Proč nemůžeme milovat jen jednoho člověka
Dovolil jsem si napsat tuto provokativní větu do článku Proč se zamilovávám do špatných mužů?
Musím to upřesnit: Můžeme milovat jen jednoho člověka. Za tu cenu, že to bude láska podměrečná. Proč to tvrdím? Protože láska je jen jedna. Když ji ztlumím vůči jednomu člověku, nechtěně ji ztlumím i vůči těm, které chci milovat i vůči sobě.
Lásku si nevybíráme
Celá představa věrnosti vychází z představy, že si můžeme vybrat, zda budeme celý život milovat jen jednoho člověka. Ale to nejde. Tedy jde. Ale jen za tu cenu, že celý život budeme žít toto naše rozhodnutí, nikoliv náš život. A to nejde. Dokonce i lidé, kteří mají pevnou vůli a dokáží se takto od života oddělit, obvykle nakonec selhávají. Protože aby uspěli úplně, museli by umřít a to jim nakonec zbytky jejich životaschipnosti nedovolí.
To je skutečný důvod, proč jsou lidé nevěrní i tam, kde jim za to hrozí smrt. Ve skutečnosti rozhodnout se, že budu tomu druhému věrný, bez ohledu na sebe, je taková malá smrt. Je to rozhodnutí, které nás odvádí od lásky a od života.
Živá věrnost je možná
Přesto věrnost je možná. A dokonce živá věrnost. Ale živou věrnost si nemůžete vydupat. Tu si musíte zasloužit.
Ale ne tím, že byste si to musel/a zasloužit nebo odpracovat nebo směnit za něco jiného. To není pravda. Věrnost si nemůžete zasloužit tím, že se nějak chováte k tomu, kdo chcete, aby Vám byl věrný.
Věrnost si můžete zasloužit jedině tím, že ctíte lásku a život. A nejhorší je, že si to nejde odsloužit. Musíte každou chvílí svého života „sloužit“ lásce a ona pak bude sloužit Vám. A ani nesmíte určit, že Vám smí sloužit jen tím, že Vám ten druhý bude věrný. Musíte se lásce otevřít a dovolit jí, aby Vás obohatila čímkoliv ona uzná za vhodné.
Když budete taková žena (takový muž), že Váš partner nebude chtít jiného/jinou, jen tehdy to bude skutečná věrnost od srdce. A to jde jen tak, že budete plně živá/ý a nebudete lásku spoutávat. Proto je skutečná věrnost tak řídká.
Falešná věrnost je snadná. Na chvíli. Ale na celý život je to neskutečná tíha. Proto jsou lidé nevěrní i tam, kde jim za to hrozí smrt. Protože ta tíha je větší, než dokáže aspoň trochu živý člověk unést. A i chodící mrtvola chce žít (proto je tolik případů kněží, kteří zneužívají děti. Takhle končí potlačování naší přirozenosti. Oč lépe by bylo nám všem, kdyby celibát platil jen pro ty, co ho chtějí ze své přirozenosti a ne proto, aby mohli být knězi).
Ještě jedna nepěkná zákonitost se ukazuje v konstelacích: Když je muž slabý a neumí si vzít svou ženu a když se neodváží si vzít jinou dospělou ženu, může se stát, že si nakonec vezme bezbranné dítě. Skutečně chcete „věrnost“ za tu cenu, že Váš partner bude zneužívat Vaše dítě? (To zneužívání je nejčastěji nesexuální, ale i tak snižuje možnost takového dítěte najít si v dospělosti plnohodnotný vztah). To je přirozený důsledek povinné věrnosti, naštěstí ne u každého takového muže. Někteří raději pomalu zemřou, než by to udělali a jiní si místo milenky najdou něco jiného, k čemu můžou utéct.
Tady najdete termíny kurzů a přednášek.
Láska si vybírá nás
Naší přirozeností je žít. A když nežijeme (= nemilujeme dost), najde nám život někoho dalšího, do koho se můžeme zbláznit.
Ale my jsme uvěřili, že láska slouží nám. Není to tak. To my sloužíme lásce. Proto je životu jedno a dá nám do cesty novou lásku, i kdybychom za to měli zaplatit životem. Protože na nějaké úrovni minutu nežít je horší, než zemřít.
Život nám posílá lásku, abychom se na své cestě posunuli dál. Proto se zamilováváme často do někoho, do koho nechceme. Nebo zjistíme, že ho nechceme po pár letech. Čím víc máme pro lásku podmínek, tím spíše se zamilujeme do někoho, koho nechceme milovat, protože naším úkolem není mít příjemný život, ale naučit se, co je třeba. A jen pak můžeme mít přijemný život.
Proto se Julie zamilovala do Romea a naopak. Život chce, aby se Montekové i Kapuleti spojili. A je mu jedno, jestli při tom někdo umře. Oni se beztak nakonec spojí, tak buď to půjde do dobrém nebo si to ti lidi zkomplikují.
Voda musí stéct dolů a my se musíme stát celistvými (=nic neodmítajícími) bytostmi. Tečka. Jestli to někomu sebere dům, když se vodě postaví nebo jestli to někoho semele, když se postaví lásce a životu, to Život nezajímá. Pro něj je podstatné, jestli se to naučíme nebo ne.
Když ne, narodíme se znovu. A znovu a znovu, dokud se to nenaučíme. Jakmile se to naučíme, tento problém zmizí.
Láska nám neomylně vybírá právě toho, od koho se máme učit. Ti, co se učí pomalu, možná vystačí s jedním člověkem na celý život, i když se nevyvíjí. (Ale rozvodové statistiky říkají něco jiného. Když navíc zjistíme, že spousta manželství je mrtvých a že nevěrný je v průběhu života skoro každý, zjistíme, že bohužel dnes to neplatí ani pro repetenty).
Důležité je položit správnou otázku
Většina lidí se ptá, zda být věrný partnerovi nebo ne. Když otázku položíme takto a věříme, že my jsme špatní, když jsme se zamilovali do někoho jiného a když věříme, že si můžeme vybrat milovat jen jednoho člověka, rozumová odpověď je jasná každému, kdo těmto bludům věří. Ale není to pravda, protože pokušení příchází znovu a znovu.Protože to není pokušení, to je další pokus Života, abychom konečně pochopili.
Ale co když otázku položíme jinak: Mám být věrný sobě nebo svému partnerovi?
Ale ani tato otázka není přesná. Správně zní: Mám být věrný sobě, svému životu a svému partnerovi nebo mám být věrný jeho a mým strachům?
Takže mám být nevěrný?
Ne. Důležité je vždy se zeptat, proč se vůbec možnost nevěry nabízí.
Chci být věrný, protože je to to nejlepší pro mě? Nebo ze strachu?
Pokud si vyberete to první, další otázka je smrtící: A když je to to nejlepší pro Vás, proč Vám vůbec vesmír možnost nevěry nabízí? Je tak hloupý?
Samozřejmě ještě máte logickou možnost, jak nedostat šach-mat: „Prostě mě jen zkouší, zda odolám“. Pamatujete na jednu postavu z filmu S čerty nejsou žerty? Na toho mnicha, co pořád odolává pokušením? Ve skutečnosti TÍM se vzdaluje od života. Jak to máte Vy? Sa mozřejmě ne tak, jak tento mnich. Ale skutečně?
Jsem si jistý, že pokud je pro Vás věrnost to nejlepší řešení, že Vás ani nenapadne pomyšlení na jiného muže/jinou ženu.
Pokud Vás to napadá, znamená to, že máte přijmout MOŽNOST milovat víc lidí. Nemusíte s nimi spát. Podstatné je neodmítnout tu lásku. Neodřezat se od ní. Jestli pak budete podle měřítek naší společnsoti věrný/á nebo nevěrná/ý, je už Vaše osobní věc. O to nejde. To je nepodstatné vzhledem k tomu, zda budete věrný sám sobě a svému životu.
Z jakého ůvodu chci být nevěrný?
Je to proto, že se bojím blízkosti s mým partnerem? Pak buďte věrná/ý sobě a do nevěry se nepouštějte.
Nebo je to proto, že kdybych svou lásku nevyjádřil, kousek ze mě by uhynul? Pak je na Vás, jestli se s někým jiným vyspíte nebo ne, o to nejde, ale rozhodně neodmítejte prožít tu lásku a touhu, které cítíte. Jestli to pak i zrealizujete, není úplně podstatné (i když většinou ano), důležitější je, jak se postavíte k lásce, kterou cítíte.
Když se s někým vyspíte a pak se od něj odříznete, udělal/a jste to nejhorší. Nejdřív jste nevěrná partnerovu strachu a pak sobě.
Takže pokud se víníte za nevěru, která se už stala, přestaňte si to tím komplikovat. Prostě jste byl/a živý/á. Možná jste to udělal/a špatně, možná ne. Špatné je to jen tehy, když jste se tím chtěl/a tomu druhému pomstít. A ani tam to není špatné, protože proč jste to nutkání měl/a? Řešením není nikdy řešit jen následky. A nevěra je následek toho, že něco nefunguje. Místo toho uzdravte Váš vztah a pak nevěra nebude možná.
O fyzickou nevěru nejde
Snad jste už pochopil/a, že nejde o sex. To skutečně důležité je, jestli přijmete blízkost a lásku s dalším člověkem nebo se od ní odříznete.
Když ji přijmete, rozšíříte svou schopnost milovat a pak dáte víc lásky i svému partnerovi. Nezradíte sebe, ani svůj život. A navíc pomůžete i svému partnerovi a to i tehdy, když se nevěry bojí. To, že se bojí nevěry nebo dokonce na Vás žárlí, i když nemá žádný důvod, je projev jeho strachu. Tím, že jeho strachu neustoupíte a uděláte toc, je nejelepší pro nejyvšší dobro, pomůžete i jemu, aby svůj strach přerostl. Samozřejmě je lepší to udělat tak, aby ho to nezranilo a aby mohl svůj strach uzdravit. V tom mu bohužel drtivá většina psychologů a ezoteriků nepomůže, právě naopak. Protože když se někdo postaví proti lásce, tak i když partnerův strach vyhrál, partner prohrál.
Proto po nevykonané nevěře vztah obvykle trpí ještě víc, než po dokonané. Protože pak se na svého partnera zlobím, že mi to zakázal. I když jsem si to nakonec zakázal jen já sám.
Znovu opakuji, že nenabádám k nevěře. Nabádám k tomu, aby se rozhodli, komu chcete zůstat věrní a abyste se podívali z jakého důvodu chcete být věrní nebo nevěrní.
Doporučuji, abyste o tom se svým partnerem nemluvili. To se hodí jen pro pokročilé vztahy. Spíš si to uzdravte v sobě, abyste ke svému partnerovi mohl/a přijít jako ta/ten, co chce jen jeho/ji nebo jako ten/ta, kdo to má v sobě pořešené tak, že i to, co by mu dřív ublížilo, mu teď jen prospěje. Pokud nevěříte, že je to možné, tím spíš si to uzdravte, aby se to možným stalo.
Neubližujte lásce
A neubližujte lásce. Když ze strachu z bolesti ublížíme lásce, bolest stejně znovu přijde a schopnost milovat se zmenší.
Když si bolest uzdravíme, můžeme pak lásku rozšířit a pomoct tím i tomu, komu by to dřív ublížilo.
Ve skutečnosti lásce nemůžeme ublížit. Láska je větší, než my a když v ní nežijeme (což je drtivá většina lidí, když se na to podíváme pohledem skutečné lásky a ne toho odvaru, který většina z nás považuje za lásku), ubližujeme jen sobě. Lásce nemůžeme ublížit, ale můžeme snadno poškodit naši schopnost milovat, naši živost a na to doplatím jak já, tak můj partner. I když si můj a jeho strach přeje, abychom zůstali v okleštěné a omezené lásce.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
nbsp;
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
