu jsem nikdy nepodstoupil, nějak jsem cítil, že to není pro mě to pravé. Paní říkala, že reiki nepochází ze zdroje, zatímco to boží ze zdroje je. Tady je úžasné mít vždy víc zdrojů. V novinařině platí, že každá zpráva má být potvrzena z víc nezávislých zdrojů.
       Pamatuji si, když jsem byl u svého asi třetího nebo čtvrtého učitele konstelací. Udělal něco, co se nesmí. (Podle těch předchozích učitelů). A ono to přesto fungovalo. Právě včera jsem díky tomu mohl uklidnit jednu paní, která si neuměla vybrat. Necítila dost. Tak jsem ji uklidnil, že to nevadí, že to funguje, i když si vybere dle myšlenek. A konstelace jí hodně pomohla.
       Je zajímavé, že zastánci reiki ví, že existují reikaři, kteří nečerpají ze zdroje, ale to znamená že to není reiki. Znamená to, že to daný reikař dělá špatně. Má se napojit na zdroj. A věřím tomu, že existují reikaři, kteří na svých přednáškách říkají, že zatímco reiki se napojuje na zdroj, mnozí křesťané nikoliv.
       V jedné moudré knize je napsáno, že podle ovoce poznáme je. Tak se ptám: Podle ovoce, na jaký zdroj byla napojena inkvizice? Na Boha nebo na ďábla? Na jaký zdroj byla napojena církev, když upalovala velmistra řádu templářů? (Protože francouzský král jim moc dlužil a nejlepší způsob, jak vyřešit dluh, když je Vám jedno, jak to uděláte, je zabít věřitele - Skutečně sloužila církev Bohu nebo ďáblu?) Na jaký zdroj byli napojeni křižáci, když šli do Čech na křížovou výpravu proti husitům? Na jaký zdroj byla napojena katolická církev, když pálila protestantské knihy? Na jaký zdroj byl napojen kostnický koncil, když upaloval Mistra Jana z Husi? Na jaký zdroj jsou napojeni církevní hodnostáři, kteří chrání pedofilní kněze před trestem?
       Obávám se, že každý soudný člověk musí přitakat, že upalovat věřitele a ty, kteří mají peníze (tak to fungovalo často při honu na čarodějnice) není od Boha. Ale když se takto nechala svést církev mnohokrát, kde máme jistotu, že současné tažení dané paní proti reiki je od Boha? A hlavně kde máme jistotu, že církev je ještě od Boha? Já být ďáblem, první co udělám, představím se jako Bůh a navedu lidi, aby vedli války proti těm, kteří věří v jiného Boha. (Skutečně věříte, že skutečný Bůh potřebuje, abychom nevěřili v jiného Boha? A pokud je pro něj důležitější 1. přikázání, než Nepokradeš a Nezabiješ, nemá trochu převrácené hodnoty? Možná si říkáte, že jsou pro něj všchny stejně důležité. Ale kdyby Nezabiješ bylo první přikázání a Nebudeš míti jiného boha až šesté, možná by bylo obtížnější vést války ve jménu Boha).
       Cui bono? Komu to slouží? Komu to slouží, když věřící nesmí ani pomyslet na to, že Bůh té druhé strany je možná taky Bůh?
       Naopak být Bohem, budu mít rád každého. Která frakce pak zvítězí? Ta mírumilovná nebo ta, která mečem odděluje? Fígl je, že ďábel vyhraje vždy – mírumilovní budou buď pobiti nebo se začnou bát nebo dostanou vztek a začnou zabíjet taky – a už patří ďáblovi.
       Existuje jediná možnost, jak ďábel nevyhraje. Když odmítnu zabíjet pro zabíjení a přitom se budu bránit včetně toho, že v nouzi nejvyšší budu ochoten i zabíjet, ale ne proto, že já jsem lepší nebo že bojuji za lepšího boha, ale proto, abych uchránil svůj život proti tomu, kdo mě napadl.

Boj proti ďáblu

       Paní na přednášce říkala, že chyba ezoteriků je v tom, že odmítají černou stranu, že chtějí aby vše bylo jen bílé. Zde je nutno připomenout, že takto to chtějí jen někteří ezoterici. Ale i mnozí věřící. Pan George Bush je myslím krásnou ukázkou toho, jak ve jménu Boha mohu pracovat pro ďábla. (Jak ve jménu boje proti terorismu ho vytvářím. A bohužel u americké administrativy se zdá, že ne jen tím, že bojem proti něčemu to stejné posiluji, ale i tím, že oni tvrdí, že bojují proti Al-Kajdá, ale nejméně v Sýrii a Lybii Al-Kajdá přímo podporují i dnes zbraněmi i financemi.
       Moje logická otázka byla, že když nemáme odmítat černou, proč paní odmítá ďábla. Paní odpověděla, že Bůh není bílý, ale bezbarvý. Tudíž, když preferuje Boha, není to proto, že by chtěla jen bílou. To mi přišla jako tak úžasná manipulace, že už jsem se neptal dál.
       Protože v principu je jedno, jestli bojujete za bílou nebo za bezbarvou nebo za všechny barvy proti černé nebo tmavě bezbarvé nebo proti všem tmavým barvám. Princip zůstává pořád stejný: Něco preferuji a něco odmítám. Tedy paní sama dělá to, co považuje za špatné u ezoteriků.
       Zajímavá okolnost je ta, že tato paní přednášela na ezoterickém festivalu. Těžko si dokážu představit, jak někdo kritizuje křesťany na křesťanském festivalu. Samozřejmě i paní přednášející je ezoterička, pracuje mimo jiné s kartami (což je dle mnohých křesťanů dílo ďáblovo). V tom je krása demokracie, že můžete demokracii kritizovat.

Přenos

       Přenos znamená, že některé věci odmítám vidět v sobě (nebo v tom, na čí straně jsem). A místo toho je projikuji do těch druhých. V ezoterice platí pravidlo: Řekni mi, co vidíš a já Ti řeknu, jaký jsi.
       V psychologii existuje projektivní test (tedy test, který zkoumá projekce daného člověka). Jmenuje se Rorchachův test podle pána, který ho vymyslel. Spočívá v tom, že vyšetřovanému ukazujete obrázky plné mazanic, které nic neznamenají. Ale náš mozek nesnese, aby něco bylo bez významu a tudíž když se psycholog zeptá člověka, co tam vidí, člověk si něco „vymyslí“. A to, co tam vidí, vypovídá o daném člověku, nikoliv o obrázích. Protože obrázky jsou pořád stejné a přesto v nich různí lidé vidí různé věci.
       Na dokreslení toho, co je přenos Vám řeknu vtip: Psycholog vyšetřuje pána Rorschachovým testem. Ukáže mu první obrázek: Co vidíte? Dva souloží. Druhý obrázek: Tady on onanuje. Třetí obrázek: To je trojka. Takhle projdou všechny obrázky a pán všude vidí sex. Test ukončí a pycholog říká vyšetřovanému: No vy jste ale poměrně hodně na ten sex. A pán říká: Já? Já ne. To vy jste mi ukazoval samé sprosté obrázky.

Já ne. To ty.

       To je základní princip přenosu. Já nemohu za to, že vidím samý sex. To Vy za to můžete, to Vy jste mi ukazoval jen samé sprosté obrázky. A já jen viděl, jak to je.
       V Rorschachově testu je to jasné, ty obrázky nic neznamenají, takže co v nich vidíte, to jste Vy. V životě je to těžší. V životě nám nikdo neřekl, že i život je takový velký Rorschachův test. Řekni mi, co vidíš a já Ti řeknu, kdo jsi. Řekni mi, proti čemu bojuješ a já Ti řeknu, kdo jsi.
       Proto Bushův boj proti terorismu nemohl skončit jinak, než posílením terorismu. Protože každý boj proti něčemu, když to nemám vyřešeno v sobě, skončí posílením toho, proti čemu bojuji. Protože dokud to nemám pořešeno v sobě, bojuji za to, proti čemu bojuji.
       Zde pořád vycházím z přesvědčení, že pan Bush byl čestný a že skutečně věřil, že Saddám Husajn má chemické zbraně. I když – kdyby byl čestný – neomluvil by se, když se ukázal opak?
       Pokud platí ta horší varianta, že USA zničily Irák pod falešnou záminkou, pak to jasně ukazuje, že každý boj ve jménu Boha proti ďáblu je vlastně vítězstvím ďábla, ať už to skončí jakkoliv. (Později vysvětlím proč to tak je – pokud ďábel ve skutečnosti neexistuje, posiluje ho cokoliv, co z něj dělá skutečnost).
       Skutečný Bůh totiž nebojuje. A zdá se, že dokonce ani nezasahuje.

Proč Bůh nechce zasahovat

       Představte si, že máte třicetileté dítě. Budete chtít zasahovat do jeho života? Pokud ano, znamená to, že nechápete, že Vaše dítě je dospělé.
       Když do jeho života zasahujete, pomůžete mu? Krátkodobě možná ano. Ale z dlouhodobého hlediska jen posilujete jeho závislost na Vás. Tedy mu škodíte. Čím víc chcete rozhodovat za své dítě, tím víc mu ubližujete. Něco jiného je postavit se za své dítě, když Vás o to poprosí a když je např. v ohrožení života.

Je vše od ďábla špatné?

       Včera jsem viděl film Wintonovy děti. Když začal pan Winton zachraňovat židovské děti, začali se o něj zajímat nacisté. A nasadili na něj krásnou agentku. Jeho přátelé ho upozorňovali na to, že je to vyhlášená nacistka. On s ní ale chodit nepřestal. Dalo by se říci, že se spolčil s ďáblem. Jaký byl výsledek?
       Pokud očekáváte, že jeho duše zčernala nebo že mu to ublížilo, spletli jste se. Důsledkem jeho kontaktů s nacistickou vyzvědačkou, jejíž krytí byl švédský červený kříž, bylo zachráněných 25dětí do Švédska v době, kdy ještě žádný stát nedal souhlas k tomu, aby jakékoliv židovské dítě z okleštěného Československa překročilo jeho hranice. Kdyby bývala nakonec Británie nesouhlasila, tak jediných 25 zachráněných životů bylo zachráněno jen proto, že pan Winton byl ochoten využít ďábla ke svým účelům.
       Stal se tím pádem pan Winton sluhou ďábla? Ne. Jak je to možné?
       Vše, proti čemu bojujeme, posilujeme. Vše, co přijímáme a současně tomu nezačneme sloužit, začne ztrácet své zlo. Vše, čemu začneme sloužit, posilujeme. Proto je to tak těžké, protože existuje mnoho cest, které posilují zlo, ale jediná, která ho zmenšuje. A nezáleží jen na tom, co děláte, ale také na tom, kdo to dělá, tedy kdo jste. Když se ďábla bojíte, není žádná cesta, jak jeho moc omezit. Když ďábla znáte a víte jeho skutečnou podstatu, už s ním nemusíte bojovat a místo toho jen prostě v klidu zmenšujete jeho moc.
       Kdyby to pan Winton neměl pořešené, musel by ďábla odmítnout. Ale tím pádem by 25 dětí za pár let zemřelo. (Pokud víte, jak funguje život, už asi tušíte, že kdyby odmítl zachránit 25 dětí, a´t už by eho pohnutyk vypadaly sebečestněji, pravděpodobně by nedokázal zachránit ani ty ostatní.)
       Druhou variantou by bylo se s ďáblem spolčit. Ale kdyby to udělal, jeho duše by skutečně zčernala, i kdyby zachránil 2500 dětí.
       On ale krásnou agentku neviděl jako ďábla. Takže proti ní nebojoval. Naopak. Jemu se líbila a protože on byl zdravě naivní, tak ona zařídila, aby bylo 25 dětí zachráněno. Možná ji změnil, možná to byla jen taktika, aby se k němu dostala blíž. To nevíme. Ale v každém případě tím, že ji viděl jako člověka a ne jako ďábla, zachránil 25 dětí. A tím že nezapomněl, že je to agentka, tak se s ní nepošpinil, i když s ní bezpochyby spal.
       Zde je ještě nutno vysvětlit, jak by situace vypadala, kdyby byl nezdravě naivní – v tom případě by téměř s jistotou se jí zaprodal.        Zdravá naivita je situace kdy se dítě směje na dospělého člověka, který mu chce ublížit a jeho ten dětský smích a otevřenost změní, takže mu pak už nechce ublížit.
       Nezdravá naivita je stav, kdy nerozeznám zlo a tím pádem mi zlo ublíží. Zdravá naivita je stav, kdy nerozeznám zlo natolik, že zlo přestane být v mé přítomnosti zlem. Prostě moje naivita ho změní.

Proto Bůh nebojuje proti ďáblovi

       Ďábel je totiž iluze. Čím víc v něj věříme, tím je silnější. A jedno jestli v něj věříme a sloužíme mu nebo v něj věříme a bojujeme proti němu. To, co je iluzorní, můžeme zmenšit jen tím, že pochopíme, že je to iluze a začneme se k tomu tak chovat.
       Fígl je v tom, že nesmíme ďábla ani ignorovat. Tím bychom zase potvrzovali jeho skutečnost. (Ignorujeme přece jen to, co je. Proč bychom ignorovali to, co není?) My musíme chápat, že ďábel ve skutečnosti neexistuje. Že když vidíme ďábla, vidíme svého vlastního ďábla. A i to je jen iluze. Skutečnost je láska. Ale ne láska, která je slepá ke špatnostem.

Jediné řešení je láska

       Tuhle věti asi znáte. Je pravdivá a je nepravdivá současně.
       Když se člověk plný nelásky začne pokoušet být láskyplný k něčemu, co na podvědomé úrovni nesnáší, nebude to fungovat. Prostě proto, že to není pravda. Přesto má smysl se o to pokoušet, když pochopím, že cíl je cítit lásku ke všemu a ke všem a cesta k tomu je cítit to, co cítím a přiznat si to. . Když odmítnu cestu, nemohu nikdy naplnit cíl.
       Hodně pracuji s ženskou energií. Právě po minulém kurzu mi několik žen napsalo, že po kurzu začaly mít rády ženské práce, které předtím nesnášely. Přitom na kurzu o ženských pracích nepadlo ani slovo. Nikomu jsem neříkal: Když budete víc v ženské energii, bude Vás to víc bavit. Protože většina lidí by to pochopila špatně: začaly by se snažit mít rády ženské práce a tím by si je ještě víc znechutily.
       Já udělal pravý opak: nemluvil jsem o nepodstatném (ženské práce jsou jen známka toho, jak jsem na tom s ženskou energií, samy o sobě nejsou důležité) a místo toho jsme dělali cvičení, v jejichž důsledku se ženy dostaly víc do ženské energie a tím pádem je začaly ženské práce víc bavit a víc naplňovat a méně unavovat. Takže bych dnes mohl udělat chytlavou reklamu: Nebaví vás ženské práce? Chccete z nich mít radost? Přijďte na kurz < a HREF=/node/40>Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU. Ale já to neudělám, protože to není můj cíl. To je jen žádoucí vedlejší účinek.
       Včera jsem měl konstelace a tam byla žena, která odmítala svého muže. Bála se ho. Samozřejmě na podvědomé úrovni. Kdybych ji nutil, aby se jí líbilo, když je její muž blízko, jen bych posiloval ten rozpor. Já udělal něco úplně jiného: Postavil jsem její mámu. A její mámu. A její mámu. Tak dlouho, dokud se neobjevila máma, která tam chtěla být pro své dítě a přitom se ho ani nebála, ani to nedělala z povinnosti ani ji to nevyčerpávalo. Prostě tam byla pro své dítě a vyživila ho.
       A to vyživené dítě vyrostlo a pak to stejné mohlo dát svému dítěti. A takhle jsme se dostali zpátky a najednou se ta paní už svého manžela nebála. Nechala se obejmout a rozkvetla.
       Kdybych považoval nedostatek lásky za dílo ďáblovo, bojoval bych proti matkám, co nejsou dost mámy a tím bych to posiloval. Kdybych odmítal vidět, že většina žen nedává svým dětem, co potřebují, nemohl bych to napravit. Kdybych pořádal křížové výpravy za to, aby každá žena našla svou ženskost, začalo by se mě mnoho lidí bát. Ve všech případech by výsledkem byl opak toho, co chci.
       Já ale vím, že to nemá s ďáblem nic společného. Prostě žena, která neumí být ženou, to nedostala od své mámy. A ta taky není špatná, ta to prostě jen nedostala od své mámy. A ta taky není špatná, ta to jen nedostala od své mámy. Jakmile znovuobnovím proud lásky, doteče ke všem, kteří ji potřebují. A nemusím být přitom růžový a sladký. Naopak - někdy musíte zasáhnout velmi tvrdě, aby byl ochráněn ten, kdo se jinak zatvrdí.
       Stejně to, co vypadá ďábelsky, není dílem zlého a nenapravitelného ďábla. Je to jen něco, co ten dotyčný člověk neumí, protože to nedostal od svých rodičů. Jen jsme to bohužel zaškatulkovali k ďáblovi, takže věříme, že to nelze změnit.
       Ale změnit lze vše. Něco snadno, něco obtížně. Něco rychle, něco je na hodně dlouho.
       Pokud chcete přestat být ve válce, staňte se tím, kdo má rád Boha i ďábla. Staňte se tím, komu pomáhá Bůh i ďábel. Když si to vyřešíte, zachráníte s pomocí ďábla 25 dětí a s pomocí Boha 669 dětí.
       Když si to nevyřešíte, upíšete svou duši ďáblovi nebo Bohu. Možná si říkáte, že upsat duši Bohu je v pořádku. Ano, pokud jste si jisti, že Bůh chtěl inkvizici, upalování, Kostnici, křížové výpravy, masakry indiánů, reformaci a protireformaci, ochranu pedofilních kněží a mnoho dalších krásných věcí dělaných ve jménu Boha. A hlavně také pokud jste si jisti, že chcete takového Boha, který tyhle všechny věci chce.
       Pokud tyhle věci Bůh chce, tak já chci co nejdál od takového Boha. A pokud byla církev zneužita, tak nechci svou duši dát všanc církvi, která je možná dnes také zneužívána.

Jsem proti Bohu?

       Ne. V debatě ateistů jsem byl proti tomu, aby odmítali něčí víru jen proto, že jim připadá dětinské věřit něčemu, čemu oni nevěří.
       Věřím, že podle ovoce poznáme je. A proto jsem proti všemu, co nás nutí, abychom z toho, co je nešťastné a nevyživené (takoví jsou všichni zlí lidé. Kdyby byl Hitler vyživený od rodičů, nepotřeboval by ničit) a tudíž změnitelné, dělali ďábla, který je nezměnitelný a neporazitelný (když nad ním nezvítězil Bůh, jak bychom mohli my, kteří jsme zřetelně menší, než Bůh, který je všemocný a vševědoucí?).

Jsem proti věřícím?

       Ne. Každý má právo věřit tomu, čemu chce. Jen by mi neměl brát mé právo věřit tomu, čemu já chci. Ledaže bych tím já někomu bral jeho právo.
       Znám věřící, kterých si hluboce vážím. A ti si obvykle kladou otázky. A jsou ochotni myslet a zvažovat.
       A znám věřící, kteří jsou hulváti, arogantní a dovolují si na jemné bytosti jen proto, že věří na anděly. Moje bývalá přítelkyně často dostávala takové hnusné emaily. Jsem zvědavý, jestli si troufnou i na mě nebo jestli píšou jen těm, kteří jsou příliš slabí.
       Dokud si věřící neudělají pořádek, budou bohužel mnozí zranění ateisté bojovat i proti těm věřícím, kteří si to vůbec nezaslouží.
       Kdysi dávno, před mnoha staletími, dnes už to samozřejmě nehrozí, vyhodili žebráka z kostela. Vyhodili ho z vesnice. Zastavil se až na louce, tam si sedl a začal naříkat: Panebože, dnes mě vyhodili z kostela. Jak jsi to mohl dovolit? Po chvíli k němu sejde Pán a říká mu: A ty si myslíš, že mě tam pustí?

Praktický příklad

       Dělal jsem konstelaci na myom. Uzdravili jsme jednu příčinu, ale něco tam stále zůstávalo.
       Ukázalo se, že je to někdo ve třetí generaci. Někdo, kdo se povyšuje nad ostatní a je zlý. Někdo, kdo má mocnad všemi ostatními a užívá si to, jak jim je špatně. Kdybych věřil na reálnost ďábla, bylo by snadné ho v té osobě vidět.
       Nic nezabíralo. Moc té osoby nad všemi dole byla stále silná a zřetelná. Najednou maminka klientky k té osobě přistoupila a začala ji prosit o slitování. Ale ani to nepomohlo. Na chvilku maličko, ale pak se zase ta osoba zatvrdila.
       Protože bylo zřetelné, že máma udělá cokoliv, aby ochránila svou dceru před tím zlem, zeptal jsem jí, zda by té zlé osobě byla ochotná líbat nohy. Ona se do toho s vervou pustila a to rozpustilo zlo v té původně velmi zlé osobě. Zhroutila se a rozplakala. Maminka klientky jí doslova osvobodila z jejího zla.
       Mamince se nic nestalo. Naštěstí neměla tu falešnou představu, že někomu se poklonit nebo mu líbat nohy je ponižující. Takže to udělala a osvobodila sebe, svou dceru a všechny její budoucí děti z „prokletí“, které na ně „ďábel“ seslal.
       Kdyby s ďáblem bojovala, učinila by ho skutečnějším a tím pádem jeho moc nad nimi všemi by byla větší. Ona ale viděla nešťastného člověka a toho lze osvobodit. Nedělala to násilím, ale ženským, jemným, nenásilným a sebe plně dávajícím způsobem. Výsledkem byla obrovská úleva klientky. Dokonce měla pocit, že jí splasklo břicho.
       Prosím nedělejte to stejné doma. Když to neumíte, mohlo by Vám to ublížit, protože pokud podvědomě věříte, že ďábel a zlo jsou reálné, nemusí to takto fungovat. Na víc než 50% bude, ale je zde stále vysoká šance, že byste si tím ublížili, dokud to neumíte. Tohle nedávám jako příklad k následování, ale jako příklad toho, co je možné.
       

Cui bono

       neboli Komu to slouží? Je možné, že jste právě dočetli článek, který slouží ďáblovi. Pokud je ďábel skutečný a pokud je jeho zlo jeho skutečnou podstatou, posílat mu lásku, která mu současně nedovolí, aby konal zlo, by ho mohlo vyživovat a posilovat.
       Ale pokud bychom ďábla vyživili a současně mu tím zabránili konat zlo, nebylo by i to dobrý výsledek?
       Ale pokud umíte myslet, je tady pořád jedno velké ALE. Co když mu jen pošleme lásku, vyživíme ho a přitom mu nezabráníme konat zlo? Pak bychom se postavili na stranu ďábla, posílili zlo ve světě a ušpinili si svou duši.
       Pokud věříte, že existuje zlo jako takové, zlo, které je zlem z podstaty a jakákoliv láska to zlo posílí, pak nedělejte nic, co jsem napsal. Protože ve Vašem světě by to tak skutečně mohlo fungovat. Místo toho se jen dívejte: Čím víc proti zlu a ďáblu bojujete, je ho víc nebo méně nebo stejně?
       Pokud je ho stejně, je zybtečné bojovat, jen se tím vysilujete.
       Pokud je ho více, Váš boj ho posiluje a stálo by za to se zamyslet, jak to chcete dál. Chcete víc zla na světě jen proto, abyste měl/a dobrý pocit, že proti němu bojujete?
       Pokud je ho méně, gratuluji. Váš boj funguje a klidně pokračujte. Jen se prosím předtím zeptejte ještě druhých, jestli oni Vaše dobro vnímají jako dobro. Ono totiž náboženští fanatici, kteří dělají sebevražené atentáty, si také myslí, že to dělají pro dobro celého světa. Pro jistotu se ale nikdy nezeptají těch, kterým to ubližuje. Hitler také věřil, že vyhubení židů a později Slovanů a kdovíkoho potom je dobré pro celý svět.
       

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

       Samozřejmě zejména když si budu na lásku budu všem říkat, že jsem Láska. Jsou dva rozdíly mezi Láskou a tím, kdo se za ni vydává:
1. Ten, kdo se za lásku vydává, bude přeslazenější.
2. Láska bude skutečně láskou. Vždy.