Jak získat lásku

Je vůbec možné získat lásku?

Zde je začátek celého článku: Jak být milován.

       Lásku ve skutečnosti nejde získat. Ale můžeme se jí otevřít. Lásku nelze vlastnit. Ale můžeme ji cítit. Když se pokusíte lásku spoutat, zmizí. Když se jí otevřete, začne téct. Ve skutečnosti je spousta lásky všude kolem nás. Nemusíme ji k sobě přivolávat, stačí se jí otevřít. Ale ne všechny dveře vedou k lásce.
       Mnozí lidé si myslí, že nejsou dost dobří na to, aby byli milováni. Jiní si myslí, že si lásku musí zasloužit. Ale lze si lásku vůbec zasloužit?
 

Láska je nebo není.

       Někteří lidé se snaží celý život zasloužit si lásku a diví se, proč selhávají. Kde nic není, ani čert nebere. Kde není schopnost milovat, není ani láska. Dokud tohle nepochopíte, budete stále hledat na špatném místě.
       Je důležité si uvědomit, že někdo může být schopen milovat 99 lidí ze sta a mě ne. To neznamená, že já nebo on jsme špatní. Jen k sobě nepasujeme.
       Jiní lidé se snaží lásku získat nebo vydobýt. Nebo si ji vzít. Ale to nejde.
       Když toužím po lásce partnerské, ve skutečnosti tím sděluji celému světu: Nedostal jsem (nepřijal jsem) dost lásky od svých rodičů ani nikdy později. Kdybych dostal a přijal dost lásky jednou jedinkrát, možná bych teď byl zrovna chvíli sám, ale nechyběla by mi láska. Měl bych jí dost sám v sobě. A tím pádem bych ji velmi rychle našel i ve vnějším světě.
       Teď možná nesouhlasíte: „Ale moji rodiče pro mě udělali první poslední.“ To je možné. Ale kdyby Vám předali dost schopnosti milovat, milovali byste sami sebe dost na to, aby to k Vám přitahovalo lidi, kteří milují Vás. Tady je důležité pochopit, že schopnost milovat je něco jiného, než péče. Mnoho žen umí udělat všechny činnosti, které má máma dělat, a přitom tam pro dítě nebýt. Jiní rodiče jsou sice přítomni, ale udělají z dětí své spojence proti druhému rodiči. Tím svým dětem vezmou schopnost milovat polovinu sama sebe.
       Když se ve škole nenaučíme, kolik je 2+2, paní učitelka se nás na to bude ptát, dokud se to nenaučíme. Nenechá to být. Když ví, že něco základního neumíme, bude nás z toho zkoušet tak dlouho, dokud se to nenaučíme.
       V životě je stejné. Až na to, že paní učitelku můžeme přechytračit. Život ne. Když jsme se nenaučili, že jsme milováníhodní takoví, jací jsme v dětství, budou nás přitahovat v dospělosti partneři, kteří nás také nebudou milovat tak, jak bychom si přáli.
       Nepomůže nám zlobit se na rodiče. A už vůbec nám nepomůže zlobit se na své partnery. Cestou není ani zlobit se na sebe, že jsem si takového/takovou vybral. Jediným řešením je Přijmout věci, jaké jsou.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.