Intuice

Nový pohled na intuici

       Většina lidí věří, že buď intuice neexistuje nebo že je to výjimečný dar, ke kterému právě já nemám přístup.
       Současně je ale mnoho lidí, kteří zažili intuici a ví, že je úžasné něco vědět dopředu.
       Jsou ale také lidé, které intuice „pronásleduje“. Představte si, že jdete po ulici a víte, že tomuhle člověku se něco stane. Těm posledním chci vzkázat, že to nemusí být vždy pravda a hlavně že intuice je tady pro nás, ne my pro ni. Tedy pokud nás něco ovládá a nám je to nepříjemné, dá se s tím něco dělat, aby nám naše pocity včetně intuice sloužily a nikoliv naopak.
       Jsou také lidé, kteří něco ví dopředu a přesto se podle toho neumí zařídit.
       Ať už jste na tom s intuicí jakkoliv, možná by se Vám líbilo vědět, která cesta vede kam, umět si vybrat tu nejlepší a žít spokojený život.

Intuici má každý

       Pod pojmem intuice si představujeme pravdivý vnitřní hlas, který nám napovídá, co se stane. Ve filmu Next je příběh muže, který ví několik desítek vteřin dopředu, co se stane, když... Probere všechny možnosti a nakonec najde tu jedinou, díky které sbalí ženu, po které touží.
       A ve spojitosti s touto ženou poprvé zažije mít intuici, která sahá dny dopředu. A díky tomu se rozhodne udělat to, co nikdy předtím neudělal a čeho se vždy bál. Tedy zvolí jediné správné řešení, díky kterému bude i za měsíc žít on, jeho žena, ale i celé velkoměsto.
       My všichni samozřejmě víme, že to byl jen film a že něco takového je nemožné.

Ale co když ano?

       Co kdybych Vám tvrdil, že intuici má každý? Dokonce i můj učitel z medicíny, který tvrdil, že intuice neexistuje? Dokonce i ten, kdo nic necítí? Dokonce i Hitler?
       Ano, tvrdím, že intuici máte i Vy. Má ji každý z nás. Jen musíme změnit definici intuice.
       “Intuice“ je stav, kdy naslouchám svému vnitřnímu hlasu, který ale není napojen na nejvyšší moudrost.
       Intuice je stav, kdy naslouchám svému vnitřnímu hlasu, který je napojen na nejvyšší moudrost.
       Problém je, že nepoznám, kdy je to intuice a kdy „intuice“, jedině podle výsledku. A dokonce ani to ne, protože shodou okolností může pravdu i ten, kdo není napojený na nejvyšší moudrost. Takže od tohoto okamžiku budu používat slovo intuice v obou smyslech.
       Můj učitel z medicíny naslouchá svému vnitřnímu hlasu, který ho přesvědčil, že neexistuje nic mezi nebem a zemí. On si samozřejmě myslí, že naslouchá svému rozumu, ale máloco je méně rozumné, než tento předpklad. A hlavně kdyby skutečně naslouchal rozumu, slyšel by, kolik lidí (zejména umělců, sportovců, ale i úspěšných vědců) mluví o intuici. Je pravdou, že před 28 lety tyhle hlasy byly umlčeny, ale kdyby chtěl skutečně slyšet pravdu, dostal by se k ní i tak.
       Ten, kdo nic necítí, poslouchá na slovo svůj vnitřní hlas, který mu zakázal cokoliv cítit. Dostal rozkaz zacpat si uši, poslechl ho a pak se diví, že nic neslyší.
       Hitler poslouchal mimo jiné svůj vnitřní hlas, že Židi musí být vyhlazeni a že Němci jsou nadřazeni všem ostatním. Díky tomu si znepřátelil tolik národů a tolik lidí natolik vystrašil, že udělali vše pro to, aby ho zastavili.
       Kdyby svou intuici podrobil testu a uvědomil si, že přinejmenším jeden černoch je přinejmenším v běhu přinejmenším v tomto okamžiku nadřazený všem ostatním (v r. 1936 zvítězil na olympiádě v Berlíně k velké Hitlerově nelibosti černošský sprinter) a našel pravdu, bylo by lépe Hitlerovi i všem ostatním.
       Tady vidíme, že „intuice“ je nebezpečná. Většině z nás škodí, že jí nasloucháme, naštěstí ne tolik, jako poškodilo Němce, že naslouchali svému Hitlerovi.

Když je intuice nebezpečná, nemáme ji zakázat?

       Čím víc budeme s „intuicí“ bojovat, tím škodlivější bude. Problém je, že nikdy dopředu nevíme, čemu nasloucháme. Zda je to pravdivý vnitřní hlas, který nám i ostatním pomáhá nebo jestli je to něco relativně neškodícího, třeba potřeba dávat Bludné balvany panu profesoru Grofovi nebo zda je můj pocit, že všichni jsou proti mně, projevem psychické nemoci.
       Ještě zajímavější je, že čím pravdivější je naše intuice, tím méně jsme si jisti. Hitler si byl jistý na 200%, že má pravdu. Každý psychicky nemocný člověk je totálně přesvědčen o pravdivosti svých bludů.
       Naopak ti, co naslouchají tomu pravdivějšímu, co z nás jde, mají spíše tendenci pochybovat.
       Když je „intuice“ škodlivá a intuice prospěšná, existuje jediné rozumné řešení:

Kultivovat intuici

       neboli trénovat ji. Ono by pro začátek bohatě stačilo vědět, kterému hlasu právě naslouchám. Pokud naslouchám vnitřnímu hlasu, který obvykle mívá pravdu, vezmu ho v potaz a když i ostatní věci souhlasí, zařídím se podle něj. Když ale právě slyším hlas, který se prakticky vždy mýlí nebo mě dokonce schválně mate, vím, kudy ne.
       Představte si, že byste neuměli rozlišit lidi kolem Vás. Každý, kdo k Vám přijde, by něco řekl, že máte udělat. Samozřejmě bychom museli uvěřit tomu, že lidé zvenku se mýlí, protože většina přání cizích lidí je prospěšná jim, ne nám. A odmítli bychom slyšet i Matku Terezu, protože její jedno přání ze sta by se sice ukázalo být pravdivým, ale my bychom neuměli určit, které přání měla ona a které zloději, kteří si přáli, abych jim dal svou peněženku.
       Toto přirovnání je zcela přesné. Takhle to má drtivá většina lidí a i těch, kteří si myslí, že mají intuici rozvinutou. Prostě se umí dobře naladit, ale na koho?
       Nikdo z nás slyšících nepochybuje o prospěšnosti slyšení jen proto, že někteří druzí nás občas chtějí podrazit. Ale to jen proto, že poznáme, kdy mluví jedna osoba a kdy druhá.
       Ale spousta lidí pochybuje o intuici jen proto, že občas naslouchají hlasům, které se mýlí.
       Ve skutečnosti o intuici pochybujeme a nevěříme jí jen proto, že nasloucháme i hlasům, které to s námi nemyslí dobře. Ale dokud se chováme stejně k těm, co lžou, jako k těm, co říkají pravdu, povzbuzujeme další a další, aby lhali taky. Proto není nejdůležitější se intuici otevřít, ale začít rozeznávat.

Já ale nechci mít žádné hlasy

       Toho se určitě nemusíte bát. Hlasy, které nás ovládají a které jsou předmětem psychiatrické péče, je něco zcela jiného, než rozumět svému nitru a vnímat, co mi chce říct.
       Běžný člověk hlasy nemá a díky tomu nemá spojení sám se sebou.
       Psychiatrický pacient má hlasy a ty ho ovládají. A díky tomu nemá spojení sám se sebou a dělá věci, které by nikdy nedělal, kdyby naslouchal sám sobě. Má spojení s tím nejméně zdravým v sobě a tudíž je na to nejhůře.
       Vědomý člověk vnímá své vnitřní podosobnosti a hlasy, ale on je šéfem. Má spojení sám se sebou a díky tomu je na tom nejlépe.
       Běžný člověk je jako monarchie s absolutní mocí panovníka. Ale málokdy ví jeden člověk úplně všechno.
       Psychiatrický pacient je jako země v několika občanských válkách najednou. Není nikdo, kdo by vládl a pokud ano, tak je to lůza.
       Vědomý člověk je jako skutečná demokracie. (Neplést s naší pseudodemokracií, kde nám dovolí jednou za 4 roky volit a jinak pokud možno nic). Každý člověk má svůj hlas, je vnímán a všichni se snažíme o dobro pro všechny zúčastněné.
       Kdyby neměl Mendělejev svůj „hlas“, který na něj promluvil ve snu a ukázal mu uspořádání prvků, dnes bychom se neučili o Mendělejevově, ale třeba o Smithově tabulce prvků.
       Není náhodou, že sourozenci umělců a vědců mají větší výskyt pychiatrických nemocí. Podstata nemoci a úplného zdraví je stejná – schopnost vnímat své podosobnosti. Jediný rozdíl je, že zdravý se o své části stará a nedovolí jim, aby oni vládli jemu. Zatímco nemocný je svými nemocnými částmi ovládán.
       Takže pokud se bojíte psychické nemoci, naučte se vládnout svým podosobnostem tak, aby neměli chuť na vzpouru (ideálně jako moudrý vladař, který nevládne proto, že se ho všichni bojí, ale proto, že každý ví, že dokud vládne, je i mě lépe, než kdyby vládl někdo jiný, v ideálním případě vím, že vladař je lepší vladař než bych kdy byl já).

Proč je důležité vědět, že každý má intuici

       Většina kurzů, kde se lidé učí intuici, je jen otvírací. Otvíráme se své intuici, svým pocitům a svému vnímání. To ale může být nebezpečné, když je člověk na hraně psychické nemoci. Takový kurz může skutečně spustit něco, co by se bez kurzu také spustilo, ale třeba až za pár měsíců.
       Ale existuje nebezpečí i pro psychicky zdravé lidi. Opět uvedu extrémní příklad, aby to bylo jasné: Představte si, že je rok 1920 a vy máte možnost panu Hitlerovi doporučit jeden ze dvou kurzů:
       V prvním se otvírá své intuici. Jediným jeho úkolem je dovolit, aby se intuice otevřela a hlavně ji nesmí dusit žádnými pochybnostmi nebo dokonce třeba statistickým zhodnocením úspěšnosti jeho předpovědí. Také mu řekneme že každý pocit je pravdivý a každý stejně plnohodnotný.
       Ve druhém kurzu se také otvírá své intuici. Ale má tři úkoly. 1. otevřít se intuici a nic nezkoumat. 2. všímat si, komu to vlastně právě teď naslouchá. 3. dívat se na výsledky a podle toho se naučit rozlišovat, co je pravdivé a co ne. Také mu řekneme, že jsou pocity, které nás vedou k sebezničení a takové pocity nesmíme následovat, jinak nás zničí. A je třeba si uzdravit své strachy, jinak nás dovedou přesně k tomu, čeho se bojíme.
       Možná kdyby měl takového učitele, zpracoval by to, čím mu Židé ublížili a třeba by v roce 1933 vedl revoluci sjednocení.

Intuitivci jsou někdy pošukové

       Čím je někdo otevřenější intuici, tím může být otevřenější i velmi podivnému chování. Obzvlášť pokud věříme, že cokoliv cítíme, je pravda a ještě víc tehdy, když nás ani nenapadne si ověřovat výsledky. Proto jsou občas lidé, kteří věří své intuici, pošukové. Znám jednu paní, která podle jejích slov má perfektní intuici, ale já se spíše bojím o její psychické zdraví. Ona zvládla tu první dovednost (otevřít se své intuici) podle jejích slov dokonale, podle mých zkušeností s velkou chybou. Ale ani ji ani žádného jejího učitele nikdy nenapadlo, že by se měla učit i druhou a třetí dovednost (vědět od koho informace přichází a ověřit její pravdivost).
       Mám další paní na kurzech, jejíž intuice si velmi vážím a kdyby ona dělala kurz o intuici, ještě do včerejšího dne bych se k ní ihned přihlásil. (Dnes už ne, dnes mi došlo, jak velký dar jsem dostal, který mi dříve v intuici zabraňoval, ale také mě chránil před excesy, která nezvládnutá intuice může mít.). A tahle paní, která měla před dvěma lety intuici daleko víc otevřenou, než já, přišla před rokem na můj kurz o intuici. A byla spokojená.
       Až teď vím vědomě, že ona se ve skutečnosti nepřihlásila na kurz otevření intuice, což jsem si před rokem myslel, že dělám, ale na kurz zvládání intuice, což intuitivně dělám už dlouho, ale až dnes mi to došlo.
       A proto se tahle paní u mě zklidnila. Intuici neztratila, spíš naopak, ale už ji její pocity nevlečou, kam ony uznají za vhodné, ale už začíná být ona, kdo určuje, co bude a co ne. Intuice může být zlým pánem. Až když se naučíme, jak se naučit rozlišovat, až tehdy může přijtí skutečná intuice, která slouží nám.
       Naopak „intuici“ je třeba zkrotit, aby nám nevládla. A když budeme vládnout my jí, až tehdy se může ukázat skutečná intuice.

Kurz pro každého

       Tento kurz je vhodný pro ty, co mají intuici otevřenou, slouží jim a chtějí ji prohloubit. Od těchto lidí se budeme učit dar intuice a já jim na oplátku dám dar exaktního ezoterického myšlení, které jim pomůže naučit se rozlišovat.
       Tento kurz může zachránit život těm, kteří jsou otevření „intuici“, ale neumí rozlišovat a jejich pocity a „intuice“ je vláčí kamkoliv se jim zlíbí. S těmito lidmi budeme trénovat zejména zvládání intuice, odmítání falešné intuice a rozlišování.
       Intuice je jako každý jiný dar vhodná jen někdy. Když budu projektovat most a moje intuice mě bude velet porušit matematická pravidla pro stavění mostů, v 99% případů bude potřeba intuici zavřít a neposlouchat ji. Protože intuice nemůže nahradit exaktní vědu tam, kde jde o lidské životy. To mohu udělat až když si moji intuici ověřím na modelu a pak budu muset přehodnotit celou vědu. I to je možné, ale bude to jen zřídkakdy.
       Tenhle kurz je úžasný i pro ty, co nevěří, že intuici mají. Sám vím, že by mi nikdy dřív žádný běžný kuz na intuici nepomohl. Protože jít slepě a nemoct si nic ověřit, to bych nedokázal. A dnes vím, že je to moc dobře, že bych to nedokázal, protože dnes už existuje i bezpečná cesta k intuici
       Ať jste na tom s intuicí jakkoliv, tento kurz Vám může pomoci, protože Vás bude učit všechny dovednosti nutné k tomu, abyste se mohli naladit na nejhlubší zdroj:

schopnost otevřít se intuici bez ověřování a bez ohledu na výsledek
schopnost rozlišovat čemu právě teď naslouchám
uvědomění, že cokoliv vnímám o tobě, vnímám i o sobě
schopnost zavřít „intuici“, zkrotit ji, začít ji ovládat (přesněji přestat jí dovolovat, aby ona ovládala mě)
ověřit si výsledky a podle toho vědět, komu jsem naslouchal a to pak začít i cítit dříve, než si mohu ověřit výsledky
vědět, že jsem „intuici“ vždy měl a tudíž se nemuset bát, že ji nikdy nebudu mít
pochopit, k čemu skutečně intuice slouží
poznat různé úrovně intuice a vybrat si, kdy se zachovám podle intuice, která mě vede k mému úkolu a kdy si vyberu tu nejhlubší intuici
proč není dobré vždy se řídit jen nejhlubší intuicí
uzdravovat strachy, podosobnosti a vnitřní děti, které nám nedovolují slyšet naši skutečnou intuici

K čemu slouží intuice

       Většina lidí se domnívá, že intuice nás povede k bezproblémovému životu. Tak to ale není. Cílem intuice je provést nás našimi úkoly. S pomocí pocitů se dostaneme k našim úkolům a s pomocí skutečné intuice jimi projdeme poměrně snadno. Ale když na ni nejsme naladěni, půjde to obtížně. A když jsme naladěni na strach, bude to extrémně náročné.
       Pokud je naším úkolem přeplavat řeku, naše pocity nás vedou k řece a naše intuice k brodu. Ale když se řeky bojíme, naše strachy nás vedou od řeky pryč. Ale nakonec je vždy úkol silnější, než strach a tudíž k řece dojdeme. Ale už to nebude v místě brodu. Naopak možná dojdeme ke skále a něco v nás nás bude nutit skočit. Kdybychom měli přístup k nejhlubší intuici, vrátili bychom se k brodu. Ale protože v okamžiku strachu ztrácíme skutečnou intuici a protože úkol a strach se přetahují, nakonec se stane, že do řeky skočíme v domnění, že se tím řece vyhýbáme. V tom okamžiku opět převládne strach a nutí nás se vrátit. Ale naším úkolem je řeku přeplavat. Většina lidí neustále uprostřed řeky mění směr, protože chvíli převládá úkol a chvíli strach. A proto je v problémech tak dlouho.
       Kdybychom dokázali strach uzdravit, bylo by snadné těch pár temp doplavat a za chvilku bychom byli na suchu.
       Když se budete řídit intuicí, přeplavete hodně řek a zdoláte hodně hor, i těch nejtěžších, ale poměrně snadno.
       Když se budete řídit strachem, budete plavat stále jen v té jedné řece. Budete se topit v mělké a klidné řece.
       Když si zakážete pocity, zůstanete na poušti a celá vaše bytost bude žíznit.
       Psychicky nemocní lidé v tomto příměru skáčou z nebetyčných výšek do nesprávných řek a bojují tam s neexistujícími krokodýly.
       Zdraví lidé prostě dojdou k brodu a občas tam je most nebo loďka. A někdy si zaplavou. Užívají si suchou cestu, když je, hory, když jsou a vodu, když jsou v ní. Netouží po ničem, protože ví, že po cestě stejně všechno potkají. A nelitují ničeho, protože co bylo, bylo a to, co přijde, bude zajímavější.
       Dostat se do tohoto bodu není snadné. Proto výcvik intuice není jeden kurz, ale cyklus 12 kurzů.

Můj dar

       Vždy jsem záviděl těm, kteří vidí. Dnes už vím, že jsem dostal dar nevidění. Jen ten, kdo neviděl a necítil, si váží toho, když začne cítit. Já dodnes nevidím a neslyším. Ale už cítím. Na jednu stranu bych byl moc rád, kdyby moje cesta byla rychlejší. Ale byla by i více hrbolatá a nebezpečnější. A možná bych se po ní nevydal, protože bych se příliš bál.
       Takže můj největší dar: Mohu Vám nabídnout poměrně nudnou cestu k intuici. Nudná neznamená, že byste se nudili. Kdo se vydá na cestu poznání sama sebe, ten se nikdy nebude nudit. Nudná zde znamená: bez zbytečných otřesů. Bez zbytečných vzestupů a pádů.
       Kdo dnes jede se splašenými koňmi, se asi ani za 2 roky nebude nudit, ale v tu dobu by už koně měly poslouchat.
       Koho koně stojí už roky na místě, toho aspoň trochu rozjedeme.
       A pro většinu to bude příjemná, mírná cesta s občasnými hupy. (Tedy ve srovnání s jinými kurzy. Protože jakákoliv cesta do nitra je vždy velké dobrodružství a můžeme se tam potkat s čímkoliv. Ale když netlačíme na pilu a vyčkáme na správný okamžik, zvládneme to relativně v pohodě.)
       Jediné podstatné: za 2 roky by Vám mělo být líp. Vaše intuice by měla fungovat lépe a více k prospěchu Vás i ostatních.

Můj příklad

       Několik měsíců jsem teď stagnoval. Dokonce jsem nestíhal některé své povinnosti. Nevěděl jsem proč, ale musel jsem dělat to, co jsem dělal. Mé přítelkyni to začalo vadit.
       Většinu článků napíšu za pár hodin. S tímhle jsem se mordoval dny. Vždy jsem něco napsal a zase to zrušil. Bylo to pravda, ale nebylo to ono.
       Chtěl jsem ho zařadit do zpravodaje a díky tomu dostanou lidé pozvánku až na poslední chvíli. Včera jsem se zařekl, že nepojedu domů, dokud ten článek nedokončím. Přítelkyně mi řekla, že se moc stresuju a ať to pustím. (tedy to, co jsem dělal posledních pár měsíců a s čím byla nespokojená). Já ale cítil, že čas pouštění už skončil. Dnes ráno jsem vstal a článek je za 2 hodiny hotový.
       A nejen to. Přišlo nové uvědomění. Tuhle nudnou cestu nabízím. Klidně pár měsíců stagnujte. Jen budeme dělat každý den malý krok a ono se to nasčítá. Nebudeme lomcovat zavřenými dveřmi, prostě jen vždy o kousek posuneme kliku, aby se pak jednoho dne „sama“ otevřela.

O mě

       Nejsem žádný intuitivec. Spoustu věcí necítím, občas jsem jak slon v porcelánu. Ale vyvíjím se.
       Před dvaceti lety byl málokdo slabší muž, než já. Před sedmi lety jsem si uvědomil, že je to jinak a že to mohu učit. Před třemi lety jsem si uvědomil, že nabízím víc, než většina jiných učitelů mužské, ale i ženské energie, protože to nemám z cizího kurzu, ale ze svého života.
       Před deseti lety byl málokdo slabší na intuici, než já. Před rokem jsem měl tu drzost ji začít učit. A dnes vím, že nabízím něco, co snad žádný jiný učitel intuice. Protože intuici učí obvykle ti, co dostali dar a mají ho od dětsví. Ale tenis se musí učit jinak Lendl a jinak tenista od pánaboha.
       Já nabízím výcvik intuice pro ty, co ji nemají. Ale ještě víc mě těší, že ke mně chodí a s výsledky i ti, co ji mají. Je to pozoruhodné, ale když víte, jak trénovat, můžete pomoci i tomu, kdo je lepší, než Vy. Proto budu rád, když na kurzu potkáte lidi s vyvinutější intuicí, než mám já. Budeme se od nich učit. A oni se budou učit od nás tu druhou půlku, jak ji zavřít, když ji nechceme, když nám nesloouží nebo jak ji nesdělovat, když k tomu nemáme svolení.
       A všichni společně se budeme učit poznat, komu nasloucháme, jak uzdravit strach a jak se ponořit hlouběji k té „božské“ intuici.
       A hlavně ode mě se dozvíte, proč nejde mít 100%ní intuici a kdy to jde. A co můžeme udělat proto, abychom se tam jednoho dne dostali.

Proč nejde mít 100%ní úspěšnost a kdy to jde

       Dnes vím, co mě nejvíc brzdilo na cestě k intuici. Abych jí uvěřil, musela být stoprocentní. Ale aby mohla být stoprocentní, musíte udělat mnoho věcí, mimo jiné jí uvěřit. Ale jak může rozumný člověk uvěřit něčemu, co není?
       Dnes vím, že to celé je špatně položená otázka.
       Intuice neslouží k bezproblémovému životu.
       Já se domníval, že kdo učí intuici, musí podstoupit test úspěšnosti. Prostě půjde na burzu a bez žádné znalosti čehokoliv vydělá za rok milion dolarů z tisícovky. Pak mu budu věřit.
       Mnozí říkají, že tohle by bylo zneužití intuice. Ne. Není to nic o morálce. Intuici nejde zneužít. Ona se nenechá. Prostě intuice dovolí jen to, co máme v sobě. Když jsem připraven na bezstarostný život, dovolí mi ho. Když ne, nemám žádnou šanci. Dokonce i kdyby mě předtím fungovala na 200%.
       Já třeba vím, že mi intuice už hodně let perfektně funguje na kurzech. Ale v životě ne. Nebyl jsem přpraven. Musel jsem si prijít to porozumění, které jsem dostal díky tomu, že mi nefungovala.
       100% ní úspěšnost můžete mít, až zvládnete všechny úkoly. Je otázka, zde je život omezený jako škola, zda lze život „dokončit“. Podstatné je, že čím jste dál, tím méně důležité je, kdy už to bude. Takže možná se tam někdy dostaneme, možná ne. Ale pokud ne, určitě se dostaneme do stavu, kdy nebudeme potřebovat stoprocentní intuici. Prostě budeme vědět, že nám bude fungovat, když má. A nebude fungovat, když to tak nemá být nebo když klademe špatnou otázku.
       Tahle na jednu stranu velmi smutná odpověď může otevřít cestu k intuici mnoha lidem, kteří ji dosud měli zavřenou. Protože pokoušet se dostat tam, kam to z principu nejde, zbytečně bere chuť a elán dostat se tam, kam to jde.
       A upřímně řečeno, k životu stačí někdy jediná správná odpověď. Židé, kteří v r.1932 odešli z Německa nebo v r. 1937 z ČSR, nepotřebovali po celý zbytek života jinou správnou intuici k tomu, aby za ni mohli každý den děkovat.

Náplň cyklu kurzů

Začínáme nultým stupněm. Zveřejněním tohoto článku jsou všechny kurzy za běžnou cenu 2400 Kč (ti, kteří se přihlásili v době platnosti zaváděcí ceny, platí samozřejmě zaváděcí cenu. Děkuji jim, že měli ke mně důvěru v době, kdy jsem věděl, že to bude, ale ještě nevěděl přesně kdy a jak).

       Na cyklus je možné se přihlásit i později. Budu se řídit svou intuicí, komu dovolím naskočit a kdo bude muset čekat na rozjezd dalšího cyklu. Pro absolvování jednotlivého kurzu (kromě nultého) bude třeba zaplatit vyšší cenu. Příplatek bude v rozmezí 100-1000 Kč individuálně.
       V průběhu kurzů budeme cviit všechny výše uvedené dovednosti, budeme stavět minikonstelace (spíše za účelem vnímání, než terapie), běžné konstelace i jiné techniky, abychom uzdravili naše strachy a vnitřní děti a jejich ochránce.
       Možná bude i týdenní kurz, vše záleží na Vašich časových možnostech a kam se chcete dostat. Víkendovky budou 1x za 2-3 měsíce, termíny budeme vždy určovat spolu, aby každý kdo chce dokončit, mohl. Výjimečná neúčast ze závažných důvodů bude tolerována a nebude důvodem k přerušení a čekání na další cyklus.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.