Když je Vám mizerně.
Tohle je malý pokus o návod pro ty, kdo se chtějí začít cítit lépe.
Možná se Vám bude zdát, že radím někomu s oběma zlomenýma nohama, aby běžel rychleji.
To v reálném světě nejde. Ale v tom našem vnitřním světě to někdy kupodivu jde. Takže pokud Vás můj návod naštve a přiměje, abyste se rozběhl/a, budu moc rád. A klidně si při tom na mě zanadávejte.
Pokud Vám pomůže začít běhat a díky tomu Vám pak obě nohy srostou, bude to ještě lepší. (Tohle ve vnitřním světě jde a ani tomu nemusíte věřit, stačí když se začnete chovat, jako by to bylo možné).
A pokud jste ten, co věří, že prostě běhat nemůže, zkuste se s pomocí tohoto návodu aspoň odplazit o pár metrů vedle. I to může pomoct k tomu, aby se něco změnilo a aby pak další postup byl (o maličko) snazší.
Stojí to za to?
Kvůli čemu se vlastně cítíte mizerně? Stalo se něco nenapravitelného?
Představme si tu nejhorší variantu: Představte si, že jste svou nečinností způsobil něčí smrt. Kdybych býval byl udělal …., tak by se to nestalo.
Tohle už nelze napravit. Ale když se budete utápět v pocitu viny, uděláte další chybu a další chybu. A pak se budete utápět ještě víc v pocitu viny a díky tomu budete ještě větší přítěží svým blízkým.
Pokud jste udělal něco skutečně neodčinitelného, tak se dejte do služeb ostatním lidem a odčiňte to. Nemůžete to napravit,ale můžete to odčinit.
A jestli jste neudělal nic tak moc zlého? Tak proč se ničíte? A proč to raději nenapravíte?
A pokud jste neudělal vůbec nic zlého? Proč se ničíte za něco, za co nemůžete? Mnoho dětí se trápí tím, že „dovolily“ svým rodičům, aby se rozvedli nebo dokonce mají pocit, že to zapříčinily. Většina pocitů viny je zcela nepatřičných.
Za co se trestáte?
Pamatuji na spolužačku, která poprvé dostala pětku a sesypala se z toho. Myslíte, že jejího zaměstnavatele dnes zajímá, že na základní škole dostala pětku? Z dnešního hlediska je to absolutně nedůležité. A bylo to nedůležité i tehdy, protože byla myslím poslední, kdo ještě pětku nedostal. A přesto to tehdy brala jako konec světa. Ale ten nenastal. Stejně tak možná i to, za co se trestáš Ty, není nic jiného, než sebedestruktivní chování. (Hlavně se prosím netrestejte za to, že se trestáte)
Paradoxně v životě často uspěli lépe ti co dostali pětek daleko víc. Připravili se na neúspěch a možná že tohle je ta nejdůležitější lekce našeho života: Zvládnout, když se nedaří a přesto kráčet dál(nebo se aspoň plazit).
Někdy je paradoxně lepší vědět méně. Nádherně to ilustruje jeden vtip: Potkají se dva spolužáci a ten hloupý má bezva fáro, veliký dům a žije v přepychu. „Jak je to možné?“ ptá se ten druhý. „No co prostě něco koupím za stovku a pak to prodám za dvěstě. Mě těch 10% zisku stačí.“
Nikdy nevíme, co na nás život nachystá. Polští vojáci od určité hodnosti byli zabiti v Katyni. Kdo byl neúspěšný nebo prostě jen ještě neměl dost času na získání šarže, přežil. Co když Vám Váš neúspěch jednou poslouží? A co když jste neúspěšný prostě jen proto, že se pokoušíte uspět v něčem, co Vám nesedí? Jak jinak Vám má život dát najevo, že máte dělat něco jiného?
Často to není o nás
Leonardo da Vinci totálně selhal v tom, aby sestrojil letadlo nebo ponorku. Prostě to tehdy nešlo. Co když selháváte jen proto, že jste si dal příliš velké cíle? A co když vůbec neselháváte, jen máte ten pocit?
Jak si myslíte, že by Leonard dopadl, kdyby se soustředil na své neúspěchy místo na své úspěchy?
Někdy je selhání dané jen tím, že jsem v nesprávný čas na nesprávném místě. Pokud Žid zůstal v Německu v roce 1938, bylo jen otázkou náhody a neuvěřitelného štěstí, když přežil. Co když Váš život je o hodně lepší, než by byl v kůži někoho jiného za stejných podmínek? Možná jste prostě z těch špatných karet, které jste dostal, zahrál tu nejlepší možnou hru a přesto to nestačilo na vítězství. Pak není třeba truchlit, ale naopak oslavovat.
Ať už jste dostal sebehorší karty, když jste ochoten se učit, můžete se naučit, jak si přitáhnout lepší karty a jak i s průměrnými kartami začít vyhrávat. (ale obvykle to nejde hned. Většinou je k tomu potřeba větší či menší trpělivost).
A prosím nesrovnávejte se s ostatními. Oni mají jiné předpoklady. Z tohoto hlediska dává velký smysl teorie minulých životů. Co když jste prvňáček, který se snaží uspět mezi vysokoškoláky? Pak „neuspěl“ na vysoké škole je lepší známka, než jednička jak bič mezi prvňáčky.
Co platí dnes, může být zítra jinak
Ve starověké Spartě bych nepřežil svůj porod a pokud ano, tak ve 2 letech bych byl mrtvý. V 15 letech jsem přemýšlel o sebevraždě. A dnes učím lidi, jak se z podobného zoufalství dostat. Jen díky tomu, že vnější okolnosti mi umožnily přežít (neshodili mě ze skály ani jsem nezemřel na nemoc, která byla bez léčby smrtelnější) a naučit se, jak se mít lépe. A také díky jiným darům, které jsem dostal. Ale ty stejné dary by mě mezi roky 1939 a 1955 dovedly nejméně do kriminálu a možná na šibenici.
Ať jste na tom sebehůř, i malé kroky Vás dovedou k cíli
Mnoho lidí ztrácí naději, protože se jim cesta zdá dlouhá. Ano, cesta k úplnému zdraví a bezpodmínečnému štěstí je hodně dlouhá. Ale místo, kde Vám bude o maličko líp, je možná nedaleko. A možná i když nemáte nohy, tak se tam můžete odplazit. Vnitřní svět je tak úžasný, že jakmile se na to místo dostanete, nohy Vám začnou dorůstat. A pak už budete moct jít. A po čase i běžet. Jen je potřeba začít tím prvním krůčkem.
Nejste Vaše chyby
Každý z nás dělá chyby. Ti úspěšní se z nich poučí rychle. V motivačních knihách se často zmiňuje nejslavnější basebalista historie. Udělal nejvíc homerunů (kdo neví co to je, tak si představte, že je to 1 nebo hned několik gólů naráz). Ale současně měl na svém kontě nejvíc chybných odpalů.
V životě je to podobné. Pokud neuděláte fatální chybu, můžete je všechny nebo aspoň většinu napravit.
Soustřeďte se na zlepšení stavu spíše než na to, jaké chyby jste udělal. Na nápravu chyb spíše než na to, jak je to špatné. Na to dobré spíše, než na to špatné.
Co takhle vidět to dobré na tom špatném?
Mě třeba nefungují žádné jednoduché návody. Což je blbé. Jiný člověk se naučí, že když A, tak je třeba udělat B a je to.
Já se musím naučit pochopit celý systém, abych věděl, kdy je třeba udělat B, kdy C, kdy D a kdy XYZ. Dlouhou dobu jsem záviděl a ještě někdy závidím těm, kterým fungují jednoduché recepty. Ale oni zase nikdy nepochopí ten život celý. A i jim se někdy stane, že jim jednoduchý recept nezafunguje.Když se to stane, já jsem připraven. Oni ne.
V jiném článku jsem psal, že nemám dobrou paměť. Ale jen díky tomu jsem se dostal tam, kde jsem a kde mohu pracovat bez jakýchkoliv pomůcek a hlavně jsem odhalil principy, které ostatním zůstaly skryté.
Nemusíte se snažit být optimistou. Stačí přestat být pesimista.
Posilujte
Jsou lidé, kteří schválně chodí v pohorách, aby si cvičili své svaly. Nebo nosí zátěž v batohu nebo chodí po schodech i tam, kde ostatní jezdí výtahem.
Stejně tak můžeme posilovat svou odolnost. Co Vás dnes sráží k zemi, Vám může zítra nebo za rok přestat ubližovat. Ale opět: Musíme udělat první krok a pak ty další. A že už jste jich udělal moc a jste unavený? No možná už v Kolíně nadáváte na to, že ještě nejste v Brně. A také je možné, že jdete nesprávným směrem. Poznáte to jednoduše: Bylo Vám před tisícem kroků líp nebo hůř? Když hůř, je hodně pravděpodobné, že jste se vydal nesprávným směrem. Ale i na tom můžeme najít něco dobrého: 1. už víte kudy ne. 2. teď půjdete rychleji. Jen musíte najít někoho, kdo Vám ukáže, jak poznat, kde jste a kterým směrem je Váš cíl.
Představte si horší variantu a poděkujte za to, že to není horší
Někdy si říkáme, že už nemůže být hůř. A obvykle pak zjistíme, že to možné je.
Paradoxně v dobách války klesá počet lidí s depresemi. Částečně je to možná dáno tím, že depresivní lidé snadněji umírají. Ale nejméně část lidí prostě nemá čas na „malicherné“ problémy, když jde o život.
Představte si, že Vaše město je bombardováno. Po ulicích chodí nepřátelští vojáci a zabíjejí na potkání. A Vy jste na tom úplně stejně jako nyní, jen navíc k tomu nemáte co jíst, co pít, nemluvím o elektřině a internetu, ale hlavně nevíte, v kterém okamžiku dovnitř vtrhnou nepřátelští vojáci a v lepším případě Vás rychle a málo bolestně zabijí.
Když si Vaši situaci porovnáte s touhle, nebylo by dobré poděkovat za to, že máte „jen“ své problémy?
A teď si představte, že třeba židovští vězni byli nuceni nasadit oprátku na hlavu svým kamarádům nebo rodinným příslušníkům. Nebo čekali v dlouhé řadě na to, až na ně dojde řada a esesáci střelí jednoho z nich do hlavy, zatímco druhý pevně připoutaný k němu se utopí v hluboké vodě, kam tuto dvojici pak shodí. A Vy nemůžete udělat nic, abyste zachránil/a sebe, ani své děti ani zbytek rodiny.
Když nic jiného nepomůže, zkuste pomáhat druhým
Ale jen těm, kteří to opravdu potřebují a jen těm, kterým svou pomocí pomůžete. Nejsem věřící, ale v tomto ohledu může být pro mnohé lidi osvobozující dát se do služby něčemu vyššímu nebo většímu.
Zkuste dát druhým to, co potřebujete
Někdy se říká, že nemůžeme dát to, co jsme sami nedostali. Na nějaké úrovni to je pravda, ale současně platí i opačný paradox: Někdy mohu dostat já nejvíc tím, že to dám druhým. Nezištně. Prostě jsem zrovna v beznaději, tak než se v ní utápět, dám se do služby jiným.
Já jsem od táty nikdy nedostal zastání. A přesto jsem to uměl dát dvěma nevlastním dětem. Bylo to úžasně osvobozující. Sice to úplně nesmazalo ten dluh, ale z 95% ano. A současně mi to dalo ještě obrovské sebevědomí: Není tak velký problém vyhrát závod v běhu, když se narodím jako Carl Lewis nebo Emil Zátopek. Ale představte si to blaho, když vyhrajete závod,do kterého jste nastoupil jen s jednou nohou.
Mějte se rád/a
Asi to nejdůležitější: Ať už Vám předchozí řádky pomohly nebo Vás jen víc potopily, co kdybyste se pohladil/a? Nebo obejmul/a. (Tady v bodě II. najdete krásný obrázek, který ukazuje, jak moc byste se měl/a objímat).
Jsou to jednoduché věci, které ale mají velikou moc. Můžete také přijít na kurz Mít se rád, ale malé změny můžete dělat i sami doma.
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
Sdílejte, přidejte k Oblíbeným
