Jednoduché návody nefungují

Proč jsou mé články tak dlouhé

       Koupil jsem si videokameru. Začal jsem ji používat ihned, bez návodu. A v podstatě vše fungovalo, jak mělo. Ale jedna věc ne. Takže jsem musel hledat v návodu. Byl krátký. Ale nebylo v něm to, co jsem hledal. Na jeho konci bylo, že si mohu stáhnout delší. Tam jsem to našel. Návod měl několik desítek, možná i přes sto stran.
       Věci jsou jen věci. Patří jen do materiálního světa, tedy by mělo být možné sepsat všechny možnosti.
       My lidé patříme do materiálního i duchovního světa. Pro duchovní svět neexistuje žádné pravidlo kromě toho, že neexistuje žádné pravidlo. Stane se cokoliv, co je možné a stane se i to, co je nemožné. Proto neexistují pravidla, pouze opisy.
       Jakmile se dostaneme dovnitř, do své vnitřní reality, bude vše jasné a nebude třeba slov. Dokud tam ale nebudeme, bude každý jednoduchý popis neúplný.
       Vím, že bych měl mnohem víc žáků, kdybych věci zjednodušoval. Ale mám to tak dělat i za tu cenu, že nebudu říkat celou pravdu?
       Když budete na kurzu, zjistíte, že moc nemluvím. Protože realita mluví sama za sebe. Ale tady chci co nejvíce, jak je to možné, říkat co nejvíce z pravdy, kterou jsem zažil. Protože jinak si můžete ublížit, když byste to praktikovali.

Mé články nejsou jednoduché

       Jedna žena mi napsala: „Marti je těžké udržet pozornost u Tvých dlouhých článků, někdy se v nich trochu ztrácím.“
       Ano, vím to. Nejsi první, kdo mi to napsal. Až budu chtít zvítězit ve volbách, budu psát jednoduché, krátké články. Do té doby se budu snažit paradoxy života ukázat z co nejvíce různých úhlů, abyste měli šanci je uvidět.
       Vím, že neumím psát jednoduše o věcech, které nejsou jednoduché. Vyberte si: Buď krátké články, které Vás svedou na scestí nebo dlouhé články, u kterých bude těžké udržet pozornost.
       Jak byste se dívali na chirurga, který chce jednoduchý článek o tom, jak dělat správně určitou operaci? Co na tom, že pak třeba jen v 1% případů, ale nebude vědět, co dělat? Tady jde o celý Váš život. Zkuste do něj investovat. Není nic důležitějšího, než pochopit zákonitosti života. Ty se nenaučíte z článků, ale z prožitků. Ale články Vám mohou pomoci uvidět, že je i jiná cesta, než ta, kterou jste šli doposud. Pokud něčemu nerozumíte, můžete utéct do snazší pseudoreality. Nebo přijďte na kurz, abyste uviděli v praxi, jak to ve Vašem případě právě teď funguje.
       Já jsem se dostal tam, kde jsem, protože jednoduché cesty nefungovaly. Musel jsem jít hlouběji a dál. Chcete být mistrem svého života nebo chcete žít život bez návodu nebo s návodem, který funguje jen v 90% situací?

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Snadné cesty fungují jen chvíli

       Jakákoliv cesta, která říká, že máme vždy dělat jen to nebo ono, z principu nemůže fungovat. Cílem našeho života je Celistvost, tedy musíme projít všechny cesty. Některé budou fungovat v 90% případů, jiné jen v jedné desetině promile.
       Jediné, co funguje, je umět se naladit na to, co je a podle toho se v každém okamžiku zařídit. To je ten nejjednodušší a současně nejsložitější návod.
       Nejjednodušší proto, že k němu nepotřebujeme nic zvenku. Vše máme v sobě. Nejsložitější proto, že nejdřív musíme poznat zákonitosti Vesmíru. A to je těžké, když v sobě máme spousty předsudků a mylných přesvědčení.
       Byl jsem na přednášce o permakultuře. Došlo mi, jak hloupé je snažit se pořád vše odplevelit a proč to nikdy nefunguje. Ale dokud jsem byl plný předsudků, nedovedl bych si ani ve snu představit, že je jiná cesta. A vůbec jsem netušil, že jsem plný předsudků, myslel jsem si, že tomu rozumím správně.
       Největší paradox je, že oni plevely nemají. Přesto (spíše právě proto) že neodplevelují. Normální zahrádkáři mají plevel pořád. A pořád odplevelují. Nechápete? A přitom jsem Vám vše řekl krátce, stručně a skoro celou pravdu.
       Mé články Vám ukazují novou cestu. Ale kdyby říkaly jen půl pravdy, výsledkem by byly jen nové - opačné - předsudky. Navíc by je spousta lidí mohla odmítnout, protože bez vysvětlení je snadné odmítnout člověka, který říká, že žena má být menší, než muž. Nebo že dokonce žena má být otrokyně.
       Ale když ženám vysvětlím, že otrokyně jsou už teď, ale nešťastné a nesvobodné, možná začnou přemýšlet nad tím, že by možná stálo za to být svobodné šťastné otrokyně. A nakonec se úplně osvobodit. Schválně používám kontroverzní termíny jako třeba otrokyně, protože si na rozdíl od politiků můžu dovolit Vás hned upozornit na to nejhorší.

Politika nebo život?

       Kdybych byl politik, vykřikoval bych jednoduchá líbivá hesla. A lidi by mě zvolili. A pak by se divili, proč jsem to nenaplnil. A já bych měl jiná jednoduchá vysvětlení, proč to splnit nešlo. A tak bych mohl strávit na vrcholu celý život, stačilo by mít hroší kůži. Protože většina lidí nechce přemýšlet. Nechce si klást nejednoduché otázky.
       Ale já nejsem politik. Já se uživím, i když bude jen sto lidí, kteří budou ochotni udržet pozornost a dostat se sami k sobě. Cesta dovnitř nikdy není „pořád doleva“. Cesta dovnitř znamená vidět za 3 rohy a najít cestu i tam, kde to vypadá, že žádná cesta není. Skutečně myslíte, že stačí jednoduchý návod na to, abyste našel/našla cestu i tam, kde žádná není?
       Pokusím se psát články jednodušeji. Ale někdy to nepůjde a jindy to nezvládnu. Děkuju všem, kteří vidí paradoxy života a poradí mi, jak je popsat krátce a výstižně. Těm ostatním jen popřeju, aby to zvládli se prokousat tímhle pro ně těžkým učivem, protože „těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.